konference Regionální rozvoj a cestovní ruch - Most k partnerství ...

Závěr
Oblíbenost tradiční české gastronomie je stálicí u návštěvníků restaurací
a to všech generací. Tuto skutečnost nelze opomenout a tím méně
u majitelů nebo provozovatelů restauračních podniků podcenit. Stačí
jednoduché pozorování úspěšnosti restaurací třeba u hlavních silničních
tahů. Plné parkoviště je tradičním měřítkem bez ohledu na čas – a téměř
všude zde dominuje nabídka a většinou i kvalita našich lidových jídel.
Tvrzení, ţe dobrou restaurační kuchyni poznáš uţ podle kvality
podávané polévky, nezbývá neţ plně podpořit. Osobně znám hodně
i náročných strávníků, kteří se pravidelně zastavují u vytipovaného
podniku na dobrou přesnídávkou polévku nebo třeba na téměř
zapomenutá plíčka na smetaně. Česká kuchyně patří sice mezi kaloricky
vydatnější, ovšem příprava většiny jídel není příliš komplikovaná.
Vychází z lidových regionálních tradic, nedostatku času při přípravě,
levných všeobecně dostupných potravin a pro kaţdé jídlo
charakteristické chuťové charakteristiky. Hlavním problémem současné
nabídky české kuchyně je ovšem chuťová stránka nabízených
a připravených jídel – a to bez ohledu na kvalitu surovin.
Je moţné pokročit ve sledování kvality jídel? Jsem názoru, ţe problém
neleţí ani tak v práci tolik kritizovaných hygieniků, nejasnému přínosu
členství v profesních organizacích, existenci spousty často zbytečně
vyprodukovaných nařízení centrálními státními orgány, problematické
kvalitě potravin v době různých hypermarketů rázně označovaných jako
hlavní dodavatelský partner pro gastronomii, či snad nedůstojné situaci
zemědělských malopěstitelů.
V naší gastronomii nefunguje dobře trh a – samotný spotřebitel je
problémem.
K nutné nápravě kvality jídel nutně patří náročnější spotřebitel. Existuje
institut spotřebitelské výchovy v gastronomii? Celá řada návštěvníků
našich restaurací si dnes a denně přinejmenším nepochutná nejen na
tradiční české kuchyni, ale ani na tom nejjednodušším, čím se naše
místní kuchařské „umění“ často presentuje – je nějakým velkým
kuchařským uměním třeba vhodit na pánev tolik oblíbená kuřecí prsa (to
uţ nemluvím třeba o jejich marinování) poloţit na ně plátek ananasu,
„přitaţlivě“ doplnit rovněţ tradičně různobarevným nakrájenou zeleninou,
doplnit jaksi obvykle bledými tenkými velkododavatelskými (samozřejmě
cenově „akčními“) hranolky? Bohuţel, tato nabídka v různých obměnách
204