Krajina v tvorbě umělců Olomouckého kraje - Olomoucký kraj

však modifikoval plošný rozvrh obrazových plánů.Jindy, zejména v rozměrných panoramatických záběrech,se zjevně hlásil k odkazu Bohumíra Dvorského.V závěru života namaloval řadu komornějších pláten,které se vedle suverénního přednesu vyznačují takézjitřenou citovostí.Miroslav Ketman se krajinomalbou systematickynezabýval. Náměty svých obrazů čerpal nejdřívez pozorování městského života, později z niterněhlubokých prožitků vlastního bytí, které dodávalyjeho malbě dobově příznačnou existenciální esenci.V Ketmanově vrcholném tvůrčím období, kterélze vymezit léty 1962–1965, bylo jeho dílo pozitivněvnímáno i v celostátních souvislostech. Tenkrát takénamaloval několik pláten s námětem lomů, kterájsou osobitým přínosem zdejší krajinářské produkci.Mnohoslibný umělecký vývoj Miroslava Ketmanapřetnula tragická událost v jeho sedmatřiceti letech.Ladislava Jalůvku, který přišel do Olomouce v poloviněpadesátých let můžeme označit za bytostnéhokrajináře. Na pražské pedagogické fakultě byli jehoučiteli Martin Salcman a Cyril Bouda. PředevšímSalcmanův zemitý přednes Jalůvkovu typu talentuvyhovoval. Poměrně brzy však našel vlastní způsobvýtvarné artikulace, založený na znakové redukcioptické zkušenosti, syrově hutných nánosech barevnýchpast a delikátních kontrastech. Od roku 1979,kdy získal ateliér v podmanivě romantické částidómského návrší, je dominantním námětem jeho dělkatedrála sv. Václava, kterou maluje v širokém spektrunáladových proměn. Jalůvkův dómský program jetak ve zdejších podmínkách jakousi bezděčnou obdoboupodobně motivovaného cyklu rouenských katedrálClaude Moneta. Ladislav Jalůvka také dlouhodoběvyučoval malbu na Pedagogické fakultě UP.Do krajinářské tematiky zasáhla také Jana Jemelková.Za pozornost stojí celá řada jejích obrazů z obdobítvůrčích začátků a děl, která vytvořila v šedesátýchletech, souznějících nejen s dobově aktuálnímděním ale i s názorovou emancipací ryze ženskéhoprincipu interpretace skutečnosti, který dosud zdárněrozvíjí. Jemelková se intenzivně věnovala takégrafice a kresbě. Zvláště její bezprostřední kresebnýprojev vypovídá o svébytném vnímání přírodníhořádu determinujícího život člověka.V několika obrazech a grafikách se zabýval krajinoutaké Ivo Příleský. Projev tohoto malíře však bylorientován převážně k problematice lidského osuduv obecných i krajních polohách bytí.Rovněž absolvent Pedagogické fakulty UniverzityPalackého Radko Mašata namaloval desítky plátena pastelů s motivy především valašských krajin.Většina těchto prací je však poznamenána vícekomerčními než uměleckými zřeteli a nedosahujekvality jeho zásadního malířského programu, kterýbyl orientován na městské motivy a zátiší.V souvislosti se sledovaným tématem se zajímavě jevíi krajinářská fáze tvorby olomouckého malíře ZdeňkaVacka, byť v počátcích a především v sedmdesátýchletech výrazně ovlivněna příkladem jeho blízkéhopřítele Jana Sedláčka. Ve vývojové fázi, která předcházelaVackovu současnou figurální koncepci, lzejeho krajiny vnímat jako autentický přínos zdejší86KR AJINA V TVORBĚ UMĚLCŮ OLOMOUCKÉHO KRAJE