Milujte se!

Pečlivá a pohotováláska k BohuPravá a živá zbožnost předpokládá,Filoteo, lásku k Bohu, ba není nic jinéhonež opravdová láska k Bohu. Není tovšak láska ledajaká: pokud božská láskaokrašluje naši duši, nazývá se milostía činí nás milými jeho božské velebnosti;pokud nám dává sílu ke konání dobra,nazývá se láskou k bližnímu; ale jakmiledospěla k takovému stupni dokonalosti,že nás nejen vede ke konání dobra, alek tomu, abychom je konali pečlivě, častoa rychle, pak se nazývá zbožností.Pštrosové nelétají nikdy, slepice sicelétají, ale jen těžce, nízko a málokdy;zato orli, holubice a vlaštovky létají často,hbitě a vysoko. Tak také hříšníci nevzlétajík Bohu, nýbrž pohybují se stále přizemi a pro zemi; dobří lidé, kteří dosudnedosáhli zbožnosti, sice vzlétají svýmidobrými skutky k Bohu, ale jen málokdy,pomalu a těžce; zbožní lidé vzlétajík Bohu často, rychle a vysoko.Zkrátka, zbožnost není nic jinéhonež jakási duchovní čilost a živost, jejímžprostřednictvím působí milosrdná láskav nás (nebo my v ní), a to rychle a ochotně.Ten, kdo dodržujeposty, se budepovažovat zaskutečně zbožného,ze samé střídmostise neodváží omočitjazyk ve vodě, aledo krve bližníhojej pomluvoua nactiutrhánímponoří bez okolků.A tak jako patří k této lásce, že nás vedek všeobecnému plnění všech Božích přikázání,tak ke zbožnosti zase patří, že nás vedek tomu, abychom je plnili hbitě a horlivě.Proto ten, kdo nezachovává všechna Božípřikázání, nemůže být považován ani zadobrého, ani za zbožného, protože k tomu,aby byl člověk dobrý, musí mít křesťanskoulásku, a k tomu, aby byl zbožný, musí mítkromě ní ještě velikou čilost a pohotovostke konání milosrdných skutků.Ovoce zbožnostiJelikož zbožnost je dána určitým vynikajícímstupněm křesťanské lásky, vedenás nejen k tomu, abychom horlivě, činoroděa snaživě zachovávali všechna Božípřikázání, ale podněcuje nás také k tomu,abychom hbitě a láskyplně konali comožná nejvíce dobrých skutků, i kdyžsnad nejsou nijak přikazovány, nýbrž jendoporučovány nebo vnukávány.Vždyť tak jako člověk, který senedávno uzdravil z nějaké nemoci, chodíjen tolik, kolik potřebuje (a chodí pomalua těžce), tak také hříšník, který se uzdravilze své nepravosti, chodí tak, jak mu Bůhpřikazuje, jenže zvolna a těžce – pokudnedosáhne zbožnosti. Teprve potom, jakodokonale zdravý člověk, nejen chodí, aleběhá a skáče „cestou Božích přikázání“(Žl 119,32); kromě toho chodí a běhá postezkách nebeských rad a vnuknutí.Koneckonců křesťanská láska a zbožnostse od sebe neliší o nic víc než plamenod ohně, protože tato láska jeduchovní oheň, a je-li mocně roznícena,nazývá se zbožností. Zbožnost nepřidávák ohni křesťanské lásky nic kromě plamene,který ji činí pohotovou, ochotnoua přičinlivou nejen v zachovávání Božíchpřikázání, nýbrž také v plnění nebeskýchpokynů a vnuknutí.(mezititulky redakce)Dílo sv. Františka Saleského(1567–1622) vyšlo francouzskypoprvé v roce 1608. Čím vysvětlittakový zájem o dílo staré zhrubačtyři století? Jistě tím, jak autor –moudrý biskup – zná člověka. Jepodivuhodné, jak je dílo svěží: tovynikne právě tím, když si uvědomímeněkteré dobové podmíněnostis neměnné platnýmpohledem na člověka uprostředtohoto světa.Knihu lze objednat na adrese:http://ikarmel.cz/kniha/_10799.htmlKarmelitánské nakladatelstvíKostelní Vydří 58380 01 DačiceFoto: Flickr18• www.milujte.se