You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Boží humorZde <strong>se</strong> někdy objevuje Boží humor,který respektuje naši svobodnou volbua dává nám jako Boží dar toho, koho jsmesi sami vybrali. Nicméně stále ho mámevidět jako dar od Boha a mít k němuúctu. A to i když po ča<strong>se</strong> poznáme, žejsme si nevzali anděla nebo nejideálnějšíhočlověka. S trochou pokory jistěkaždý přizná, že ani ten druhý ve mněnemá vždycky anděla…Předpoklad dobré výchovyÚcta mezi manžely je též základnímpředpokladem pro dobrou výchovu dětí.Někdy <strong>se</strong> <strong>se</strong>tkávám s nářky rodičů: „Užsi nevíme s našimi dětmi rady, neposlouchajía dělají si všechno po svém.“ Mohlibychom sice jistě nalézt i další vysvětlení,Foto: Flickrale představme si následující situaci. Malédítě si hraje a rodiče si v jeho blízkostivyměňují názory. Najednou maminkazvýšeným hla<strong>se</strong>m vykřikne: „Ty jsi aledebil!“ Tatínek nezůstane pozadu a vrátíto zpět: „A ty jsi za<strong>se</strong> ,píp, píp‘.“ Chudákmalé dítě si pomyslí: „To j<strong>se</strong>m to alechytlo. Tatínka mám debila a maminkudokonce ,píp, píp‘. To j<strong>se</strong>m ale v ubohérodině.“ Pozvolna vše dítěti v hlavičcepracuje, zpracovává další obdobné situacea výsledkem je jakési vyhodnocení,které <strong>se</strong> objevuje v jeho životním postoji.„Přece nebudu poslouchat debila...“Rodiče <strong>se</strong> pak diví, kde <strong>se</strong> stala chyba.Nejlepší je prevenceJe nám zcela jasné, že těmto situacímje možno předcházet. Vždyť přece kdyždítě slyší, že tatínek s velkou úctou pojmenovávámaminku, že maminka vždy podpořítatínkův názor, že <strong>se</strong> společně snaží,aby ten druhý nemu<strong>se</strong>l být smutný, pak jedítě jaksi automaticky vtaženo do ochotnéhopřijetí postoje a názorů rodičůa uvádí je do praktického života. Poslušnostdětí je pak jen normální odpovědína vzájemnou úctu rodičů.Moudrý manžel (manželka) s druhýmnejen zachází, ale také o něm mluvía smýšlí s úctou. Výrazy typů „ta mojestará“, „ten můj živočich“ sice mohou vyvolatúsměv a mohou působit i do jisté míryvtipně. V žádném případě však nepřispívajík tomu, aby rostl postoj úcty toho, kdo jevyslovuje, k manželovi či manželce.To platí i mimo rodinuCo zde bylo řečeno o úctě mezi manžely,můžeme konkrétně převést i do obecnýchsouvislostí na úctu mezi lidmi. Kde jeúcta mezi sou<strong>se</strong>dy, spolupracovníky, spolužáky,tam <strong>se</strong> jistě každý cítí dobře a je otevřenovše tak, aby bylo možné <strong>se</strong> domluvit.Naopak, kde <strong>se</strong> místo úcty vkrádá nezdravýstupeň arogance a drzosti, tam nejenžetrpí přirozená autorita představených, alezároveň <strong>se</strong> uzavírá i možnost rozumně <strong>se</strong>domluvit. Zbytečná, často i drobná nedorozumění<strong>se</strong> pak mění ve větší konflikty,které bývají zbytečně řešeny na úrovnidomáhání <strong>se</strong> spravedlnosti a práva, ne naúrovni lidských vztahů.Zbývá připomenout, že je dobré občasvzpomenout i v modlitbě a prosit za darúcty, a to zvlášť k těm lidem, vůči nimžjsme v pokušení mít nedostatek úcty.P. Marek DundaA pravda vás osvobodísouvi<strong>se</strong>jící body učení učitelského úřaduCírkve k dalšímu studiuVýběr z nauky CírkveVzniklý manželský svazek zavazuje obamanžele doživotně k nedílnému společenství.[De fide]Svátost manželství dává manželům posvěcující[De fide]milost.Kdo uzavírají manželství, udělují si tuto[Sent. cert.]svátost sobě navzájem.Církev má právo v manželských záležitostechpokřtěných, pokud jde o svátosti, stanovitzákony a právní[Sent. cert.]předpisy.Srov. Dogmatika, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1994Foto: Flickr5/2008 • 45