Aforismy k životní moudrosti

za bezpečnost a vlastnictví jen společnosti, potřebujeme také druhé a oni musí mít k nám důvěru, aby
s námi mohli být; tak má jejich mínění o nás pro nás vysokou, i když jen zprostředkovanou cenu:
bezprostřední jí nemohu přiznat. V souladu s tím říká také Cicero: De bona autem fama Chrysippus
quidem et Diogenes, detracta utilitate, ne digitum quidem, ejus causa, porrigendum esse dicebant.
Quibus ego vehementer assentior. * Dalekosáhlý výklad této pravdy také podává Helvetius ve svém
mistrovském díle De l'esprit (disc. III, ch. 13), jehož výsledkem je: nous n'aimons pas 1'estime pour
1'estime, mais uniquement pour les avantages qu'elle procure. (Nemáme rádi úctu pro úctu, ale jedině pro
výhody, které přináší.) Jelikož tedy prostředek nemůže mít větší cenu než účel, je krásný výrok, „čest nad
život", jak řečeno, pouhou nadsázkou.
* O dobré pověsti Diogenes a Chrý sippos tvrdili, že kdyby nepřinášela užitek, nestála by sama o sobě za to, hnout pro ni prstem. K čemuž se vehementně přidávám i já.
Tolik o občanské cti. Úřednická čest je všeobecné mínění druhých, že muž, který zastává jistý úřad,
k tomu skutečně má všechny požadované vlastnosti a také ve všech případech přesně plní své úřední
povinnosti. Čím důležitější a větší je okruh působnosti nějakého člověka ve státě, tedy čím má vyšší a
vlivnější postavení, tím větší musí být mínění o intelektuálních schopnostech a morálních vlastnostech,
které ho k tomu uschopňují: tím větší se mu také prokazuje čest, jejímž výrazem jsou jeho tituly, řády atd.,
jakož i podřízené chování druhých vůči němu. Podle těchto měřítek určuje obecně stav zvláštní stupeň cti,
jakkoli je modifikován schopnostmi množství lidí posoudit důležitost tohoto stavu. Vždy se však přiznává
tomu, kdo má a plní zvláštní povinnosti, více cti, než obyčejnému občanu, jehož čest spočívá hlavně na
negativních vlastnostech.
Úřednická čest vyžaduje dále, aby ten, kdo zastává úřad, úřad sám, byl respektován svými kolegy a
nástupci právě oním přesným plněním povinností a také tím, že útoky na úřad sám a na něho, pokud jej
zastává, tj. prohlášení, že vede úřad nepřesně nebo že úřad sám není k obecnému dobru, nenechá
nepotrestány, nýbrž zákonným trestem dokáže, že ony útoky byly neoprávněné.
Úřednické cti jsou podřízeni státní úředníci, lékaři, advokáti, každý veřejný učitel, ba každý graduovaný,
zkrátka každý, kdo se prohlašuje za kvalifikovaného pro jisté výkony duševního druhu, a právě proto se
k nim sám zavázal; tedy jedním slovem je to čest všech veřejně zavázaných jako takových. Proto sem patří
i pravá vojenská čest: spočívá v tom, že kdo se zavázal k obraně společné vlasti, skutečně má k tomu
nutné vlastnosti, tedy především zmužilost, udatnost a sílu a s veškerou vážností je připraven bránit až do
smrti svou vlast a vůbec prapor, k němuž byl jednou přidělen, a za nic na světě jej neopustit. - Úřednickou
čest zde beru v širším smyslu, než je obvyklé, kdy znamená jen respekt občanů k úřadům.
Sexuální Čest se mi zdá vyžadovat bližší pozorování a svedení jejích zásad k jejím kořenům, které
zároveň potvrzují, že všechna čest spočívá v posledku na užitečných ohledech. Sexuální čest se rozpadá
podle své povahy na čest ženskou a mužskou a je z obou stran dobře chápanou esprit de corps
(stavovskou solidaritou). První je zdaleka nejdůležitější z obou, protože v ženském životě je sexuální
poměr hlavní věcí. -Ženská čest je tedy obecným míněním o nějaké dívce, že se nevzdala žádnému muži,
a o ženě, že se vzdala jenom svému manželovi. Důležitost tohoto mínění spočívá v následujícím. Ženské
pokolení vyžaduje a očekává od mužského vše, totiž vše, co si přeje a potřebuje: mužské vyžaduje od
ženského především a bezprostředně jen jedno. Proto muselo dojít k opatření, že mužské pokolení může
od ženského vyžadovat ono jedno, jen když převezme starost o vše a k tomu o děti vyšlé z tohoto spojení:
na tomto zařízení spočívá blaho celého ženského pokolení. Aby se prosadilo, muselo nutně ženské
pokolení držet pohromadě a prokázat esprit de corps. Potom však stojí jako celek a v uzavřené řadě proti
celému mužskému pokolení, které je díky převaze svých tělesných a duševních sil od přírody vlastníkem
všech pozemských statků, jako proti svému společnému nepříteli, který musí být poražen a podroben, aby
prostřednictvím jeho vlastnictví dosáhla žena vlastnictví pozemských statků. K tomu je tu příkaz cti
celého ženského pokolení, aby mužům zůstala naprosto odepřena každá nemanželská soulož; tedy aby byl