PSYCHOSOMATICKÉ
psychosomatické lékaÅstvà - Pražská vysoká Å¡kola psychosociálnÃch ...
psychosomatické lékaÅstvà - Pražská vysoká Å¡kola psychosociálnÃch ...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
týká samozřejmě i postoje k pacientově tělesnosti a jeho obtížím, což pozná podle toho,<br />
jak na něj reagujeme, jak mu rozumíme.<br />
Zde je zvláště prospěšné přiřazování vlastního emocionálního prožívání a chápání pacienta<br />
k psychosomatickému symptomu. Když líčí například bolesti v souvislosti s rozvodem,<br />
terapeut poznamená: dovedu si představit, jak bolestný to byl rozchod a jaké rozhořčení,<br />
zklamání, bolest i smutek to ve vás vyvolává. Staemler (2009) srovnává tento způsob<br />
komunikace s teorií učení Vigotského, kdy sociální cestou zprostředkovává terapeut vyšší<br />
diferencovanější vývojovou úroveň, resp. razí cestu k její realizaci podobně jako je tomu<br />
při učení se řeči, kdy matka mluví na dítě dlouho před tím, nežli je dítě samo schopno<br />
mluvit. Ve skutečnosti se jedná o vzájemné empatické reagování na sebe, resp. setkání,<br />
což je zde uskutečňováno uvědomělým a systematickým způsobem. Jinými slovy jde<br />
o to, dát dosud nintegrovaným informacím pacienta – jeho prožitkům, chování, vztahům a<br />
symptomům srozumitelný význam, což se stane východiskem pro jakoukoli terapii. Badatel<br />
v oblasti výzkumu psychoterapie Vempold zdůrazňuje tři obecné principy, resp. účinné<br />
faktory: nadání a osobnost psychoterapeuta, kvalitu vztahu mezi terapeutem a pacientem,<br />
a ovládání psychoterapeutického směru, který terapeut zastupuje s tím, že různé druhy<br />
terapie mají přibližně stejný účinek. Lepší výsledky mají pacienti, kteří vyvíjejí v terapii<br />
vlastní aktivitu, kteří přebírají za výsledek psychoterapie svou část odpovědnosti. Aktivní,<br />
motivovaní pacienti jsou otevřeni novým vztahovým možnostem, zvláště v situaci zde<br />
a nyní v interakci s terapeutem. Samozřejmě terapeut mající zábrany bude jen těžko<br />
pacienta přesvědčivě motivovat k odvážnému chování. Tak se změna ve smyslu hlubšího<br />
porozumění a tím i otevření se tomu dosud nežitému musí udát napřed u terapeuta, což se<br />
neděje v případě, že je sám stejným oblastem uzavřen. Ke komplexní psychoterapeutické<br />
léčbě psychosomatických onemocnění patří i tělesně orientovaná terapie, relaxační cvičení,<br />
terapie zaměřená na tělesné vnímání, terapie zaměřené na proudění energie v těle, na<br />
zvyšování napětí i jeho odreagování a podobně. Důležité by bylo se zaměřit na to, co může<br />
udělat praktický nebo odborný lékař, to znamená na to, co by se dalo pojmenovat jako<br />
terapie postojem. Ten je důležitý zvláště u psychosomatických pacientů též proto, poněvadž<br />
přichází k psychoterapeutovi většinou neradi, bez přesvědčení o vlivu psychosociálních<br />
faktorů a bez motivace něco ve svém emočním vztahovém životě změnit. Mají spíše<br />
skeptický postoj po mnoha neúspěšných léčebných pokusech, které nevedly ke zmírnění<br />
jejich příznaků. Již proto, aby se jejich negativní vztah k psychoterapii dále nezhoršil,<br />
je nutno se věnovat podrobně pacientovým tělesným potížím, s náležitou pozorností<br />
a vážností. Fixace na tělesný původ symptomu je součástí jejich onemocnění. Nanejvýš<br />
uznává pacient z psychosociálních vyvolávajících faktorů ty negativní a těžko měnitelné<br />
sociální vlivy, jako je nezaměstnanost, pracovní zátěž nebo různé ztráty. Proto půjde<br />
o to zprvu nechat pacienta vyjádřit jeho subjektivní teorii o nemoci, kdežto poznámka,<br />
že je vlastně tělesně zdráv by vedla k negativní terapeutické reakci. Více než kdy jindy<br />
66<br />
05_Psychosom_FINAL.indd 66<br />
11/10/10 1:09:15 PM