Varia XIX - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV

térií se překladatel rozhodoval, ke kterým exotickým jménům přidat vysvětlivku a ke
kterým nikoli (sr. poznámky 5 a 6), jak se vysvětlivky vyvíjely v průběhu první a druhé
redakce staročeského biblického překladu, či zda bychom mohli zdroj vysvětlivek nebo
jejich umístění odvodit například z nějaké soudobé latinské výkladové příručky. Tyto
otázky, a jistě i mnohé další, zůstávají předmětem dalšího zkoumání.
Tento příspěvek vznikl s podporou grantového projektu Knihy prorocké a Knihy makabejské
v nejstarším českém překladu bible (kritická edice) (GAČR 405/08/0877) a s podporou Výzkum-
ného centra vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav), progra-
mu Centra základního výzkumu při MŠMT ČR č. LC 546.
Literatura:
KYAS, Vladimír: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha : Vyšehrad,
1997. 320 s.
Staročeská bible dráždanská a olomoucká. V/2 Ozeáš – 2. Makabejská. Praha :
Academia. 2009. 256 s.
Starý zákon, překlad s výkladem. Apokryfy. Praha : Kalich, 1985. 480 s.
291