PSYCHOSOMATICKÉ

A opravdu jedna z 10 anorektiček umírá buď na základě sebevraždy a nebo podvýživou,
nedostatkem kalia či na základě edému osrdečníku a zástavě srdeční činnosti.
Většinou začíná anorexie, resp. anorexie spojená s bulimií v době kolem puberty, kdy
i pod vlivem počínající produkce pohlavních hormonů dívka přibývá na váze, což opět dá
vyniknout druhotným pohlavním znakům a může vzbuzovat úzkost. Na rozdíl od puberty
chlapců se tělesné změny u dívek odehrávají velmi rychle, s čímž souvisí i náhlá odlišná
reakce okolí. V té době dívka nachází vzor v krásné štíhlé spolužačce či filmové hvězdě,
přestává jíst nebo si přivolává zvracení. Tím si opět stabilizuje své sebehodnocení. Někdy
tím poprvé na sebe přiláká pozornost a opravdovou starost svých rodičů, zároveň tímto
způsobem projevuje účinný protest,který jí rodiče neumožnili, někdy i mstu. Pakliže
se vyvíjí onemocnění směrem k anorexii, ztrácí dívka postupně chuť k jídlu a celková
slabost oslabuje sílu a vynoření tabuizovaných impulsů a přání, proti kterým již není třeba
vynakládat velké úsilí. Ukončení tohoto stádia negace - přijímání jídla – by bylo vnímáno
jako zrada na sobě samém.
Jedná se tudíž často o reakci na zneužití, znásilnění v širokém slova smyslu – někdy s nucením
do jídla - s očekáváním, že dítě splní sny svých rodičů (narcistické zneužití – krása, úspěch,
sláva) – či je dítě předčasně zasvěceno do rodičovské problematiky a dává se k dispozici
tak, aby rodiče se nyní o něj starali a zapomněli na svůj problém. Anorexii lze tudíž chápat
jako protest i přispůsobení tím, že na jedné straně dítě plní očekávaní rodičů (společnosti)
ve smyslu projevení silné vůle a dosahování ideálů štíhlosti, na druhé straně obojí přivádí
k absurditě, pacientka ztrácí svou sílu i atraktivitu, vzorná žačka selhává,nechce se zařadi
do světa dospělých, do kterého bylo dítě předčasně vtaženo.
Chvála a Trapková (1998), kteří se zabývají rodinnou dynamikou a terapií poruch příjmu
potravy poukazují na to, že tzv. anorektická stagnace souvisí s nemožností uskutečnění
pubertální touhy se zároveň přiblížit a poté separovat od matky, bulimická stagnace se
stejným způsobem týká vztahu dcery k otci, jenž např.kvůli ženským tvarům své dcery ji
přestane objímat. Na začátku terapie je nutné pacientce vysvětlit, že k řešení jejích problémů
(psychoterapii) je třeba mít dostatečnou energii, to znamená dosáhnout minimální váhy
a zároveň mít pochopení pro to, že to pacientka vnímá jako násilí. Izolovaná léčba jedné
či několika pacientek na internistickém či psychiatrickém oddělení je většinou neúspěšná,
neboť tam není k dispozici dostatečně jak motivující, tak i kontrolující režim. Dále je třeba,
aby pacientky měly dostatečnou možnost pohybu, resp. hlavně posilovacích cvičení tak, aby
živiny přispěly k posílení všech orgánů, jakož i svaloviny a nepřeměňovaly se na podkožní
tuk. Největší naděje na úspěch má kombinace dynamické a kognitivní behaviorální terapie
ve formě individuální skupinové a komunitní režimové léčby. Takovýto strukturovaný
režim celé léčby pacient postupně internalizuje a učí se zdravému sebeřízení jak své váhy
tak i regulaci meziosobních vztahů.
36
05_Psychosom_FINAL.indd 36
11/10/10 1:09:14 PM