ŽhnoucíznameníFoto: FlickrElektroinženýr Raymond Naderbyl okouzlen tajemstvímBoha už jako chlapec. Jakostudent toužil po vědeckémvysvětlení stvoření a kladl sinejtěžší teologické otázky,týkající <strong>se</strong> našeho spa<strong>se</strong>ní:smrt a vzkříšení našeho Pána,Eucharistie, Svatá Trojicea jiné. Při hledání odpovědína tyto otázky studoval nejenteologické práce, ale také <strong>se</strong>modlil a denně meditoval.Hledání příležitostík hlubšímu rozjímáníPo studiích pracoval jako manažer.Poté, co <strong>se</strong> oženil a založil rodinu, stálepřibývající povinnosti ho odváděly odvíry a hlubokého vnitřního života, jakýmžil předtím. Nicméně ho napadla vynalézavámyšlenka: každý rok v tříměsíčnímpodzimním období od září do listopadubude navštěvovat místní kláštery k příležitostnénoční modlitbě. Vzal tedy s <strong>se</strong>bouněkolik svící a výtisk Písma, aby studovalslovo Boží a hledal Jeho tvář v rozjímavémodlitbě. Večer v de<strong>se</strong>t hodin <strong>se</strong> rozloučils ženou a dětmi a odjel do poustevny, kterousi vybral, aby tam studoval v úplnémtichu Boží slovo a modlil <strong>se</strong> celou noc. Zaúsvitu <strong>se</strong> vracel domů.Noční modlitba v AnnayaDne 9. listopadu 1994, v předvečersvých 33. narozenin, <strong>se</strong> Nader rozhodlnavštívit poustevnu v Annaya. Tam svatýCharbel strávil posledních 23 let svéhoživota v samotě a dosáhl vrcholu svatosti.Když <strong>se</strong> Raymond Nader díval nahvězdné nebe, rozjímal o tom, že ve srovnáník nekonečné velikosti vesmíru s jehobiliony hvězd a galaxií není naše Zeměnic než bezvýznamná tečka. Položil sinásledující otázku: „Jaká je moje úloha natomto světě? Jako svobodné a inteligentnístvoření j<strong>se</strong>m skutečně pro Boha důležitějšínež veškerý hmotný vesmír?“Napadlo ho, že jestli existuje vztahlásky mezi Bohem a člověkem, pak jakBůh, tak i člověk v tom vztahu mají životnědůležitou úlohu. Jestli ne, tak vůbec nicnemá smysl. Pod dojmem těchto myšlenekpoklekl, rozsvítil pět svící, umístilje do tvaru kříže a začal číst a promýšletpodobenství o hřivnách v evangeliu svatéhoMatouše (Mt 25,14–30). Bylo velmichladno a blížila <strong>se</strong> půlnoc. Vtom si Raymonduvědomil závan horkého větru.Zanedlouho vítr fičel tak silně a horce, žesi mu<strong>se</strong>l sundat bundu, svetr i tričko. Bylomu jasné, že tropická bouře v listopadu jenaprosto neslýchaný jev. V tentýž okamžikke svému obrovskému údivu zjistil, žezatímco vítr ohýbá stromy kolem něho,z nějakého neznámého důvodu nemážádný účinek na světlo svící, které hoříbez <strong>se</strong>bemenšího zakomíhání. Nemělžádné rozumné vysvětlení pro to, co <strong>se</strong>kolem něj dělo.Mimořádná zkušenostV tom okamžiku Raymond přestal vnímatsvými smysly okolní svět a ocitl <strong>se</strong>jakoby v jiné dimenzi – obklopen tajemnýmsvětlem a přítomností naprostonesobecké a čisté Lásky, která drží vesmírpohromadě. Následuje zpráva o zkušenosti,jak ji Nader v roce 1995 popsal ve vysílánílibanonské televizní společnosti LBC:„Pozbyl j<strong>se</strong>m všechny své smysly, smysly,které používám na tomto světě, a získalj<strong>se</strong>m jiné. Bylo to, jako kdybych viděl a slyšelněčím jiným než svýma očima a ušimaa cítil něčím jiným než svým srdcem. Bylj<strong>se</strong>m v jiném světě a byl j<strong>se</strong>m zaplaven taksilným a jasným světlem, že <strong>se</strong> to nedá anipopsat. To světlo bylo milionkrát jasnějšínež slunce, jako by slunce bylo jen skomírajícísvící. Ačkoli bylo mnohem jasnější,bylo měkké a mírné. Do slunce <strong>se</strong> můžetepodívat jen na kratičkou vteřinu, ale do12• www.milujte.<strong>se</strong>
tohoto po statisíce let, aniž byste <strong>se</strong> nasytilité krásy a intenzity. To světlo bylo jakoobrovský pramen čisté vody. Svítilo odevšad,ne jako normální světlo z jednohobodu… Cítil j<strong>se</strong>m Něčí přítomnost. Bylj<strong>se</strong>m tak užaslý, že j<strong>se</strong>m si pomyslel: ‚Jásním.‘ Ale Někdo promluvil: ‚To není<strong>se</strong>n.‘ Odpověď mne ohromila, neboťj<strong>se</strong>m neslyšel žádný hlas, žádná slovanebo jazyk. Ptal j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> sám <strong>se</strong>be: ‚Kdeto j<strong>se</strong>m? Kdo ke mně mluví?‘ Ten Někdojako by byl ve mě a četl mé myšlenky.Odpověděl: ‚J<strong>se</strong>m zde, j<strong>se</strong>m všude.‘ A pakj<strong>se</strong>m slyšel po<strong>se</strong>lství: ‚Já j<strong>se</strong>m Láska, pokteré toužíš.‘ Pak j<strong>se</strong>m pochopil, že TrojjedinýBůh <strong>se</strong> mnou mluvil o Ježíši Kristu,který zemřel a vstal z mrtvých, a že mámžít a milovat jako On.Bylo mi jasné, že Trojjediný Bůh znávšechny mé myšlenky, miluje mne nesobeckouláskou, nabízí mi nekonečnémilosrdenství, a že kdykoli upadnu,mohu znovu vstát a budou mi odpuštěnyvšechny mé hříchy. Boží láska mne naplnilanepopsatelným štěstím a pokojem.Pouze ve světle Jeho lásky j<strong>se</strong>m poznal šířisvé nedokonalosti, hříšnosti a egoismu.A pouze ve světle stejné lásky j<strong>se</strong>m pochopil,že mohu růst v lásce jen tehdy, kdyždovolím Kristu, aby mne provázel každodennímživotem a pomáhal mi zápasit <strong>se</strong>svou slabostí.Konečně <strong>se</strong> Jsoucno i tajemný světpočaly zvolna rozplývat. Ve stejné chvílij<strong>se</strong>m <strong>se</strong> začal bát, že ztrácím vědomíi svůj život. Začal j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> modlit: ‚Prosím,Pane, neopouštěj mne. Vezmi mnes <strong>se</strong>bou.‘ Potom Pán – protože j<strong>se</strong>m bylpřesvědčen, že to je Ježíš Kristus – midal pochopit, že On je vždy přítomnýa že vždy bude <strong>se</strong> mnou.Začal j<strong>se</strong>m opět vnímat své tělo. Bylj<strong>se</strong>m ztuhlý a prochladlý. Znovu <strong>se</strong> mivrátil i zrak a sluch. Oblékl j<strong>se</strong>m si tričkoa svetr, protože mi byla hrozná zima.Všiml j<strong>se</strong>m si, že svíce dohořely, a tehdyj<strong>se</strong>m si uvědomil, kolik času už uplynulo.Postavil j<strong>se</strong>m <strong>se</strong>, vzal svou Bibli a to, cozbylo ze svíček, a šel k autu.Když j<strong>se</strong>m míjel sochu svatého Charbela,ucítil j<strong>se</strong>m na levé paži žár. V autěj<strong>se</strong>m svlékl svetr a vyhrnul rukáv trička.Na mém nadloktí byl otisk pěti prstů, jakoby mne <strong>se</strong>žehla žhavá ruka, přesto j<strong>se</strong>mcítil jen příjemné teplo. Šel j<strong>se</strong>m domů.Když moje žena uviděla mou paži, udělalanad ní kříž a ptala <strong>se</strong>, čí ta ruka je. Cítilj<strong>se</strong>m ten otisk, neměl j<strong>se</strong>m halucinace. Co<strong>se</strong> mi stalo, bylo skutečné. Svatý Charbelvtiskl svou pečeť do mé paže na potvrzenískutečnosti toho, co j<strong>se</strong>m zažil v poustevněv Annaya v noci 9. listopadu 1994.Domluvil j<strong>se</strong>m si schůzku s arcibiskupemAbi Naderem a přesně j<strong>se</strong>m referovalo všem, co <strong>se</strong> stalo. Po vyslechnutí celéhozážitku navrhnul, abych vše konzultovals lékaři a abych nechal tajemné znamenína své paži lékařsky prozkoumat.“Vypálené znameníPaže Raymonda Nadera byla prozkoumánaspecialisty různých oborů medicíny.Mezi nimi byl i významný libanonskýchirurg Dr. Nabil Hokayem. Shodli <strong>se</strong> natom, že otisk na Raymondově paži vykazujepopáleniny 2. a 3. stupně neurčitéhopůvodu. Nemohli nalézt žádné lékařskévysvětlení pro skutečnost, že popáleninapřestala bolet po několika minutách, ženevykazuje žádné známky infekce a ženijak nemění svou jasně červenou barvu(popáleniny mají normálně barvu tmavošedou).Lékaři také pozorovali, že <strong>se</strong>rána nezajizvuje, přestože po poranění<strong>se</strong> kůže za normálních okolností zajizví.Možnost úmyslného <strong>se</strong>škrábání bylaPoustevna svatého CharbelaFoto: archiv MS!Foto: saintcharbel-annaya.comOtisky prstů na paži Raymonda Naderazamítnuta. Raymondova paže vykazujejasný otisk pěti prstů. On zůstává přesvědčený,že svatý Charbel otiskl svouruku na jeho paži, aby ho ujistil, že jehozkušenost s Boží přítomností byla stejněskutečná jako znamení na jeho paži. Popěti dnech <strong>se</strong> popálenina sama zhojilabez <strong>se</strong>bemenší jizvy.V červenci 1995 na svátek svatéhoCharbela kráčel Raymond s procesímdo kláštera v Annaya, když po svémboku spatřil starého mnicha s kápí nahlavě. Neviděl mu do tváře, ale slyšel vnitřníhlas, který mu sdělil první z po<strong>se</strong>lstvísvatého Charbela. Ihned po sdělenípo<strong>se</strong>lství mnich zmizel a Raymond ucítilstejnou bolest jako při zážitku památnénoci 9. listopadu 1994. Ukázalo <strong>se</strong>, že <strong>se</strong>na jeho paži objevilo stejné žhoucí znamení.Raymond věděl, že to je znamenísvatého poustevníka.Od té doby stále – čas od času – dostáváod svatého Charbela zvláštní po<strong>se</strong>lství, abybyla sdělena lidem. Po<strong>se</strong>lství bývá doprovázenoznovuobjevením <strong>se</strong> otisku žhavéruky na Raymondově paži. Tato po<strong>se</strong>lstvíjsou nejdříve posouzena církevnímiautoritami a teprve potom sdělena lidem.Obsahem zpráv bývá: Navraťte <strong>se</strong> k Bohu,budujte společenství lásky prostřednictvímmodlitby, pokání a lásky k bližnímu.P. Mieczysław Piotrowski TChrPrameny:www.saint-sharbel-hand.comwww.charbel.org5/2008 • 13
Change language