Milujte se!

Maronitští misionáři a jejich žáci před hrobkou svatého Charbela s postavou otce Charbela mezi nimi – 8. května 1950Foto: Charbel.orgkladu a poddajné a vláčné, jako kdyby hoprávě v tom okamžiku zastihla smrt. Nejvícemne však udivilo neustálé vylučovánítekutiny celým tělem. Tuto skutečnostjsem na svých cestách konzultoval s profesorymedicíny jak v Bejrútu, tak v různýchměstech v Evropě, ale nikdo nebylschopen objasnit tento jev. Tento úkaz jeskutečně jedinečný v celé historii. Kdybytělo vylučovalo pouze tři gramy tekutinydenně (ve skutečnosti je to však mnohemvíce), pak během 66 let by celková váhatekutiny činila 72 kg, což je o dost vícenež váha samotného těla. Z vědeckéhohlediska nenabízí tato skutečnost žádnévysvětlení, protože lidské tělo obsahujepřibližně pět litrů krve a jiných tělníchtekutin. Na základě svého dosavadníhozkoumání potvrzuji, že tělo je ve stavuperfektní zachovalosti, neustále produkujícízáhadnou tekutinu, což připisujizásahu samotného Boha.“Neuvěřitelná fotografieSvatého Charbela za jeho života nikdonefotografoval, a ani nikdo nenamalovaljeho portrét. Přesto existuje světcovafotografie… K mimořádné události došlo8. května 1950. Několik maronitskýchmisionářů a jejich žáků se fotografovalopřed hrobkou svatého Charbela. Po vyvolánífotografie zjistili, že na ní je ještě jednaneznámá postava – postava mnicha – stojícímezi nimi. Starší mniši, kteří znali otceCharbela, ho na této fotografii poznali. Jena ní zachycen tak, jak vypadal v posledníchletech svého života. Odborníci vyloučilijakýkoliv podvod. Tato fotografiesloužila jako předloha pro zhotovení většinyobrazů svatého poustevníka, včetnětěch, které byly vystaveny na Náměstí svatéhoPetra v Římě během jeho blahořečenía svatořečení.SvatořečeníOtec Charbel Makhlouf byl papežemPavlem VI. prohlášen za blahoslavenéhodne 5. prosince 1965. Svatořečenbyl týmž papežem 9. října 1977. Zástupypoutníků nepřestávají navštěvovat poustevníkůvhrob, který se nachází v maronitskémklášteře v Annayi, kde mnozí bylizázračně uzdraveni na těle i na duchu.Příkladem svého života a neustáloupřímluvou u Boha nás svatý Charbelvyzývá, abychom usilovali o věčné štěstív nebi – denně, odvážně a nekompromisně.Do nebe vede pouze jedna cesta –ta, na kterou nás zve Ježíš: „Kdo chce jítza mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůjkříž a následuje mne! Neboť kdo by chtělsvůj život zachránit, ztratí ho, kdo všaksvůj život pro mě a pro evangelium ztratí,zachrání si ho“ (Mk 8,34–35).Podle příkladu svatého Charbela senebojme jít cestou pokory, sebezapřenía odpírání hříchu. Staňme se jedno s Kristem– zdrojem Lásky – neustálou modlitbou,přijetím svátosti pokání a svatéhopřijímání a obětavou láskou k bližnímu.P. Mieczysław Piotrowski TChrPoznáte pravdu a pravda vás osvobodí.související body učení učitelského úřadu Církve k dalšímu studiuCo říká katechismusProč máme ctít a vzývat svaté v nebi?Protože jsou Bohem oslavení a také proto, žejsou našimi pomocníky.Proč máme nad ostatní svaté ctít a vzývatPannu Marii?Protože je pomocnicí v díle vykoupení, matkouBoží, ze všech nejsvětější a svou přímluvounejmocnější.srov. Katolický katechismus, Fr. Tomášek, Praha 1968Jan 8,32Výběr z nauky Církve 1)Je dovolené a doporučené uctívat svaté v nebi[De fide]a prosit je o přímluvu.Rovněž je dovoleno a doporučuje se uctívat[De fide]i jejich ostatky a obrazy.Lidé posvěcení Kristovou vykupitelskou milostí,kteří žijí na této zemi, i ti, co jsou již na věčnosti,žijí navzájem v nadpřirozeném společenství[Sent. cert.]spolu s Kristem svou Hlavou.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 19941)Dogmata jsou mimořádným projevem učitelského úřadu Církve zpravidla v oblastech, u kterých došlo v minulosti kesporům. Vyhlášená dogmata se vzájemně doplňují, proto není možné některé z nich ignorovat. Zde uvedená dogmatanevyjadřují celou nauku Církve k danému tématu, ale pouze zdůrazňují některé oblasti. Uvádíme stručné formulace,které je třeba chápat v kontextu, v jakém byla dogmata vyhlášena, a v souvislosti s dalším učením Církve.Poznámka:De fide – pravda víry; Sent. cert. – logický závěr vyvozený z pravdy víry; Sent. comm. – všeobecněrozšířené mínění teologů; Sent. fidei prox. – pravda považovaná za zjevenou Bohem, kterou všakCírkev definitivním způsobem neprohlásila za pravdu víry8• www.milujte.se