Milujte se!

svědectvíObracet se musímkaždý denKdyž tak různě čtu vaše příspěvky a svědectvío setkáních a životě s Bohem, rádabych se s vámi také podělila o svoje zkušenostis obrácením, či spíše s obracením,protože tento děj vnímám ve svém životějako stále probíhající a stále se aktualizující.Vyrůstala jsem v „polověřící“ rodině,kde nás maminka k víře a Pánu Bohuvedla, takže věřící jsem odmalička a jsemjí za to moc vděčná. Nevybavuji si anižádné období, kdy by mi na víře, na PánuBohu, na mém duchovním životě nezáleželonebo bych na to vyloženě kašlala.Ale jak už to bývá, jednou se člověk snažívíc a je horlivější, jindy polevuje a jde tos ním z kopce.…musím se každýden snažit jít protiproudu. S proudemplave jenom lekláryba. A já chci býtživá křesťanskárybička.Františkánskésetkání mládežeAsi v období přestupu na střední školujsem si začala víc uvědomovat, že bych seměla nějak změnit, jít víc do hloubky, alenevěděla jsem jak do toho. Zlom nastalo prázdninách v roce 2002, kdy jsem sepřihlásila hned na dvě duchovní akcetěsně za sebou. První bylo Františkánskésetkání mládeže na Cvilíně u Krnova,které bylo tehdy zaměřené na život několikasvětců 20. století. Mluvili jsme o tom,v čem nám mohou být příkladem, dokoncenám o nich přijelo něco říct i pár lidí, kteříse s nimi osobně setkali. Už to pro mě bylosilným impulsem ke změně, ale tím úplněrozhodujícím bylo, když jsme jeden večerpři bohoslužbě slova přicházeli ke kněžíma oni nám otevírali Písmo a vždycky námpřečetli úryvek, který nám otevřeli a kterýmnám Bůh chtěl něco říct. Můj úryvekbyl z evangelia svatého Jana, kdy je JežíšFoto: Flickrpři poslední večeři u stolu a mluví o zrádcia Petr se naklání k Janovi ležícímu blízkoJežíše, aby se ho zeptal, kdo to je. K tomuten otec podotkl, že je to moc pěkný úryvek.Mně se to ovšem moc pěkné nezdálo,protože, jak asi tušíte, slova „jeden z vásmě zradí“ jsem si vztáhla na sebe, dost tose mnou otřáslo a bylo mi to hodně líto.Ale nevěděla jsem, co dělat, jenom, ženechci Pána Ježíše zradit, že chci být s Níma přijít do nebe. Ale asi po třech dnech midošlo, co je na tom pěkného. Když jsem sepořád nechtěla smířit s tím, že bych mělabýt zrádcem, uvědomila jsem si, že v tomúryvku jsou kromě Ježíše a Jidáše ještěPetr a Jan, miláček Páně, a že když nechcibýt Jidášem, můžu se stát Janem. To měnaplnilo velkou nadějí a radostí a podnítilok tomu, abych se snažila začít žít vícjako křesťan.OázaTo bylo takové nakopnutí, silnýimpuls, k jehož uskutečňování mipomohla druhá akce toho léta – patnáctidenníduchovní cvičení, tzv. oáza. To byldalší čas milosti, doba, ve které se mojepředsevzetí ze setkání mládeže mohloupevnit a začít konkrétně uskutečňovat.V oáze jde hlavně o rozvoj mého vztahuk Bohu, o to, abych Ho dokázala přijmoutjako svého Pána a Spasitele, abychzakusila Jeho lásku a poznala, že má semnou nádherný plán, že můj život mávelký smysl, a s Boží pomocí dokázala žítjako křesťan, tedy ten, kdo patří Kristu.Proto je zde hodně času věnováno modlitbě,četbě Písma, každodenní mši svaté,... a je tu také prostor na to, aby se člověkzamyslel sám nad sebou a nad svým životem.Je to opravdu taková oáza v pouštivšedního života, místo, kde lze načerpatvodu, občerstvit se na cestě k Bohu.Tady jsem dokázala, asi poprvé nějakvědomě, odevzdat svůj život do rukouKrista, aby ho On vedl. Nebylo to siceúplně bez boje, musela jsem v sobě překonatrůzné strachy spojené s tím, že PánBůh po mně bude chtít něco, co nebudu52• www.milujte.se