Varia XIX - Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra SAV

3. Teorie vzniku prvotního staročeského překladu bible
Paradoxní na celé věci je však skutečnost, že podle klementinské Vulgáty z roku
1592 by daný text ze 3. knihy Mojžíšovy měl správně znít „jísti budete“ (za comedere
debetis) a ne „jísti nebudete“, což znamená, že z pohledu Klementiny bylo pojídání
vyjmenovaných živočichů naopak dovoleno a sv. Jan se tak žádného provinění ani
nedopouštěl.
První staročeský překlad však evidentně vycházel z latinského originálu, který na
daném místě musel znít „comedere non debetis“. Při tehdejším nejednotném úzu vul-
gátního textu takovéto odchylky ovšem nebyly ničím neobvyklým a opravdu se i ruko-
pisné bible s touto variantou dokonce dochovaly, a to i z českého prostředí.
Na této skutečnosti byla ostatně postavena jedna z teorií o vzniku prvního staročes-
kého překladu. První staročeský překlad bible byl vytvořen několika překladateli,
o jejich původu však nebyly dochovány žádné záznamy. Autor nejčastěji citované
teorie o vzniku tohoto překladu, Vladimír Kyas, o jejich původu říká, že se pravdě-
podobně jednalo o skupinu asi deseti odborníků, přičemž za vůdčí osobnost označuje
tzv. dominikána. Překlad mohl podle něj vzniknout nejpravděpodobněji pro některý
ženský klášter v Praze, patrně pro klášter u sv. Jiří na Pražském hradě (Kyas, 1997, s.
37 – 65).
Proti jeho názoru stojí teorie Pavla Freitingera, který klade vznik tohoto překladu do
Roudnice nad Labem a za jejího iniciátora označuje Jana z Dražic (Freitinger, 1987, s.
159 – 165). Biskup Jan pobýval řadu let u papeže v Avignonu. Kulturní prostředí
papežského dvora jej výrazně poznamenalo a po svém návratu se začal výrazně kultur-
ně angažovat. Nejen že velmi zvelebil své sídlo v Roudnici nad Labem a založil zde
klášter augustiniánů známých svou láskou k literatuře, ale přivezl z Avignonu i řadu
velmi vzácných knih včetně jedné latinské bible, nazývané dnes Bible Jana z Dražic.
A právě tato bible, dodnes dochovaná, obsahuje řadu odchylek od klementinského
textu vulgáty, mezi nimiž je i zmiňované místo ve 3. Mojžíšově, kde je opravdu
doplněna záporka non. To vedlo P. Freitingera k myšlence, že právě Jan z Dražic byl
iniciátorem prvního staročeského překladu a překladatelům údajně také k tomuto účelu
zapůjčil právě tuto bibli. Problematickým se na jeho teorii ale jeví skutečnost, že
shodně mají dané místo přeloženy všechny sledované staročeské bible, třebaže se její
autoři či pozdější upravovatelé (jako např. v případě korektora Bible litoměřickotřeboňské)
snažili o důslednější shodu přeloženého textu s původním vulgátním
textem. Danou bibli by tedy museli buď používat autoři i mladších úprav, nebo ji
přinejmenším považovat za jedinou závaznou.
Jako mnohem pravděpodobnější se tak jeví hypotéza, že se jednalo o jednu ze
zvláštností latinských biblí české provenience, kterou mělo společné více latinských
rukopisů než jen Bible Jana z Dražic (a existenci více takovýchto biblí na českém
území koneckonců uznával i sám Pavel Freitinger). A jak naznačil provedený průz-
kum, provedený na vzorku deseti latinských biblí od poloviny 12. stol. do poloviny
století 16., počet latinských biblí české provenience obsahujících znění se záporkou
non jasně převažoval. Naopak byla tato záporka do textu biblí, které ji původně
neobsahovaly, pozdějšími korektory doplňována. Je tedy zřejmé, že daný jev nebyl
v žádném případě typický pouze pro Bibli Jana z Dražic a výklad o nepovolenos-
ti jmenovaných živočichů byl v Čechách považován za základní. Proti teorii Pavla
344