konference Regionální rozvoj a cestovní ruch - Most k partnerství ...

českých a tři slovenské kraje. Vzhledem k vyostřené atmosféře vyvolané
potřebou nového státoprávního uspořádání mezi Čechy a Slováky nebyla
otázka náhrady krajů a vytvoření vyšších územních samosprávných
celků nijak řešena. Obrat přišel po rozpadu společné československé
federace a po schválení nové české Ústavy, která tak otevřela cestu pro
decentralizaci veřejné správy a vznik krajů, který představoval první krok
při reformě veřejné správy. Územní samosprávě je v Ústavě věnována
sedmá hlava (konkrétně články 99 – 105). V původním vládním návrhu
zněl článek 99 následovně: „Česká republika se člení na obce a vyšší
územní samosprávné celky s názvem kraj nebo region nebo země“. 7
Ústava také stanovila, ţe vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný
celek lze pouze ústavním zákonem. Mezi roky 1993 – 1997 probíhaly
nejen na půdě Poslanecké sněmovny diskuse ohledně hledání
kompromisu o počtu a podobě nového krajského uspořádání, ale nadále
byla diskutována také varianta zemského zřízení. Výsledkem těchto
diskusí bylo schválení vládou předloţeného návrhu ústavního zákona (č.
347/1997 Sb.) o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava
ČR, který definoval nové územní členění republiky sestávající ze čtrnácti
krajů. 8 Zákon změnil také znění zmíněného článku 99 Ústavy, který nově
zní: „Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními
samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními
samosprávnými celky“ 9 K faktickému naplnění zákona č. 347/1997 Sb.,
resp. k nabytí jeho účinnosti, došlo aţ 1. ledna 2000. „Stanovením počtu
14 vyšších územně samosprávných celků se ukončila diskuse pohybující
se od tří celků (Čechy, Morava, Praha) aţ po počet odpovídající počtu
okresů. Nejsilnější alternativou byly poslanecké návrhy směřující k osmi
krajům. Vládní návrh přišel s třinácti kraji, ústavněprávní výbor a výbor
pro veřejnou správu, regionální rozvoj a ţivotní prostředí však
doporučoval rozšíření návrhu o Jihlavský kraj.“ 10 V rámci postupující
7 http://www.psp.cz/eknih/1992cnr/tisky/t0152_02.htm
8 Hlavní město Praha, Středočeský kraj se sídlem v Praze, Budějovický kraj (dnes Jihočeský) se
sídlem v Českých Budějovicích, Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, Karlovarský kraj se sídlem
v Karlových Varech, Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, Liberecký kraj se sídlem v Liberci,
Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, Jihlavský
kraj (dnes Kraj Vysočina) se sídlem v Jihlavě, Brněnský kraj (dnes Jihomoravský) se sídlem v Brně,
Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, Ostravský kraj (dnes Moravskoslezský) se sídlem v Ostravě a
Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně.
9 Zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního
zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů, část druhá.
10 Cogan, Rudolf: Krajské zřízení, 1. vydání, Praha, ASPI, 2004, 442 str., ISBN 80-7357-041-6, str. 79.
39