Aforismy k životní moudrosti

vyskytují pouze navenek, v nitru, jako jádru takových jevů, se u všech skrývá to samé: chudý komediant,
se svým trápením a bídou. V životě je to také tak. Rozdíly postavení a bohatství dávají každému hrát svou
roli; ale to vůbec neodpovídá vnitřní odlišnosti štěstí a pohody, nýbrž i zde se v každém skrývá stejný
ubožák, se svou bídou a strastmi, které jsou svou látkou u každého jiné, ale formou, tj. vlastní podstatou,
u všech v zásadě stejné; i když s odlišnostmi stupně, který se však vůbec neřídí podle stavu a bohatství, tj.
podle role. Protože totiž všechno, co tu pro člověka je a co se pro něj děje, je tu bezprostředně vždy jen
v jeho vědomí a děje se pro ně; tak je zjevně povaha vědomí sama to nejpodstatnější a na něm ve většině
případů záleží více, než na tvarech, které se v něm podávají. Všechna nádhera a požitky, odrážející se
v tupém vědomí hlupáka, jsou velmi chudé, proti vědomí Cervantesovu, když psal ve stísněném žaláři
Dona Quijota.
Objektivní polovina přítomnosti a skutečnosti je v rukou osudu a je podle toho proměnná: subjektivní
polovinou jsme my sami; tudíž je v podstatě neproměnná. Proto nese život každého člověka přes všechny
vnější změny stále tentýž charakter a lze jej přirovnat k řadě variací na jedno téma. Ze své individuality
nemůže nikdo vystoupit. A jako zvíře za všech poměrů, do nichž se klade, zůstává omezeno na úzký okruh,
který jeho bytosti neodvolatelně určila příroda, pročež např. naše snahy oblažit milované zvíře se musí
stále držet uvnitř úzkých mezí jeho bytosti a vědomí - tak je to i s člověkem: jeho individualitou je
předem určena míra jeho možného štěstí. Jeho schopnost pro zvýšený požitek jednou provždy zvláště
určily meze jeho duchovních sil. Jsou-li úzké, pak všechno snažení z vnějšku, všechno, co pro ně dělají
lidé a štěstí, není s to překročit míru obvyklého, napůl zvířecího lidského štěstí a blaha: zůstane odkázán
na smyslový požitek, smutný a veselý rodinný život, nízkou zábavu a vulgární zabíjení času: dokonce i
vzdělání nedosáhne příliš mnoho v rozšiřování onoho kruhu, pokud vůbec něco. Neboť nejvyšší,
nejrozmanitější a nejtrvalejší požitky jsou duchovní; ať jsme se o tom jakkoli chtěli v mládí klamat; ty
však závisejí hlavně na duchovní síle. - Z toho je tedy jasné, jak mnoho závisí naše štěstí na tom, co jsme,
na naší individualitě; zatímco se většinou zdůrazňuje jen náš osud, jen to, co máme, nebo co
představujeme. Osud se však může zlepšit: při vnitřním bohatství od něj mnoho nežádáme: naproti tomu
hlupák zůstane hlupákem, tupým špalkem, až do svého konce, i kdyby byl jako v ráji a obklopen
huriskami. Proto říká Goethe (Básně, Západovýchodní díván, Praha 1955, s. 234):
Shodou lidu, rabů, pánů
platí vždy ta jedna ctnost;
nejvy šší slast pozemšťanů
jediná je: osobnost.
Že pro naše štěstí a náš požitek je subjektivní nesrovnatelně podstatnější než objektivní, se potvrzuje ve
všem: od toho, že hlad je nejlepší kuchař a že pro starce je bohyně mládí lhostejná, až k životu géniů a
světců. Zvláště zdraví převažuje natolik všechna vnější dobra, že je pravděpodobně zdravý žebrák
šťastnější než nemocný král. Z dokonalého zdraví a šťastné organizace vycházející klidný a jarý
temperament, jasné, živé, pronikavé a správně chápající rozvažování, uměřená, dobrá vůle a tedy dobré
svědomí, to jsou přednosti, které nemůže nahradit žádné postavení či bohatství. Neboť to, co je někdo pro
sebe sama, co jej doprovází v osamocenosti a co mu nikdo nemůže dál nebo vzít, je pro něj zjevně
podstatnější, než vše, co by rád vlastnil, nebo jak by rád vypadal v očích druhých. Duchaplný člověk má i
v úplné osamělosti výbornou zábavu se svými vlastními myšlenkami a fantaziemi, zatímco hlupák se
nemůže zbavit mučivé nudy ani neustálým střídáním společností, divadel, vyjížděk a rozkoší. Dobrý,
uměřený, mírný charakter může být spokojen i za nuzných okolností; zatímco žádostivý, závistivý a špatný
při všem bohatství spokojen není. Avšak dokonce tomu, který má stále požitek z mimořádné, duchovně
eminentní individuality, je většina požitků, o něž se usiluje, zcela zbytečná, dokonce ho jen ruší a zatěžuje.