Augustin MervartAugustin Mervart (30. 12. 1889 ValašskéMeziříčí část města, dříve obec Krasno n. B.– 15. 6. 1968 Přerov). Uměleckou tvorbu malířepředurčilo rodinné prostředí. Mervartůvotec pracoval jako litograf u krasenských skláren,jeho nejstarší syn tamtéž pracoval jakomalíř skla. Výtvarnou zálibu nejmladšího synaAugustina otec chápal, neboť sám se ve volnémčase věnoval řezbářství a jeho chlouboubyly početné figurky Betlému. Bylo proto přirozené,že po ukončení základního vzděláníse Augustin Mervart přihlásil na valašskomeziříčskouStátní odbornou školu pro zpracovánídřeva, na méně navštěvované oddělenířezbářství. Jeho učitelem byl ve Vídni školenýFrantišek Hrachovec (1867–1923) a profesoremkreslení, žák pražské a mnichovskéAkademie, Václav Hoffrichter (*1864).Nedostižnou autoritou byl chlapci malíř a grafikBohumír Jaroněk, který bydlel ve stejnéulici jako Mervartova rodina se kterou přátelil.Mladému Mervartovi byl skutečným rádcema školitelem v malířství. V oddělení školyměl Augustin Mervart tři spolužáky, spřátelilse však se svým vrstevníkem, sochařemMiloslavem Bublíkem (1889–1961), pozdějšímprofesorem téže školy. S ním se účastnilněkolika pobytů na evropském jihu a společněmalovali.Životním mezníkem se Mervartovi stalo září1907. Prof. Hrachovec vzal své žáky na výstavunově založeného SVUM v Hodoníně, kdeměl své řezby Vodníka a Krysaře. Jeho žákatu uhranuly Kalvodovy oleje ze Zbečna (Statekpod strání a Stará ulička ve Zbečně), i náladováplátna Zimní večer v lese a Samota i barevněživý Mostar od Romana Havelky. Mervart,který školu dokončil o rok později, rozhodl sejiž tehdy zasvětit svůj život výhradně malířství.Kresbě a malbě se věnoval i za války na frontěv Polsku, U<strong>kraj</strong>ině a v Rumunsku a již v roce1919 byl na Jaroňkovo doporučení přijat za členahodonínského SVUM.V prvých poválečných letech nacházel Mervartinspirační podněty v okolí Přerova, kam se v r.1919 přestěhoval, v širokém okruhu Hanéi v městském prostředí Hradce Králové, kdeuspořádal již v roce 1922 svojí první výstavu.O dva roky později jej inspirovalo okolíNáměště na Hané, kde realizoval rovněž jednuze svých prvních výstav. Řadu menších,barevně svěžích a rukopisně volně traktovanýchobrazů si umělec přivážel z letních pobytův Itálii (Benátky, Florencie, Neapol, Řím),a z jihoslovanského jihu (Dubrovník, Korčula,Mostar, Split). Nechyběly mezi nimi ani pohledyna moře a na pobřeží. Byly to práce vytvořenéuvolněným štětcovým přednesem, kterévynikaly kresebnou jistotou, pevnou tvarovouvýstavbou a barevnou harmonií.Druhou, záhy bezmála výlučnou tematickouoblast Marvartových prací tvořily obrazy kopcovité<strong>kraj</strong>iny Beskyd s malebnými samotamii široká <strong>kraj</strong>inná panoramata. Způsob malby sepostupně měnil ve prospěch <strong>kraj</strong>inných detailůa práce s jemným štětcem, kterým autor dokázalvykouzlit doslova iluzi skutečnosti a atmosférickéhodění.Většina pamětníků vzpomíná na malíře již jakona bělovlasého pána distinguovaného chování,který v dokonalém oděvu a s noblesou přijímalpocty při vernisážích, stejně jako ve společnostinapříklad v hotelu „Na Zavadilce“, kdetrávil letní dny při pilné práci.Jakkoliv malířské dílo Augustina Mervartanebylo akceptováno odborným fórem kritiků,stalo se neodmyslitelnou součástí místnívýtvarné kultury a osobitým fenoménem v oblasti<strong>kraj</strong>inářské tvorby.JMLit.: T.: NS, s. 132; Jan Andrýs, AugustinMervart, (kat. výst.), Dům umělců v Hodoníně,1959; Josef Maliva, Výstava díla AugutinaMervarta, (kat. výst.), Dvanáctiletá střední škola,Rožnov pod Radhoštěm 1965Augustin Mervart (30. 12. 1889 ValašskéMeziříčí city borough, former municipalityKrasno n. B. – 15. 6. 1968 Přerov). Mervartwas intoduced to the art world thanks to hishome environment with his father employed asa lithographer at a glassmakers with son followingsuit as a glass painter. His father understoodhis son’s art passion well and memoriesof him carving his son Bethlehem figures nodoubt influenced greatly. State school of woodworkcombined with extra wood-carving coursesin Valašské Meziříčí was the young man’snext step under prof. Frant. Hrachovec (studiedin Vienna) (1867–1923) and prof. VáclavHoffrichter (*1864) (studie at Prague andMunich academies). Painter and graphic artistBohumír Jaroněk, neighbour and friend wasa peer for the young artist playing the role aspainting teacher together with fellow colleagueMiloslav Bublík (1889–1961), later taking positionas taecher at the same school. These twoyoung men spent quite a time travelling aroundEurope painting together.Prof. Hrachovec took Augustin and co. To theSVUM Hodonín Art show (displaying the teacher’swork) in september 1907 which servesas one of the main turning points in hislife. Water-sprite and rat-catcher, Manor underZbečna’s old lane, Forest winter evening andSolitude together with the colourfully vibrantMostar by Romana Havelka bewithed theyoung man consolidating his determinationto become a full-time painter, even whilst onthe war front in Poland, Ukraine and Romania.With Jaroňka’s recommendation, made membershipwith Hodonín’s Art group SVUM in theyear 1919.Hradec Králové 1922 was the venue ofMervart’s first show displaying works insoiredby the environment around Přerov followedtwo years later influenced by the surrounds ofNáměšť na Hané. Venice, Florence, Naples,Rome as well as the Adriatic Dubrovník,Korčula, Mostar and Split inspired a range ofsmaller pieces bursting with colour and freshness.Not devoid of the coast and splendidsea view, the artist’s work showed careful, pricedrawing accompanied by colour harmony bymeans of fluent brushwork.The Beskydy mountains blessed the youngman with creative sources where he started,by means of finer brushes, painting more detailedand subtle pieces.The hotel „Na Zavadilce“, where the artistspent summer working days remembers thegentleman as a refined, very well clotheddistinguished personatilty with unforgettablewhite locks of hair.Although Mervart wasn’t fully accepted in theeyes of some of the art world, he was neverthelessregarded as a phenonema in the Moravianlandscape painting scene.Augustin Mervart (30. 12. 1889 ValašskéMeziříčí Stadtteil, früher GemeindeKrasno n. B. – 15. 6. 1968 Přerov). Daskünstlerische Schaffen des Malers wurdedurch das Umfeld der Familie vorbestimmt.Mervarts Vater arbeitete als Lithographin Krasno Glashütte, sein ältester Sohnarbeitete ebenfalls dort als Glasmaler. Fürdas bildnerische Interesse seines SohnesAugustin hatte der Vater Verständnis, denner selbst widmete sich in seiner Freizeit derHolzschnitzerei, sein Stolz waren zahlreicheKrippenspielfiguren. Es war deshalb nurnatürlich, dass sich Augustin Mervart nachdem Abschluss der Grundschulausbildung ander Staatlichen Fachschule für Holzverarbeitungin Valašské Meziříčí, in der weniger besuchtenAbteilung Holzschnitzerei anmeldete. SeinLehrer wurde der in Wien geschulte FrantišekHrachovec (1867–1923) und sein ZeichenprofessorVáclav Hoffrichter (*1864), einSchüler der Prager und Münchner Akademie.Eine unerreichbare Autorität stellte für denJungen der Maler und Grafipher BohumírJaroněk dar, der in der gleichen Straßewie Familie Mervart wohnte, mit der erbefreundet war. Für den jungen Mervart warer ein wirklicher Berater und Ausbilder in derMalerei. In der Abteilung der Schule hatteAugustin Mervart drei Mitschüler, befreundetwar er jedoch mit seinem Altersgenossen, demBildhauer Miloslav Bublík (1889–1961), derspäter Professor an derselben Schule wurde.Mit ihm nahm er an mehreren Aufenthaltenim europäischen Süden teil und sie maltengemeinsam.Einen Meilenstein im Leben von Mervart stellteder September 1907 dar. Prof. Hrachovecnahm seine Schüler zu einer Ausstellung desneu gegründeten Verbandes SVUM in Hodonínmit, wo seine Holzschnitte Wassermannund Rattenfänger ausgestellt wurden. SeinSchüler wurde hier von Kalvodas Ölgemäldenaus Zbečno Gut unterhalb des Hangs undAlte Straße in Zbečno bezaubert und denlaunischen Leinwandgemälden Winterabendim Wald und Einöde sowie dem farblichlebendigen Mostar von Roman Havelka.Mervart, der die Schule ein Jahr späterbeendete, entschied sich schon damals, seinLeben ausschließlich der Malerei zu widmen.Mit Zeichnung und Malerei beschäftigte essich auch während des Krieges an der Frontin Polen, der Ukraine und in Rumänien und70
Augustin MervartPODZIM / Fall / Herbst1909akvarel / aquarelle / Aquarelle50 x 34 cmMKPbereits im Jahre 1919 wurde er auf JaroňkasEmpfehlung als Mitglied des HodonínerVerbandes SVUM aufgenommen.In den ersten Nachkriegsjahren fand MervartInspiration in den Motiven der UmgebungPřerovs, wohin er im Jahre 1919 übersiedelte,im weiten Umkreis der Haná-Region sowiein der städtischen Umgebung von HradecKrálové, wo er bereits im Jahre 1922 seineerste Ausstellung veranstaltete. Zwei Jahrespäter wurde er von der Umgebung Náměštˇsin der Haná-Region inspiriert, wo er ebenfallseine seiner ersten Ausstellungen realisierte.Eine Reihe kleinerer, farblich frischer undhandschriftlich freie traktierter Bilder brachteder Künstler von seinen Sommeraufenthaltenin Italien mit (Venedig, Florenz, Neapel,Rom), sowie aus dem jugoslawischen Süden(Dubrovník, Korčula, Mostar, Split). Unterihnen befanden sich auch Blicke auf dasMeer und die Küste. Dies waren durch einenlockeren Pinselvortrag geschaffene Arbeiten,die durch ihre zeichnerische Sicherheit,ihren festen Formenaufbau und ihre farblicheHarmonie hervorstachen.Einen zweiten, bald jedoch fast ausschließlichenThemenbereich der Arbeiten Marvartsbildeten die Berglandschaften der Beskidenmit malerischen einsamen Winkeln und breitenlandschaftlichen Panoramen. Die Art undWeise seiner Malerei änderte sich allmählichzugunsten von landschaftlichen Details undder Arbeit mit einem feinen Pinsel, mit dem derAutor es verstand, wortwörtlich eine Illusionder Wirklichkeit und des atmosphärischenTreibens hervorzuzaubern.Die Meisten, die sich noch erinnern können,denken an den Maler als an einen weißhaarigenHerrn distinguierten Benehmens, der in tadelloserKleidung und mit Noblesse auf VernissagenEhrerbietungen entgegennahm, oder z.B. inGesellschaft im Hotel „Na Zavadilce“, wo er dieSommertage mit fleißiger Arbeit verbrachte.Auch wenn das malerische Werk Augustin Mervartsvon dem Forum der Fachkritiker nicht akzeptiertwurde, wurde es doch zu einem unabdingbarenBestandteil der örtlichen bildnerischen Kultur undzu einem charakteristischen Phänomen imBereich der Landschaftsmalerei.71
Change language