Nezaměstnanost v okrese Znojmo jako psychologický a sociální.pdf

velmi individuální. Bylo to podmíněno odolností konkrétního člověka vůči psychickézátěţi vůbec. Ukázalo se, ţe zvládání této situace bylo podmíněno rovněţ věkem(rozdílností v pociťované odpovědnosti vůči nejbliţšímu okolí), pohlavím (ţeny jsouznevýhodněny starostí o děti a o domácnost), dosaţenou kvalifikací (nekvalifikovaní lidésnadněji přijdou o práci a obtíţně ji znovu najdou), zkušeností jedince (větší stresovouzátěţ proţívají jedinci se silnou motivací a úspěšností v předchozím zaměstnání) a jehoadaptabilitou. Důleţitou roli hráli také finanční moţnosti nezaměstnaného, sociální opora.Ztráta práce prověřovala pevnost vztahů mezi přáteli i ţivotními partnery. Vedle primárníúlohy osobnosti, jejich psychických a fyzických vlastností, zde vystupovaly do popředírůzné ţivotní okolnosti, společenské postavení a rodinné poměry.To jak je člověk schopen se vyrovnat s nezaměstnaností závisí jeho na individuálníchpostojích, mravní síle a strategiích nezaměstnaných osob. Náš průzkum ukázal,ţe se někteří lidé vyrovnávají s nezaměstnaností lépe a jiní hůře. Ukázalo se také, ţe selépe s handicapem nezaměstnanosti vyrovnávali ti, kteří byli nezaměstnaní kratší dobu as předchozí prací nebyli spokojeni, měli určité zázemí i úspory a byli adaptabilnější.Bohuţel se ukázalo, ţe z těch osob, které byli dlouhodobě nezaměstnané, byla jen maláčást osob schopna se negativním sociálním důsledkům vyhýbat.Proţívání ztráty práce bylo pro většinu respondentů velkou emocionální zátěţí.Nejčastější příčinou jejich duševního strádání byl strach z toho „co bude dál“. Tento strachv nich neustále provokoval sebeanalýzu a úzkostné stavy. Dlouhodobá ztrátazaměstnání postihovala ve svých důsledcích celou jejich psychiku, nejen oblastintelektovou a citovou, ale i oblast jejich vůle. Chování respondentů bylo většinouprovázeno sociální izolovaností, uzavíráním se do sebe a úbytkem jejich sociálníchkontaktů. Charakteristická pro toto chování byla slova „jsem teď raději sám se sebou“,„vyhýbám se známým, „cítím se vyřazený ze ţivota“. Míra sociální izolace záleţelana řadě faktorů, mezi kterými hrál významnou roli věk respondentů. Mladí lidé sepo ztrátě svého zaměstnání neocitali zdaleka v takové sociální izolaci jako nezaměstnanístaršího věku. Tendence k většímu mnoţství sociálních kontaktů v rámci širších sociálníchsítí byla mnohem častější mezi mladými respondenty. U mladých svobodnýchnezaměstnaných se rovněţ projevila častější tendence k ţivotu v sociálních sítích svýchvrstevníků.57