Aforismy k životní moudrosti

přečte můj oceněný spis o takzvané svobodě vůle a osvobodí se od bludu. Smířit se s přítelem, s nímž
jsme se rozešli, je proto slabost, na niž doplatíme, když nám při první příležitosti provede přesně totéž,
co způsobilo rozchod, a s ještě větší drzostí, s tichým vědomím své nepostradatelnosti. Totéž platí
o propuštěných sluzích, které znovu přijmeme. Ze stejného důvodu můžeme právě tak málo očekávat, že
někdo za změněných okolností udělá totéž, co dříve. Lidé spíše změní své smýšlení a chování právě tak
rychle, jak se změní jejich zájmy; ano, jejich úmyslnost vydává tak krátkodobé směnky, že bychom museli
být krátkozrací, abychom je nedali protestovat.
Kdybychom chtěli vědět, jak se někdo zachová v určité situaci, do níž ho zamýšlíme uvést, neměli bychom
stavět na jeho slibech a ujištěních. Neboť i kdyby mluvil upřímně, mluví o věci, o níž nic neví. Jeho
jednání si tedy musíme vypočíst ze zvážení okolností, do nichž se dostane, a z jejich konfliktu s jeho
charakterem.
Máme-li vůbec dosáhnout tak nutného, zřetelného a důkladného pochopení pravé a velmi žalostné povahy
lidí, jací většinou jsou, je nadmíru poučné použít literaturu, líčící jejich puzení a konání jako komentář
jejich chování v praktickém životě a vice versa. To je velmi vhodné k tomu, abychom se nemýlili ani
o sobě, ani o nich. Přitom nás však žádný rys obzvláštní podlosti či hlouposti, na který v životě či
literatuře narazíme, nesmí rozmrzet či rozhněvat, nýbrž musí se pouze stát látkou našeho poznání, v níž
budeme spatřovat nový příspěvek k charakteristice lidského pokolení, a proto jej zaznamenávat. Budeme
ho sledovat asi jako mineralog pozoruje nový druh minerálu. Existují ovšem nepochopitelně veliké
výjimky a enormní rozdíly individualit, ale celkem vzato, jak už bylo dávno řečeno, svět je zlý: divocí se
navzájem požírají a krotcí podvádějí, a to se pak nazývá běh světa. Co jiného jsou státy se svou umělou,
navenek i dovnitř zaměřenou mašinérií a mocenskými prostředky, než opatřením, jež má omezit
nekonečnou lidskou nespravedlnost? Cožpak v celé historii nevidíme, jak každý král, jakmile upevnil
svou moc a jeho země dosáhla určité prosperity, využívá ji k tomu, aby se svým vojskem jako bandou
lupičů vtrhl do sousedních států? Nejsou snad téměř všechny války v zásadě loupežnými taženími?
V raném starověku a zčásti i ve středověku se stali podrobení otroky vítězů, tj. museli na ně pracovat.
Totéž však musí ti, kdo platí válečné kontribuce: odevzdávají totiž výtěžek minulé práce. Dans toutes les
guerres il ne s'agit que de voler (Ve všech válkách jde jen o loupeže.), říká Voltaire a Němci by si v tom
měli dát říci.
30) Žádný charakter není takový, aby mohl být ponechán sám sobě, nýbrž každý potřebuje vedení pojmy a
mravními zásadami. Kdybychom však chtěli dojít hodně daleko, až k povaze vzniklé nikoli z naší vrozené
přirozenosti, nýbrž z rozumové úvahy, tedy vlastně k získanému a umělému charakteru, pak se nám brzy
potvrdí, že
Naturam expelles furca, tamen usque recurret. *
* Vy žeň přírodu vidlemi, přece se zase vrátí.
Nějaké pravidlo chování vůči druhým sice můžeme dobře pochopit, dokonce i sami objevit a výstižně
vyjádřit, a přesto se hned nato v praktickém životě vůči němu prohřešíme. Neklesejme však na mysli a
pomysleme si, že je nemožné řídit se v běhu světa abstraktními pravidly a zásadami, a že je tedy nejlépe
toho nechat. Tak je tomu se všemi teoretickými předpisy a návody pro praxi: rozumět pravidlu je jedna
věc a naučit se je provádět je věc druhá. První lze získat naráz rozumem, druhého pozvolna cvikem.
Žákovi ukážeme prstoklad na nástroji, kryty a výpady při šermu, ale on se i přes nejlepší úmysly dopustí
chyb a bude se domnívat, že v rychlosti při čtení not a v zápalu boje téměř není možné dávat na ně pozor.
Přesto se to postupně učí cvičením, s klopýtnutími a pády. Tak je tomu i s pravidly gramatiky v latinském
psaní a mluvení. Tak a nejinak se tedy stane ťulpas dvořanem, horkokrevný muž jemným světákem,