You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Zatímco mozaiky ve 12. a 13. století používají téměř výlučně horizontální<br />
schéma, v deskové malbě je v první polovině 14. století uplatňován především typ<br />
Maesty a vertikální typ. Zhruba kolem poloviny 14. století se situace obrací<br />
a dochází ke vzniku triptychů a velkých polyptychů s horizontálně řazenými světci.<br />
Tento obrat by podle Kaspara odkazujícího opět na Dvořáka mohl souviset<br />
s rozvojem gotického umění v Itálii, které – stejně jako tomu bylo v katedrální<br />
plastice, kdy byly sochy rozmisťovány pod baldachýny jedna vedle druhé –<br />
fungovalo na systému kompoziční adice. 17 Dominantní postavení trůnící madony<br />
vzhledem k asistujícím světcům bylo určeno větším měřítkem provedení postavy.<br />
V druhé části kapitoly podrobuje Kaspar ikonografickému průzkumu také<br />
sochařská díla a dospívá k závěru, že typ Maesty či vertikální typ se v sochařství<br />
vůbec neprojevil už vzhledem k náročnosti a složitosti jeho provedení v tomto<br />
médiu. Naopak typ horizontální představuje kompozici pro plastiku vhodnou.<br />
Nalézá jej nejdříve ve 14. století ve formě basreliéfu zdobící stěnu sepulkrální<br />
plastiky. Jako příklad uvádí náhrobek Stefana I. Viscontiho v kostele Sant‘<br />
Eustorgio [2.14] v Miláně z první poloviny 14. století. Ještě příznačnější je podle<br />
Kaspara využití horizontálního typu pro výzdobu horní tabernáklovité korunní<br />
římsy náhrobku, jak to můžeme vidět na hrobce Tomba Petroni [2.15]<br />
ze sienského dómu či náhrobku Benedikta XI. z kostela San Domenico v Perugii<br />
[2.16]. Dokládá také užití plastického horizontálního typu pro oltář. Kolem roku<br />
1368 vytváří Nino Pisano nad sarkofágem dóžete Marca Cornara v kostele<br />
SS. Giovanni e Paolo [2.17] v Benátkách oltář sestávající se z pěti soch nesených<br />
konzolami, přičemž v horní části jsou sochy zasazeny do probíhajících lomených<br />
oblouků po stranách zakončenými vížkami. Ústřední sochu madony s dítětem<br />
doprovázejí zleva sv. Petr, zprava sv. Pavel a dva andělé po stranách světců.<br />
Další příklady pocházejí až z 15. století a jsou jimi mj. mramorový oltář v kostele<br />
San Frediano v Lucce od Jacopa delle Quercia, oltář Diotisalviho Neroni<br />
ve florentské Badii od Mina da Fiesole či Donatellův Svatý oltář v Padově.<br />
V podkapitole s názvem Idealität und transzendentale Gebundenheit in den<br />
Vorstufen der Sacra Conversazione 18 se věnuje novým rysům pronikajícím<br />
do výrazových prostředků umění v průběhu 14. století. Dokud byla madona<br />
17 DVOŘÁK 1927, s. 15.<br />
18 KASPAR 1954, s. 23–26.<br />
9
Change language