konference Regionální rozvoj a cestovní ruch - Most k partnerství ...

v našich restauracích převaţuje…. a čím více variant a různých mas na
jídelníčku, tím prý spokojenější klient. Výsledná chuť jídla je jaksi
nedůleţitá, zdá se. Ostatně, je zaţitým zvykem kuchařů jídlo ještě před
jeho nabídkou hostům předem připravit a výsledek sám ochutnat? A zná
jednotlivá nabízená jídla obsluha? Dokáţe vůbec dobře poradit ve výběru
přílohy?
Jak vychovat kuchaře a dobré číšníky, je u nás poměrně dobře teoreticky
zpracováno. Ovšem bez kontroly jejich práce ze strany návštěvníků
ovšem současný systém nepříliš účinný a naše gastronomie se ke
světlejším zítřkům s kvalitou potřebnou v současné evropské konkurenci
rychleji asi nedopracuje. Naše střední i vysoké školy ekonomického
zaměření chrlí spousty absolventů, kteří by měli znát ekonomický pojem
„mezní poptávka“. Poměrně zdařilým praktickým příkladem je právě
nabídka jídla o ochota klienta zaplatit za něj přiměřenou cenu, ne však jiţ
neodpovídající jeho kvalitě. Většina zákazníků zná pouze pojem mezní
cena, nepozná však u jídla hranici kvalitativní. Ale kvalita má i svou cenu,
to všeobecně platí i u nás!
Zlepšení tohoto stavu je moţno najít právě ve výchově spotřebitelů.
Úkolem všech zainteresovaných subjektů v oblasti gastronomie (např.
školství, profesních organizací, sdruţení spotřebitelů, i odpovědných
státních orgánů, podnikatelských subjektů, kuchařských osobností) by
měla být zlepšující se znalost gastronomie mezi širokou veřejností.
Spotřebitel by měl být schopen postupem času odborněji komunikovat
s restauračním personálem a uplatňovat i konstruktivní kritiku kvality
jídla. Nečekejme, aţ se personál (náhodou většinou) zeptá, jak nám
chutnalo – řekněme to jako první. První úspěchy jiţ máme – oblíbenost
degustačních menu, gastrofestivalů je u veřejnosti značná a tendence
optimistické. Velmi chybí běţný provozní marketing. Vůbec nejsou
presentováni veřejnosti naši šikovní kuchaři a přitom právě oni jsou
základem provozního úspěchu kaţdé dobré restaurace. Za dobrou
kuchyní jsme ochotni jet i pár kilometrů navíc, ale známe toho, kdo ji
vytvořil? Proč nevystavit vedle jídelníčku i tvář a jméno našeho
šéfkuchaře a jeho kolektivu?
Coţ se také obrátit více na presentaci jídel i servis české kuchyně
a oţivit u spotřebitelů skutečně nefalšovanou paměťovou chuť našich
národních jídel (pokud moţno bez zbytečných „modernizací a
vylepšení“). Mnoho poučení o přípravě jídel a pouţitých surovinách
205