Aforismy k životní moudrosti

každý donucen k manželství, jako k druhu kapitulace, a tím bylo zabezpečeno celé ženské pokolení. Tento
účel může být však úplně dosažen jen prostřednictvím přísného dodržování výše zmíněného příkazu: proto
celé ženské pokolení s pravou esprit de corps tak střeží jeho dodržování všemi svými členkami. Proto
každá dívka, která se nemanželskou souloží dopustí zrady vůči celému ženskému pokolení, jelikož
všeobecné rozšíření tohoto způsobu jednání by podkopalo jejich blaho, bude z tohoto celku vyloučena a
pohaněna: ztratila svou čest. Žádná žena už s ní nesmí nic mít: bude se jí vyhýbat jako nakažené. Stejný
osud potká cizoložnici; protože nedodržela kapitulaci, danou jí od muže a takový případ by muže
odrazoval od této kapitulace; na ní však spočívá spása celého ženského pokolení. Avšak ještě nadto ztratí
cizoložnice vinou hrubého porušení slova a podvodu v jednání se sexuální ctí zároveň čest občanskou.
Proto se zřejmě říká s omluvným výrazem „padlá dívka", avšak ne „padlá žena" a svůdce ji může
prostřednictvím sňatku opět učinit ctnostnou; ne tak cizoložník ženu po tomto skutku.
Jestliže v důsledku tohoto jasného vhledu uznáme esprit de corps za sice spásný, ba nutný, ale zájmově
dobře vypočítaný základ principu ženské cti, pak této cti sice budeme moci přiznat největší důležitost pro
ženské bytí, tedy velkou relativní, ne však absolutní hodnotu, přesahující život a jeho účely, a tedy ne
hodnotu vyvažovanou životem. Nelze tedy schvalovat přepjaté, tragicky znetvořené činy Lukrécie a
Virginia. Právě proto je závěr Emilie Galotti tak pobuřující, že člověk opouští divadelní sál úplně
rozladěn. Naproti tomu nelze nevyslovit k útěše sexuální cti, že sympatizujeme s Egmontovou Klárkou.
Ono až do krajnosti hnané úsilí ženského principu cti patří, jako mnohé, k tomu, kdy se pro prostředek
zapomene na účel: neboť sexuální cti se tímto přehnáním přibásňuje absolutní hodnota, zatímco ona má,
ještě více než všechny jiné cti, hodnotu pouze relativní; ano, dalo by se říci pouze konvenční, když člověk
v Thomasiově knize De concubinatu vidí, jak v téměř ve všech zemích a dobách, až k luterské reformaci
byl konkubinát zákonem povolený a uznávaný poměr, v němž konkubína zůstávala čestnou; nemluvě už
o Mylittě v Babylonu (Hérodotos I, 199) atd. Také ovšem existují občanské poměry, které znemožňují
vnější formu manželství, zvláště v katolických zemích, kde nemá místo rozvod; všude je to však pro
vládnoucí pány, kteří podle mého mínění jednají mnohem morálněji, drží-li si metresu, než když vstoupí
do morganatického manželství, jehož potomci by při případném vymření potomků legitimních mohli
jednou vznést nároky; pročež, ačkoli je to zatím vzdálené, by mohlo takové manželství přinést možnost
občanské války. Nadto je takové morganatické manželství, tj. vlastně uzavřené navzdory všem vnějším
poměrům, v konečném důvodu koncesí žen a farářů, dvou vrstev, jimž by se člověk měl co možná chránit
v něčem ustupovat. Dále je třeba uvážit, že každý v zemi si může vzít ženu podle své volby, až na jednoho,
komu je toto přirozené právo odňato: tímto ubohým mužem je kníže. Jeho ruka patří zemi a musí se chovat
podle státnického rozumu, tj. úměrně blahu země. Je to však přece člověk a chce také jednou poslechnout
hlas svého srdce. Proto je tak nespravedlivé a nevděčné jakož i šosácké zakazovat knížeti vydržovat si
metresu nebo mu to chtít vyčítat; rozumí se, pokud to nemá žádný vliv na vládu. Také z její strany je
taková metresa, s ohledem na sexuální čest, do jisté míry výjimečná osoba, vyňatá z obecných pravidel:
neboť se oddala pouze jednomu muži, který ji miluje a ona jeho, ale nikdy si ji nemůže vzít. - O ne ryze
přirozeném původu ženského principu cti však svědčí mnohé krvavé oběti, jež jsou mu přinášeny - když
matka zavraždí děti a sebe. Ovšem dopustí-li se dívka tím, že si klade nezákonnou cenu cti, porušení
věrnosti vůči svému celému pokolení, přesto se tato věrnost přijímá jen mlčky a není pod přísahou. A
jelikož v obvyklém případě tím nejbezprostředněji trpí její vlastní přednost, tak je její pošetilost přitom
nekonečně větší než její špatnost.
Pohlavní čest mužů je vyvolána ctí ženy, jako protikladná esprit de corps, která vyžaduje, aby si každý,
kdo jako její protihráč přistoupí na pro ženu velmi výhodnou kapitulaci, dával pozor, aby se ho žena
držela; aby tento pakt laxním porušením závazku neztratil svou pevnost a muži, kteří se vzdali všeho, se
nemuseli ujišťovat o jediném vlastnictví ženy, které si vyjednali. Tedy čest muže vyžaduje, aby trestal
cizoložství alespoň odloučením od ženy. Pokud je vědomě trpí, dostává se mu od mužské společnosti