PSYCHOSOMATICKÉ

odloučení a ztráty, týkající se jak rodiny, dětí, zaměstnání tak ztráty příslušnosti k určité
skupině, jak se to projevují například ve válce nebo po ní. Samozřejmě je třeba vidět tyto
ztráty na pozadí promorbidní osobnosti: ve výchově je častá tendence matky vychovávat
dítě k poslušnosti, zároveň je chránit a někdy i hýčkat. Tato závislost na přízni okolí
bývá v dospělém věku převedena do sociálně akceptované formy harmonického soužití.
V krizových situacích má takovýto člověk pocit, že ztratil veškerou ochranu, nenaučil se
s takovou situací zacházet, zde se jeho tělo, jeho zažívací trakt jakoby snaží o to křečovitěji
někoho do sebe zavzít, dochází ke zvýšené činnosti dvanáctníku, zvýšené sekreci žaludeční
šťávy a právě tito pacienti onemocní. V perspektivní studii zdravých rekrutů onemocněli
vytypovaní jedinci, kteří se vyznačovali onou tendencí k závislosti (pasivně – receptivní
typ osobnosti) v 70 %. Poněvadž jsou ústa (tj.přijímání potravy) od narození spojeny
s mateřskou péčí a láskou, spojí se tato přání asociativně s žaludečním traktem. Někteří
autoři (Alexander Lowen) se domnívají, že dochází v tomto kontextu i ke zvýšení sekrece
žaludeční šťávy proto, poněvadž tito pacienti horečně přijímají potravu bez toho, že by ji
pořádně rozkousali. Kousání má v sobě i agresivní složku, které se tito pacienti vyhýbají.
V patogenezi hraje důležitou roli u pylorus, kruhový sval mezi žaludkem a dvanáctníkem,
který reguluje stav kyselosti ve dvanáctníku. Různými experimenty bylo zjištěno, že jak
žaludeční sekrece žaludeční šťávy, tak i spasmy pyloru jsou vyvolávány potlačenými
emocemi souvisejícími s výše uvedenými situacemi (úzkost, agrese a závist), což může
vést k tomu, že dvanáctník je střídavě vystaven nedostatku a nadbytku žaludeční šťávy.
Jakýkoliv lékař, ať chce nebo nechce, působí svým konáním a přístupem k pacientovi
buď psychoterapeuticky kladně, nebo záporně. Proto je důležité již i uvědomění si této
problematiky u vředových pacientů s tím, že není prospěšné na jedné straně závislost pacienta
na svém okolí i terapeutovi podporovat, na druhé straně může působit stejně nepříznivě
odmítnutí emocionální podpory a pouze věcné chování. Vzniklá jistá závislost může vést
k tomu, že takový pacient není předán dalšímu specialistovi, například psychoterapeutovi,
který by s ním tuto problematiku nezbytných frustrací na cestě od závislosti k nezávislosti
podrobně probral.
Colitis ulcerosa ICD-10 pech 54, K 51
Colitis ulcerosa je těžké chronické život ohrožující onemocnění. Je poměrně řídké, přesto
patří k nejčastějším onemocněním tlustého střeva. Vyskytuje se v akutní, chronické
i chronicky recidivující formě. Projevuje se průjmy smíšenými s krví či hlenem, často
mnohokrát denně, bolestmi podbřišku a konečníku, s nebezpečím většího krvácení ze střeva,
perforace abscesu a fistulí. Někdy se vyskytuje již jakési předstádium charakterizované
průjmy, u tzv. premorbidní osobnosti, jež je charakterizována vývojovými deficity, slabostí
40
05_Psychosom_FINAL.indd 40
11/10/10 1:09:14 PM