Nezaměstnanost v okrese Znojmo jako psychologický a sociální.pdf

Relativní deprivace je dnes silnější neţ dříve. S růstem vzdělání populace rostou ijejí aspirace. Obrazová prezentace komfortu středních vrstev (zejména v televizi,v reklamě, v nabídce supermarketů apod.) je dnes daleko sugestivnější neţ tomu bylov minulosti. Masmédia a reklama prezentují veřejnosti určitou úroveň konzumu zboţí asluţeb a vzbuzují aspirace na tento konzum i tam, kde k jeho dosaţení chybí prostředky.Rozpor mezi vzbuzovanými (materiálními) aspiracemi a moţnostmi je uspokojit patřík tíţivé formě relativní deprivace. Ta je zesilována i tlakem sociálního okolí na udrţeníurčité úrovně spotřeby a snahou rodiny tuto úroveň před tímto okolím manifestovat. Ztrátazaměstnání je jak ztrátou samotného statusu, tak i ztrátou moţnosti manifestovat ho.Vědomí o určitém ţivotním stylu, který okolí od rodiny očekává, spolu se závazky,které rodina ke svému okolí má, a pokračující tlak konzumní kultury šířené médii areklamou, vedou společně k růstu intenzity relativní deprivace. Hloubka relativní deprivacezávisí rovněţ na postoji společnosti a veřejnosti k nezaměstnanosti i na postojiblízkého sociálního okolí (rodina, sousedé, ale i úřady, s nimiţ nezaměstnaní přijdoudo kontaktu) k nezaměstnaným jedincům. [7, s. 64, 65]2.2 Sociální izolaceZtráta zaměstnání tedy často vede k sociální izolaci. Samo „ztracené“ zaměstnání jevýznamným zdrojem „ztracených“ sociálních kontaktů a jeho ztráta vede k přerušení řadydalších sociálních kontaktů, jeţ s ním přímo nesouvisejí. Stejně jako nelze nahradit práciv zaměstnání volným časem, nelze ani tyto širší sociální kontakty rovnocenně nahradituţšími kontakty v nejbliţším okolí (v rodině či v sousedství). V průběhu nezaměstnanostidochází ke sníţení frekvence sociálních styků. V řadě případů nezaměstnaní vypadávajíze sociálních kontaktů prostou fyzickou nepřítomností. To se týká zejména kontaktůs osobami na bývalém pracovišti, které jsou jen zřídka dále udrţovány. Důvodemoboustranné ztráty zájmu o jejich udrţení je, ztráta společně sdílených ţivotníchzkušeností. Po ztrátě práce se lidé většinou vyhýbají nejen těm, kdo jsou zaměstnáni,ale vyhýbají se i kontaktům s ostatními nezaměstnanými, neboť jsou pro nědepresivní. Do tohoto typu izolace se jedinci a rodiny dostávají postupně, tak jaks prodluţováním období nezaměstnanosti sklouzávají do stále pasivnějších ţivotníchstrategií. [7, s.70]27