Milujte se!

Encyklika Spe salviObjevujemenovou encyklikuSpe salviFoto: archiv MS!První slova encykliky Spe salvi Benedikta XVI., která jídávají název, jsou vzata z listu Římanům 8,24. Českyznamenají „v naději jsme spaseni“. Podobně jakotomu bylo u první papežovy encykliky Deus caritas est(„Bůh je láska“), i zde hned první slova jasněvymezují předmět, o kterém chce papež hovořit.Je to křesťanská naděje (latinsky spes).Chci vám dátbudoucnost plnou nadějePapež v úvodu svého spisu vyslovujevelice odvážné tvrzení: Žít ve světě bezBoha znamená žít bez naděje. Jako byčlověk mimo vztah k Bohu nemohl vesvětě mít nic, v co by doufal. Jistě tu jsoui časné, na tento svět omezené naděje, alepapež ukazuje na mnoha příkladech jejichnestálost. Tužby člověka, který má jen tytoomezené naděje, jsou často doprovázenystrachem, že selžou: A ony dříve či pozdějiselžou. Svatý Otec cituje apoštola Pavla,který připomíná Efesanům: „Pamatujte,že jste kdysi žili bez Krista, bez nadějea bez Boha“ (srov. Ef 2,12). Jako konkrétnípříklad člověka, který skrze objeveníJežíše Krista získává pevnou naději…přítomnost,i v její namáhavépodobě, můžemeprožívat a přijmout,pokud nás přivádík určitému cíli,pokud si můžemebýt tímto cílemjisti… (Spe salvi 1)proměňující celý život, uvádí svatou GiuseppinuBakhitu. Byla otrokyní bičovanouu krutých pánů. Doufala, že nalezne pána,který s ní bude jednat lidsky. Nalezla všakPána Ježíše Krista a vyznává: „Jsem definitivněmilována, ať se stane cokoliv, tatoLáska mě stále čeká…“ (Spe salvi 3)Naděje pro všechnyGiuseppina Bakhita není jediná. SvatýOtec připomíná, že většina křesťanů prvníchstoletí pocházela z nižších vrstevobyvatelstva. Naděje Giuseppiny bylai jejich nadějí. V encyklice se hovoří takéo dalších křesťanech, pro které se JežíšKristus stal pevnou nadějí v jejich lidskybeznadějných situacích – jsou to kardinálNguyen Van Thuan (Spe salvi 34) nebovietnamský mučedník Pavel Le-Bao-Thin(Spe salvi 37). Tím, že o nich papež hovořía cituje z jejich listů nebo knih, dodáváencyklice Spe salvi čtivost, která nebýváu papežských dokumentů úplně obvyklá.Skutečnost, že máme budoucnost,která je jistá a neústí do prázdna, se mástát poznávacím znamením také pro nás –křesťany dnešní doby.Čtěme Bibli,tam to všechno je…Potom Svatý Otec otevírá Písmo svaté,aby nás poučil o tom, čím křesťanskánaděje ve své podstatě je. Vychází přitomz listu Židům 11,1: „Víra je podstata toho,v co doufáme, je přesvědčení o věcech,které nevidíme.“ Papež následuje svatéhoTomáše Akvinského a vykládá slovo„podstata“ (řec. hypostasis, lat. substancia)v reálném smyslu (skutečnost v nás přítomná),tzn. to, v co doufáme, je v nás užv zárodku, ale skutečně přítomno – pravýživot. „Jestliže tato skutečnost sama je jižzde a je v ní přítomno i to, co teprve přijde,pak tato přítomnost vytváří jistotu:Tuto ‚skutečnost‘, která ve světě ještě neníviditelná (‚nevidíme‘ ji), ale která ve svédynamice již začíná existovat, je v nás jižpřítomná – je tedy možné tuto ‚skutečnost‘již nyní vnímat.“ (Spe salvi 7) Možnánení tomuto citátu při letmém pře-Foto: Steven SiewertKardinál Nguyen Van Thuan s křížem, který vyrobil ve vězeníz kousků dřeva a měděného drátu5/2008 • 19