Milujte se!

jak si uspořádat časPodobenstvío kamenechFoto: FlickrKonala se přednáška. Přednášejícímbyl odborník na management času – nahospodaření s časem. Hovořil před skupinoustudentů obchodní akademie, a abyvypíchl svou myšlenku, použil příklad, nakterý studenti nikdy nezapomenou.V úvodu nastínil osnovu přednáškya pak řekl: „OK, je čas na malý kvíz,“a vytáhl pětilitrovou zavařovací sklenicise širokým hrdlem a postavil ji před něna stůl. Pak vyndal ještě asi tucet kamenůvelikosti pěsti a pečlivě je naskládal jedenpo druhém do sklenice. Když byla skleniceplná až po hrdlo a žádný další kámen sedo ní již nevešel, zeptal se: „Je ta skleniceplná?“ Z posluchárny se ozvalo: „Ano!“Expert na hospodaření s časem opáčil:„Skutečně?“ Sáhl pod stůl a vytáhl sáčekštěrku, který nasypal na sklenici a pořádněs ní zatřepal. Štěrk se propadl do mezerPokud si životzavalímenepodstatnýmivěcmi, ty důležitéuž do něj paknedostaneme.mezi kameny. Zeptal se znova: „Je ta skleniceplná?“ Tentokrát posluchači pochopilia jeden řekl: „Pravděpodobně ne.“„Správně!“ odpověděl přednášející a zpozastolu vzal sáček s pískem a vměstnal hovšude do mezer mezi kameny a štěrkem.Opět se zeptal: „Je ta sklenice plná?“ „Ne!“ozvalo se. „Správně,“ odpověděl a vytáhldžbánek vody a naplnil sklenici až podokraj. Pak se podíval na třídu a zeptal se:„Co je pointou tohoto pokusu?“ Jeden snaživeczvedl ruku a povídá: „Pointou je, žebez ohledu na to, jak plný je váš program,když se snažíte skutečně pořádně, vždyckyse tam ještě vejdou nějaké věci!“ „Ne,“ řeklpřednášející, „to není pointa. Pravda, kterounás tenhle pokus učí, je ta, že pokudtam nedáme ty velké kameny napřed, takuž je tam nedostaneme nikdy.“Ta pointa je zajímavá nejen pro studentyobchodní akademie… Co jsouv našem životě ty opravdu velké věci, nakteré v něm, když je do něj nedáme jakoprvní, už téměř jistě nezbude místo? Kterévěci, a především osoby by měly mít nejvyššíprioritu? Je to každodenní modlitbaa rozvíjení vztahu k Bohu, je to čas věnovanýrodině, manželovi, manželce, dětem,přátelům… Buďme k sobě upřímnía zamysleme se nad tím, kde v naší pomyslnésklenici leží kámen s názvem „Bůh“.Udělej si čas naPána Boha a onti dá čas na všeostatní!Je skutečně na správném místě? Není tomnohdy spíše tak, že si jen myslíme, žeho tam máme? Neodsouváme modlitbu– rozhovor s Pánem – stále na pozdějšía pozdější dobu? Vždyť teď ještě musímudělat to či ono. A na Boha – náš základníkámen – pak už zbude jenom chviličkapřed spaním, kdy se nám už klíží víčka…Ten příběh má velkou pravdu v tom,že pokud si život zavalíme nepodstatnýmivěcmi (štěrkem a pískem), ty důležité uždo něj pak nedostaneme. Myslet si, že seBohu, svému duchovnímu životu, rodině,budu věnovat „až potom“, je velký omyl.V tom případě na to nezbude čas vůbec.Martina Krejčová(redakčně upraveno)Pozn. redakce: O uspořádání času a o důležitýchbodech denního programu viz článekna straně 61–63.46• www.milujte.se