Milujte se!

svědectvíPožehnání a radostKdyž budemespolečně prosita podporovatlásku a snažitse jí navrátit jejípravé jméno, Bůhnás slyší, vyslyšía pomůže nám.Bylo to asi někdy v říjnu, když nášduchovní otec kázal o tom, že si můžemevykropit byt, když máme pocit, že už sev něm zlo příliš roztahuje.Hned nás napadlo, že by tohle potřebovalanaše pekárna. Vztahy mezi lidmibyly dost hrozné a vládla nám tam lhostejnost,nezájem, závist, vztek, bezmocnost.Ovzduší by se dalo krájet.Domluvili jsme se tři, že by toopravdu chtělo, ale nevěděli jsme jak,a tak skutek odešel do ztracena, alemyšlenka zůstávala.Těsně před Vánocemi jsem šla ke svatézpovědi. U zpytování svědomí mě přepadlasnad nějaká frustrace nebo smutek, jánevím, a obvyklé výrazy „občas a někdy“jsem úplně vypustila a zůstalo holé „jájsem“ – shrnuto hříšnice.Vyznala jsem v této podobě hříchya čekala jsem. Náš pan farář se mě zeptal,kde pracuji. Řekla jsem, že v pekárně.Začala jsem vyprávět, jak je to tam smutnéa že se vlastně na tom také podílím.Mluvili jsme asi tři čtvrtě hodiny.Došlo i na návrh žehnání pekárny, otec užto prý mnoho měsíců nosí v hlavě, akorátnevěděl, jak se tam nějak dobře dostat.A tak třeba po Novém roce… Odcházelajsem s příslibem, že se to uskuteční – anijsem o tom moc nepochybovala.Nevím, jak náš pan farář – asi tomumoc nevěřil, ale 29. prosince 2007 jsemse večer objevila na faře s tím, že tambudeme tři ženské z dílny a naše vedoucía že by to mohlo být už zítra a nebo na Silvestra.Netušila jsem, jakou bude mít panfarář radost, a vlastně z toho jsem usoudila,že tomu asi moc nevěřil.Foto: FlickrHned druhý den naše pekárna dostalaten krásný nový „kabátek“. Stáli jsmes naším panem farářem mezi dížemi namoukou zaprášené podlaze a naslouchaliPísmu svatému, modlili se, přimlouvalise za zaměstnance a stavěli hráz zlu. Panfarář prošel celou budovou a vykropil ji.Pak jsme šli domů, s krásným pocitemv srdci a s radostí. Chvílemi jsme si mysleli,že se nám to jen zdálo…Druhý den jsem šla na křtiny a na hostinějsme promlouvali s panem farářem.Vrátili jsme se k vysvěcení. Vyprávělmi, že na to žehnání myslel již několikměsíců. Nejdříve si myslel, že by oslovilnaši vedoucí, ale nebyla příležitost, pakmyslel na obě další moje spolupracovnice,ale nevěděl jak,… a pak jsem přišlajá, o které netušil, že tam pracuji. Přišlajsem právě jako hříšnice, která přišlapoprosit o odpuštění.Kruh se uzavřel a prosby nás všechbyly vyslyšeny. Pán to zařídil přímo mistrovsky,jak může opravdu jen On. Dálchodíme do práce a já se neubráním,a přece jen někdy se otočím a podívám sena to místo, kde se odehrálo něco tak výjimečnéhoa krásného, co se za dobu, co tapekárna stojí, neodehrálo.Začal rok 2008 a vypadá to, že jsmese pohnuli směrem k lepšímu. Možná byse tomu někdo smál a posmíval, ale společnámodlitba je silná, a když se postavímeza dobro, dobro se postaví za nás.Tím největším dobrem je Ježíš, který násnikdy neopustí, a já při směně v myšlenkáchprosím, aby zůstal i v té naší pekárněa pomáhal nám.Zdá se, že to třeba ani s čistou láskoumoc nesouvisí, ale opak je pravdou.Když budeme společně prosit a podporovatlásku a snažit se jí navrátit její pravéjméno, Bůh nás slyší, vyslyší a pomůženám. Vždyť je náš Otec a my jeho dětia záleží mu na nás. O tom jsem se mockrátuž přesvědčila!Hana, členka Společenství čistých srdcí60• www.milujte.se