děti a online rizika

děti a online rizikakyberprostor poskytuje. Willard online motivaci k obtěžování a pronásledování vysvětlujenásledovně:Nikdo mě nevidí! Když lidé používají internet, vnímají sebe sama velmi často jako neviditelné,a tím také nedosažitelné. Takovéto vnímání je ještě posíleno možností zakládatsi anonymní účty na různých serverech. Samozřejmě že je možné člověka online vystopovat,ale pocit anonymity je u nich často tak intenzivní, že může zcela odstranit obavyz odhalení a možného trestu.Nikoho nevidím! Při používání internetu lidé nedostávají konkrétní zpětnou vazbuna své činy. Nevidí důsledky svých činů ani při online akcích, které mají někoho zranit.Nedostatek takovéto zpětné vazby pak vede k nedostatku empatie s případnou obětía k chybnému chápání situace jako zcela neškodné.Dělají to všichni! Vnímání sebe jako neviditelného a nedosažitelného a také nedostatekzpětné vazby můžou vést k nezodpovědným, až riskantním sociálním normám, kterémohou obsahovat následující:• „Život online je jen hra.“ Takovéto vnímání kyberprostoru umožňuje jedinci ignorovatsouvislosti mezi škodlivým reálným světem a online akcí, a vytváří tak očekávání, že kdokolidalší vyskytující se online, bude také jako on jednoduše ignorovat online ublížení;• „Podívej, jsem hvězda!“ Vnímání kyberprostoru jako místa, kde je možno na sebe strhnoutpozornost a obdiv všech, vede k nadměrnému zveřejňování intimních informací,ale také k osobním útokům na jiné jedince, které jsou často motivovány právě přilákánímpozornosti na sebe sama;• „To nejsem já, to je moje online identita.“ Takovéto vnímání umožňuje jedinci popřítodpovědnost za jakýkoli čin, který provedl online, funguje jako jeho online alibi;• „Co se stane online, zůstane online.“ Toto vnímání podporuje názor, že nic z toho, co sestalo online, by se nemělo z kyberprostoru vynášet do reálného světa. Kyberprostorje zde vnímán jako uzavřená kyberkomunita;• „Na internetu mám právo si psát nebo posílat cokoli, co chci, bez ohledu na to, jestli tozpůsobí nějakou škodu či újmu!“ Toto vnímání podporuje kruté chování a bezohlednévyjadřování (Willard in Veličková, 2009).V chatovací místnosti, kde mezi sebou většinou komunikuje více uživatelů ve stejnoudobu, může kyberstalker věřit tomu, že si získá svým chováním věhlas mezi ostatními.Nabádá ostatní, aby se k němu přidali. Nikdo nechce být středem posměchu a urážek,proto se k němu velmi často další uživatelé přidají a začnou si na oběť také přisazovat.Kyberstalker své chování online může brát jako jakýsi druh sportu nebo kontrolníhocvičení při manipulaci s druhou osobou. Často si vybírá jednoduché cíle, které ponižujea zvyšuje u nich pocit strachu. Svým zastrašováním nad obětí získává větší kontrolu,což mu dává větší pocit moci (Cyberstalking, 2008).CHOVÁNÍ KYBERSTALKERAKyberstalking je daleko jednodušší a méně riskantní než stalking v běžném životě. Offlinestalker musí svou oběť pronásledovat fyzicky a k tomu je samozřejmě potřeba mnoho102