jak si uspořádat časPodobenstvío kamenechFoto: FlickrKonala <strong>se</strong> přednáška. Přednášejícímbyl odborník na management času – nahospodaření s ča<strong>se</strong>m. Hovořil před skupinoustudentů obchodní akademie, a abyvypíchl svou myšlenku, použil příklad, nakterý studenti nikdy nezapomenou.V úvodu nastínil osnovu přednáškya pak řekl: „OK, je čas na malý kvíz,“a vytáhl pětilitrovou zavařovací sklenici<strong>se</strong> širokým hrdlem a postavil ji před něna stůl. Pak vyndal ještě asi tucet kamenůvelikosti pěsti a pečlivě je naskládal jedenpo druhém do sklenice. Když byla skleniceplná až po hrdlo a žádný další kámen <strong>se</strong>do ní již nevešel, zeptal <strong>se</strong>: „Je ta skleniceplná?“ Z posluchárny <strong>se</strong> ozvalo: „Ano!“Expert na hospodaření s ča<strong>se</strong>m opáčil:„Skutečně?“ Sáhl pod stůl a vytáhl sáčekštěrku, který nasypal na sklenici a pořádněs ní zatřepal. Štěrk <strong>se</strong> propadl do mezerPokud si životzavalímenepodstatnýmivěcmi, ty důležitéuž do něj paknedostaneme.mezi kameny. Zeptal <strong>se</strong> znova: „Je ta skleniceplná?“ Tentokrát posluchači pochopilia jeden řekl: „Pravděpodobně ne.“„Správně!“ odpověděl přednášející a zpozastolu vzal sáček s pískem a vměstnal hovšude do mezer mezi kameny a štěrkem.Opět <strong>se</strong> zeptal: „Je ta sklenice plná?“ „Ne!“ozvalo <strong>se</strong>. „Správně,“ odpověděl a vytáhldžbánek vody a naplnil sklenici až podokraj. Pak <strong>se</strong> podíval na třídu a zeptal <strong>se</strong>:„Co je pointou tohoto pokusu?“ Jeden snaživeczvedl ruku a povídá: „Pointou je, žebez ohledu na to, jak plný je váš program,když <strong>se</strong> snažíte skutečně pořádně, vždycky<strong>se</strong> tam ještě vejdou nějaké věci!“ „Ne,“ řeklpřednášející, „to není pointa. Pravda, kterounás tenhle pokus učí, je ta, že pokudtam nedáme ty velké kameny napřed, takuž je tam nedostaneme nikdy.“Ta pointa je zajímavá nejen pro studentyobchodní akademie… Co jsouv našem životě ty opravdu velké věci, nakteré v něm, když je do něj nedáme jakoprvní, už téměř jistě nezbude místo? Kterévěci, a především osoby by měly mít nejvyššíprioritu? Je to každodenní modlitbaa rozvíjení vztahu k Bohu, je to čas věnovanýrodině, manželovi, manželce, dětem,přátelům… Buďme k sobě upřímnía zamysleme <strong>se</strong> nad tím, kde v naší pomyslnésklenici leží kámen s názvem „Bůh“.Udělej si čas naPána Boha a onti dá čas na všeostatní!Je skutečně na správném místě? Není tomnohdy spíše tak, že si jen myslíme, žeho tam máme? Neodsouváme modlitbu– rozhovor s Pánem – stále na pozdějšía pozdější dobu? Vždyť teď ještě musímudělat to či ono. A na Boha – náš základníkámen – pak už zbude jenom chviličkapřed spaním, kdy <strong>se</strong> nám už klíží víčka…Ten příběh má velkou pravdu v tom,že pokud si život zavalíme nepodstatnýmivěcmi (štěrkem a pískem), ty důležité uždo něj pak nedostaneme. Myslet si, že <strong>se</strong>Bohu, svému duchovnímu životu, rodině,budu věnovat „až potom“, je velký omyl.V tom případě na to nezbude čas vůbec.Martina Krejčová(redakčně upraveno)Pozn. redakce: O uspořádání času a o důležitýchbodech denního programu viz článekna straně 61–63.46• www.milujte.<strong>se</strong>
Moje putovánísvědectví... v dětstvíZjišťuji, že mě poutě nějakým způsobemprovázely už od malička. Poutní místomého dětství byla Zelená Hora u Žďára, jakříkáme my rodáci z toho kraje. Jezdili jsmetam vlakem, ale na zastávku <strong>se</strong> mu<strong>se</strong>lodojít pár kilometrů pěšky. Ze žďárskéhonádraží jsme chtěli jet místní dopravou,ta byla přecpaná, takže chtě nechtě dalšíčtyři kilometry přes celé město. Když jsme<strong>se</strong> zpocení vyšplhali na Zelenou horu, byluž kostelíček narvaný. Stál j<strong>se</strong>m s našimivzadu, mezi dospělými lidmi. U země jevždy málo kyslíku, a tak <strong>se</strong> mi pravidelnědělalo špatně. Jednou v blízkosti stálaspolužačka, která <strong>se</strong> mi velmi líbila. Znalj<strong>se</strong>m ji ze školy, chodila také do náboženství.Aspoň před ní to vydržím, přál j<strong>se</strong>m si.Nevydržel. Opět j<strong>se</strong>m dostal zdravou lesníbarvu a mu<strong>se</strong>l j<strong>se</strong>m na čerstvý vzduch.... na studiíchVe Francii, kde j<strong>se</strong>m studoval gymnázium,bylo noční putování do Citeaux,kde vznikli cisterciáci. Náš studentskýabbé mě tam lákal hned v prvním ročníku,ale dal j<strong>se</strong>m si říci až ve druhém. Nelitovalj<strong>se</strong>m však nikdy a budu na to vzpomínataž do smrti. Jako bohoslovec j<strong>se</strong>m byls mládeží na chaloupce nedaleko od Turzovky.Vypravili j<strong>se</strong>m <strong>se</strong> tam, nenápadněpomodlili a pak pracovali. Posbírali jsmepo le<strong>se</strong> všechny rozházené papírky a ekologickyje zneškodnili.... v kněžském životěJako kaplan j<strong>se</strong>m začínal na Vranověu Brna. Pak j<strong>se</strong>m tam chodil s ministrantypěšky z Jedovnic. To byly zážitky. KluciFoto: archiv MS!vždy došli tam i zpět, i když někdy byli napokraji svých sil a já skoro taky.První farářské místo bylo v Moutnicích,kde můj předchůdce P. OtmarKaplan zavedl pěší putování do Žarošic.Bývalo to vždycky v sobotu v září a šlapalo<strong>se</strong> pětadvacet kilometrů. Tenkrát <strong>se</strong>mi to zdálo moc, a proto j<strong>se</strong>m byl rád, žej<strong>se</strong>m <strong>se</strong> mohl vymluvit na svatbu. Pořádalijsme však (trochu načerno) malépoutě k okolním kapličkám a soukromédo nedalekých Tuřan. Už tenkrát na Vranověa pak i v Žarošicích j<strong>se</strong>m si všimlprocesí z Meziříčí. Do paměti <strong>se</strong> mi vrylapodoba i hlas staršího bratra Vincence,který je vždycky vedl. Do Meziříčí j<strong>se</strong>mnastoupil těsně po příchodu svobody.Všechno <strong>se</strong> mohlo rozjet. Tak <strong>se</strong> jezdilona různá poutní místa autobusy, alevždycky <strong>se</strong> šlo i kou<strong>se</strong>k pěšky.Foto: archiv MS!Foto: Flickr... v jubilejním rocePak už přišel Řím (foto a kronika poutije na www.fatym.com/bylo – pozn. redakce).Na nápad jít tam pěšky přišel P. Jindřich Bartoša P. Marek Dunda, sám j<strong>se</strong>m navrhovaljít jen do Mariazell. Přesvědčili mě všakrychle a nikdy j<strong>se</strong>m toho nelitoval, protožepo návratu <strong>se</strong> to rozběhlo samo. A protožedo Říma <strong>se</strong> nedá chodit každý rok a je toopravdu daleko, začali jsme s Boží pomocía pod ochranou andělů strážných každoročnípěší putování z domu na Velehrad. Tam přineslisvatí Cyril a Metoděj obraz Panny MariePrůvodkyně na cestách, tam jí zasvětili biskupovénáš národ. To všechno každý rok prožívámea s námi také mnozí další, takže <strong>se</strong> plníto biblické: „Radost pro všechen lid“.P. Jan PeňázNa letošní Národní pěší pouť na Velehradvycházejí poutníci v pondělí 18. srpna 2008z Vranova nad Dyjí, Netína u Velkého Meziříčía z Vítochova u Bystřice nad Pernštějnem.V úterý vychází ze Znojma, Velkého Meziříčía Olešnice. Ve středu z Brna a Olomouce.Ve čtvrtek ze Slavkova u Brna. V pátekz Ratíškovic a Ve<strong>se</strong>lí nad Moravou. V sobotuv noci z Uherského Brodu a v neděli v osmhodin ráno z Buchlovic. Z Prahy a z NovéhoJičína <strong>se</strong> putuje na etapy, vždy jeden denv měsíci. Hlavní mše svatá je v bazilicena Velehradě v sobotu 23. srpna 2008v poledne. Přidejte <strong>se</strong> i vy! Bližší informacena www.dekanstvivm.horacko.com a nawww.fatym.com. Film o loňské pěší pouti„Star Velehrad – Epizoda 2007“ můžetezhlédnout on-line na www.TV-MIS.cz.5/2008 • 47