děti a online rizika

děti a online rizikavztahy, proto opakovaná varování před online agresory může brát jako bezpředmětná.Ne všichni online sexuální agresoři zapadají do mediálních stereotypů o lidech zneužívajícíchděti. Internet díky své anonymitě nabízí možnost změny věku i pohlaví projakéhokoli uživatele. Žena, kamarád či kamarádka stejného věku dítěte může být veskutečnosti padesátiletý muž. Je těžké předcházet sexuálnímu zneužívání dětí ve chvíli,kdy si neuvědomujeme rozmanitost lidí, kteří se takového činu mohou dopouštět. Různímuži, ale také ženy sexuálně zneužívají děti a mladistvé různými způsoby, v různýchkontextech a z mnoha různých důvodů.PŘÍBĚH (Z LINKY BEZPEČÍ): Na Linku bezpečí volá dívka, která si již tři měsícepíše s mužem, kterého potkala na nějaké internetové seznamce. Muž zjistil, žese dívka zajímá o modeling. Chtěl po ní, aby mu poslala své nahé fotografie, žeohodnotí její tělo, jestli má na to být modelka. Vyfotila se jen ve spodním prádlea poslala mu je. Začal ji lákat na schůzku, z toho se vždy nějak vyvlíkla. Nakonecse jí začal ptát na sexuální věci a poté, co odmítla odpovědět, jí vyhrožoval a slovněnapadal. Dostala strach a proto volá.V povědomí široké veřejnosti, které je velmi ovlivněno médii, existuje tendence spojovatsexuální zneužívání a komerční vykořisťování dětí výhradně s pedofilií. Weiss uvádí,že u pedofilie jde o erotické (erotosexuální) zaměření devianta na objekty v prepubertálnímvěku (tedy na chlapce a dívky bez znaků dospívání). Nejčastěji se zaměřují naděti ve věku 5–12 let. Pedofilové jsou lidé, kteří preferují fyzickou nezralost objektu,tedy nepřítomnost sekundárních pohlavních znaků (nepřítomnost pubického ochlupenía prsů u dívek, u homosexuálních pedofilů je to preference např. nepřítomnosti ejakulacea ochlupení u chlapců) (Weiss, 2002). Přehlíží se tak fakt, že zcela „obyčejní“ lidé,kteří nezapadají do mediálních stereotypů, se mohou dopouštět sexuálního zneužívánía komerčního vykořisťování dětí.Zatčení pachatelé byli v mnohých případech tzv. „nosnými sloupy“ společnosti, jako např.učitelé, právníci, policisté, prokurátoři. Pachatelé jsou často příbuzní a známí zneužívanýchdětí, znají své oběti v reálném světě a internet a další komunikační technologiejim napomáhají ke groomingu. Studie ukazují, že v 85 až 95 % případů oběťpachatele zná a je na něm závislá (Veličková, 2009).Pokud budeme děti seznamovat se základními pravidly bezpečného používání internetu,je velká pravděpodobnost, že se nestanou online obětí.Proto je důležité děti učit, že:• by neměly sdělovat adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy,jména, adresy, telefonní čísla rodičů a rodinných příslušníků či další osobní informaceněkomu, s kým se seznámily prostřednictvím internetu a nevědí o něm nic jiného, nežto, co jim na internetu sám řekl; stejná pravidla platí i pro vytváření profilů na různýchsociálních serverech, jako je Facebook či Lide.cz;98