děti a online rizika

vliv internetu na formování a vývoj osobnostia navazovat tak nové blízké vztahy. Blog se může stát prostředkem společenskéhouznání a naplněním potřeby akceptace autora ze strany publika, potvrzením jeho kompetencía schopností. V motivaci pro další psaní hraje důležitou roli typ zpětné vazbyčtenářů, tedy to, zda jde o ohlasy pozitivní nebo negativní. Miura a Yamashita nicméněupozorňují i na fakt, že nepříjemná či odmítavá zpětná vazba může pro autora znamenatvýraznou frustraci.E. Lusková, L. Blinka a D. Šmahel publikovali v roce 2008 výzkum zaměřený na českéblogery ve věku 13–17 let, což v námi používaném dělení odpovídá periodě pozdníadolescence. Z jejich závěrů vyplývá, že většinovou motivací blogujících adolescentů jesnaha upoutat pozornost ostatních, upozornit na sebe. Návštěvnost blogu, tedy množstvípřístupů a reakcí, je vnímána jako projev sociální akceptace a zvyšuje prestiž autora.Tím se stává důležitou pro sebevědomí, sebehodnocení a sebeobraz dospívajícího.Ačkoli blogeři této věkové kategorie prezentují na stránkách zejména své zájmy, snažíse zároveň obsah svých stránek přizpůsobit vkusu, který předpokládají u čtenářů. Míranávštěvnosti vlastního blogu, kterou autor považuje za znak úspěchu, je ryze individuálnía subjektivní. Jisté nicméně je, že posiluje pozitivní sebeobranu a sebehodnocení.Všichni respondenti studie se také vyjádřili, že zpětnou vazbu ve formě komentářůpovažují za velmi důležitou a aktivně se o ni zajímají. Blog se tak stává platformou protestování vlastních postojů, názorů a hodnot. Podle účastníků tohoto výzkumu je dokoncevítána i negativní zpětná vazba, pokud nemá vulgární a agresivní charakter. Čtenářskáobec tvořená vrstevníky tak vlastně nese rysy referenční skupiny, jejíž vyjádřenímají pro autora korektivní význam.Z hlediska navazování vztahů a komunikace je zajímavý také fenomén „spřátelenýchblogů“, které mají formu odkazů umístěných na vlastním blogu. Autoři, kteří se vytvářeníblogů věnují již déle, poukazují na to, že déletrvající „přátelství blogů“ se častomění v přátelský a osobní vztah jejich autorů. Kontakt se čtenáři, kteří mají podobnývěk, zájmy či názory, zároveň uspokojuje autorovu potřebu někam patřit, náležet, býtčlenem skupiny. V některých případech v návaznosti na blogy vznikají virtuální komunityuživatelů, které spojuje společný zájem. Virtuální komunity jsou schopny poskytovatsociální podporu dospívajícím, kteří ji v reálném světě postrádají. Často se jednáo komunity fanoušků konkrétního umělce či uměleckého stylu. Výraznými se nicméněstávají i komunity sdružené kolem tzv. pro-ana blogů, tedy stránek zaměřených na hubnutí.Problematické na funkci pro-ana komunit je, že podporují obraz hubnutí jako svébytnéhoživotního stylu a mohou tak komplikovat či znemožňovat vyhledání odbornépomoci postiženým jedincem.V neposlední řadě Lusková, Blinka a Šmahel (2008) poukazují na fakt, že obsah blogůse může stát cenným materiálem pro výzkum zaměřený na poznání života a životníhostylu současných dospívajících. Tento výzkum tedy upozorňuje na to, že blogování jakojedna z častých aktivit virtuálního světa může poskytovat prostor pro řadu vývojovýchúkolů a uspokojení potřeb, které provázejí období dospívání.83