Milujte se!

svědectvíDoufám, že naši Lucinkujednou uvidímČekala jsem své první dítě, holčičkuLucinku. První ultrazvuk se lékařůmtrošku nepozdával. Pak přišel šok – ve24. týdnu těhotenství jsem se dozvěděla,že Lucinka má velký rozštěp páteře a velkousrdeční vadu, že nemá žádnou šancipřežít, a proto mám jít na vyvolání porodu.Z víkendu před hospitalizací si moc nepamatuji,pouze mi utkvělo, že při nedělnímši svaté jsme zpívali píseň „Blíž k Tobě,Bože můj“, kterou jsem hojně prolévalaslzami. Manžel je konvertita, první svatépřijímání přijal v předvečer naší svatby.Nedělní vstávání na mši svatou ho alenijak neoslovilo. Mrzelo mě to, proto jsemse rozhodla obětovat psychickou i fyzickoubolest právě na tento úmysl.Termín zákroku byl určen na den předcházejícímým 22. narozeninám. Snažilajsem se v rámci možností být statečná, alebyla jsem dost na dně. Odebrali mi plodovouvodu, která již byla zkalená. Pro měto ale je znamením, že Bůh byl se mnou– nezabila jsem své dítě, už bylo mrtvé –a zároveň, pokud by porod nebyl vyvolánvčas, dostala bych otravu krve.Aplikovali mi prostaglandiny – hormony,které měly do několika hodinspustit porod. Bohužel moje tělesnáschránka reagovala méně ochotněa porod se protahoval. Sestry měly vícepovinností a paní doktorka byla odvolának porodu dvojčat. Měla jsem v rucePocity matky,která přišla o dítě,i když ne vlastnívinou, jsou hrozné.kapačku a byla jsem nesoběstačná. Mojeúžasné spolupacientky mě těšily, otíralymi čelo, dávaly mi pít.Nejsoucitnější byla má jmenovkyně,kterou hospitalizovali v nemocnici kvůlikrevní sraženině pod placentou. Lékařiji pozorovali již pár týdnů a v podstatě sinevěděli rady, měli však strach, aby nedošlok ohrožení těhotenství. Příchozí sestrataké tuto maminku napomínala, že simě nemá všímat a má se šetřit. Ona všaknedbala a byla mi velkou psychickou oporou.Také si všimla vzduchové bubliny,která se objevila v mé kapačce, takže měmožná zachránila před embolií.Pozdě v noci už jsem byla fyzickyvyčerpaná, proto mi dali nějaký lék nautlumení bolesti a já jsem pak v polovědomíporodila Lucinku, kterou jsem anineviděla. Druhý den, kdy už mi bylo lépe,se strhl nějaký zmatek na chodbě. Pozdějivyšlo najevo, že mé jmenovkyni spontánněodešla krevní sraženina zpod placenty, nicse nezkomplikovalo a ona mohla běhemněkolika dnů být propuštěna domů. JáFoto: Flickrjsem přesvědčena, že Bůh viděl její soucitse mnou a pomohl jí. Můj manžel bezproblémů navštěvuje nejen nedělní mšesvaté, ale je i aktivní ve farnosti a snaží sekaždoročně zúčastnit duchovní obnovy.Myslím, že Bůh přijal, co jsem mu, byť nezcela ochotně, nabídla. Náš život není vždybez mráčku, ale máme čtyři kluky a Božípřítomnost vnímám ve svém životě každýden. Na Lucinku vzpomínám nejvíce denpřed svými narozeninami a doufám, že ses ní jednou uvidím.Tuto událost nelze ze života vymazat –pocity matky, která přišla o dítě, i když nevlastní vinou, jsou hrozné. Od té doby jemi jasné, jak strašně se musí cítit matky,které z různých důvodů podstoupí interrupci.Denně se proto připojuji modlitbouk hnutí Kruciáta.BohumilaA pravda vás osvobodísouvisející body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuCo říká katechismusCo zakazuje páté přikázání?Páté přikázání zakazuje jako těžce odporujícímravnímu zákonu:• přímé a úmyslné zabití člověka i spoluprácina něm;• přímý potrat, chtěný jako cíl neboprostředek, a také spolupráci na něm,pod trestem exkomunikace: protoželidská bytost musí být absolutním způsobemrespektována a chráněna ve svéintegritě již od svého početí;• přímou eutanazii, která je ukončenímživota osob postižených, nemocnýchnebo už blízkých smrti, aktivnímzákrokem nebo opomenutím povinnépomoci;• sebevraždu i úmyslnou spolupráci naní, neboť těžce uráží spravedlivou láskuk Bohu, sobě a bližnímu: odpovědnostsebevraha může být zvětšena, je-li sebevraždaspojena s pohoršením, anebozmenšena vlivem výjimečných psychickýchporuch nebo nadměrného strachu.Srov. Kompendium Katechismu katolické církve,Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 20065/2008 • 51