Aforismy k životní moudrosti

Ještě více se však chraňme strašit se malováním pouze možných neštěstí. Kdybychom je totiž vzali ze
vzduchu nebo z něčeho velmi vzdáleného, při probuzení z takového snu bychom hned věděli, že to bylo
jen strašidlo, a tím víc by nás těšila lepší skutečnost a brali bychom to jako výstrahu před sice možným,
ale odlehlým neštěstím. Ale s tím si naše fantazie tak lehce nehraje: zcela zbytečně si staví nanejvýš
bujaré vzdušné zámky. Látkou k temným snům jsou nešťastné případy, které nás, i když jen z dálky, přece
jen do jisté míry skutečně ohrožují. Fantazie je zveličuje, přináší jejich možnost mnohem blíž, než je to
doopravdy, a vymalovává ji nejčernějšími barvami. Takový sen nemůžeme při probuzení ihned setřást
jako veselý, který okamžitě skutečnost vyvrátí a nanejvýš ponechá slabou naději v temném lůnu možnosti.
Když jsme se však oddali černým fantaziím (blue devils), navodí nám obrazy, jež tak snadno opět
neustoupí: neboť možnost věci, bráno obecně, tu pevně stojí, a stupeň této možnosti není vždy možné
stanovit. Snadno se tak stane pravděpodobnou a předá nás do rukou úzkosti. Proto se dívejme na věci, jež
se týkají naší blaženosti i žalosti, pouze očima rozumu a soudnosti, tj. suše a s chladnou rozvahou,
operujme s nimi jen v abstraktních pojmech. Fantazii přitom nechme mimo hru, jelikož ta nemůže soudit,
nýbrž přináší pouze před oči obrazy, které se zbytečně a často velice bolestivě dotýkají naší mysli.
Nejpřísněji je třeba dodržovat toto pravidlo večer. Neboť jako tma nám nahání strach a nechá nám všude
zjevovat hrozivé tvary, tak analogicky působí nezřetelnost myšlenek, jelikož každá neurčitost vzbuzuje
nejistotu. Proto také večer, když po denním vypětí rozum a soudnost překryje závoj subjektivní temnoty,
intelekt je unavený a Φορυβουμενος (zmatený) a není schopen už dojít k důvodům věcí, berou předměty
naší meditace, pokud se týkají našich osobních poměrů, na sebe snadno hrozivé vzezření a stávají se
děsivými obrazy. Nejčastěji se to děje v noci na lůžku, když je duch zcela vypnut, soudnost nestačí na
svou práci, ale fantazie je ještě živá. Proto dává noc čemukoli a komukoli černý nátěr. Proto jsou naše
myšlenky před usnutím nebo i při nočním probuzení většinou právě tak zkreslením a překroucením věcí
jako ve snu, a k tomu, týkají-li se osobních záležitostí, obyčejně černé jako smůla, ba odporné. Ráno
potom všechny takové děsivé obrazy stejně jako sny zmizí: to udává španělské přísloví: noche tinta,
blanco el día (noc je černá, bílý je den). Ale ani už večer, jakmile rozsvítíme, rozum jako oko nevidí tak
jasně jako ve dne: proto není tento čas vhodný k vážnější meditaci, zvláště o nepříjemných záležitostech.
Na to je pravý čas ráno, jako vůbec na všechny výkony bez výjimky, jak duševní, tak tělesné. Neboť ráno
je mládí dne: všechno je veselé, svěží a snadné: cítíme se být silní a máme všechny své schopnosti plně
k dispozici. Člověk by si toto údobí tedy neměl zkracovat pozdním vstáváním, ani je promrhat
nedůstojným zaměstnáním či hovorem, nýbrž brát je jako kvintesenci života a skoro jako něco spásného.
Naopak večer je stářím dne: večer jsme zemdlení a žvástáme bez většího smyslu. Každý den je malý život
- každé probuzení a vstávání malé zrození, každé svěží ráno malé mládí a každé zalehnutí do postele a
usínání malá smrt.
Vůbec má zdravotní stav, spánek, výživa, teplota, počasí, prostředí a ještě mnoho dalších vnějších věcí na
naši náladu, a tím na naše myšlenky, mocný vliv. Proto, jako je náš náhled podřízen příležitosti, tak i naše
schopnost k výkonům velmi podléhá času, a dokonce i místu. Proto tedy
Važte si dobré nálady,
neboť přichází tak zřídka.
G.
Nejenže člověk musí čekat na objektivní koncepce a originální myšlenky, zda a kdy se jim zlíbí přijít, ale
ani důkladné zvážení osobní příležitosti se nezdaří vždy v době, kterou si pro to člověk určí a kdy je
k tomu připraven; i to si zvolí samo čas. Teprve pak se dá náležitý sled myšlenek bez vyzvání čile do
pohybu a my jej můžeme s plnou účastí sledovat.
Κ doporučenému krocení fantazie patří ještě nedovolovat jí, aby nám opětovně zpřítomňovala a
vykreslovala utrpěné bezpráví, škody, ztráty, urážky, ústrky, poranění atd., protože tím jen znovu probouzí
dávno dřímající hněv, zlost a všechny nevraživé vášně, jež nám jen špiní naši mysl. Neboť podle
krásného přirovnání novoplatonika Prokla, jako v každém městě žije vedle lidí ušlechtilých a vynikajících