Krajina v tvorbě umělců Olomouckého kraje - Olomoucký kraj

malířské a kreslířské tvorby výrazně realistické orientace.Zejména Jarošovy lesní interiery naléhavě připomínajídíla zakladatele české krajinářské tradice JuliaMařáka, k jehož odkazu se malíř programově hlásí.Nelze však opomenout jeho vlastní tvůrčí přínos, spočívajícív magicky zádumčivém výrazu a často svěžírukopisné dikci.Inspiraci krajinou a přírodou najdeme i v abstraktníchkompozicích hranického malíře a pedagoga RadovanaLangera. /10/Do rodného Šternberka se po studiích na akademiíchv Praze a Mnichově na sklonku války vrátil WilhelmZlamal. Jeho profesionální umělecké působení lzetedy převážně situovat do poválečného období, přestožejiž v první polovině čtyřicátých let několikrátvystavoval s německými uměleckými spolky a samostatněse představil ve Šternberku a Olomouci.Zlamal byl tématicky univerzálně orientován. Vedleřady portrétů, městských motivů a figurálních kompozicvšak motiv krajiny prostupoval jeho tvorbou vevšech jejích vývojových fázích. K jeho závažným krajinářskýmdílům, která vznikla v průběhu čtyřicátýchlet, patří zejména klasicky malované oleje Letní den,panoramatický Pohled na Šternberk s dominantnímpodílem podjesenické přírody a svěží akvarel suverénníhopřednesu Lipina. V padesátých letech reagujeZlamalova tvorba na postimpresionistické podněty.Tvarově pevnější objemy kombinuje s až pointilistickýmichvějivými doteky štěce. Původně potemněloubarevnost časem prosvětluje a nechává razantnějizaznít větší barevné útvary. V šedesátých létech semalířův rukopis výrazně uvolňuje. Nechává naplnopůsobit intenzivní a kontrastní barvy ve velkých plochácha těžiště malířského záměru přesouvá do naléhavěvýrazové polohy. Od sedmdesátých let do konceživota se pak Zlamalova malba výrazně zklidňuje.Tvary evokující optickou zkušenost malíř abstrahujedo elementární znakové podoby a prostor, nejčastějivymezený velkými plochami tlumených barev, podřizujeobrazovému celku.Wilhelm Zlamal byl vlastně jediným sudetoněmeckýmmalířem, který se díky smíšenému maželstvívyhnul plošnému odsunu občanů německé národnosti.Jeho dílo je pozoruhodné jak svojí imanentníkvalitou, tak z hlediska organického propojení obounárodních kultur.Vedle ispirace vlastními psychofyzickými prožitkya vztahovými aspekty bytí věnuje také Petr Zlamalčas od času pozornost krajině. Absolvent ateliéruArnošta Paderlíka na AVU vnímá reálné krajinnéútvary spíše jako podněty k výtvarnému vyjádřeníosobního prožitku, ovlivněného určitým pocitemz konkrétně vnímané skutečnosti. Pokud jej v obrazePálava ovlivnila především vzrušující hmota kopcovitéhoútvaru překvapivě vystupující z okolní roviny,pak jsou to v Italské krajině kontrastní technicképrvky. Jindy se malíř nechává inspirovat detailemnebo mýtickým duchem místa.Dříve čilá centra zejména německého kulturníhoživota v pohraničních oblastech kraje klopotně hledalav padesátých letech minulého století novouidentitu. Přirozený duchovní vztah k určitému místuzískávala většina dosídlené populace teprve postupnouproměnou generační paměti.V Šumperku, který byl před válkou městem, v němžse odehrávala řada významných podnikatelskýchi kulturních aktivit, nežil po roce 1945 žádný výtvarnýumělec, který prošel profesionálním školením.Počátkem padesátých let se v nedalekém Sobotíněusadil absolvent Laudovy sochařské školy na pražskéAkademii Jiří Jílek. Volba místa, které si vybral jakoprostor k realizaci velmi soustředěného uměleckéhoprogramu, nebyla motivována v té době aktuálnímosídlovacím programem, nýbrž romantickou touhoutvořit v prostoru vzdáleném kulturním centrům a balastuideových proklamací.Teprve v polovině šedesátých let přichází do ŠumperkaLubomír Bartoš, rodák z nedaleké Klopiny. Studovalu Vladimíra Hrocha a Karla Hofmana na Střední uměleckoprůmyslovéškole v Uherském Hradišti a v ateliéruFrantiška Jiroudka na pražské AVU. Do rodnéhokraje se vrátil s pevným rozhodnutím malovat jehodrsně podmanivou a již od raného dětství hlubocezažitou přírodu. Díky odvážně expresivnímu způsobukvalitní malby se stal v regionu poměrně brzyumělcem, jehož tvorba se stala jakousi estetickounormou zobrazení jesenické krajiny. Výrazově nejnaléhavějipůsobila Bartošova tvorba v sedmdesátýcha v úvodu osmdesátých let. Avšak i v současné době,kdy se jeho projev posunul do intimnější polohy, jsouobrazy tohoto umělce významným vkladem do vínkukrajinářské tvorby v celokrajském i národním rozměru.Umělec se léta velmi úspěšně věnoval také pedagogickémupůsobení na Lidové škole umění, v jehožrámci připravil několik svých žáků k odbornému studiuna vysokých školách. Nelze opomenout ani jehoangažovanost v kulturním dění města a regionu.V šumperském výtvarném okruhu působí od počátkusedmdesátých let také manželé Anežka a MiroslavKovalovi, kteří pietně udržují a současně tvořivěrozvíjejí Jílkův umělecký odkaz. Prioritním tématemobou je obraz skutečnosti žité v intimních dotecíchs bezprostředním přírodním okolím. Výtvarné kreaceAnežky Kovalové jsou prosyceny žensky vnímanouněžností hluboce prožitých jevů skutečnosti. Velmičasto působí na diváka v polohách majících blízkok nábožensky obřadné, nikoliv však okázalé, pokořek základním jevům venkovské reality.Početné kresby i obrazy Miroslava Kovala jsou inspiroványpředevším zjitřeným vnímáním primárních přírodníchstruktur. Jeho ryze pocitová reakce na logikustavby základních biologických elementů se dnes dáinterpretovat na bázi fraktálních struktur. Malíř mělvšak vždy na mysli především smyslově vnímatelnýrytmus základních přírodních útvarů a téměř muzikálnípodstatu jejich skladby. Vedle výtvarné činnosti92KR AJINA V TVORBĚ UMĚLCŮ OLOMOUCKÉHO KRAJE