1/2008 - Paneurópska vysoká škola

Modranský horenský řád v kontextu organizace a práva středoevropských vinohradních horMajitel pozemků musel strpět zvěř na svých pozemcích a nesměl ji lovit. Jak již bylo řečeno,panovník nebo oprávněné osoby měli právo za účelem honby a lovu vstupovat na cizípozemky i se služebníky a psy a pochopitelně pronásledovat a lovit zvěr nejrůznějšímizpůsoby lovu.§Vinohradní hory byly nadány honební a loveckou imunitou. Ať již panovník, pozemkovévrchnosti a jejich služebníci neměli právo honit a lovit zvěř. Lovem a honbou se mohlypoškodit sazenice vinné révy i vinohradní terénní úpravy. Markrabský horenský řád z konce14. století zpísemňuje tento obyčej zřejmě z důvodu rozpracování úpravy právní pomocipanovníka nebo pozemkové vrchnosti při zabezpečování tohoto zákazu 142) . Tato imunitabyla časově neomezená. Práva a zřízení Makrabství moravského z roku 1545 nazákladě starších sněmovních usnesení povolovaly štvaní zvěře s chrty i na cizích, pokudto nebylo výslovně zapovězeno 143) . Ještě v 17. století vyhlášky letního židlochovickéhoshromáždění horníků zakotvovaly zákaz lovu ve vinohradech 144) . Porušení tohoto zákazuse chápalo jako vinohradní zločin a bylo zřejmě původně trestáno mrzačícím trestema propadnutím koně. V Markrabském horenském řádu je pokuta nahrazující mrzačící treststanovena ve střední hladině (5 funtů feniků) a propadnutí koně. V případě, že by použilnásilí, jednalo by se o porušení horenského míru stíhaného jako hrdelní zločin. Vzhledemk predestinaci tohoto ustanovení na vyšší společenskou vrstvu není zde uvedená ani skutkovápodstata, ani trest.V některých vinohradních horách byl povolen lov drobné zvěře, jako byli zajíci a ptáci,držiteli vinohradů zřejmě také z důvodu ochrany vlastních vinohradů. Tak tomu bylo v znojemskýchvinohradních horách. Podle zprávy z roku 1446 se ve vinohradech zakazovalochytání ptáků a zajíců v cizích vinohradech, zejména v době, kdy zráli hrozny 145) . Lov byldělníkům, strážcům vinohradních hor, přímo zakázán 146) .142) Židlochovický horenský řád rajhradský rukopis (C) v ust. čl. 37 stanoví: „Auch ist alles Geyait verpotendurch das Jar in den Weingerten. Wer des uber Varen wirt, der ist Vorffalen v Phunt unddas Roz, ob er reitt an Gewalt, allein do schirme uns Herr der Markgraf for, als Vorgeschribenstet.“ Redaktor bzenecké redakce markrabského horenského řádu v ust. čl. 35 to překládá a formulujetakto: „O honbě neb myslivosti také toto jest zapovězeno: Všelijaká honba aneb myslivosťpřes celý rok nemá ve vinohradech bývati; a kdo s koněm popaden byl, ztratí kůň 0a k tomu propadl 5 funtův. Pakli by mocí ujel, nebyl-li by jíznej proti moci, buď nám v tom J. M.pan markrabě ku pomoci, jakož prve psáno jestakJ.M.otoutéci se mají neb k pánu gruntovnímu“.143) Práva a zřízení Markrabství moravského, op. c. s. 213. Ustanovení čl. (240). stanoví : Na to(m)zůstáno, kdož by komu gruntů svých nezapověděl a on na jeho gruntu štval, že o to jeho pohánětinemá a první zřízení o tom zdvíhají.144) Vyhlášky židlochovického shromáždění horníků v ustanovení čl. 7 stanovuje : S ručnicemi po vinohradechchoditi a střílení jako ž nich činění z rozkazu a poručení mil. vrchnosti gruntův sezapovídá.145) Moravský zemský archív, Nová sbírka, rkp. B 10, fol. 221a.146) Hotařský řád zv. Zpráva hotařům v ustanovení článku 9 zakazuje: „Také z přísného poručen odJ.M. Se poroučí hotařům, aby nižádné myslivosti ani střelbou ani osidlem ani strunami nakoro(p)tve ani na zajíce neprovozoval a toho neprodaval a jestliže by v tom hotař aneb kdo jinýpostižen byl a hotař o tom věda hornímu neoznámil a to se na něj dostatečně proneslo. Nahrdle jako jiný zloděj trestán býti má.“I/2008 55