Nezaměstnanost v okrese Znojmo jako psychologický a sociální.pdf

úzkosti, celkovým napětím a vnitřním neklidem. Neurotické potíţe se nejvíce projevovalyu věkové kategorie 40-50 roků a respondentů předdůchodového věku.Ukázalo se, ţe nezaměstnanost je pro mnohé jedince zraňující zkušeností.Nezaměstnanost je pro postiţeného bolestná, ba dokonce traumatizující událost, po kteréněkdy zůstávají trvalé psychologické následky. Pocit osobního neúspěchu přetrvává,vracejí se pochybnosti o vlastních schopnostech. Někteří respondenti popisovali změnysvého chování v důsledku přímé zkušenosti s nezaměstnaností. Přiznali mnohem menšíodevzdanost sebe sama budoucímu zaměstnavateli a snahu spíše zapadnout do průměru.Stav nezaměstnanosti bývá spojen s větší emocionální nestabilitou. Smyslpro proporce je u nezaměstnaných jedinců podlomen, jsou ohroţeny jeho hodnoty ajedinec nejen ztrácí svou cenu ve vlastních očích, ale vnímá i ztrátu své ceny v očíchostatních. Rozvíjejí se v něm pocity podřadnosti, ztrácí sebedůvěru a obecně je ohroţenajeho morálka. Nezaměstnaní mají ve srovnání se zaměstnanou populací tendenci býtúzkostnější, je mezi nimi větší výskyt depresí, jsou nespokojenější, neurotičtější a vícesouţeni obavami, mají sníţené sebevědomí a sebeúctu.To, v čem nezaměstnaným brání finanční tíseň, není jen uspokojování kulturnědefinovaných potřeb určitou úrovní spotřeby zboţí, ale je to také potvrzení vlastní pozicev konzumní společnosti, v níţ je morálním závazkem udrţování určité úrovně spotřeby aurčitého ţivotního standardu. Konzum zboţí totiţ poskytuje lidem moţnost vyjádřit svojiosobní identitu, vytvářet a potvrzovat sociální vztahy a ritualizovat svůj čas.Nezaměstnanost však tuto moţnost blokuje. V průzkumu se ukázalo, ţe 45% respondentůbylo nuceno výrazně omezit svoji spotřebu, část z nich se musela dokonce zadluţit.Ukázalo se, ţe opakovaný neúspěch najít si práci má negativní důsledky pro osobníţivot, rodinu i zdraví nezaměstnaného jedince. Tito lidé trpí stavy bezmocnosti a pocitemvyřazení ze společnosti. S touto frustrující zkušeností z opakovaného neúspěchu najít sipráci u nich sílí stres z finančního napětí a roste ztráta ţivotní orientace. Tento typ zátěţepotkal především jedince, kteří se výrazně orientovali na svět práce. Při její náhléztrátě přišli o „pevnou půdu pod nohama“ a ţivot pro ně ztratil smysl. Dlouhodobá ztrátapráce u respondentů postupně oslabila jejich důvěru ve vlastní profesionální i osobníschopnosti a ztratili sebeúctu.59