You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
u sv. Emericha, vidět nepatrné náznaky nedokončené koruny, které se Anežka<br />
odmítnutím sňatku a vstupem do řádu vzdala [6.3.6].<br />
Poslední světice uprostřed je identifikována jako sv. Alžběta Uherská,<br />
patronka této kaple; její zobrazení se vyznačuje nejživější gestikulací. Hoch se<br />
domnívá, že světice se v cyklu objevuje dvakrát: podruhé na čestném místě<br />
po madonině levici v zeleném šatu, poněkud chlapeckého vzhledu, krátce<br />
střižených vlasů, korunovaná a v rukou drží jablko a žezlo liliovitého zakončení,<br />
jehož se dítě dotýká. 244 Tento předpoklad vyslovuje na základě předchozí praxe,<br />
tedy že zasvěcení jednotlivých kaplí bylo doloženo přítomností daného světce,<br />
jemuž byla kaple zasvěcena, po boku madony. Světce po pravici madony<br />
identifikuje jako sv. Ladislava. 245 Klaniczay naopak světce vyobrazené po bocích<br />
madony uvádí na základě Bellosiho komparace assiského provedení s jejich<br />
podobou v neapolském kostele Santa Maria Donna Regina jako sv. Štěpána<br />
a Ladislava Uherského. 246<br />
Hoch se domnívá, že objednavatelkou tohoto autonomního ikonografického<br />
programu světců byla, Marie Uherská, 247 matka Roberta z Anjou a Ludvíka<br />
Toulouského a dcera uherského krále Štěpána V. z rodu Arpádovců, zásluhou<br />
jejíhož sňatku Karlem II. Neapolským, se synem Karla z Anjou, byla v Itálii<br />
podnícena úcta k uherským královským světcům. Královna měla sv. Alžbětu<br />
Uherskou, světici pocházející z jejího rodu, ve značné oblibě, o čemž mimo jiné<br />
svědčí i dvě v závěti uvedené knihy věnované životu světice či cyklus nástěnných<br />
maleb z Alžbětina života, které společně s postavami sv. Ladislava a sv. Štěpána<br />
rámovaných zdobnými pásy v arpádských heraldických barvách nechala<br />
vymalovat při obnově neapolského kostela Santa Maria Donna Regina, 248 jenž<br />
patřil františkánskému řádu. 249 S františkány ji spojovala i volba jejího syna<br />
sv. Ludvíka Toulouského, jenž vstoupil do jejich společenství, čímž se vzdal<br />
nároku na neapolský trůn. 250<br />
244 HOCH 1992, s. 283.<br />
245 IBIDEM, s. 286.<br />
246 KLANICZAY, s. 321.<br />
247 IBIDEM, s. 288.<br />
248 IBIDEM, s. 288.<br />
249 ABBATE 1998, s. 38–39.<br />
250 Více k tématu kapitola The Reception into thr Franciscan Order and the Bishopric of Toulouse,<br />
December, 1296 – June, 1299, TOYNBEE 1966, s. 110–125.<br />
63
Change language