Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

CZ ENG DE
Historie a památky
města Ústí nad Labem
History and monuments
of the City of Ústí nad Labem
Geschichte und Sehenswürdigkeiten
der Stadt Ústí nad Labem
(Aussig an der Elbe)
1

2
CZ ENG DE
Obsah
Úvod: Ústí nad Labem a okolí
I. Stručný přehled dějin města Ústí nad Labem
Ústí a jeho okolí v pravěku
Od raně středověkého hradiště k vrcholně středověkému městu
Ústí v pozdním středověku
Ústí nad Labem v raném novověku
19. století – na prahu nové doby
Proměny Ústí nad Labem ve 20. století
Významné osobnosti 19. a 20. století
II. Památky města Ústí nad Labem a jeho okolí
List of contents
Introduction: Ústí nad Labem and its surroundings
I. Concise overview of the history of Ústí nad Labem
Ústí and its surroundings in the Primeval Ages
From the hill fort in the Early Middle Ages up to the town in the
High Middle Ages
Ústí in the Late Middle Ages
Ústí nad Labem in the Early Modern Times
19th century – on the threshold of the new era
Transformations of Ústí nad Labem in the 20th century
Prominent personalities of the 19th and 20th centuries
II. Monuments of the city of Ústí nad Labem and its surroundings
Inhalt
Einführung: Ústí nad Labem und Umgebung
I. Kurze Übersicht über die Geschichte der Stadt Ústí nad
Labem
Ústí und die Umgebung in grauer Vorzeit
Von frühmittelalterlicher Burgstätte bis zur hochmittelalterlichen
Stadt
Ústí im Spätmittelalter
Ústí nad Labem in der Frühneuzeit
19. Jahrhundert – an der Schwelle von einer neuen Zeit
Wandlungen von Ústí nad Labem im 20. Jahrhundert
Berühmte Persönlichkeiten des 19. und 20. Jahrhunderts
II. Sehenswürdigkeiten der Stadt Ústí nad Labem und der
Umgebung

CZ ENG DE
ÚVOD
ÚSTÍ NAD LABEM A OKOLÍ
Ústečtí předváleční pamětníci – zástupci české, německé i
židovské komunity, kteří nám stačili předat své vzpomínky, své
město rozhodně nepovažovali za krásné, naopak. Ale bez rozdílu
národnosti zároveň zmiňovali jeho úžasného genia loci,
jehož milovali. Původně druhořadé královské město získalo
zhruba v polovině 19. století bezkonkurenční světácký nádech,
který si udrželo i v meziválečné době. Byla tu řeka s přístavem
evropských rozměrů, železnice, novostavby s mrakodrapem,
vesměs dobře situovaná střední vrstva, rozumná komunální
politika, ale existovaly i sociální problémy velkého průmyslového
centra. Ani nevěstince neměly provinční charakter, prý si s
těmi proslulejšími při ústí Labe v Hamburku nezadaly.
Druhá světová válka, poválečné vysídlení německého obyvatelstva
a následná desetiletí socialistického budování zničily
takřka vše, co v tomto městě bylo pozitivní. Co nezničily bomby,
bylo postupně bouráno, průmysl prorůstal stále více do jádra
Ústí, většina nových osídlenců přicházela bez zájmu o jiné hodnoty,
než existenční přežití. Přesto se skoro zázrakem při každé
možné příležitosti i na této zdevastované půdě objevovaly originální
počiny, zejména v kultuře – zmiňme Kladivadlo, kulturněpolitický
měsíčník Dialog, Bendův komorní orchestr a jiné.
Dokonce ani všechny cenné a zajímavé budovy se nestihly
zbourat – zůstala stát ojedinělá průmyslová architektura, vily
podnikatelů, i několik cenných domů gründerského období přežilo.
Rok 1989 pak plně otevřel možnosti starého genia loci
města, byť v jiném kontextu, křísit. Vzpomínková kultura, která
se začala pěstovat, nemá jen připomenout staré tradice, ale
klade si za cíl zde dnes žijícím lidem pomoci vytvořit historické
povědomí o jejich městě a okolí.
S okolím města Ústí nad Labem jsou spojeny významné mezníky
českých dějin. Pověst vypráví o povolání Přemysla Oráče
na knížecí stolec z nedalekých Stadic. Poloha na „hranici“ bývala
klíčová pro obranu země – přes krušnohorské průsmyky se
do nitra Čech často valila cizí vojska. U Chlumce porazil kníže
Soběslav v roce 1126 vojska císaře Lothara, v roce 1426 vybojovali
husité „Na Běhání“ jedno z největších vítězství, v roce
1813 znovu u Chlumce utrpělo těžkou porážku Napoleonovo
vojsko… Ale na Ústecku se pouze nebojovalo – kostelíky svébytného
architektonického slohu „saská renesance“ patří ke
koloritu labského údolí, stejně jako hrad Střekov.
Ústí nad Labem leží v krajině s neopakovatelnými přírodními
INTRODUCTION
ÚSTÍ NAD LABEM AND ITS SURROUNDINGS
Ústí pre-war personal observers – representatives of Czech,
German and Jewish community, who shared their memories
with us, obviously, did not regard their town as beautiful, on the
contrary. However, regardless the nationality, all of them
spoke of an amazing Genius loci, which they loved. The originally
peripheral royal town developed into a town with an unrivalled
worldly-minded spirit approximately in the middle of the
19th century and kept it also in the interwar period. It had a
river with a port of European importance, railway, newly built
structures with a high rise building, mostly well-off medium
class, reasonable municipal policy, however, there were also
social problems characteristic of a big industrial centre. Even
brothels failed to have a small-town character. It is said they
were second to none when compared with the more famous
ones at the confluence of the River Labe in Hamburg.
The Second World War, post-war expatriation of the German
population and the consequent decades of socialist development
destroyed nearly everything positive in the city. Buildings
that managed to survive the air raids were knocked down step
by step, industries kept growing closer and closer into the city
centre of Ústí, most of the newcomers were interested in nothing
but keeping on living. In spite of this, nearly by miracle, also
in such a devastated background path-breaking things happened
at every possible occasion, particularly in culture – let us
name Kladivadlo, Dialog – a cultural-political monthly periodical,
Benda´s Chamber Orchestra and others. Luckily, the regime
did not manage to demolish all the remaining valuable and
remarkable buildings – the unique industrial architecture was
preserved, villas of entrepreneurs as well as several valuable
houses from the “gründer” period were preserved. The year
1989 fully opened the door for the possibilities of the old Genius
loci of the city, although in a different context. The retrospective
culture, which has become so popular these days, shall not
only remind of old traditions, but its objective is to help people
living here create awareness of the history of their city and its
surroundings.
The surroundings of the city of Ústí nad Labem are connected
with important milestones of the Czech history. A legend tells
the story of Přemysl the Ploughman summoned to the prince´s
throne from the nearby Stadice. The location near the “border”
used to be the “key” position for the protection of the country
– foreign troops often rushed into the country through the pas-
EINFÜHRUNG
ÚSTÍ NAD LABEM UND UMGEBUNG
Die Vorkriegsgeneration von Ústí – Vertreter der tschechischen,
deutschen und auch jüdischen Gemeinschaft, die uns ihre Erinnerungen
noch weitergeben konnten, fanden ihre Stadt auf keinen
Fall schön. Im Gegenteil. Allerdings ohne Nationalitätsunterschiede
erwähnten sie gleichzeitig ihren erstaunlichen Genius
loci, den sie liebten. Die ursprünglich zweitklassige Königsstadt
bekam ungefähr in der Hälfte des 19. Jahrhunderts einen
konkurrenzlosen weltlichen Hauch, welchen sie auch in der
Zwischenkriegszeit behielt. Es gab hier einen Fluss mit einem
Hafen von europäischen Ausmaßen, eine Eisenbahn, Neubauten
mit einem Wolkenkratzer, insgesamt eine gut situierte Mittelschicht,
eine vernünftige Gemeinschaftspolitik. Jedoch gab
es auch soziale Probleme dieses großen Industriezentrums.
Nicht einmal Freudenhäuser hatten einen Provinzcharakter.
Angeblich standen sie mit den berühmteren an der Elbemündung
in Hamburg mit nichts nach.
Der Zweite Weltkrieg, die Nachkriegsaussiedlung der deutschen
Bevölkerung, sowie auch die nachfolgende Dekaden des
sozialistischen Aufbaus zerstörten beinahe all das, wass in dieser
Stadt positiv war. Was nicht durch die Bomben zerstört
wurde, wurde allmählich niedergerissen, die Industrie wuchs
immer mehr durch den Kern von Ústí, die meisten neuen
Bewohner kamen ohne ein Interesse als für andere Werte wie
das existentielle Überleben. Allerding kamen, wie durch ein
Wunder, auch auf diesem zerstörten Boden zu jeder möglichen
Gelegenheit ungewöhnliche Anlässe auf, vor allem im Bereich
Kultur – erwähnenswert sind hier Kladivadlo, die kultur-politische
Monatszeitschrift Dialog, Bendas Kammerorchester und
andere. Es wurden sogar nicht einmal alle wertvollen und interessanten
Gebäude niedergerissen – es blieben die einzigartige
Industriearchitektur, Villen von Unternehmern, und sogar auch
einige wertvolle Häuser aus der Gründerzeit übrig. Das Jahr
1989 eröffnete dann völlig neue Möglickheiten, den alten Genius
loci (Schutzgeist) der Stadt, wenn auch in einem anderen
Kontext, wieder zu beleben. Die Erinnerungskultur, die dann
begann ausgeübt zu werden, soll nicht nur an die alten Traditionen
erinnern, sondern setzt sich auch das Ziel, den Bewohnern,
die heutzutage hier leben, dabei zu helfen, ein historisches
Bewusstsein für ihre Stadt und Umgebung zu schaffen.
Mit der Umgebung der Stadt Ústí nad Labem sind wichtige Meilensteine
der Geschichte Böhmens verbunden. Die Legende
erzählt von der Berufung von Přemysl Oráč (Premysl der
Pflüger) auf den Fürstenstuhl aus dem unweitem Stadice (Sta-
3

4
CZ ENG DE
krásami a zázemím. Ač v nedávné minulosti bylo spojováno s
nekvalitním životním prostředím, jehož symbolem se stala proslulá
chabařovická skládka, likvidace některých obcí ve jménu
těžby uhlí či kamenolom několik desítek metrů od hlavního
ústeckého náměstí, to podstatné zničeno nebylo a šrámy na
krajině i životním prostředí se pomalu zacelují. Jen těžko
bychom na mapě naší republiky hledali oblast, kde je na tak
malém území možno nalézt takové množství přírodních krás a
útvarů - kupovité vrcholy Českého středohoří, jimiž majestátně
protékají vody Labe, hluboká údolí, rozeklané skály a vodopády.
Ne nadarmo byla tato krajina v 19. století nazývána „Böhmisches
Paradies“ – Český ráj. Převážně německy mluvící obyvatelstvo
této oblasti však přimělo české vlastence k hledání
skutečně českého ráje, který byl nakonec nalezen na Turnovsku.
Ústí nad Labem není obyčejné město, najít si k němu vztah znamená
dívat se jinýma očima, než je turista vesměs zvyklý. Přístup
k jeho okolí je snazší – kontrast mezi ním a městem je jen
zdánlivě nepřekonatelný. Tento průvodce je úvodem do poznání
míst, která ač jiná, nenabízejí méně, než proslulá turistická
centra.
ses in the Krušné Mountains. Price Soběslav defeated the
army of Emperor Lothar near Chlumec in 1126, the Hussites
won one of the biggest battles at the battle of “Na Běhání” in
1426, the Napoleonic army suffered a severe loss near Chlumec
again in 1813… However, the Ústí region did experience
fights and battles only – the colouring of the River Labe valley
is characteristic of small churches built in the original style of
architecture called „Saxon Renaissance“, as well as Castle
Střekov.
Ústí nad Labem is located in the countryside with unique natural
beauties and background. Although it was associated with a
poor quality environment, the symbol of which became the
well-known landfill in Chabařovice, a number of municipalities
had to make way for coal mining or the existence of a quarry
just of few tens of metres from the main city square, the most
important things have managed to survive and the scars on the
landscape and the environment are slowly healing. Hardly
could we find a place in this country, abundant in so many
natural beauties and formation in such a small area – i.e. cumulous
peaks of the Bohemian Uplands through which the water
of the River Labe flows majestically, deep valleys and canyons,
ragged rocks and waterfalls.
Not in vain was the countryside
called „Böhmisches Paradies“ –
Bohemian Paradise in the 19th
century. However, Czech patriots
were in search for a real
Bohemian paradise due to the
mostly German speaking population
living in this region and
found in the Turnov region in the
end.
1
Ústí nad Labem is not an ordinary
town. To find a way to this
town means to watch it with different
eyes than a tourist is used
to. The access to its environs is
easier – the contrast between
the city and its environs is only
seemingly invincible. This guidebook
is an introduction to getting
more acquainted with the
places, which, although being
different, definitely do not offer
less than other renowned tourist
resorts.
ditz). Die Lage an der „Grenze“ war für den Schutz des Landes
sehr wichtig – über die Erzgebirgspässe stürmten oft fremde
Truppen ins Zentrum Böhmens. Bei Chlumec (Kulm) schlug
Fürst Soběslav im Jahre 1126 die Truppen von Kaiser Lothar
nieder, im Jahre 1426 erkämpften die Hussiten am Hügel „Na
Běhání“ einen der größten Sieg, im Jahre 1813 wieder bei Kulm
erlitt Napoleons Armee eine schwere Niederlage… Allerdings in
der Region von Ústí nad Labem wurde nicht nur gekämpft; die
Kirchen des eigenständigen architektonischen Stils „sächsische
Renaissance“ gehören - genau so wie die Burg Střekov
(Schreckenstein) - zum Kolorit des Elbtals.
Ústí nad Labem liegt in einer Landschaft mit einmaliger Naturschönheit
und Hinterland. Obwohl sie in der jüngeren Vergangenheit
mit Umwelt von schlechter Qualität verbunden wurde,
deren Symbol die bekannte Mülldeponie Chabařovice (Karbitz)
war oder die Auflösung von einigen Gemeinden aufgrund von
Kohlegewinnung, sowie auch ein Steinbruch einige zehn Kilometer
von Aussiger Stadtplatz, wurde das Wesentliche nicht
zerstört und die Verletzungen an der Landschaft und Umwelt
heilen langsam ab. Nur kaum könnten wir auf der Karte unseres
Landes ein Gebiet finden, wo man auf solchem kleinen
Gebiet soviel Naturschönheit und Formationen finden kann –
Gipfel des Böhmischen Mittelgebirges, durch welche die
Gewässer von Elbe majestätisch fließen, tiefe Täler, zerklüftete
Felsen und Wasserfälle. Nicht umsonst wurde diese Landschaft
im 19. Jahrhundert „Böhmisches Paradies“ – Český ráj
genannt. Überwiegend deutschsprechende Bevölkerung dieses
Gebietes brachte allerdings die böhmischen Patrioten zur
Suche nach dem tatsächlichen böhmischen Paradies, welches
letzendlich in der Turnov Region gefunden wurde.
Ústí nad Labem ist keine alltägliche Stadt und eine Beziehung
zu ihr zu finden bedeutet, mit anderen Augen als es ein Tourist
gewöhnt ist zu sehen. Die Annäherung zu ihrer Umgebung ist
einfacher – der Kontrast zwischen ihr und der Stadt ist nur
scheinbar unüberwindbar. Dieser Führer ist eine Einführung
zum Kennenlernen von Orten, die – obwohl sie anders sind –
nicht weniger anbieten, als die berühmten touristischen Zentren.

CZ ENG DE
I) STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN MĚSTA ÚSTÍ NAD
LABEM
ÚSTÍ A JEHO OKOLÍ V PRAVĚKU
Nejstarší doklady osídlení území při soutoku Labe a Bíliny
pocházejí z období mladšího paleolitu. Zhruba před 20 000 lety,
kdy v drsném klimatu poslední doby ledové měla zdejší krajina
charakter bezlesé tundry, jakou lze dnes nalézt na nejzazším
severu Evropy, tábořili nedaleko Stadic na svahu vrchu Rovný
lovci mamutů, patřící již k současnému typu člověka Homo sapiens
sapiens. Vrch Rovný představuje nejlépe prozkoumané stanoviště
z tohoto období v Čechách; výzkum, realizovaný v roce
1987, zde doložil několik ohnišť, u kterých lovci zhotovovali z
kamenné pazourkové suroviny bohatou škálu nástrojů. Našly
se zde také kosti lovených zvířat, mamutů, nosorožců a sobů.
Je pravděpodobné, že se obdobné sídliště mohlo nacházet také
někde přímo v centru historického jádra města Ústí. Při nejnovějším
výzkumu se západně od náměstí našla opět deponie
kostí ulovených zvířat.
O jisté kontinuitě osídlení na Ústecku lze ovšem hovořit teprve
od 6. tisíciletí př. n. l. Sídla se v této geograficky velmi členité a
různorodé oblasti po tisíciletí soustřeďovala na nevelká území s
nejpříznivějšími podmínkami pro zemědělství, tj. do několika
enkláv v údolí Labe, dolního toku řeky Bíliny a potoků Zalužanského,
Ždírnického a Klíšského. Vše ostatní pokrýval prales.
Takto vypadala krajina od příchodu prvních komunit zemědělců
s kulturou s lineární keramikou; existenci jejich sídliště v historickém
jádru města doložily nově získané nálezy.
Z nového výzkumu:
V roce 2006 proběhlo ve středu města (na Mírovém náměstí a
na rohu ulic Dlouhé a Velké Hradební) několik archeologických
výzkumů, které přinesly mnoho nových poznatků a posunuly
nejstarší známé osídlení centra dnešního Ústí nad Labem o
mnoho tisíc let dozadu. Archeologové objevili pozůstatky osídlení
lidem kultury s lineární keramikou (5 500-4 900 př. n. l.),
tedy vůbec prvními komunitami, které vyráběly a používaly
keramické nádoby. Velkým překvapením bylo objevení zlomků
kostí koně, tura a pánve mamuta srstnatého; nalezené kosti
ležely původně zřejmě na skládce, kam lidé odhazovali zbytky
zvířat, které již nešlo upotřebit.
Následovníci společnosti s lineární keramikou byli zemědělci s
kulturou s vypíchanou keramikou, kteří na mírném svahu v poloze
ústeckého náměstí vybudovali okolo roku 4700 př. n. l. tzv.
rondel, tj. areál kruhového půdorysu. Rondel vymezovala dvoji-
I) CONCISE OVERVIEW OF THE HISTORY OF ÚSTÍ
NAD LABEM
ÚSTÍ AND ITS SURROUNDINGS IN THE PRIMEVAL AGES
The oldest evidence of the settlement at the confluence of the
River Labe and Bílina date back to the period of the Upper
Paleolithic. Approximately 20 000 years ago, in the severe climate
of the former Ice Age, the local countryside was a forestless
tundra, as for example, the today´s tundra in the northernmost
Europe, mammoth hunters camped nearby Stadice on
the hill called “Rovný” (“Flat Hill”). The hunters already belonged
to the current Homo sapiens sapiens. The Rovný Hill is the best
examined site from this period in Bohemia; the research, completed
in 1987, established a few fire places near which the
hunters made a variety of flint stone tools. There were also findings
of bones of the hunted animals, such as mammoths, rhinoceros
and cariboos. Presumably, a similar settlement might
I) KURZE ÜBERSICHT ÜBER DIE GESCHICHTE DER
STADT ÚSTÍ NAD LABEM
ÚSTÍ UND DIE UMGEBUNG IN DER VORZEIT
Die ältesten Nachweise über die Besiedlung des Gebietes am
Zusammenfluss von Labe und Bílina stammen aus dem Jungpaläolithikum.
Ungefähr vor 20 000 Jahren, als die hiesige
Landschaft im rauen Klima der letzten Eiszeit den Charakter
einer waldlosen Tundra hatte, die man heutzutage im hintersten
Norden Europas finden kann, lagerten nicht weit von Stadice
(Staditz) am Abhang der Anhöhe Rovný Mammutjäger, die
bereits zur heute lebenden Art der Menschen Homo sapiens
sapiens gehören Die Anhöhe Rovný stellt die besterforschte
Stätte aus dieser Zeit in Böhmen dar; die im Jahre 1987 realisierte
Forschung erreichte einige Meilensteine hier, bei welchen
die Jäger eine ganze Reihe von Instrumenten aus Kieselsteinmaterial
anfertigten. Es wurden hier auch Knochen von Jägerti-
2
5

6
CZ ENG DE
ce soustředných hrotitých příkopů, doprovázená patrně palisádovým
ohrazením, které sloužilo ke shromažďovacím a náboženským
účelům. K vybudování rondelu musel vynaložit značné
úsilí větší počet neolitických komunit z širšího zázemí Ústí.
Z nového výzkumu:
Detail hrotitého příkopu, který vymezoval neolitický rondel v Ústí
nad Labem.
Foto: Vladimír Hyke, Ústav archeologické památkové péče SZ
Čech v Mostě.
Z pozdní doby kamenné (eneolitu) bylo na katastru Trmic odkryto
kostrové pohřebiště kultury se šňůrovou keramikou (asi po
roce 2 600 př. n. l.).
have existed somewhere directly in the centre of the historic
centre of Ústí. The latest research established deposited bones
of hunted animals west of the square.
However, a continuous settlement of the Ústí region appeared
as late as from 6000 B.C. Due to the very indented and geographically
versatile area, settlements have always concentrated
in small areas with the most favourable conditions for farming
, i.e. in several areas of the River Labe valley, the lower
reach of the Rive Bílina and Zalužanský, Ždírnický and Klíšský
Brooks. All of the other land was covered by primeval forest.
This was the appearance of the countryside when the first
communities of farmers with the Linear Ceramics Culture arrived;
the existence of their settlement was established by the
research and new findings in the historic core of the city.
3
eren, Mammuten, Rhinozeros und Renen gefunden. Es ist
wahrscheinlich, dass sich eine ähnliche Siedlung auch irgendwo
direkt im Zentrum des historischen Kernes der Stadt Ústí
nad Labem befinden konnte. Bei der neuesten Erforschung
wurde westlich vom Stadtplatz wieder eine Ansammlung von
Knochen erbeuteter Tiere gefunden.
Über eine gewisse Kontinuität der Besiedlung in der Region
Ústí nad Labem kann man allerdings erst ab dem 6. Jahrtausend
v. Chr. sprechen. Die Siedlungen zentralisierten sich in
diesem geographisch sehr vielfälltigen und gegliederten Gebiet
über Jahrtausende lang in weniger großen Gebiete mit günstigsten
Bedingungen für Landwirtschaft, d.h. in einigen Anschlussgebieten
im Elbtal, des unteren Flusslaufes von Bílina und der
Bäche Zalužanský, Ždírnický und Klíšský. Alles andere war vom
Urwald bedeckt. So sah die Landschaft seit der Ankunft der
ersten Gemeinschaften von Bauern mit einer Kultur der linearen
Keramik aus; die Existenz ihrer Siedlung im historischen Kern
der Stadt wurde von neu erhaltenen Entdeckungen nachgewiesen.
Aus der neuen Erforschung:
Im Jahre 2006 fanden im Stadtzentrum (am Platz Mírové
náměstí und an der Ecke der Straßen Dlouhá und Velká Hradební)
einige archäologische Nachforschungen statt, welche
einige neue Kenntnisse erbracht haben und die älteste
bekannte Besiedlung des Zentrums der heutigen Stadt Ústí nad
Labem viele Tausende von Jahren zurückverschoben haben.
Die Archäologen entdeckten Überreste der Besiedlung vom
Volk mit einer Kultur der linearen Keramik (5 500 - 4 900 v.
Chr.), also von den aller ersten Gemeinschaften, die keramisches
Geschirr herstellten und verwendeten. Eine große Überraschung
war auch die Entdeckung der Überreste von Pferdeknochen,
sowie auch Auerochsknochen und des Beckens eines
behaarten Mammuts; die gefundenen Knochen lagen ursprünglich
wahrscheinlich in einem Abladeplatz, wo die Leute Reste
von Tieren wegschmissen, die nicht mehr gebraucht werden
konnten.
Die Nachfolger der Gemeinschaft mit linearer Keramik waren
Bauern mit Stichkeramik-Kultur, welche am flachen Abhang in
der Lage des Stadtplatzes in Ústí um 4700 v. Chr. sog. Rondell
aufbauten, d.h. ein Areal mit runden Grundriss. Das Rondell
wurde von zwei mittigen spitzeren Gräben begrenzt, die
anscheinend durch eine Palisadeneinzäunung herrührte, welche
zu Versammlungs- und Religionsszwecken diente. Zum
Aufbau des Rondells musste die ganze Reihe von neolithischen
Gemeischaften aus einem breiteren Hinterland von Ústí eine
große Anstrengung aufwenden.

CZ ENG DE
Výrazné bylo v Ústí a jeho okolí osídlení lužické kultury v mladší
době bronzové (asi 1 250-1 000 př. n. l.) reprezentované sídlištními
nálezy u Trmic a žárovým pohřebištěm ze Střekova. Na
Ústecku nechybí ani doklady obývání prvních historicky známých
etnik Keltů (500-40 př. n. l.) a Germánů. Poté, co zdejší
území někdy v první polovině 6. století opustili, zůstala zdejší
krajina po nějakou dobu neosídlená.
From the new research:
In 2006, several archaeological research projects took place in
the city centre (on Mírové Square and at the corner of Dlouhá
and Velká Hradební Streets). They discovered many new findings
and moved/shifted?? the oldest known settlement of the
centre of today´s Ústí nad Labem by many thousands years
backwards. Archaeologists discovered the remains of the settlements
of the people of Linear Ceramics culture (5 500-4 900
B.C..), i.e. the very first communities that produced and used
ceramic pots. It was a big surprise to find bone fragments of a
horse and an ox with a pelvis of a woolly mammoth; the found
bones must have originally been lying on a waste pile, where
people threw the remains of animals which could not be used
any more.
The descendants of the Linear Ceramics community were farmers
with the Punched Ceramics Culture, who built the so called
roundel , i.e. an area of a circular ground plan, on a moderate
slope in the place of today´s town square around 4700
B.C.. The roundel was enclosed with two concentric spiky trenches
and presumably stockades, and it was used as an assembly
place and for religious purposes. Building of the roundel
required enormous efforts of more Neolithic communities
around Ústí.
From the new research:
A detail of a spiky trench, restricting the Neolithic roundel in
Ústí nad Labem.
Photograph by Vladimír Hyke, Institute of Archaeological
Monument Preservation of the North-Western Bohemia based
in Most.
A skeleton burial-ground of the Cord-marked Ceramics Culture
(perhaps after 2600 B.C. of the Eneolithic period was discovered
in the cadastral area of Trmice.
Ústí and its surroundings had a significant settlement of Lusatian
culture in the Early Bronze Age (about 1 250-1 000 B.C.)
represented by the findings from the settlements near Trmice
and cremation burial-place from Střekov. The Ústí region also
has evidence of first historically known Celtic ethnic settlement
(500-40 B.C.) as well as Germanic. After they have left the
local territory sometime in the early 6th century, the territory
remained unsettled for some time.
Aus der neuen Erforschung:
Detail des spitzeren Grabens, welcher das neolithische Rondell
in Ústí nad Labem begrenzte.
Foto: Vladimír Hyke, Institut für archäologische Denkmalpflege
Nordwestböhmen in Most (Brüx).
Aus der Jungsteinzeit (Neolithikum) wurde im Kataster Trmice
(Türmitz) eine Skelettfundstätte aus der bandkeramischen Kultur
(ungefähr nach dem Jahre 2 600 v. Chr.) entdeckt.
Sehr markant war in Ústí und der Umgebung die Besiedlung der
Lausitzer Kultur in der jüngeren Bronzezeit (um 1 250-1 000 v.
Chr.), repräsentiert durch Siedlungsentdeckungen bei Trmice
(Türmitz) und durch eine Feuerbestattungsstätte in Střekov
(Schreckenstein) . Es fehlen auch keine Nachweise in der Region
Ústí nad Labem über Besiedlung der ersten historisch
bekannten keltischen Volksgruppen (500-40 v. Chr.), sowie
auch der Germanen. Nachdem sie das hiesige Gebiet irgendwann
in der ersten Hälfte des 6. Jahrhunderts verlassen hatten,
blieb die Landschaft hier für eine bestimmte Zeit unbesiedelt .
7

8
CZ ENG DE
OD RANĚ STŘEDOVĚKÉHO HRADIŠTĚ K VRCHOLNĚ
STŘEDOVĚKÉMU MĚSTU
Rozsáhlé pralesní komplexy pokrývaly Ústecko i v době, kdy
sem přišli naši první slovanští předkové; podle dosud známých
archeologických nálezů začali toto území osídlovat později než
jádro Čech, tj. až na přelomu 7.- 8. století.
Teprve v latinsky psané Kosmově kronice z počátku 12. století
je uvedena dynastická pověst o kněžně Libuši, která na trůn
povolala Přemysla Oráče ze Stadic, legendárního zakladatele
knížecího rodu. Tato pověst se v dalších stoletích proměňovala,
aby se nakonec v operním díle Bedřicha Smetany „Libuše“ stala
jedním ze symbolů české státnosti.
STADICE od architekta F. Staumanna a sochaře Josefa Maxe.
Pomník stojí na tzv. Královském poli (od roku 1962 je pole
národní kulturní památkou), kde podle pověsti Přemysl oral ve
chvíli, kdy ho oslovilo Libušino poselstvo. Starobylou pověst ve
Stadicích připomíná i pamětní deska na domě, který patřil ke
trojici svobodných usedlostí, jejichž držitelé měli dle rozhodnutí
FROM THE HILL FORT IN THE EARLY MIDDLE AGES UP
TO THE TOWN IN THE HIGH MIDDLE AGES
The Ústí region was largely forested even at the time when
our first Slavonic ancestors came here; according to the so far
known archaeological findings they started to settle this area
later than the core of Bohemia, i.e. at the turn of the 7th and
8th century.
The legend of Princess Libuše and the beginnings of the Přemyslid
Dynasty appears as late as at the beginning of the 12th
century in the Cosmas´s Chronicle written in Latin. Libuše summoned
Přemysl the Ploughman from Stadice to rule the country,
who became the legendary founder of the princely house.
The legend was altered over the
following centuries to become
one of the symbols of the Czech
nationhood in the “Libuše”
opera by Bedřich Smetana.
4
STADICE by architect F. Staumann
and sculptor Josef Max.
The memorial stands on the so
called King´s Field (announced
as the national cultural monument
in 1962), where according
to the legend, Přemysl was
ploughing at the moment Libuše´s
delegation came to summon
him. The ancient legend is
also commemorated in Stadice
by a plaque on the house which
was one of three free farms, the
owners of which were appointed
to look after the Přemysl´s
hazel tree and deliver hazel nuts
to the ruler´s table upon decision
of Charles IV.
Once the Czech lands had been
united under the Přemyslids in
the middle of the 10th century, the Ústí region became a part
of the Bílina district castellany. Two important fort hills were
founded here: that in Chlumec and Ústí nad Labem. From time
immemorial, the former protected the so called Serbian Route
connecting Bohemia with the Meißen area.
VON FRÜHMITTELALTERLICHER BURGSTÄTTE BIS ZUR
HOCHMITTELALTERLICHEN STADT
Umfangreiche Urwaldkomplexe bedeckten die Region Ústí nad
Labem auch in der Zeit, als unsere ersten slawischen Vorfahren
hierher kamen; laut der bisher bekannten archäologischen Entdeckungen
begannen sie dieses Gebiet weit später zu besiedeln,
als den Kern Böhmens, d.h. erst an der Wende des 7.- 8.
Jahrhunderts.
Erst in der im Lateinischen geschriebenen Chronik von Cosmas
aus dem Anfang des 12. Jahrhunderts steht eine Erwähnung
über die Dynastielegende über die Fürstin Libuše, welche Přemysl
Oráč (Premysl der Pflüger) aus Stadice (Staditz) - den
legendären Gründer des Fürstengeschlechtes - auf den Thron
berufen hatte. Diese Legende änderte sich in den nächsten
Jahrhunderten und wurde schließlich im Werk der Oper „Libuše“
von Bedřich Smetana zu einem der Symbole der tschechischen
Staatlichkeit.
STADICE (STADITZ) vom Architekt F. Staumann und Bildhauer
Josef Max aus dem Jahre 1841 an sie erinnert. Das Denkmal
steht am sog. Königsfeld (seit 1962 ist das Feld ein Kulturschutzdenkmal),
wo laut der Legende Přemysl in dem Moment
pflügte, als die Delegation von Libuše ihn ansprach. An die alte
Sage in Stadice erinnert auch die Gedenktafel am Haus, welches
zur Dreiergruppe der freien Besitzestümer gehörte, deren
Inhaber gemäß der Entscheidung von Karl IV. sich um Přemysls
Haselnussstrauch kümmern und ihre Nüsse auf den Herrschaftstisch
liefern sollten.
Nach der Vereinigung Böhmens durch die Premysliden um die
Mitte des 10. Jahrhunderts wurde die Region Ústí nad Labem
zum Randbestandteil der Bílina-Kastelanie. Es entstanden hier
zwei wichtige Burgstätten: in Chlumec und in Ústí nad Labem.
Die erste schützte den sog. serbischen Weg, welcher schon von
jeher Böhmen mit dem Meißner Gebiet verbunden hatte.
CHLUMEC (KULM), Horka:
Chlumec befindet sich am Fuße des Erzgebirges. Die befestigte
erhöhte Siedlung nutzte die Lage der Anhöhe Horka (292m
ü.M.), was sowohl die Entdeckungen der Lausitzer Kultur aus
der jüngeren und späteren Bronzezeit, als auch die Entdeckungen
aus der Zeit zwischen dem 10. und 13. Jahrhundert belegen.
Nach der eigenen Befestigung der Burgstätte blieben
keine Spuren übrig; sie wurden durch die späteren Änderungen
gelöscht, die mit dem Aufbau der barocken Kapelle der Hl.
Dreieinigkeit aus dem Jahre 1690 verbunden sind. In schriftli-

CZ ENG DE
Karla IV. pečovat o Přemyslovu lísku a dodávat z ní oříšky na
panovnický stůl.
Po sjednocení Čech Přemyslovci okolo poloviny 10. století se
Ústecko stalo okrajovou součástí bílinské kastelánie. Vznikla
zde dvě významná hradiště: v Chlumci a v Ústí nad Labem.
První chránilo tzv. srbskou cestu, která odpradávna spojovala
Čechy s územím Míšeňska.
CHLUMEC, Horka:
Chlumec se nachází při úpatí Krušných hor. Opevněné výšinné
sídliště využilo polohy vrchu Horka (292 m n.m.), o čemž svěd-
čí jak nálezy kultury lužické z mladší a pozdní doby bronzové,
tak nálezy z období 10. až 13. století. Po vlastním opevnění hradiště
stopy nezůstaly, vymazaly je pozdější úpravy, spojené s
vybudováním barokní kaple Nejsvětější Trojice z roku 1690. V
písemných pramenech je o Chlumci první zmínka roku 993.
Líčení kronikáře Kosmy k roku 1040 potvrzuje strategický
význam hradiště pro obranu Čech před útoky z Míšeňska. V
5
CHLUMEC, Horka:
Chlumec is situated at the foothills of the Krušné Mountains.
The fort hill settlement made the best of the location on the hill
Horka (292 m a.s.l.). This is evidenced both by the findings of
the Lusation Culture from the Early and Late Bronze Age, and
those from the 10th to 13th century. No traces of the defensive
walls have been preserved as they were demolished by later
building of the Baroque Chapel of the Holy Trinity built in 1690.
Written sources mention Chlumec in 993 first time. The chronicler
Cosmas confirms the strategic importance of the fort hill for
protection of the Czech lands against the Meißen region in
1040. In 1126, one of the most important battles of the Czech
history took place in the surroundings of the fort hill, in which
Soběslav I, the Czech prince beat Lothar III, the German
Emperor. To commemorate the victory, the St. George´s Rotunda
was re-built on the Říp Mountain. However, the fort hill in
Chlumec was slowly losing its importance in favour of Ústí nad
Labem, which profited from its advantageous position at the
confluence of the River Labe and Bílina. During the early 13th
century, the fort hill in Chlumec ceased to exist.
As archaeological research showed, the fort hill in Ústí was
found in the southern part of the later historic centre of the city,
between the River Bílina and the Klíšský Brook, which passed
the area from the North and East. The area of the fort hill, which
was divided into two parts, spread on about 3 hectares. Its
core, fortified thoroughly with ramparts made of earth and timber
and surrounded by a wide trench, was situated along the
current Hradiště Street. The original St. Adalbert´s Church»
used to stand here. On 23 April 1186 (i.e. on the name-day of
the Holy patron of the church), it became the scene of the wedding
of Sofia, the daughter of the Czech prince Bedřich, and
Albrecht, the son of Otto the Margrave of Meißen. The bigger
western part of the fort hill was presumably just a settlement
round the castle with having weaker defensive walls. A Romanesque
church was also situated here at the latest in the third
quarter of the 12th century, from which the bottom part if the
grand western tower has been preserved up to these days, later
rebuilt in the Gothic style.
Market-places played an important part in medieval towns with
economic life being concentrated there. They were always situated
outside fort hills, in Ústí probably North-east of it, near the
bridge, or in the place of the later square, where the evidence
of intensive early medieval settlements from 11th and 12th
centuries were found. Fees collected from tolls and markets
were a significant part of the princes´ income. Part of them was
used to fund newly founded religious institutions. The ruler
always allocated one tenth (tithes) of his total revenues to reli-
chen Quellen steht die erste Erwähnung über Chlumec im Jahre
993. Die Beschreibungen des Chronikschriftstellers Kosmas im
Jahre 1040 belegt die strategische Bedeutung der Burgstätte
für den Schutz Böhmens vor Angriffen aus dem Meißgebiet. Im
Jahre 1126 spielte sich in der Nähe von der Burg eine der bedeutendsten
Schlachten der tschechischen Geschichte an, in welcher
der böhmische Fürst Soběslav I. den deutschen Kaiser
Lothar III. besiegte. Zur Erinnerung an diesen Sieg wurde
damals die Rotunde des Hl. Jiří auf dem Hügel Říp wieder erneuert.
Die Burgstätte von Chlumec verlor allerdings immer mehr
an Bedeutung zugunsten der Stadt Ústí nad Labem, welche von
ihrer günstigen Lage am Zusammenfluss von Labe und Bílina
Gebrauch machte. Während der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts
ging die Burgstätte in Chlumec zugrunde.
Wie archeologische Nachforschungen gezeigt haben, dehnte
sich die Burgstätte von Ústí nad Labem im südlichen Teil des
späteren historischen Zentrums der Stadt aus, zwischen Bílina
und Klíšský Bach, welcher das Areal vom Norden und Osten
umfloss. Die Fläche der Burgstätte, die in zwei Teile aufgeteilt
wurde, erreichte ungefähr 3 Ha. Ihr Kern, mit einem Erdwall,
einer holzlehmartigen Konstruktion und einem breiten Graben
gründlich befestigt, befand sich entlang der heutigen Straße
Hradiště. An dieser Stelle stand der urpsrüngliche Dom des Hl.
Vojtěch », wo am 23. April (also genau am Namenstag dieses
Heiligen) im Jahre 1186 die Hochzeit von Žofie, der Tochter des
böhmischen Fürten Bedřich, und von Albrecht, dem Sohn des
Meißner Markgrafs Ota, stattfand. Zum größeren westlichen Teil
der Burgstätte gehörte anscheinend nur eine leichter befestigte
Vorburg. Auch hier stand spätestens im dritten Viertel des 12.
Jahrhunderts eine romanische Kirche, von welcher der untere
Teil des massiven Westturms bis heute erhalten blieb, der
später im gotischen Stil umgebaut wurde.
Zum wichtigen Bestandteil der frühmittelalterlichen Zentren
gehörten Marktplätze, wo sich das Witschaftsleben konzentrierte.
Die Marktplätze befanden sich immer außerhalb des Gebietes
der Burgstätte, im Falle Ústí nad Labem wahrscheinlich nordöstlich
von der Stadt, an Předmostí, oder auf dem Gebiet des
späteren Stadtplatzes, wo Nachweise über eine intensive frühmittelalterliche
Besiedlung des 11. und 12. Jahrhunderts festgestellt
wurden. Die Zoll- und Marktgebühren hatten einen
bedeutenden Teil an den Fürsteneinkommen, allerdings teilweise
dienten sie auch zum finanziellen Sicherstellen der neugegründeten
Religionsinstitutionen, denen der Herrscher immer ein
Zehntel von den gesamten Erlösen überlaß. So erhielten in Ústí
nad Labem allmählich das älteste männliche Benediktiner Kloster
in Prag-Břevnov, das Kloster der Benediktinerinnen vom Hl.
Jiří an der Prager Burg und letzlich auch im Jahre 1057 auch
9

10
CZ ENG DE
roce 1126 se v okolí hradiště odehrála jedna z nejvýznamnějších
bitev českých dějin, v níž český kníže Soběslav I. porazil
německého císaře Lothara III. Na paměť tohoto vítězství byla
tehdy obnovena rotunda sv. Jiří na hoře Říp. Chlumecké hradiště
však stále více ztrácelo na významu ve prospěch Ústí nad
Labem, které těžilo ze své výhodné polohy na soutoku Labe a
Bíliny. V průběhu první poloviny 13. století hradiště v Chlumci
zaniklo.
Jak ukázaly archeologické výzkumy, ústecké hradiště se rozkládalo
v jižní části pozdějšího historického centra města, mezi
Bílinou a Klíšským potokem, který areál obtékal ze severu a
východu. Rozloha hradiště rozčleněného do dvou částí dosahovala
asi 3 hektarů. Jeho jádro, opevněné důkladně valem s dřevohlinitou
konstrukcí a širokým příkopem, se nacházelo podél
nynější ulice Hradiště. V této lokalitě stál původní chrám sv. Vojtěcha
», kde se 23. dubna (tedy právě v den svátku tohoto světce)
roku 1186 konala svatba Žofie, dcery českého knížete Bedřicha,
s Albrechtem, synem míšeňského markraběte Oty. Větší,
západní část hradiště tvořilo patrně jen lehčeji opevněné předhradí.
Také zde se nacházel nejpozději ve třetí čtvrtině 12. století
románský kostel, z něhož se dodnes dochovala spodní část
mohutné západní věže, později goticky přestavěné.
Důležitou součástí raně středověkých center byla tržiště, kam
se soustřeďoval hospodářský život. Tržiště se vždy rozkládala
mimo obvod hradiště, v případě Ústí patrně severovýchodně od
něj, na Předmostí, nebo v prostoru pozdějšího náměstí, kde
byly zjištěny doklady intenzivního raně středověkého osídlení
11. a 12. století. Poplatky z cel a trhů se významně podílely na
knížecích příjmech, zčásti ale také sloužily k finančnímu zajištění
nově zakládaných církevních institucí, kterým panovník přenechával
vždy jednu desetinu z celkových výnosů. V Ústí tak
postupně obdržely desátý, devátý a osmý díl z příjmů český nejstarší
mužský benediktinský klášter v Praze-Břevnově, klášter
benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě a konečně v roce
1057 také nově založená litoměřická kapitula. Kontakty s břevnovským
klášterem, u jehož založení stál pražský biskup sv.
Vojtěch, se zřejmě odrazily i ve volbě zasvěcení již zmíněného
knížecího chrámu v ústeckém areálu.
Jestliže v 10. století spočíval význam hradiště hlavně v jeho
strategické poloze v tehdy vlastně okrajové a jen slabě obývané
části Čech, v průběhu 12. století došlo v jeho zázemí k pronikavým
změnám. Osídlení se začalo cílevědomě rozšiřovat;
osami postupu se staly stezky, které spojovaly dosud poměrně
izolované území Ústecka s dalšími centry raně středověkých
Čech. Nelze zapomínat, že všechny tyto cesty vedly původně
vnitrozemím přes kopce Českého středohoří; Labe sice bylo
gious institutions. The Czech oldest Benedictine monastery at
Prague – Břevnov, then the Benedictine nunnery at St. George´s
at the Prague Castle and finally, in 1057, also the newly
founded Litoměřice Canonry received the tenth, ninth as well as
the eight part of the income in Ústí. Contacts with the Břevnov
monastery, founded by the Prague bishop St. Adalbert, were
most probably also reflected in the fact that the already mentioned
prince´s church was consecrated in Ústí nad Labem.
The importance of the fort hill in the 10th century consisted
mostly in its strategic position in the then borderline and only
scarcely inhabited part of Bohemia. However, during the 12th
century, the inland faced dramatic changes. The settlement
started systematically to expand; the main streams proceeded
on the routes connecting the so far rather isolated area of the
Ústí region with other centres of the Early Medieval Bohemia.
It has to be noted, that all the routes originally led through the
inland across the hills of the Bohemian Uplands. The River Labe
was used as a transport route, however, its banks were difficult
to pass until the 19th century. The so called “internal colonisation”
was organised by the ruler with his family and by him
supported religious institutions (in the Ústí region there were
particularly the knights of the Order of St. John), but also by
representatives of nobility, of which brothers Měšek and Hroznata
of Peruc took the most active part.
Domain around Levín
The process of the internal colonisation in the Ústí region is
interesting to trace on the Deed of King Vladislav from 1169.
The king was a supporter of the Order of St. John and he made
a lot of donations in favour of the Order. The Order of St. John
in the Ústí region was donated villages Bořislav and Hrbovice
situated along the Serbian route, as well as a vast forested
domain in the Ústí uplands, the borders of which were restricted
by the only then existing villages around the circumference of
the concerned territory, i.e. Levín (today´s Libov) in the west and
Prosetín in the east. The domain also involved the eastern part
of the forest Chvojen at the upper stream of the Klíšský Brook.
The reason for this is explained in the later documents, according
to which the western part, where the villages of Božtěšice,
Strážky and Žďár were founded, passed to the Benedictine nunnery
of St. George at the Prague Castle. In the late 12th century,
the Order of St. John initiated the foundation of a number of
smaller settlements in their domain. Their names (e.g. Mnichov,
Slavošov, Lysá) as well as the way how their ground-plan and
farming land were laid show that the domestic Czech inhabitants
were arriving here. The process of settlement of the
domain lasted until the 13th century with already first communities
of German colonists. Germans brought a new appea-
das neugegründete Leitmeritzer Kapitel jeden zehnten, neunten
und achten Teil der Einkommen. Die Kontakte mit dem Břevnov-
Kloster, bei dessen Gründung der Prager Bischof Hl. Vojtěch
vorstand, zeigten sich wahrscheinlich auch in der Wahl der Einweihung
des bereits erwähnten Fürstendoms im Aussiger Areal.
Falls im 10. Jahrhundert die Bedeutung der Burgstätte vor
allem in ihrer strategischen Lage im damals peripheren und nur
wenig besiedelten Teil Böhmens lag, so kam es im Laufe des
12. Jahrhunderts in ihrem Hinterland zu signifikanten Änderungen.
Die Besiedlung fing an, sich gezielt auszubreiten; die
Wege, die das bisher ziemlich isolierte Gebiet der Region Ústí
nad Labem mit anderen Zentren des frühmittelalterlichen Böhmens
verknüpften, wurden zu den Achsen des Vorgehens. Man
darf nicht vergessen, dass all diese Wege ursprünglich durch
das Innland über die Hügel des Böhmischen Mittelgebirges
führten; die Elbe war zwar eine Wassertransportader, allerdings
ihre Ufer blieben bis zum 19. Jahrhundert schwer befahrbar. Zu
den Organisatoren dieser sog. inneren Kolonisierung gehörte
nicht nur der Herrscher und seine Familie und von ihm unterstützte
Religionsinstitutionen (in der Region Ústí handelte es sich
vor allem um den Ritterorden der Johanniter), sondern auch
Angehörige des Adels, von denen die Gebrüder Měšek und
Hroznata aus Peruc an dem Besiedlungsprozess einen bedeutenden
Anteil nahmen
Levínský újezd
Den Prozess der inneren Kolonisierung in der Region Ústí nad
Labem bringt uns die Urkunde des Königs Vladislav aus dem
Jahre 1169 nahe. Der Herrscher war Angehöriger des Ritterordens
der Johanniter, zu dessen Gunsten er eine noble Gabe
tätigte. In der Region Ústí erhielten die Johanniter sowohl die
Dörfer Bořislav und Hrbovice, die auf der Strecke des serbischen
Weges lagen, als auch einen großen Waldbezirk im Mittelgebirge
von Ústí, dessen Grenzen von zwei bisher existierenden
Dörfern am Rand des abgegrenzten Gebietes beschränkt
wurden, und zwar Levín (heute Libov) im Westen und Prosetín
im Osten. Zum Bestandteil des Bezirkes gehörte auch die östliche
Hälfte des Waldes Chvojen am oberen Strom des Klíšský
Baches. Warum dies so war, erklären spätere Dokumente, laut
deren der westliche Teil, an dem die Dörfer Božtěšice, Strážky
und Žďár gegründet wurden, den Konvent der Benediktinerinnen
vom Hl. Jiří an der Prager Burg erhielt. Die Johanniter initiieren
in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts in ihrem Bezirk
die Gründung von einer Reihe kleinerer Siedlungen, deren
Namen (z.B. Mnichov, Slavošov, Lysá) und wie die Art und
Weise der Anordnung des Grundrisses und der landwirtschaftlichen
Nutzflächen verraten, dass hiesige tschechische Bevölkerung
hierher käme. Die Besiedlung des Bezirks zog sich bis

CZ ENG DE
vodní dopravní tepnou, jeho břehy však zůstávaly obtížně
schůdné až do 19. století. K organizátorům této tzv. vnitřní kolonizace
patřil nejen panovník a jeho rodina a jím podporované
církevní instituce (na Ústecku se jednalo především o rytířský
řád johanitů), ale i představitelé šlechty, z nichž se do osídlovacího
procesu nejvýznamněji zapojili bratři Měšek a Hroznata z
Peruce.
Levínský újezd
Proces vnitřní kolonizace na Ústecku zajímavě přibližuje listina
krále Vladislava z roku 1169. Panovník byl příznivcem rytířského
řádu johanitů, v jehož prospěch učinil štědré nadání. Na
Ústecku johanité získali jak vsi Bořislav a Hrbovice, ležící na
trase srbské cesty, tak rozsáhlý lesní újezd v Ústeckém středohoří,
jehož hranice vymezovaly jediné dvě dosud existující vsi
po obvodu ohraničeného území, Levín (dnes Libov) na západě
a Prosetín na východě. Součástí újezdu byla také východní
polovina lesa Chvojen na horním toku Klíšského potoka. Proč
tomu tak bylo, vysvětlují pozdější dokumenty, podle nichž část
západní, kde byly založeny vsi Božtěšice, Strážky a Žďár, získal
konvent benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. Johanité
iniciovali ve druhé polovině 12. století ve svém újezdu založení
řady menších sídlišť, jejich jména (např. Mnichov, Slavošov,
Lysá) i způsob uspořádání půdorysu a zemědělských
pozemků (plužin) prozrazují, že sem přicházelo domácí české
obyvatelstvo. Osídlení újezdu se protáhlo až do 13. století, kdy
se zde již objevily i komunity německých kolonistů, kteří řadě
sídlišť vtiskli novou podobu tzv. lesních lánových vsí s pravidelně
uspořádaným protáhlým řadovým půdorysem a lánovou
záhumenicovou plužinou. Tato sídliště pak byla po celý vrcholný
středověk známá pod dvěma paralelními jmény: Arnsdorf –
Komonín (dnes Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf –
Čermná.
Ve druhé polovině 12. století se na Ústecku majetkově prosadila
bratrská dvojice Měšek a Hroznata, označující se někdy
podle vsi Peruc v Poohří, kterou rovněž drželi. Starší z bratrů,
Měšek, získal na Ústecku pás sídlišť vesměs při levém břehu
Labe: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky a (Český) Újezd. Protože
zřejmě neměl mužské potomky, majetek před smrtí odkázal
řádu johanitů, i když ho poté za roční plat užíval dočasně bratr
Hroznata, jak dosvědčuje listina knížete Bedřicha z roku 1186.
Hroznata se také připojil k darování pro johanity; kníže Bedřich
listinou z roku 1188 potvrdil, že johanité obdrželi od Hroznaty
na levém břehu Labe Krásné Březno a Neštěmice, na pravobřeží
pak Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov a
Proboštov. Tyto vsi vytvářely kolonizační újezd, začínající dole
u Labe ve Svádově, kde také stál kostel sv. Jakuba, a táhnoucí
se až na hřeben Verneřického středohoří za Proboštovem a
rance to the settlements, so called forest tract village with a
regular longitudinal terraced ground-plan and tracts of peasant´s
private land stretching behind the houses. These settlements
were known over the whole High Middle Ages under two
parallel names: Arnsdorf – Komonín (today´s Arnultovice),
Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná.
In the late 12th century, brothers of Měšek and Hroznata in the
Ústí region made right due to their property. Sometimes they
called themselves of Peruc according to a village of Peruc in the
region around the River Ohře, also held by them. The older brother
Měšek gained a strip of settlements in the Ústí region,
mostly on the left bank of the River Labe: i.e. Ryjice, Veselí,
Povrly, Roztoky and (Czech) Újezd. As he probably had no male
descendants, he bequathed his property to the Order of St.
John before his death, although his brother Hroznata temporarily
used the domain for an annual pay, as documented by the
deed of Prince Bedřich from 1186. Hroznata also joined the
donation for the Order of St. John. In the deed from 1188, Prince
Bedřich confirmed that the Order of St. John was donated by
zum 13. Jahrhundert, als
auch Gemeinschaften von
deutschen Kolonisten hier
bereits erschienen, welche
vielen Siedlungen die
Gestalt der sog. Waldhufendörfer
mit einem regelmäßig
angeordneten gestreckten
Reihengrundriss
und einem Hufenflur (eine
landschaftlich sichtbare
Flurform) einprägten.
Diese Siedlungen waren
dann während des ganzen
Hochmittelalters unter
zwei parallelen Namen
bekannt: Arnsdorf –
Komonín (heute Arnultovice),
Spansdorf – Lipová,
Leukersdorf – Čermná.
In der zweiten Hälfte des
12. Jahrhunderts setzten
sich in der Region Ústí
nad Labem vermögenderweise
die Gebrüder
6
Měšek und Hroznata
durch, die manchmal nach
dem Dorf Peruc in Poohří (Egertal) bezeichnet werden, welches
sie ebenfalls hielten. Der ältere der beiden Brüder, Měšek, erhielt
in der Region von Ústí nad Labem eine Anzahl von Siedlungen
durchweg am linken Elbufer: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky
und (Český) Újezd. Da er wahrscheinlich keine männlichen
Nachfahren hatte, vermachte er das Vermögen vor seinem Tod
an den Johanniterorden, auch wenn es nachher sein Bruder
Hroznata für ein Jahresgehalt zeitweise nutzte, wie es die
Urkunde des Fürsten Bedřichaus aus dem Jahre 1186 belegt.
Hroznata kam auch zur Gabe für die Johanniter hinzu; Fürst
Bedřich bestätigte durch die Urkunde aus dem Jahre 1188,
dass die Johanniter Krásné Březno (Schönfpriesen) und Neštěmice
(Nestomitz) am linken Elbufer von Hroznata erhalten hatten,
am rechten Ufer dann Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly,
Pohoří, Tašov und Proboštov. Diese Dörfer bildeten den
Kolonisierungsbezirk, welcher unten an der Elbe in Svádov
begann, wo auch die Kirche des Hl. Jakub stand, und welcher
sich bis an den Kamm des Verneřické středohoří (Wernstädter
Mittelgebirge) hinter Proboštov und Tašov zog.
11

12
CZ ENG DE
Tašovem.
Výrazný nárůst osídlení v zázemí ústeckého centra přispěl k
posílení jeho hospodářského potenciálu. Vytvořily se zde podmínky,
které v dalším vývoji směřovaly k transformaci Ústí v
důležité vrcholně středověké město. Zmínky v listinách z doby
kolem třetiny 13. století připomínají v Ústí opakovaně existenci
trhu a cla. Na závažné změny v celkovém uspořádání zdejšího
osídlení však upozornily především výsledky archeologických
výzkumů. Někdy v průběhu 2. čtvrtiny 13. století došlo k zasypání
příkopu, který odděloval ústřední východní část ústeckého
hradiště od jeho západního předhradí, a zároveň ke vzniku pravidelně
rozmístěné zástavby podél jižní a západní strany
náměstí, která dokládá počátky vzniku vrcholně středověkého
města. Zcela jasně vypovídá o proběhlých změnách listina krále
Václava I. z roku 1249, jíž daroval "město v Ústí nad Labem,
...včetně patronátního práva kostela, příslušejícího Němcům..."
Erkenbertovi ze Starkenbergu, významnému šlechtickému předákovi
ze sousedního Míšeňska. Byla to vlastně odměna za
vojenskou pomoc, díky níž se Václavovi podařilo potlačit odboj
jeho syna Přemysla.
Iniciátorem založení města byl tedy panovník; díky němu došlo
v severozápadních Čechách ke vzniku základní sítě vrcholně
středověkých královských měst, ke kterým vedle Ústí patřily
také Litoměřice, Žatec, Most a pravděpodobně i Kadaň. Zmínkou
o farním kostele Nanebevzetí Panny Marie » se v Ústí
potvrzuje přítomnost společenství měšťanů německého původu,
kterým byl chrám předán do užívání.
Nejpozději po nástupu Přemysla Otakara II. na český trůn se
město opět vrátilo do královských rukou. Jeho dobudování však
představovalo nepochybně dlouhodobý proces; k opevnění
města hradbami došlo teprve v době Přemyslovy vlády (zcela
dokončeny byly však až v průběhu 14. století). Vývoj Ústí nad
Labem završilo udělení panovníkova privilegia, které se sice
nedochovalo v originále, ale známe jeho konfirmaci (potvrzení)
králem Janem Lucemburským z roku 1325. Původní hradiště
nezmizelo z půdorysu nového města beze stopy. Jeho akropole
se v něm uchovala jako hrad, připomínaný prameny ještě
roku 1283. Areál hradu byl obehnán kamennou zdí, vybudovanou
na zasypaném příkopu hradiště. Lze předpokládat, že
ústecký hrad ztratil zcela na významu teprve po založení hradu
Střekova » (před rokem 1319). Zvláštní byla existence dvou farních
kostelů ve městě; chrám Nanebevzetí Panny Marie» sloužil
německým měšťanům, kostel sv. Vojtěcha» byl označován
jako "český", neboť byl určen pro české obyvatelstvo předměstí
a vsí v okolí města. Před Teplickou bránou vyrostl při městském
špitále ještě jeden kostelík, zasvěcený sv. Maternovi; toto
Hroznata the villages of Krásné Březno and Neštěmice on the
left bank of the River Labe, and Svádov, Kojetice, Březí, Horní
Zálezly, Pohoří, Tašov and Proboštov on its right bank. These
villages formed a colonisation domain, beginning down at the
River Labe in Svádov, where also the St. Jacob´s Church
stood, and it continued as far as behind the ridge of the Verneřice
Uplands behind Proboštov and Tašov.
The significant growth in settlement in the background of the
Ústí centre considerably influenced the growing strength of its
economic potential. The situation significantly encouraged the
further process of transforming Ústí into an important High
Medieval town. References to the town in the documents from
the period around the third of the 13th century repeatedly
mention the existence of a market-place and toll a collection
point in Ústí. However, particularly the findings from the archaeological
research revealed considerable changes in the total
lay-out and organisation of the local settlement. Sometime
during the 2nd quarter of the 13th century, the trench was filled.
It used to separate the central eastern part of the town fort
hill from its western settlement round the town walls. At the
same time, houses were built along the southern and western
part of the square in a regular lay-out, evidences the beginnings
of a High Medieval town. The Deed of King Wenceslaus I from
1249 reflects the changes. The king donated "the town in Ústí
nad Labem, ...including the right of sponsorship of the church
possessed by Germans..." Erkenbert of Starkenberg, an important
nobility leader from the neighbouring Meißen region. Actually,
it was a remuneration for a military assistance, thanks to
whom Wenceslaus managed to suppress the revolt of his Son
Přemysl.
So the town was founded upon the initiative of the monarch;
thanks to him the basic network of High Medieval royal towns
was established in North Western Bohemia. Apart from Ústí
there were also Litoměřice, Žatec, Most and probably also
Kadaň. By the reference to a parish Church of the Assumption
of the Virgin Mary» the presence of the German origin bourgeoisie
is confirmed. The church passed to them for their use.
At the latest after the succession of Přemysl Otakar II to the
Czech throne the town passed to royal hands again. However,
to complete the building must have definitely taken a very long
time. The town was enclosed by defensive walls as late as
during the reign of Přemysl (and they were not completed until
during the 14th century). The development of Ústí nad Labem
was completed by granting privileges to the town by the
monarch, which was not preserved in the original language, but
we know its confirmation by King John of Luxembourg from
Eine wichtige Entwicklung der Besiedlung im Umfeld des Aussiger
Zentrums trug zum Verstärken des Witschaftspotentials bei.
Es wurden hier Bedingungen geschaffen, die zur nachfolgenden
Entwicklung und Transformierung von Ústí nad Labem in
eine wichtige hochmittelalterliche Stadt führten. Die Erwähnungen
in den Urkunden aus der Zeit im ersten Drittel des 13. Jahrhunderts
erinnern in Ústí wiederholt an die Existenz von Handel
und Zoll. Auf erhebliche Änderungen in der gesamten Organisierung
der hiesigen Besiedlung wiesen allerdings vor allem die
Ergebnisse der archeologischen Nachforschungen hin. Irgendwann
im Laufe des zweiten Viertels des 13. Jahrhunderts wurde
der Graben aufgeschüttet, welcher den zentralen östlichen Teil
der Ústí Burgstätte von der westlichen Vorburg teilte. Gleichzeitig
entstand eine gleichmäßig verteilte Bebauung an der südlichen
und westlichen Seite des Stadtplatzes entlang, welche
die Anfänge der Entstehung der hochmittelalterlichen Stadt
belegt. Über die verlaufenen Änderungen sagt ganz klar die
Urkunde des Königs Václav I. aus dem Jahre 1249 aus, durch
welche er "die Stadt in Ústí nad Labem, ...einschließlich des
Patronsrechtes der Kirche, welche den Deutschen angehörte..."
an Erkenbert aus Starkenberg - dem bedeutenden adligen Vormann
aus dem benachbartem Meißner Gebiet schenkte. Es war
eigentlich eine Belohnung für die militärische Hilfe, dank deren
es Václav gelang, die Rebellion seines Sohn Přemysl zu unterdrücken.
Der Initiator der Entstehung der Stadt war also der Herrscher;
dank ihm kam es in Nordwest-Böhmen zur Entstehung eines
Grundnetzes der hochmittelalterlichen Königsstädte, zu welchen
neben Ústí nad Labem auch Litoměřice (Leitmeritz), Žatec
(Saaz), Most (Brüx) und wahrscheinlich auch Kadaň (Kaaden)
zählten. Durch einer Erwähnung über die Pfarrkirche Maria
Himmelfahrt » wird in Ústí die Anwesenheit der Gemeinschaft
von Bürgern mit deutschem Urpsrung belegt, an welche der
Dom zum Nutzen übergeben wurde.
Spätestens nach dem Antritt von Přemysl Otakar II. auf den
böhmischen Thron kam die Stadt wieder in Königshände
zurück. Ihr Fertigaufbau stellte allerdings zweifellos einen langen
Prozess dar; erst während der Regierungszeit von Přemysl
wurde die Stadt mit Burgmauern befestigt (sie wurden allerdings
erst im Laufe des 14. Jahrhunderts fertiggestellt). Die Entwicklung
von Ústí nad Labem wurde durch das Erteilen des
Herrscherprivilegs gekrönt, welches zwar nicht im Original
erhalten blieb, allerdings kennen wir seine Konfirmation (Bestätigung)
vom König Jan Lucemburský (Johann von Luxemburg)
aus dem Jahre 1325. Die ursprüngliche Burgstätte verschwand
aus dem Grundriss der neuen Stadt nicht ohne Spuren.
Seine Akropole blieb in ihm als eine Burg erhalten, an die noch

CZ ENG DE
v Čechách neobvyklé patrocinium je známo z blízkých Drážďan.
Městského špitálu se ujal řád křižovníků s červenou hvězdou.
LISTINA
Český král Jan Lucemburský potvrzuje 22. 4. 1325 městu Ústí
nad Labem jeho privilegia.
HRAD STŘEKOV
Ve 14. století lze za vlády panovníků lucemburské dynastie sledovat
vcelku plynulý rozvoj města, jehož význam tkvěl především
v obchodu a řemeslné výrobě. Pozemková držba Ústí i
jeho měšťanů byla ve srovnání s jinými královskými městy
severozápadních Čech (Litoměřice, Most, Žatec) jen malá. V
širším okolí města vlastnili největší pozemkový majetek děčínští
Vartenberkové, kteří drželi téměř po celé 14. století jako královské
léno i panství hradu Střekov».
7
1325. The original fort hill left its traces on the ground-plan of
the city. Its acropolis was preserved in it as the castle, still commemorated
by documents as late as in 1283. The castle was
surrounded by a stone wall, built on the filled trench of the fort
hill. The Ústí castle probably lost its importance as late as after
“Castle Střekov” had been founded» (before 1319). The existence
of two parish churches in the town was quite peculiar;
the Church of the Assumption of the Virgin Mary» was a German
burgher church, the St. Adalbert´s Church» was called
the "Czech" church, as it was built for the Czech population
living in the settlement
round the
town and the villages
in the surroundings.Outside
the Teplice
Gate one more
small church was
built at the town
hospital, consecrated
to St. Materna.
The dedication
to this patron
is quite unusual
for Bohemia and
it is known from
nearby Dresden.
The town hospital
passed to the
Knights of the
Cross with the
Red Star.
DEED
The Czech King
John of Luxembourg
confirms on 22 April 1325 the town privileges for Ústí nad
Labem.
CASTLE STŘEKOV
During the reign of the monarchs of the House of Luxembourg
in the 14th century, the town was developing relatively smoothly.
The importance of the town particularly consisted in trade
and crafts. Land holding in Ústí and its bbourgeoisie was just
unimportant compared with other royal towns in North West
Bohemia (such as Litoměřice, Most, Žatec). The Vartenberks of
Děčín owned the biggest land property in the far surroundings
of the town. This family also held “Castle Střekov” as the royal
fief throughout the whole 14th century.
im Jahre 1283 durch Quellen erinnert wurde. Das Burgareal
wurde mit einer Steinmauer ummauert, welche auf einem
zugeschütteten Graben der Burgstätte erbaut wurde. Es kann
vermutet werden, dass Aussiger Burg erst nach der Gründung
der Burg Střekov (Schreckenstein) » (vor 1319) die Bedeutung
gänzlich verloren hat. Ungewöhnlich war auch die Existenz von
zwei Pfarrkirchen in der Stadt; der Dom Maria Himmelfahrt»
diente den deutschen Bürgern, die Kirche des Hl. Vojtěch»
wurde als "böhmisch" bezeichnet, da sie für böhmische Bevölkerung
der Vorstädte und Dörfer in der Umgebung der Stadt
bestimmt war. Vor dem Tor Teplická brána entstand beim Stadtkrankenhaus
noch ein Kirche, die dem heiligen Materna geweiht
wurde; diese in Böhmen ungewöhnliche Patrozinium ist aus
dem nahem Dresden bekannt. Das Stadtkrankenhaus nahm
der Orden der Kreuzritter mit dem roten Kreuz.
URKUNDE
Böhmischer König Johannes von Luxemburg bestätigt am 22.
4. 1325 der Stadt Ústí nad Labem ihre Privilegien.
BURG STŘEKOV (SCHRECKENSTEIN)
Im 14. Jahrhundert kann man während der Regierung der
Herrschern der Luxemburger Dynastie eine ziemlich fließende
8
13

14
CZ ENG DE
SVÁDOV
I když je kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově» známý především
jako významný doklad saské renesance», jeho historie je
starší - poprvé je písemně doložen k roku 1352 v soupise kostelů
ústeckého děkanátu pro odvod papežských desátků. Významnou
etapou v dějinách svádovského kostela byla druhá
polovina 15. století, kdy došlo z impulsu Jana z Vartemberka a
jeho ženy Anny Berkové z Dubé k jeho výrazné přestavbě; oba
manžele dodnes připomínají jejich erby na výzdobě svorníků v
presbytáři. Při rekonstrukci interiéru kostela v letech 1999-2001
byl z podlahy vyzdvižen další důkaz, který svědčí o významu
této svatyně pro rod Vartenberků. Jedná se o vrchní desku
tumby z roku 1378. Deska se vyznačuje výrazně profilovanými
bočními římsami zdobenými rustikálním rostlinným dekorem.
SVÁDOV
Although the Church of St. Jacob the
Larger in Svádov» is mainly known as
an important piece of art of the
Saxon Renaissance», its history
dates much further – the first written
reference to it is from 1352 in the list
of churches of the Ústí deanship for
deductions of papal tithes. An important
period in the history of the Svádov
church was the late 15th century.
Jan of Vartenberk and his wife
Anna Berková of Dubá initiated its
large re-development; both spouses
are commemorated until now by
their coats of arms in the keystone
decorations in the presbytery. During
the reconstruction of the church´s
interior in 1999-2001, another evidence
was taken from the floor, which is
a witness of the importance of the
sanctuary for the family of Vartenberk.
It is the top tomb slab from
1378. The slab shows distinctly profiled
side parapets decorated with
rustic ornaments of plants. The top
part of the slab is damaged on its
bottom side, firstly, it is worn out and
secondly, it is cropped/ cut /osekat.
The latter happened in the past
when the sandstone paving tiles
were installed. Supposedly, the family
9
of Vartenberk, who is buried in the
ostentatious tomb in the church,
were the sole holder of Castle Střekov at that time», Václav Bílý
of Vartenberk.
ROUDNÍKY
The High Middle Ages in the Ústí region is also commemorated
by several preserved Gothic churches. Of these, let us mention
as least the Church of St. Peter in Žežice, where apart from
others, the emblem of the patron of the church, the knights of
Lungvice was preserved. The Lungvics came from Saxony and
they settled in the Děčín and Ústí region in the employ of the
Děčín branch of the Vartenberks. Another remarkable Gothic
church is the Church of St. Wenceslaus in Roudníky. The family
of Koldice took part in its building. They also came to Bohemia
from Saxony, and particularly during the reign of Charles IV
Entwicklung der Stadt beobachten, deren Bedeutung vor allem
im Handel und Handwerk bestand. Der Grundbesitz von Ústí
und ihren Bürgern war im Vergleich mit anderen Königsstädten
Nordwest-Böhmens (Litoměřice, Most, Žatec) nur klein. In der
breiteren Umgebung der Stadt besaßen die Vartenberkové aus
Děčín (die Herren von Wartenberg aus Tetschen) das größte
Grundstücksvermögen, welche beinahe während des ganzen
14. Jahrhunderts ebenfalls den Gutbesitz der Burg Střekov
(Schreckenstein)» als Königslehn erhielten.
SVÁDOV (SCHWADEN)
Auch wenn die Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden)»
vor allem als ein bedeutender Beleg der sächsischen
Renaissance» ist, ist seine Geschichte älter – das erste Mal
wurde sie schriftlich zum Jahre 1352 in einer Liste von Kirchen
des Ústí Dekanats für die Abgabe der Papstzehnten belegt.
Eine wichtige Phase in der Geschichte der Schwadener Kirche
war die zweite Hälfte des 15. Jahrhunderts, als es aufgrund
eines Impulses durch Jan von Wartenberg und seiner Frau
Anna Berková aus Dubá zu ihrem markanten Umbau kam; an
das Ehepaar wird bis heute durch ihre Wappenschilder an der
Dekoration der Schaft im Presbyterium erinnert. Beim Umbau
des Kircheninterieurs in den Jahren 1999-2001 wurde ein weiterer
Nachweis aus dem Boden hervorgeholt, welcher auf die
Bedeutung dieses Schreins für das Geschlecht von Wartenberg
hindeutet. Es handelt sich um die obere Platte der Tumba aus
dem Jahre 1378. Die Platte kennzeichnet sich durch die deutlich
profilierten seitlichen Randleisten, die mit rustikalem Pflanzendekor
geschmückt sind. Der obere Teil der Platte wurde im
unteren Bereich zerstört, und zwar sowohl durch Tritte als auch
durch ein Abhacken, welches in der Vergangenheit beim Bestücken
von Sandstein-Pflasters auftrat. Es ist sehr wahrscheinlich,
dass Václav Bílý von Wartenberg - der Angehörige des
Geschlechtes von Wartenberg und der einzige damalige Besitzer
von Střekov (Schreckenstein) » – sich in der prachtvollen
Tumba in der Kirche beisetzen ließ.
ROUDNÍKY
An das Hochmittelalter erinnern in der Region Ústí nad Labem
auch einige überlieferte gotische Kirchen. Von diesen sollte
zumindest die Kirche des Hl. Peter in Žežice genannt werden,
wo übrigens das Symbol der Kirchenpatrone, der Ritter von
Lungwitz, erhalten blieb. Die Lungwitzer kamen aus Sachsen
und waren in der Region von Děčín und Ústí nad Labem in den
Diensten des Děčín-Zweiges der Herren von Wartenberg tätig.
Eine weitere merkwürdige gotische Kirche ist die Kirche des Hl.
Václav in Roudníky. An ihrem Aufbau waren die Herren von Koldice
beteiligt, die ebenfalls aus Sachsen nach Böhmen kamen,
um sich hier vor allem während der Regierung von Karl IV. und

CZ ENG DE
Svrchní část desky je ve spodní části zničena, a to jednak ošlapem
a jednak osekáním, ke kterému došlo v minulosti při osazování
pískovcových dlaždic. Je velmi pravděpodobné, že příslušníkem
rodu Vartenberků, který se v honosné tumbě nechal
v kostele pohřbít, byl v té době jediný držitel Střekova», Václav
Bílý z Vartenberka.
ROUDNÍKY
Vrcholný středověk připomíná na Ústecku také několik dochovaných
gotických kostelů. Z nich by měl být připomenut alespoň
kostel sv. Petra v Žežicích, kde se mj. dochoval znak patronů
kostela, rytířů z Lungvic. Lungvicové pocházeli ze Saska a
uplatnili se na Děčínsku a Ústecku ve službách děčínské větve
pánů z Vartemberka. Dalším pozoruhodným gotickým kostelem
je kostel sv. Václava v Roudníkách. Na jeho výstavbě se podíleli
páni z Koldic, kteří přišli do Čech rovněž ze Saska, aby se
zde zejména za vlády Karla IV. a poté jeho syna Václava IV.
vypracovali mezi nejpřednější šlechtické rody země. V kostele v
Roudníkách zanechali po sobě výraznou stopu: svorník klenby
v kněžišti nese jejich rodové znamení.
and his son Wenceslaus IV they rose to become the foremost
aristocratic families in the country. They left a significant trace
in the church in Roudníky: the vault keystone in the choir is
decorated with their coat of arms.
später seinem Sohn Václav IV. unter die vordersten Adelsgeschlechter
des Landes emporzuarbeiten. In der Kirche in
Roudníky überließen sie eine deutliche Spur: der Säulenschaft
des Gewölbes im Presbyterium trägt ihr Wappenzeichen.
10
15

16
CZ ENG DE
ÚSTÍ V POZDNÍM STŘEDOVĚKU
Předehrou dramatického období husitských válek byla již doba,
kdy na český trůn usedl Václav IV. z rodu Lucemburků. Nestabilitu
jeho vlády podporovaly rozbroje na domácí i říšské scéně,
které zatěžovaly královskou pokladnu. Východisko z této neblahé
situace představovaly zástavy a prodeje královského majetku,
což pocítilo i město Ústí nad Labem. Jeho důchody a nakonec
i město celé bylo opakovaně zastavováno, což se projevilo
na jeho hospodářské situaci a v budoucnu patrně i na jeho
nechuti k politické angažovanosti.
DESKA Z ROUDNÍK
Obraz Upálení Mistra Jana Husa je součástí výzdoby pozdně
gotického oltáře z kostela sv. Václava v Roudníkách nedaleko
Ústí nad Labem. Oltář vznikl kolem roku 1470 a je možné ho
zařadit do okruhu Mistra svatojiřského oltáře. Gotický oltář
nahradil na počátku 17. století nový, renesanční; část původního
oltáře byla patrně zničena. V roce 1966 bylo při průzkumu
ÚSTÍ IN THE LATE MEDIEVAL AGES
The prelude to the dramatic period of the Hussite Wars was as
early as during the period when Wenceslaus IV of the House
of Luxembourg became Czech King. The instability of his reign
was affected by national as well as imperial dissensions, which
were a burden to the royal treasury. A solution to the unfortunate
situation was to hypothecate or sell royal assets, which also
affected Ústí nad Labem. The town’s revenues, and in the end,
also the town itself, were hypothecated several times, which
certainly influenced its economic wellbeing and, presumably, it
also affected the town’s future reluctance
to get involved in politics.
A SLAB FROM ROUDNÍKY
The painting “Burning of Master Jan
Hus” (John Hus) is a part of the decorations
on the Late Gothic altar from
the Church of St. Wenzeslaus in Roudníky
near Ústí nad Labem. The altar
originated around 1470 and it can be
ranked as a piece of art of the group of
the Master of St. George’s Altar. The
Gothic altar was replaced by a new
Renaissance altar in the early 17th century;
presumably, a part of the original
altar was destroyed. In 1966, research
of the church in Roudníky established
that the door separating the space
behind the main altar in the sanctuary
was hiding part of the original Gothic
altar with a remarkable artistic and historic
value underneath the top coating
of the Gothic painting and thanks to this
it has remained preserved . Master Jan
Hus is also to be found in a number of
other pieces of art in North West Bohemia.
Quite famous is his image in the
Litoměřice gradual (1517) and Teplice
gradual (1560) and hymn-book (1566).
11
Directly in Ústí nad Labem the topic of
M. John Hus also appears on the mass
bell of the Church of the Assumption of the Virgin Mary, cast in
1544.
After the death of King Wenceslaus and the outbreak of the
Hussite disturbances, Ústí nad Labem, unlike other important
cities in the region such as Žatec, Louny and Litoměřice, remained
Catholic. Together with Catholic Most, the town was of a
ÚSTÍ NAD LABEM IM SPÄTMITTELALTER
Zum Vorbeginn der dramatischen Periode der Hussitenkriege
war bereits die Zeit, als Václav IV. aus dem Geschlecht der
Luxemburger auf dem böhmischen Thron Platz nahm. Die Stabilitätslosigkeit
seiner Regierung wurde von Unruhen auf der
Haus- und Reichsszene unterstützt, welche die Königskasse
aber belasteten. Verpfändungen und Verkäufe des Königseigentüms
bedeuteten einen Ausweg aus dieser unglückseligen
Situation, was auch die Stadt Ústí nad Labem zu spüren
bekam. Ihre Einkommen und schließlich auch die ganze Stadt
wurden wiederholt verpfändet, was sich in der Wirtschaftssituation
und zukünftig wahrscheinlich auch in ihrer Abneigung zum
politischen Engagieren widerspiegelte.
PLATTE AUS ROUDNÍKY
Das Bild Verbrennung von Meister Johannes Hus ist ein
Bestandteil der Dekoration des spätgotischen Altars aus der
Kirche des Hl. Václav in Roudníky nicht weit von Ústí nad
Labem. Der Altar entstand um 1470 und er kann in den Kreis
des Meisters des Georgsaltars eingeordnet werden. Den gotischen
Altar ersetzte am Anfang des 17. Jahrhunderts ein neuer
Altar im Renaissance-Stil; ein Teil des urpsrünglichen Altars
wurde angeblich zerstört. Im Jahre 1966 stellte sich bei einer
Untersuchung der Kirche in Roudníky fest, dass die Tür, die im
Schrein den Raum hinter dem Hauptaltar teilt, gotisiche Malereien
unter dem oberen Aufstrich verbarg – der Teil des ursprünglichen
Altars mit einem außergewöhnlich künstlerischen und
historischen Wert blieb dadurch bis zu heutigen Tagen erhalten.
Die Figur des Meisters Johannes Hus kann auch in einer Reihe
von anderen Kunstwerken des böhmischen Nortwestens gefunden
werden. Bekannt ist auch seine Abbildung im Leitmeritzer
Graduale (1517) oder im Teplitzer Graduale (1560) und
Gesangbuch (1566). Direkt in Ústí nad Labem erscheint das
Motiv von M. Johannes Hus noch auf einer kleineren im Jahre
1544 gegossenen Glocke der Kirche Maria Geburt».
Nach dem Tod des Königs Václav und nach dem Ausbruch der
Hussitenkriege blieb die Stadt Ústí nad Labem, im Vergleich mit
anderen bedeutenden Städten in der Region, wie z.B. Žatec,
Louny oder Litoměřice, katholisch. Zusammen mit der katholischen
Stadt Most (Brüx) wurde sie dadurch für den Kaiser Zikmund,
welcher nach der Königskrone und einer faktischen
Bemächtigung des Landes strebte, zu einem strategischen Ziel.
Seit Anfang der Hussitenkriege waren die benachbarten Herren
von Wettin an der Möglichkeit interessiert, ihren Einfluss auf
dem Gebiet Nordwest-Böhmens auszudehnen. Ihre Verwicklung
in Zikmunds Pläne wurden Anfangs 1421 besiegelt, als Zikmunds
Verhandlungen mit Vilém Míšeňský direkt in Ústí nad

CZ ENG DE
kostela v Roudníkách zjištěno, že dveře, které ve svatyni oddělují
prostor za hlavním oltářem, skrývají pod vrchním nátěrem
gotické malby - část původního oltáře s mimořádnou uměleckou
a historickou hodnotou se tak dochovala až do dnešních dnů.
Postavu Mistra Jana Husa lze najít i v řadě dalších uměleckých
děl českého severozápadu. Známé je jeho vyobrazení v Litoměřickém
graduálu (1517) či teplickém graduálu (1560) a kancionálu
(1566). Přímo v Ústí nad Labem se námět M. Jana Husa
objevuje ještě na mešním zvonu kostela Nanebevzetí Panny
Marie», odlitém roku 1544.
Po smrti krále Václava a propuknutí husitských bouří zůstalo
Ústí nad Labem, na rozdíl od jiných významných měst v regionu,
jako byly Žatec, Louny nebo Litoměřice, katolické. Spolu s
katolickým Mostem se tak stalo pro císaře Zikmunda, který usiloval
o královskou korunu a faktické ovládnutí země, strategickým
bodem. Od počátku husitských válek se o možnost rozšíření
svého vlivu v prostoru severozápadních Čech zajímali sousedící
Wettinové. Jejich zapojení do Zikmundových plánů bylo
zpečetěno na počátku roku 1421, kdy probíhala přímo v Ústí
nad Labem Zikmundova jednání s Vilémem Míšeňským. Spojenectví
bylo později (roku 1423) stvrzeno zástavou, jíž se do
rukou Fridricha, míšeňského markraběte a saského kurfiřta,
dostala města Ústí nad Labem a Most. Pod saskou kontrolou
byla díky příklonu okolní šlechty k Zikmundovým zájmům i většina
hradů v okolí. V severozápadních Čechách tak vzniklo
významné protihusitské centrum, zlikvidované spojenými husitskými
vojsky roku 1426.
K prvním pohybům husitů však došlo na tomto území již na
konci roku 1425. Ústečtí hejtmani žádali posily ze Saska, očekávalo
se, že na obranu wettinských zájmů v této oblasti bude
vyslána i pomoc z některých říšských měst. Husitský vojevůdce,
Jakoubek z Vřesovic, začal kolem Bíliny shromažďovat vojsko
z Lounska a Žatecka, do regionu se přesouvaly i další husitské
svazy, především táborsko-sirotčí posádky v čele s Janem
Roháčem z Dubé, Pražané a další, blíže neidentifikovatelné
houfy. Tažení proti saské moci bylo v severozápadních
Čechách zahájeno útokem na Ústí nad Labem, zřejmě 6. června
1426. Město náporu odolalo a bojiště se přesunulo do jeho
nejbližšího okolí. V Sasku se zoufale shromažďovaly posily,
které se začaly scházet u Freibergu. Početné vojsko se nakonec
do Čech vydalo v několika proudech přes Krušné hory 11.
června. První vojenskou operací bylo vyplenění Teplic. Pochodem
vysílené saské vojsko se utábořilo 15. června poblíž Chabařovic.
Husitská vojska, zřejmě v čele s Prokopem Holým,
měla dostatek času na přípravu k boji. Rozhodující bitva se odehrála
nedaleko vyvýšené planiny „Na Běhání“, kde se husitská
vojska ohradila dvojitou vozovou hradbou. Ačkoliv podle dobo-
strategic importance for Emperor Sigismund, who endeavoured
to capture the royal crown and absolute control of the country.
From the beginning of the Hussite Wars the neighbouring
Wettins were interested in expanding their influence within
North West Bohemia. In early 1421, their involvement in Sigismund´s
plans was sealed by negotiations between Sigismund
and Wilhelm of Meißen directly in Ústí nad Labem. The alliance
was confirmed by the pledge (1423), after which the towns of
Ústí nad Labem and Most passed to the hands of Frederick,
Margrave of Meißen and Elector of Saxony. Under Saxon control,
most of the castles in the surroundings were in favour of
this orientation as the local noblemen joined Sigismund´s
interests. As a result, North West Bohemia became an important
anti-Hussite centre, eradicated by the allied Hussite troops
in 1426.
However, the Hussites first appeared in the area as early as at
the end of 1425. The town captains requested reinforcements
from Saxony. It was also expected that some imperial towns
would send reinforcements to defend the Wettins´ interests in
the area. Jakoubek of Vřesovice, the Hussite commander,
started to raise armed forces from the districts of Louny and
Žatec, near Bílina. Other Hussite troops, such as the Taborites
and Orphans led by Jan Roháč of Dubá and the Prague citizens,
also moved to the region, as well as other rag-tag troops.
The expedition against the Saxon powers in North West
Bohemia started by attacking the town of Ústí nad Labem, presumably
on 6 June 1426. The town resisted the onslaught and
the battlefield transferred to its nearest neighbourhood. The
Saxons were desperately trying to get reinforcements, which
started to gather near Freiberg. Finally, a large army made for
Bohemia across the Krušné Mountains in several streams on
11 June. The first military operation was the looting of Teplice.
The Saxon army, exhausted by a long march, made camp
near Chabařovice on 15 June. The Hussite army, presumably
led by Prokop Holý, had enough time to prepare for the battle.
The decisive battle took place near an elevated plain called
„Na Běhání“ (“Stampede”), where the Hussite troops were
enclosed in a double square of their war wagons (Wagenburg).
Although it was common practice in that period to start a battle
with the cavalry, the Saxons started the attack with their
infantry. However, due to the distance of the Saxon camp
from the Hussite´s position as well as the extreme summer heat
that day and, particularly due to heavy fire, the soldiers must
have been exhausted. Most of the Saxon infantry were confused
and turned to retreat, immediately chased by the Hussite
warriors and the cavalry. A real massacre started, in which
most of the Saxon army was destroyed. The battle of „Na Běhání“
(Stampede) is described in the famous rhyming compositi-
Labem verliefen. Die Allianz wurde später (im Jahre 1423) mit
einer Verpfändung bestätigt, aufgrund derer Fridrich, der
Meißner Markgraf und sächsische Kurürst, die Städte Ústí nad
Labem und Most bekam. Unter der sächsischen Kontrolle
waren dank Zuneigung der nahen Aristokratie zu Zikmunds
Interessen auch die meisten Burgen in der Umgebung. In Norwest-Böhmen
entstand dadurch ein wichtiges gegenhussitisches
Zentrum, welches im Jahre 1426 von den verbündeten
hussitischen Truppen zerstört wurde.
Die ersten Bewegungen der Hussiten auf diesem Gebiet kamen
allerdings bereits am Ende des Jahres 1425. Die Hauptmänner
von Ústí forderten Verstärkung aus Sachsen und es wurde
erwartet, dass zum Schutz von Interessen der Herren von Wettin
in diesem Gebiet auch Hilfe aus einigen Reichsstädten
gesendet wird. Der Hussitenführer, Jakoubek von Vřesovice,
begann Truppen aus den Regionen Louny und Žatec um Bílina
herum zu versammeln; in die Region zogen auch andere Hussitengruppen,
vor allem die Mannschaften der Taboriten und die
Verwaisten mit ihrem Führer Jan Roháč z Dubé an der Spitze,
die Prager und andere nicht näher identifizierbare Menschengruppen.
Der Zug gegen die sächsische Macht wurde in Nordwest-Böhmen
mit einem Angriff auf Ústí nad Labem begonnen,
wahrscheinlich am 6. Juni 1426. Die Stadt hielt dem Ansturm
stand und das Schlachtfeld wurde in die nahe Umgebung geschoben.
In Sachsen versammelten sich die Verstärkungen verzweifelt,
die anfingen bei Freiberg zusammenzukommen. Die
zahlreiche Armee ging schließlich am 11. Juni in einigen
Abschnitten über das Erzgebirge nach Böhmen. Die erste militärische
Operation war die Plünderung von Teplice. Die durch
das Marschieren ganz erschöpfte sächsische Armee lagerte am
15. Juni in der Nähe von Chabařovice (Karbitz). Die Hussitentruppen,
wahrscheinlich mit ihrem Anführer Prokop Holý, hatten
genug Zeit, sich auf den Kampf vorzubereiten. Die entscheidende
Schlacht fand in der Nähe der Anhöhe „Na Běhání“ statt, wo
sich die Hussitenarmee mit einer doppelten Wagenburg umschanzte.
Obwohl nach damaligen strategischen Gewohnheiten
am Anfang einer Schlacht immer Kavallerie eingesetz wurde,
griffen die Sachsen mit Fußtruppen an, die wahrscheinlich
durch die Entfernung der Lage der Position von den Hussiten
geschwächt wurden, weiter auch die drückende Hitze und vor
allem der konzentrierte Beschuss, in welche die Truppe geriet.
Das alles verursachte Verwirrung und eine kopflose Flucht des
meisten Fußvolks. Die Hussitenkämpfer und die Kavallerie fingen
sofort an, diese zu verfolgen. Es kam zu einem Blutbad, in
dem der größte Teil der sächsischen Armee dezimiert wurde.
Die Schlacht „Na Běhání“ ist in einer bekannten Verskomposition
als ein „berühmter Sieg über die Feinde bei Aussig“ beschrieben.
17

18
CZ ENG DE
vých strategických zvyklostí byla vždy na počátku bitev nasazována
jízda, Sasové zaútočili pěším vojskem, které zřejmě oslabila
vzdálenost ležení od pozic husitů, úmorné vedro a především
soustředěná palba, do níž se družina dostala. To vše způsobilo
zmatek a bezhlavý útěk většiny pěšáků, k jejichž pronásledování
se okamžitě vydali husitští bojovníci a jízda. Nastalo
krveprolití, ve kterém byla zdecimována většina saského vojska.
Bitva „Na Běhání“ je popsána ve známé veršované skladbě
jako „slavné vítězství nad nepřátely u Oustí“.
POMNÍK NA BĚHÁNÍ
Pomník bitvy „Na Běhání“ má velmi komplikovaný osud. Byl
odhalen v roce pětistého výročí bitvy v roce 1926. Velké vítězství
husitů a husitskou tradici zde měly připomínat zazděné
kameny dovezené z významných husitských bojišť, ale také z
Kostnice či Naardenu. V roce 1934 zde byla instalována bronzová
pamětní deska velkého husitského vojevůdce Prokopa
Holého. V roce 1941 byl pomník nacisty stržen a památné
kameny rozebrány a ztraceny. Obnovy se památník dočkal v
roce 1956, kdy byl postaven podle návrhu K. Švadlenky. Dlouhý
život však neměl, ustoupil postupující povrchové těžbě hnědého
uhlí. V roce 2000 byl ve stejné podobě na Jánském vršku
u Chabařovic postaven nový památník.
Po likvidaci nepřátel „Na Běhání“ se husité obrátili znovu proti
městu Ústí, které bylo tentokrát dobyto. Ještě předtím snad
utekla saská posádka a odešla i část obyvatel. Město, které
obsadily oddíly Jakoubka z Vřesovic, bylo podle písemných pramenů
i dosavadních zjištění archeologických průzkumů téměř
úplně zpustošeno. Z válečných událostí se vzpamatovávalo
postupně, výrazněji až od konce třicátých let 15. století, což
patrně souviselo s krokem krále Zikmunda, který tehdy na
sklonku svého života získal nakrátko českou korunu. Zikmund
potvrdil 18. ledna 1437 Ústí nad Labem všechna privilegia a
práva, získaná od předchozích českých králů. Na zdevastované
zástavbě došlo k nové parcelaci, která asi souvisela i s nově
příchozím, nepůvodním obyvatelstvem. V této době byly také
rozšířeny poničené hradby, do nichž bylo zahrnuto i někdejší
hradiště a kostel sv. Vojtěcha». Nadále zřejmě žilo v Ústí více
katolíků, což dokazuje i relativně brzká obnova bohoslužeb v
kostele Nanebevzetí Panny Marie», doložená na počátku čtyřicátých
let 15. století soupisem úroků. Soupis příslušející k
tomuto farnímu kostelu uvádí i jména dárců, kteří se zasloužili o
jeho obnovu.
Přelom 15. a 16. století, kdy na českém trůně seděli panovníci
z rodu Jagellovců, byl pro Ústí nad Labem dobou, kdy se upevňovala
městská správa. Doklady o městské správě a městském
soudnictví jsou zachovány v nejstarší městské Knize soudní a
on as a „glorious victory over enemies near Oustí“.
MEMORIAL OF THE BATTLE OF NA BĚHÁNÍ
The memorial of the battle of „Na Běhání“ has a rather complicated
history. It was dedicated to the 500th anniversary of the
battle in 1926. The great victory of the Hussites and the Hussite
tradition should have
been symbolised by built-in
stones brought from
famous and important
Hussite battlefields as well
as from Constance or
Naarden. In 1934, a bronze
memorial plaque was
installed here to mark the
great Hussite commander
Prokop Holý. In 1941, the
memorial was knocked
down by the Nazis and the
memorial stones were
disassembled and lost. It
was not until 1956 that the
memorial was renewed and
built upon the design by K.
Švadlenka. However, it did
not last long as it had to
make way for expanding
open-cast coal mining. In
2000, a new memorial with
the same appearance was
erected on the Jánský Hill
near Chabařovice.
Once the enemy had been
eliminated at the battle of
„Na Běhání“, the Hussites
turned back towards Ústí
again. They seized the
town this time. The Saxon town troops and a part of the town
citizens had fled the town beforehand. The town, seized by the
troops of Jakoubek of Vřesovice, was nearly completely
devastated, as written sources as well as archaeological finds
document. It recovered slowly from the war events. The recovery
did not proceed faster until from the end of the 1430´s,
which was presumably connected with the measures taken by
King Sigismund, who in the autumn of his life, accessed the
Czech throne for a short time. On 18 January 1437, Sigismund
confirmed all the privileges and rights granted to the town by
the former Czech kings. A new subdivision of land took place
DENKMAL NA BĚHÁNÍ
Das Denkmal der Schlacht „Na Běhání“ hat ein sehr kompliziertes
Schicksal. Es wurde in dem Jahr des 500. Jubiläums der
Schlacht im Jahre 1926 enthüllt. An den großen Sieg der Hussiten
und auch an die hussistische Tradition sollten hier eingemauerte
Steine erinnern, die von berühmten hussistischen
12
Schlachtfeldern sowie auch von Konstanz oder Naarden hierher
gebracht wurden. Im Jahre 1934 wurde hier eine Bronze-
Gedenktafel des großen Hussitenführers Prokop Holý installiert.
Im Jahre 1941 wurde das Denkmal von den Nazis niedergerissen
und die Gedenksteine auseinandergerissen und verloren.
Erst im Jahre 1956 wurde das Denkmal erneuert, als es nach
einem Vorschlag von K. Švadlenka wieder aufgebaut wurde.
Allerdings hatte es kein langes Leben, und zwar wegen dem
sich entwickelnden Tagebergbau von Braunkohle. Im Jahre
2000 wurde in gleicher Form am Jánský vršek (Johannesberg)
bei Chabařovice (Karbitz) ein neues Denkmal errichtet.

CZ ENG DE
pamětní z let 1438-1514, ve které je možné najít řadu informací
jak o městské radě a fungování zahájených soudů, tak i společenské
a náboženské struktuře Ústí. Zápisy v knize začínají
slovy „Ve dvanáctém roce od zničení města" a jsou psány latinsky,
později německy a česky.
Postupný návrat ke stabilitě a prosperitě města na Labi byl patrný
již v době, kdy nepokoje a šarvátky v poválečných letech
pozvolna ustávaly. V následujícím období stálo Ústí nad Labem
při vlivném kališnickém velmoži, Jiřím z Poděbrad, a to jak v
dobách jeho správcovství, kdy hájil zájmy nezletilého Ladislava
13
on the devastated development,
probably because a new, not original
population came. The fallen
town walls were extended at
that time, after which the former
hill fort as well as the Church of St.
Adalbert became a part of the
town. There were apparently
more Catholics living in the town,
which is also documented by the
fact that church services in the
Church of the Assumption of the
Virgin Mary resumed quite quickly.
This is evidenced by a list of
interests from the early 1440´s.
The list belongs to this parish
church and also shows the names
of donators who had merit in its
renewal.
The turn of the 15th and 16th
centuries, when the House of
Jagiellon was on the Czech throne,
was a period when the rights
of Ústí nad Labem were getting
stronger. Documents on the town
government and town justice are
kept in the oldest town Judicial
Book from 1438-1514, where we
can find a lot of information on the
town council, how court proceedings
worked, and also on the
social and religious structure of
Ústí. The records in the book
begin with the following words „In
the twelfth year after the destruction
of the town" and are written in
Latin, then German and Czech.
The gradual return to stability and prosperity for the town on
the River Labe was obvious as early as at the time when
unrest and scuffles in the post-war years passed away slowly.
In the following period, Ústí nad Labem stood by the powerful
caliche magnate, George of Podebrady, at the time he was
regent, when he was protecting the interests of the minor Ladislaus
the Posthumous, as well as at the time of his reign. As a
reward, in 1454, all the existing privileges were confirmed for
Ústí and the town was also granted the right to hold a fair on
the day of St. Margaret and a second annual fair on the day of
Nach einer Bekämpfung der Feinde „Na Běhání“ wandten sich
die Hussiten wieder gegen die Stadt Ústí nad Labem, welche
diesmal erobert wurde. Die sächsische Armee floh angeblich
noch vorher und auch ein Teil der Bewohner ging weg. Die
Stadt, die von den Truppen mit Jakoubek von Vřesovice okuppiert
wurde, wurde laut schriftlichen belegten Quellen und bisherigen
Entdeckungen der archeologischen Erforschungen beinahe
vollständig geplündert. Von den Kriegsereignissen erholte
sie sich allmählich bis zum Ende der 30er Jahre des 15. Jahrhunderts,
was wahrscheinlich mit dem Schritt des Königs Zikmund
zusammenhing, welcher damals am Ende seines Lebens
die böhmische Krone auf kurze Zeit errang. Zikmund bestätigte
der Stadt Ústí nad Labem am 18. Januar 1437 alle Privilegien
und Rechte, die sie von den vorigen böhmischen Königen
erhalten hatte. Auf der zerstörten Bebauung wurden neue Parzellen
gebaut, welche wahrscheinlich auch mit den neu ankommenden,
nicht ursprünglichen Bewohnern zusammenhing. Zu
dieser Zeit wurden auch die zerstörten Burgmauern verbreitert,
zu welchen auch eine damalige Burgstätte und die Kirche des
Hl. Vojtěch» gehörte. In Ústí lebten wahrscheinlich weiterhin
mehr Katholiker, was auch die Tatsache belegt, dass die Gottesdienste
in der Kirche Maria Himmelfahrt» relativ bald erneuert
wurden, was durch eine Liste von Zinsen aus dem Anfang
der 40er Jahre des 15. Jahrhunderts belegt wurde. Die Liste,
die zu dieser Pfarrkirche gehört, führt auch die Namen der
Spender an, die sich Verdienste um ihre Erneuerung erwarben.
Die Wende des 15. und 16. Jahrhunderts, als die Herrscher aus
dem Geschlecht der Jagiellonen auf dem böhmischen Thron
saßen, war für Ústí nad Labem die Zeit einer Verstärkung der
Stadtverwaltung. Die Belege über die Stadtverwaltung und -
gerichtswesen sind im ältesten städtischen Rechts- und
Gedenkbuch aus den Jahren 1438-1514 erhalten, in welchem
man eine Reihe von Informationen finden kann, sowohl über
den Stadtrat und die Funktion der begonnenen Gerichtsverfahren,
als auch über die Gesellschafts- und Religionstruktur der
Stadt Ústí nad Labem. Die Einträge im Buch beginnen mit Worten
„im zwölften Jahr nach der Zerstörung der Stadt" und sind
auf Lateinisch geschrieben, später auch deutsch und tschechisch.
Die allmähliche Rückkehr zur Stabilität und Prosperität der
Stadt an der Elbe war bereits zu einer Zeit offenbar, als die
Unruhen und die Gefechte in den Nachkriegsjahren allmählich
aufhörten. In der nachfolgenden Zeit stand die Stadt Ústí nad
Labem beim einflussreichen kalixtiner Magnat Jiří z Poděbrad
(Georg von Podiebrad), und zwar sowohl zu der Zeit seiner Verwaltung,
als er die Interessen des minderjährigen Ladislav Poh-
19

20
CZ ENG DE
Pohrobka, tak v dobách jeho panování. Odměnou pak bylo Ústí
roku 1454 potvrzení všech dosavadních výsad a udělení práva
konat ve městě vedle jarmarku na sv. Markétu ještě i druhý
výroční trh na sv. Bartoloměje. Královské listiny vydané ve prospěch
města dokazují snahu posílit jeho rozvoj a předznamenávají
období nastupující prosperity, která však měla v Ústí nad
Labem své limity. Rozkvět města byl omezen především velkými
válečnými ztrátami a také skutečností, že na rozdíl od ostatních
královských měst nevyšlo Ústí z husitských válek se ziskem
pozemkového majetku a stále zůstávalo sevřeno v údolí
řeky, obklopeno šlechtickými državami a navíc v silné hospo-
dářské a obchodní konkurenci zejména nedalekých Litoměřic,
které ovládaly obchod na Labi.
St. Bartholomew. The royal deeds issued for the benefit of the
town demonstrate the efforts to encourage its development
and mark the period of impending prosperity, which, however,
had its limits in Ústí nad Labem. The thriving of the town was
limited particularly due to the severe war losses and the fact
that unlike other royal towns, Ústí did not gain any land assets
after the Hussite wars and remained enclosed in the canyon of
the River Labe, surrounded by domains held by nobility and on
top of that, in strong economic and business competition from
nearby Litoměřice, which controlled trade on the River Labe.
SEAL 1476
Undoubtedly, the charter from 1476 was one of the
most important privileges granted by the Jagiellons.
It entitled the town to seal documents with red wax.
The seals preserved from that period read
SIGILIUM CIVITATIS AUSTENSIS SUPER ALBEA,
with a double-tailed lion walking in the right corner,
carrying a jewel with an eagle wing on its helmet.
The right to use red wax for sealing documents was
preceded by the so-called sign deed issued in the
same year, in which the king confirmed the so far
used town emblem. However, according to a preserved
description and image, the town emblem was
„improved“. The shield was red, with a white lion on
it with two mutually twisted tails decorated with two
golden knots and claws in the same colour. A white
helmet sat on the lion’s head, white chain mail
armour lined with golden tops was on its breast. On
the helmet there was a golden crown with two folded
golden wings growing from it. Generally, this
emblem has been used by the town until today.
The town experienced great disappointment and
problems under Ladislaus II Jagiellon, who was trying
to solve his insolvency by hypothecating royal
assets. The town’s servitude was hypothecated to
Lord Bezdružický of Kolovraty around 1486. However,
as the records in the municipal records show,
the bourgeoisie decided to free themselves from
this liability and raised a collection.
The economic boom of the town was strengthened
particularly by the developing crafts, associated in
14
guilds. The articles of the guild of furriers from 1514
have been preserved, however, other guilds presumably
had their articles as well such as drapers, potters, who
lived on the town outskirts, and shoemakers. An important position
was also held by the guild of food-makers, particularly
robek (Ladislaus Postumus) verteidigte, als auch zur Zeit seiner
Regierung. Als Belohnung bekam dann Ústí im Jahre 1454 eine
Genehmigung über alle bisherigen Vorrechte und eine Erteilung
des Rechtes, außer dem Jahrmarkt am Tag der Hl. Markéta
auch den zweiten Jahrmarkt am Tag des Hl. Bartoloměj in der
Stadt zu veranstalten. Die zugunsten der Stadt herausgegebenen
Königsurkunden belegen die Bemühung, die Entwicklung
der Stadt zu verstärkern, und deuten auf die Zeit der beginnenden
Prosperität hin, die allerdings in Ústí nad Labem ihre Grenzen
hatte. Der Aufschwung der Stadt wurde vor allem durch
große Kriegsverlüste beschränkt und auch durch die Tatsache,
dass Ústí im Vergleich mit anderen Königsstädten aus den Hussitenkriegen
mit keinem Gewinn am Grundstücksbesitz hervorkam
und ständig im Flusstal eingeklemmt blieb, umgeben von
adligen Kolonien und zusätzlich in einer starken Wirtschaftsund
Geschäftskonkurrenz vor allem seitens eines unweiten
Litoměřice (Leitmeritz), welches den Handel an der Elbe
beherrschte.
SIEGEL 1476
Zu den wichtigsten von den Jagiellonen erteilten Privilegen
gehörte zweifellos das Vorrecht aus dem Jahre 1476, mit rotem
Wachs zu siegeln. Auf den aus dieser Zeit erhaltenen Siegeln
steht im Siegelabdruck SIGILIUM CIVITATIS AUSTENSIS
SUPER ALBEA und im rechten Feld ein gehender zweischwänziger
Löwe, auf dessen Helm ein Juwel mit einem Adlerflügel
ruht. Dem Recht mit rotem Wachs zu siegeln ging der sog.
Wappenurkunde voran, die in gleichem Jahr herausgegeben
wurde und in welcher der König das bisher verwendete Stadtwappen
bestätigte, welches allerdings laut der erhaltengebliebenen
Beschreibung und Abbildung „verbessert“ wurde. Das
Wappen hatte einen weißen Löwen auf rotem Grund mit zwei
ineinander verflochtenen Schwänzen, neu dekoriert mit zwei
goldenen Knoten und genauso ausgemalten Krallen. Auf dem
Kopf des Löwen war ein weißer Helm, auf seiner Brust ein
weißes Kettenhemd, gesäumt mit goldenen Spitzen. Auf dem
Helm ruhte eine goldene Krone, aus welcher zwei zusammengelegte
goldene Flügel herausragten. In dieser Form verwendet
die Stadt ihr Wappen im Prinzip bis heute.
Eine große Enttäuschung und Probleme brachten der Stadt die
Bemühungen von Vladislav II. Jagellonský, welcher versuchte
seine Schulden durch Verpfändung des Königsbesitzes zu
lösen. Das Kammergehalt in Ústí war um 1486 an Herrn Bezdružický
von Kolovraty verpfändet, allerdings wie Einträge in
den Stadtbüchern zeigen, entschlossen sich die Bürger, diese
Verpflichtung aufzulösen und führten deshalb eine Sammlung
durch.
Die wirtschaftliche Blütezeit der Stadt wurde vor allem durch die

CZ ENG DE
PEČEŤ 1476
Mezi důležitá privilegia udělená Jagellonci nepochybně patřila
výsada z roku 1476 pečetit červeným voskem. Na pečetích
dochovaných z té doby je v opisu SIGILIUM CIVITATIS
AUSTENSIS SUPER ALBEA a v poli vpravo kráčející dvouocasý
lev, na jehož helmu spočívá klenot s orlím křídlem. Právu
pečetit červeným voskem předcházela tzv. znaková listina
vydaná téhož roku, v níž král potvrdil dosud užívaný městský
znak, který byl však podle dochovaného popisu a vyobrazení
„polepšen“. Štít byl červený, v něm bílý lev se dvěma propletenými
ocasy nově ozdobenými dvěma zlatými uzly a stejně tak
vybarvenými drápy. Na hlavě lva byla bílá přílba, na hrudi bílé
kroužkové brnění lemované zlatými špičkami. Na přílbě spočívala
zlatá koruna, z níž vyrůstala dvě složená zlatá křídla. V této
podobě užívá město svůj znak v podstatě dodnes.
Velké zklamání a problémy přinesly městu snahy Vladislava II.
Jagellonského, který se pokoušel řešit svou zadluženost zástavami
královského majetku. Ústecký komorní plat byl kolem roku
1486 zastaven panu Bezdružickému z Kolovrat, ale jak ukazují
záznamy v městských knihách, měšťané se rozhodli z tohoto
závazku vykoupit a uspořádali proto sbírku.
Hospodářský rozkvět města posilovala zejména rozvíjející se
řemesla, sdružovaná v ceších. Dochované jsou artikule cechu
kožešnického z roku 1514, jejich existenci lze však předpokládat
i u soukeníků, hrnčířů, kteří žili na předměstí, nebo ševců.
Významné místo patřilo ve městě i cechům potravinářským,
především sladovníkům a pekařům. Pro příjmy Ústí nad Labem
mělo velký význam vybírání cla a mýta. Roku 1496 pořídila
městská rada soupis celního tarifu, který doprovázelo prohlášení,
že od „starodávna“ jedna polovina cla ze zboží plaveného po
Labi směrem k Ústí náleží Střekovu, zbytek se však má vybírat
v Ústí. Od celní povinnosti byly osvobozeny výrobky ústeckých
řemeslníků a pivo, které prodávaly nebo měly k vlastní spotřebě.
Na předních místech bylo v tarifu uvedeno obilí, slad, sukno,
kamenné žernovy, železo a sýry, ryby a různé výrobky ze dřeva
jako šindele, prkna a tyče, patrně určené pro vinohradnictví.
Vinařství a ovocnářství bylo rozšířeno po celém ústeckém okolí.
V těsné blízkosti města se nacházely vinice nad pravým břehem
Bíliny na svahu na Větruši, odkud se táhly po levém břehu Labe
až k Vaňovu. Vinohrady patrně sahaly až před samotné brány
města; při lokalizaci vinic se v městských knihách objevuje např.
označení „za hořejší branou“. Největší vinice byly „Pod skalou“,
tedy pod a částečně i na Mariánské skále, kde se říkalo Podskalí.
Víno odtud se vyváželo a bylo patrně velmi oblíbené a
ceněné.
maltsters and bakers. Collecting customs and tolls was of great
importance for the revenues of Ústí nad Labem. In 1496, the
town council made a list of customs tariffs, accompanied by
the statement that a half of the customs navigated along the
River Labe towards Ústí belongs to Střekov from of old, however,
the rest shall be collected in Ústí. The products of the
town craftsmen and beer were exempt from the duty to pay
customs if they were sold or kept for personal needs. The list
showed corn, malt, cloth, quern-stones, iron and cheese, fish
and various wooden products such as shingle, boards and
poles, probably specified for viniculture on first entries. Winegrowing
and fruit growing was spread all over the Ústí surroundings.
Above the right bank of the River Bílina
on the slope of Větruše there were vineyards
in the close vicinity of the town.
They stretched along the left bank of
the River Labe down to Vaňov. The
vineyards presumably reached as far
as the town gates. To locate the vineyards,
the town records mention, for
example, the designation „behind the
upper gate“. The largest vineyards were
„Below the Rock“, i.e. below and partially
on Mariánská Rock, called “Podskalí”
(Below the Rock). Wine was exported
from here and apparently, it was very
popular and valued.
The period of the reign of the Jagiellons
in the whole north-western Bohemia is
particularly characterised by the development
of mining and the processing of
silver and tin. In the close surroundings
of Ústí the most important mountain
mining area was Krupka. However,
mining also flourished in, for example,
Liboňov, Telnice and Krásný Les. The
lust to become rich brought miners
also down to the River Labe, where
experiments to prospect for silver were
established in, for example, Stříbrníky
(“Silversmiths”) and in Roztoky. The
town bourgeoisie also became mine
owners, and their interests can be found
not only in nearby Krupka, but also in
Jáchymov, Freiberg and Annaberg.
sich entwickelnden Handwerke verstärkt, die sich in Zünften
versammelten. Erhalten blieben die Artikel der Pelzzunft aus
dem Jahre 1514, allerdings ihre Existenz kann auch bei
Tuchmachern, Töpfern, die in den Vorstädten lebten, oder bei
Schuhmacher vorausgesetzt werden. Eine wichtige Rolle in der
Stadt hatten auch Lebensmittelzünfte, vor allem Bierbrauer und
Bäcker. Für das Einkommen von Ústí nad Labem hatte auch
das Einziehen von Zoll und Wegegebühren. Im Jahre 1496
stellte der Stadtrat eine Liste von Zolltarif bereit, welche mit
einer Erklärung ergänzt wurde, dass „seit Urzeiten“ eine Hälfte
des Zolls von der Ware, die an der Elbe Richtung Ústí verschifft
wurde, Střekov (Schreckenstein) gehört, der Rest soll jedoch in
Ústí eingezogen werden. Von den Zollverpflichtungen wurden
15
21

22
CZ ENG DE
Období vlády Jagellonců je pro celou oblast severozápadních
Čech charakteristické zejména rozvojem těžby a zpracováním
stříbra a cínu. V blízkém okolí Ústí byla nejvýznamnější horní
lokalitou Krupka, těžba se však rozvíjela také např. v Liboňově,
Telnici nebo Krásném Lese. Touha po zbohatnutí přivedla těžaře
i do údolí řeky Labe, kde jsou doloženy pokusy kutat stříbro
například ve Stříbrníkách nebo v Roztokách. Ústečtí měšťané
se také stali těžaři, jejich podíly lze najít v nedaleké Krupce, ale
i v Jáchymově, Freibergu a Annabergu.
16
die Produkte der Ústí Handwerker befreit und Bier, welches sie
verkauften oder selber konsumierten. An den vorderen Stellen
standen im Tarif Getreide, Malz, Tuch, Mühlstein, Eisen und
Käse, Fisch und verschiedene Produkte aus Holz, wie z.B.
Schindeln, Bretter und Stöcke, wahrscheinlich für den Weinanbau
bestimmt. Weinbau und Obstbau war in der ganzen Umgebung
von Ústí nad Labem verbreitet.
In der unmittelbaren Nähe der Stadt befanden sich Weinberge
über dem rechten Ufer des Flusses Bílina am Abhang Větruše,
von woher sie sich am linken Elbufer bis zu Vaňov zogen. Die
Weinberge erreichten wahrscheinlich sogar die Stadttore; bei
der Lagebestimmung der Weinberge erscheint in den Stadtbüchern
z.B. die Bezeichnung „za hořejší branou“ („hinter dem
oberen Tor“). Die größten Weinberge lagen „Pod skalou“ („Unter
dem Fels“), also unterhalb und teilweise auch auf dem Marienfelsen,
wo es Podskalí (Rasseln) hieß. Der Wein von dort wurde
exportiert und war wahrscheinlich sehr beliebt und geschätzt.
Für die Zeit der Regierung der Jagiellonen ist für das ganze
Gebiet Nordwest-Böhmen vor allem für die Entwicklung der Silber-
und Zinnförderung und -bearbeitung charakteristisch. In
der nahen Umgebung von Ústí zählte Krupka (Graupen) zu den
wichtigsten oberen Orten, allerdings die Metallgewinnung
wurde auch z.B. in Liboňov (Liesdorf), Telnice (Tellnitz) oder
Krásný Les (Schönwald) entwickelt. Der Wunsch reich zu werden
brachte die Bergleute auch ins Elbtal, wo es Nachweise
über die Versuche gibt, Silber z.B. in Stříbrníky oder in Roztoky
zu schürfen. Die Bürger von Ústí wurden auch zu Bergleuten;
ihren Anteil daran kann man im unweiten Krupka finden, weiter
in Jáchymov (Joachimsthal), Freiberg und Annaberg.

CZ ENG DE
ÚSTÍ NAD LABEM V RANÉM NOVOVĚKU
Nástup Ferdinanda I. z rodu Habsburků na trůn znamenal pro
české země řadu změn. První roky jeho vlády byly pro Ústí nad
Labem klidné, ovšem záhy se muselo město vzpamatovávat
hned ze dvou katastrof. V letech 1536 a 1538 ho zasáhl požár,
který byl v druhém případě ničivější a ušetřil ve městě pouze asi
šest domů. Panovník se tehdy o zkáze Ústí přesvědčil při cestě
z Drážďan osobně a odpustil mu na deset let komorní plat. Díky
tomu se město z následků katastrofy postupně vzpamatovalo,
snad již roku 1542 byla zahájena stavba nové renesanční radnice
na náměstí. Podle zachovaného majetkové přiznání českých
měst pro berní účely z roku 1543 bylo Ústí nad Labem
mezi královskými městy na 25. místě. Jeho hospodářskou situaci
a postavení v regionu v té době komplikoval vzestup aktivit
šlechty na okolních statcích. Trnem v oku byl Ústeckým rozvoj
krupeckého panství a městečka Chabařovice, kde se začal
vyrábět slad, vařit a šenkovat pivo, či obchodovat se solí; tyto
činnosti poškozovaly Ústí na jeho mílovém právu. Panovník se
města zastal, záhy však začal řešit daleko složitější problémy
celozemského významu. Schylovalo se totiž ke konfliktu, který
byl od počátku jeho vlády v českých zemích patrně neodvratitelný.
Základem Ferdinandovy vládní koncepce byl panovnický
centralismus, který však narušoval starobylé právní zvyky
stavů. Ozývaly se neshody týkající se podílu stavů na moci a
také náboženských problémů, které vyplývaly z většinově kališnické
orientace Čech a habsburského katolictví. Náboženská
situace se ještě zkomplikovala poté, kdy přes severní hranice
země začalo do Čech proudit učení Martina Luthera, jemuž
Habsburkové vyhlásili nesmiřitelnou válku. Konflikt se vepsal do
dějin jako šmalkaldská válka a byl veden Ferdinandovým bratrem,
císařem Karlem V., proti německým protestantům v říši, v
jejichž čele stál Jan Fridrich Saský.
Narůstající nespokojenost s Ferdinandovou politikou a kritický
vývoj na území Říše na sebe narazily v lednu roku 1547. Tehdy
české stavy v čele s královskými městy odmítly uposlechnout
královský příkaz ke svolání zemské hotovosti, která měla posílit
vojska Habsburků proti protestantům v Říši. Rozhořelo se
první stavovské povstání, které mělo v českých zemích oživit
starobylé zásady stavovské monarchie. Ke vzpouře se přidala
větší část královských měst, Ústí nad Labem však, stejně jako
katolická Plzeň a České Budějovice, zůstalo mezi věrnými stoupenci
krále Ferdinanda I. Loajalita Ústeckých patrně souvisela
se snahou posílit své pozice na úkor v tuto chvíli odbojných Litoměřic,
či s vděčností králi za pomoc po požáru. V průběhu
povstání Ferdinand v Ústí nad Labem pobýval a přímo na místě
se v několika případech snažil zasáhnout ve prospěch města;
efekt, který si snad od věrnosti panovníkovi Ústečtí slibovali,
ÚSTÍ NAD LABEM IN EARLY MODERN TIMES
The accession of Ferdinand I Habsburg to the throne was followed
by many changes in the Czech lands. The first years of
his reign were peaceful for Ústí nad Labem. However, the town
soon had to recover from two disasters. The town was destroyed
by two big fires in 1536 and 1538. The second fire was
much more destructive, and only about six houses in the town
were saved . Ferdinand I saw the destruction of the town personally
on his journey to Dresden and waived the town’s servitude
payments for ten years. This helped Ústí recover stepby-step
from the disaster. Presumably as early as in 1542, building
of the new Renaissance town hall was commenced on the
square. In 1543, Ústí nad Labem ranked 25th among royal
towns as documented by the preserved tax return paid by
Czech towns to revenue offices. Its economic situation and
position in the region at that time was complicated by the booming
activities of noblemen in the surrounding domains. A
thorn in the side of Ústí was the thriving Krupka domain and
the small town of Chabařovice, where malt and beer was brewed
and beer was on tap, and trade in salt began. These business
activities harmed Ústí´s right of mile (Bannmeile). The
monarch stood up for the town, however, he soon had to deal
with much more complicated nationwide problems. It verged
upon a conflict, which was apparently unavoidable from the
beginning of his reign over the Czech lands. The basis of Ferdinand’s
ruling concept was sovereign centralism, which interfered
with old legal customs of the Estates. Disagreements on
the Estates´ participation in power arose. There were also religious
problems resulting from the majority pro-caliche orientation
in the Czech Lands as opposed to the Habsburg Catholicism.
The religious situation got even more complicated after
the teachings of Martin Luther came to Bohemia across the
northern border. The Habsburgs declared irreconcilable war
against Luther. The conflict is known in history as the Schmalkaldic
War. The conflict was under the command of Ferdinand’s
brother, Emperor Charles V against German Protestants in
the empire headed by John Frederick of Saxony.
The growing dissatisfaction with Ferdinand’s politics encountered
critical development in the Empire in January 1547. Royal
towns led by the Czech Estates refused to obey the king’s
order to raise troops to reinforce the Habsburg army fighting
the imperial Protestants. The first Estates´ rebellion broke out
to revive the traditional principles of the Estates Monarchy in
the Czech lands. Most royal towns joined the resistance,
However, Ústí nad Labem as well as Catholic Plzeň and České
Budějovice, remained loyal to King Ferdinand I. The loyalty of
Ústí presumably resulted from its effort to strengthen its posi-
ÚSTÍ NAD LABEM IN DER FRÜHNEUZEIT
Der Antritt von Ferdinand I. von Habsburg auf den Thron bedeutete
für die böhmischen Länder eine Reihe von Änderungen.
Die ersten Schritte seiner Regierung waren für Ústí nad Labem
ruhig, allerdings kurz danach musste sich die Stadt sofort von
zwei Katastrophen erholen. In den Jahren 1536 und 1538 gab
es einen Brand, welcher im zweiten Fall zerstörend war und nur
ungefähr sechs Häuser in der Stadt unbeschadet ließ. Der
Herrscher überzeugte sich damals persönlich von der Vernichtung
der Stadt auf seinem Weg nach Dresden und erließ ihr das
Kammergehalt für eine Periode von zehn Jahren. Dank dessen
erholte sich die Stadt allmählich von den Konsequenzen der
Katastrophe und bereits im Jahre 1542 wurde der Aufbau des
neuen Renaissance-Rathauses am Stadtplatz begonnen. Laut
der erhaltengebliebenen Vermögenserklärung böhmischer
Städte für Finanzzwecke aus dem Jahre 1543 war Ústí nad
Labem unter den Königsstädten auf dem 25. Platz. Seine wirtschaftliche
Situation und Position in der Region wurde zu der Zeit
durch den Aufstieg von Aktivitäten der Aristokratie an den umgebenden
Gütern kompliziert. Ein Dorn im Auge war für die Bürger
von Ústí die Entwicklung des Gutbesitzes Krupka, sowie auch
der Stadt Chabařovice (Karbitz), wo begonnen wurde Malz herzustellen,
Bier zu brauen und auszuschenken oder mit Salz zu
handeln; diese Tätigkeiten beschädigten Ústí an ihrem Meilenrecht.
Der Herrscher trat für die Stadt ein, allerdings kurz
danach fing er an, viel schwerere Probleme einer gesamtländischen
Bedeutung zu lösen. Es neigte sich nämlich zu einem
Konflikt hin, welcher seit Beginn seiner Regierung in böhmischen
Ländern wahrscheinlich unabwendbar war. Die Basis von
Ferdinands Regierungskonzeption war der Zentralismus, welcher
jedoch die alten Rechtsgewohnheiten der Stände störte.
Es kamen Konflikte, die den Anteil der Stände an der Macht
und auch religiöse Probleme betrafen, welche mit der überwiegend
kalixtiner Orientierung Böhmens und des Habsburger Katholizismus
zusammenhingen. Die religiöse Situation wurde
noch komplizierter, nachdem die Lehre von Martin Luther über
die nördlichen Grenzen des Landes nach Böhmen strömte; der
Lehre von Luther erklärten die Habsburger den unversöhnlichen
Krieg. Der Konflikt ging in die Geschichte als Schmalkaldischer
Krieg ein und wurde von Ferdinands Bruder - Kaiser
Karl V. - gegen die deutschen Protestanten im Reich geführt,
welche von Jan Fridrich Saský geführt wurden.
Die steigende Unzufriedenheit mit Ferdinands Politik und die
kritische Entwicklung auf dem Gebiet des Reiches stießen im
Januar 1547 aufeinander. Damals weigerten sich die böhmischen
Stände an der Spitze mit den Königsstädten dem Königsbefehl
zu folgen zur Zusammenrufung der Landesbereitschaft,
23

24
CZ ENG DE
však nepřišel. Ústí bylo zvýhodněno pouze na krátko, neboť se
mohlo vyvíjet bez finančních ztrát a s jistými, byť dočasnými
výhodami, které plynuly z oslabení konkurence momentálně
zdecimovaných ostatních měst.
17
Ve druhé polovině 16. století je možné sledovat určitý hospodářský
vzestup a rozvoj města, který se projevil v diferenciaci
řemesel a ve snaze získat pozemkový majetek (roku 1580 koupilo
Ústí od Rudolfa II. vsi Zálezly a Podlesí). Rostl i počet domů
ve městě, jejichž množství se pohybovalo kolem 250. Centrem
Ústí, které v tuto dobu získalo renesanční podobu, bylo protáhlé
náměstí, od něhož se rozbíhaly čtyři ulice. Jižní stranou centra
protékal městský potok, jehož voda byla rozváděna i do dalších
ulic. Domy na náměstí patřily nejzámožnějším rodinám
tion at the cost of the rebellious Litoměřice, or from the gratitude
to the king for his help after the fire. During the rebellion,
Ferdinand stayed in Ústí nad Labem and tried to intervene
directly from here in favour of the town several times. However,
the great hopes placed in the King for the loyalty paid to him
were in vain. Ústí was granted advantages just for a short time,
by allowing it to grow without any financial losses and enjoying
some, although temporary advantages, following from the
weakening of competitors – the then decimated other towns.
In the late 16th century a particular economic boom and development
of the city could be seen. It was also reflected in the differentiation
of crafts and in the ambition to obtain land property
(in 1580, Ústí bought the villages of Zálezly and Podlesí
from Rudolf II). Also, the number of houses in the town was growing,
there were about 250 of them. The centre of Ústí, which
in this period achieved a Renaissance appearance, was of a
longitudinal shape, from which four streets diverged. The town
brook ran through the southern part of the town centre and its
water was also distributed to other streets. The houses on the
square belonged to the best-off families in Ústí, such as the
Hermanns, Mollers and Tichtenbaums, or petty noblemen settled
in the surroundings of the town. The town also hosted the
monarch with his suite several times in that period. The
monarch stayed in the town on the journeys of the monarch’s
court to Dresden, where negotiations with Saxon Electors took
place. The successor to Ferdinand I, his son Maxmilian II with
his wife, sons Rudolf and Mathias and the whole court stayed
overnight in Ústí in 1575. This is evidence of the fact that the
town must have had enough facilities to welcome them.
TOWN HALL
The building of the new Town Hall with its high gable was one
of the most important building projects in the style of the
Saxon Renaissance». The different width of the two arcade
arches reveals that the foundations of the building were older.
This disproportion was balanced by the symmetrical line of the
windows on the first floor and in the gable. The frame structure
presumably existed as early as around 1542, however, it took
decades before the interior decorations were completed. In the
1570´s the coffer ceiling was completed in the Town Hall
assembly lounge, and the so-called “Green Parlour” was newly
furnished approximately ten years later. It was used as the office
of the portreeve and the municipal scribe. Both rooms were
situated on the first floor of the building, together with one smaller
office and a kitchen with a grand hall accessed by a wooden
staircase. In 1579, an alarm bell was installed in the Town Hall,
cast in Prague and decorated with the town emblem and the
inscription "Miesto Austi nad Labem" (Town of Ústí nad Labem).
welche die Habsburger Truppen gegen die Protestanten im
Reich verstärken sollte. Es entflammte den erste Ständeaufstand,
welcher in böhmischen Ländern die alten Prinzipien der
Ständemonarchie beleben sollte. Zu dem Aufstand trat der
größere Teil der Königsstädte hinzu, Ústí nad Labem allerdings,
genauso wie das katholische Plzeň (Pilsen) und České Budějovice
(Budweis), blieb unter den treuen Anhänger von König Ferdinand
I. Die Loyalität der Bewohner von Ústí hing wahrscheinlich
mit der Bemühung zusammen, ihre Positionen zum Nachteil
des zu der Zeit aufständischen Litoměřice (Leitmeritz) zu
stärken, oder mit Dankbarkeit an den König für die Hilfe nach
dem Brand. Während des Aufstands hielt sich Ferdinand in Ústí
nad Labem auf und versuchte in einigen Fällen direkt am Ort
zugunsten der Stadt zu intervenieren; der Effekt, an welchen die
Bürger von Ústí für die Treue zum Herrscher wahrscheinlich
glaubten, kam allerdings nicht. Ústí war nur kurz begünstigt,
denn es konnte sich ohne finanzielle Verluste entwickeln wenn
auch mit gewissen temporären Vorteilen, welche sich von der
geschwächerten Konkurrenz der anderen momentan dezimierten
Städte ergaben.
In der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts kann man einen
gewissen wirtschaftlichen Aufstieg und eine Entwicklung der
Stadt bemerken, welche sich in einer Differenzierung der Handwerke
zeigte, sowie auch in der Bemühung, Grundstückbesitz
zu bekommen (im Jahre 1580 kaufte Ústí von Rudolf II. die Dörfer
Zálezly und Podlesí). Es stieg auch die Anzahl der Häuser in
der Stadt – die Menge bewegte sich um 250. Zum Zentrum von
Ústí, welches zu dieser Zeit eine Renaissance-Gestalt hatte,
gehörte ein länglicher Stadtplatz, von welchem vier Straßen
auseinanderliefen. Durch die südliche Seite des Zentrums floss
der Stadtbach, mit dessen Wasser auch die anderen Straßen
versorgt wurden. Die Häuser am Stadtplatz gehörten den wohlhabendsten
Familien in Ústí, zu denen z.B. die Hermanns, Mollers
oder Tichtenbaums zählten, oder der in der Stadt niedergelassenen
umgebenden kleinen Aristokratie. Auf den Reisen des
Herrschaftshofes nach Dresden zu Verhandlungen mit sächsischen
Kurfürsten bewirtete die Stadt zu dieser Zeit einige Male
auch den Herrscher und sein Gefolge. Der Nachfolger von Ferdinand
I., sein Sohn Maxmilian II., zusammen mit seiner Gattin,
seinen Söhnen Rudolph und Mathias und mit dem ganzen Hof
übernachtete in Ústí im Jahre 1575. Dies ist ein Beleg, dass die
Stadt zum Emfpang von solchem besonderen Besuch entsprechend
genügend Räumlichkeiten hatte.

CZ ENG DE
Ústí jako byli Hermannové, Mollerové či Tichtenbaumové, nebo
ve městě usazené okolní drobné šlechtě. Při cestách panovnického
dvora do Drážďan, kde probíhala jednání se saskými kurfiřty,
hostilo město v této době několikrát i panovníka a jeho družinu.
Nástupce Ferdinanda I., jeho syn Maxmilián II. spolu s
manželkou, syny Rudolfem a Matyášem a celým dvorem v Ústí
roku 1575 přenocoval. To je dokladem, že město muselo mít k
přijetí vzácné návštěvy dostatek odpovídajících prostor.
RADNICE
K nejvýznamnějším počinům stavebních aktivit ve stylu saské
renesance» patřila výstavba nové radnice s vysokým štítem.
Starší základ budovy prozrazuje nestejná šíře dvou oblouků
podloubí, jejichž disproporčnost byla vyvážena symetrickým
řešením okenní fronty prvního patra i štítu. Hrubá stavba snad
existovala již kolem roku 1542, na vnitřní výzdobě se však pracovalo
ještě celá desetiletí. V 70. letech 16. stol. byl dokončen
kazetový strop v radním sále, zhruba o deset let později byla
nově vybavena tzv. Zelená světnice, která sloužila jako úřadovna
purkmistra a městského písaře. Oba zmíněné prostory zaujímaly
prvé poschodí budovy, kde byla ještě jedna menší kancelář,
kuchyně a velká hala, do níž ústilo dřevěné schodiště. V
roce 1579 byl na radnici zavěšen poplašný zvonek, ulitý v Praze
a opatřený znakem města a nápisem "Miesto Austi nad Labem".
Jistě s velkou slávou byly v roce 1591 do věžičky radnice umístěny
velké hodiny, které ukazovaly postavení planet a měsíce a
bily každou čtvrthodinu. S mechanismem hodin byly propojeny
pod nimi stojící figury, které při odbíjení pohybovaly rty.
Náboženský a společenský život renesančního města si nebylo
možné představit bez náboženských a literátských bratrstev;
členství v nich patřilo v měšťanské společnosti k dobrému
jménu. V Ústí existovalo několik bratrstev, která byla sdružena
do bratrstva Božího Těla, zvaného také bratrstvem mariánským;
samostatně fungovalo bratrstvo Růžencové. Hlavní činností
těchto společností byl kostelní zpěv, jehož význam a důležitost
pro městskou komunitu dokládá pořízení nových varhan
pro kostel Nanebevzetí Panny Marie» v roce 1593 a cenného
čtyřdílného rukopisného kancionálu pro literátské bratrstvo.
RENESAČNÍ VARHANNÍ SKŘÍŇ
Renesanční ústecké varhany se nedochovaly, součástí sbírek
Muzea města Ústí nad Labem » je však cenný zbytek renesanční
varhanní skříně z kostela sv. Floriána v Krásném Březně » z
roku 1606. Jedná se o unikátní památku, která jinde v Čechách
nemá obdobu. Dochované snímky z 19. století ukazují, že celé
varhany byly z výtvarného hlediska velmi zajímavé – byly zdobené
plastikami a malbami, které ztvárňovaly
andělskou kapelu.
It must have been a great celebration in 1591, when
the big clock, showing the position of the planets and
the Moon, was placed in the tower of the Town Hall.
The clock struck every quarter hour. The clock mechanism
was connected to the standing figures below,
which moved their lips while the clock was striking.
The religious and social life of the Renaissance
town could hardly be imagined without religious and
literature brotherhoods. Joining such a brotherhood
was seen as an honour by the bourgeoisie society.
There were several brotherhoods in Ústí, the citizens
associated in the Brotherhood of the Corpus Christi,
also called the Brotherhood of the Virgin Mary; the
Brotherhood of the Rosary existed separately. The
brotherhoods mostly concentrated on church singing,
the importance and significance of which for the
town community is also evidenced by the purchase
of a new organ for the Church of the Assumption of the
Virgin Mary in 1593 and a valuable four-volume
manuscript hymn-book for the literary brotherhood.
RENAISSANCE PIPE ORGAN CASE
The Renaissance town organ has not survived,
however, the collections of the City Museum in Ústí
nad Labem involve valuable remnants of the Renaissance
pipe organ case from the Church of St. Florian
in Krásné Březno from 1606. It is a unique monument
not found elsewhere nationwide. The preserved pictures
from the 19th century show that the whole pipe
organ was very interesting in terms of its artistic
workmanship –it was decorated with statues and
paintings, depicting a band of Angels.
Renaissance artists in Ústí - Fabián Puléř and
Florian Stosse
Of artists living in the city in the 16th century only the painter
and limner Fabián Puléř is reliably documented. He was born
around 1520 and presumably was a relative (grandson) of painter
Stephan. It is not clear if he was trained somewhere, but is
probable that he went abroad to get work experience, during
which he visited renowned workshops in Central Europe. He
settled in Prague from 1550, where he also died in 1563. Fabián
became a popular limner, and a number of famous hymnbooks
came from his workshop, e.g. two hymn-books for the
Cathedral of St. Vitus, Žlutice and Čáslav hymn-books, the gradual
for the Church in Týn, Teplice gradual and hymn-book, etc.
Fabian´s sister, who lived in Ústí nad Labem, sought his bequest.
18
RATHAUS
Zu den wichtigsten Handlungen der Bauaktivitäten im Stil der
sächsischen Renaissance» gehörte der Aufbau eines neuen
Rathauses mit einer hohen Front. Die ältere Grundlage des
Gebäudes verrät die ungleiche Breite von zwei Bögen der Arkade,
deren Disproportionalität durch die symmetrische Lösung
der Fensterfront des ersten Stockwerkes und der Hausfront
ausgeglichen wurde. Der Grobbau existierte wahrscheinlich
bereits um 1542, allerdings an der Innenausstattung wurde
noch einige Jahrzehnte gearbeitet. In den 70er Jahren des 16.
Jahrhunderts wurde die kassettierte Decke im Ratsaal fertiggebaut,
ungefähr zehn Jahre später wurde die sog. Grüne Stube
neu ausgestattet, die als Amtsstube des Bürgermeisters und
des Stadtschreibers diente. Beide erwähnte Räume nahmen
25

26
CZ ENG DE
Renesanční umělci v Ústí - Fabián Puléř a Florian Stosse
Z výtvarných umělců, kteří žili v 16. století ve městě, je spolehlivě
doložen pouze malíř a iluminátor Fabián Puléř. Narodil se
kolem roku 1520 a byl zřejmě příbuzným (vnukem) malíře Stephana.
Není jasné, zda byl někde školen, ale je pravděpodobné,
že podnikl cestu na zkušenou, při níž navštívil některé významné
středoevropské dílny. Od roku 1550 se usadil v Praze, kde
také roku 1563 zemřel. Fabián se stal vyhledávaným iluminátorem,
z jeho dílny pochází řada známých kancionálů, např. dva
As early as before the mid 16th century, another
renowned artist appeared in Ústí nad Labem, gold-smith
Florián Stosse, son of the famous Nürnberg sculptor
Veit Stosse. According to the news, he left Silesian
Frankestein in 1543 for Ústí. Gold-smith Florián and his
descendants are documented in the town in the late
16th century. Their interest in Ústí presumably resulted
from the expected jobs connected with the completion
of the church interior of the Church of the Assumption
of the Virgin Mary and also from the fact that the town
was favoured by the monarch’s court after the unsuccessful
resistance of the Estates and remained loyal
to the King.
At the turn of the 16th and 17th century, in Ústí nad
Labem as well as in other towns, a society of educated
bourgeoisie developed. They were involved in producing
humane literature. Poems were written by respected
townsmen, such as dean Jan Michaelius, city scribe
Adalbert Ursus of Bärenfels, town physicist Jiří
Sober, teachers Adam Viktorin Heckler and Jiří Skopmann,
school chancellor Michal
Jiří Kippelt, city council member
Jan Jakub Petersche and Václav
Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš
Simonis of Zeynov, town scribe
Kristián Fridrich Windisch of
19
Aschenfeld, who also participated
in additions to the history of the
Family of Salhausen, brothers Jan
Augustin and Matyáš Tichtenbaum
and others. Two of them,
Jan Adalbert Ursus of Bärenfels
and particularly Jan Augustin Tichtenbaum,
exceeded the average
production of the town poets.
They achieved the title „poeta
laureatus“ in 1621. The most
important piece of late humanism
was Tichtenbaum´s rhyming history of
Ústí nad Labem.
TICHTENBAUM´S HISTORY
The rhyming history of Ústí nad Labem by
Jan Augustin Tichtenbaum, published
under the title „Usta ad Albim delineata
carmine rebusque suis memorabilius
illustranta“ in Prague in 1614, remarkably
describes the history and presence of the
das erste Stockwerk des Gebäudes ein, wo noch ein kleineres
Büro, Küche und ein großer Saal waren, in welche ein hölzernes
Treppenhaus führte. Im Jahre 1579 wurde eine Alarmklingel
am Rathaus aufgehängt, die in Prag gegossen wurde und
mit dem Stadtwappen und der Aufschrift "Miesto Austi nad
Labem" („Die Stadt Aussig an der Elbe“) versehen war. Sicher
mit großem Stolz wurde im Jahre 1591 eine große Uhr in den
Rathausturm eingesetzt, welche die Position der Planeten und
des Mondes zeigte und jede Viertelstunde schlug. Mit dem Uhrmechanismus
wurden auch die unter dieser Uhr stehenden
Figuren verbunden, welche ihre Lippen beim Schlagen bewegten.
Das religiöse und gesellschaftliche Leben der Renaissance-
Stadt konnte man sich kaum ohne religiöse und literarische Bruderschaften
vorstellen; eine Mitgliedschaft in diesen gehörte in
eine gutbürgerliche Gesellschaft mit gutem Namen. In Ústí gab
es einige Bruderschaften, welche in die Bruderschaft „Fronleichnamsgilde“
zusammengefasst wurden, auch Marienbruderschaft
genannt; selbstständig funktionierte die Rosenkranzbruderschaft.
Zur Haupttätigkeit dieser Gilden gehörte Chorge-
20

CZ ENG DE
kancionály pro chrám sv. Víta, Žlutický a Čáslavský kancionál,
graduál pro Týnský kostel, graduál a kancionál teplický atd. O
Fabianovo dědictví se ucházela jeho sestra, která žila v Ústí
nad Labem.
Ještě před polovinou 16. století se v Ústí nad Labem objevil
další významný umělec, zlatník Florián Stosse, syn slavného
norimberského sochaře Veita Stosse. Podle dobových zpráv
opustil v roce 1543 slezský Frankenstein a odešel do Ústí. Zlatník
Florián a jeho potomci jsou pak ve městě doloženi ve druhé
polovině 16. století. Zájem umělců o Ústí pramenil v tomto
období patrně z očekávaných zakázek, které souvisely s dokončováním
interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie » a také z
toho, že se město po neúspěšném stavovském odboji, kdy
zůstalo věrné králi, dostalo do přízně panovnického dvora.
V Ústí nad Labem se na přelomu 16. a 17. století, stejně jako v
jiných městech, vytvořila společnost vzdělaných měšťanů, kteří
21
town, including its appearance and decoration of local churches.
The history can be compared, for example, to the description
of the town of Most from the pen of the general vicar
of the Prague archiepiscopate of Jiří Berthold Pontano of Breitenberk,
a native of Most.
In the 16th century the national composition of the population in
Ústí nad Labem changed. Although it is impossible to exactly
specify the proportion of Czech and German inhabitants in the
city, documents are provided by period papers documenting
paperwork in Ústí nad Labem. The German language, which
had never disappeared from the town paperwork, began to prevail
in the papers of the city local government from the 1570´s
and it completely dominated in the 1590´s. Ústí became a German
speaking town at that time. This is indirectly documented
in the poem about Ústí by J.A. Tichtenbaum, when he writes
about the German clock located in the golden-plated tower of
the Brotherhood of Corpus Christi, built in 1613 in the middle of
the square. Unlike the Czech clock on the town hall, the German
clock struck every half hour.
The population of Ústí nad Labem was also divided in terms of
religion all through the 16th century. Catholicism, represented
by the main Church of the Assumption of the Virgin Mary, had
always had a strong position in the city thanks to an old tradition.
The Utraquists were also represented in Ústí and gathered
in the Church of St. Adalbert. As late as far beyond the mid
16th century, the city was characterised by relatively great religious
tolerance and perhaps also zero extremism in beliefs,
which can be documented by the common bequest to both
churches. Both main religious streams disliked the behaviour
of the local nobility coming from Saxony which, influenced by
the teachings of Martin Luther, enforced their peons to convert
to the new religion. From the 1560´s , Lutherans spread among
the town inhabitants as well, as we know from a complaint from
the Catholic deans. The growing influence of the Lutheran religion
also led in the end to the change in religion of some Catholic
clergy. The case of the famous vicar Valentin Scherfer,
documented in Ústí between 1573-74, who converted to the
Lutheran religion and became a clergyman in Trmice, being an
example. Lutheran priests were not allowed to preach directly
in the town, the town Lutheran population usually visited churches
near Ústí nad Labem, particularly in Svádov, Krásné Březno
and Trmice. At the beginning of the 17th century, priest Jan
Langenberger married in Ústí. He bought a house in the town,
which he did not leave until after the Battle of White Mountain.
At that time, the religious situation culminated and verged on
a conflict in Ústí nad Labem as well as in the whole kingdom.
sang, dessen Bedeutung und Wichtigkeit für die Stadtgemeinde
das Beschaffen einer neuen Orgel für die Kirche Maria Himmelfahrt»
im Jahre 1593, sowie auch eines wertvollen vierteiligen
handgeschriebenen Gesangbuches für die literarische Bruderschaft
belegt.
RENAISSANCE ORGELSCHRANK
Die Renaissance-Orgel in Ústí nad Labem ist nicht erhalten
geblieben, allerdings ein Bestandteil der Sammlungen des
Museums der Stadt Ústí nad Labem » ist der wertvolle Rest des
Renaissance-Orgelschrankes aus der Kirche des Hl. Florian in
Krásné Březno (Schönpriesen) » aus dem Jahre 1606. Es handelt
sich um eine einzigartige Sehenswürdigkeit und es gibt
nichts anderes Vergleichbares in Tschechien. Die erhaltengebliebenen
Bilder aus dem 19. Jahrhundert zeigen, dass die
ganze Orgel aus künstlerischer Hinsicht sehr interessant war –
sie war mit Plastiken und Malereien geschmückt, welche eine
Engelskapelle darstellten.
Renaissance-Künstler in Ústí - Fabián Puléř und Florian
Stosse
Von den Bildnern, die im 16. Jahrhundert in der Stadt lebten,
kann nur der Maler und Illuminator Fabián Puléř zuverlässig
belegt werden. Er wurde um 1520 geboren und war wahrscheinlich
mit dem Maler Stephan verwandt (Enkel). Es ist nicht klar,
ob er irgendwo ausgebildet wurde, jedoch es wird vermutet,
dass er auf die Wanderschaft ging, bei welcher er einige bedeutende
mitteleuropäische Werkstätten besuchte. Seit 1550 ließ
er sich in Prag nieder, wo er im Jahre 1563 auch starb. Fabián
wurde zu einem ausgesuchten Illuminator; aus seiner Werkstatt
kommen eine Reihe bekannter Gesangbücher, z.B. zwei
Gesangbücher für den St. Veitsdom, Žlutický und Čáslavský
Gesangbücher, Gradual für die Týnský Kirche, Teplický Gradual
und Gesangbuch u.a. Nach Fabians Erbschaft strebte sich
seine Schwester, die in Ústí nad Labem lebte.
Noch vor der Hälfte des 16. Jahrhunderts erschien ein weiterer
bedeutender Künstler in Ústí nad Labem, und zwar der
Goldschmied Florian Stosse, Sohn des berühmten Nürnberger
Bildhauers Veit Stosse. Laut damaliger Berichte verließ der im
Jahre 1543 das schlesische Frankenstein und ging nach Ústí.
Der Goldschmied Florián und seine Nachkommen sind dann in
der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts in der Stadt belegt. Das
Interesse der Künstler an Ústí stammte zu dieser Zeit wahrscheinlich
aus den erwarteten Aufträgen, welche mit dem Fertigbau
des Interieurs der Kirche Maria Himmelfahrt » zusammenhingen,
und auch daraus, dass die Stadt nach dem erfolglosen
Ständewiderstand, wo sie dem König treu ergeben war, in die
Gunst des Herrschaftshofes geriet.
27

28
CZ ENG DE
se věnovali humanistické literární produkci. Autory básní byli
vážení ústečtí měšťané, jako například děkan Jan Michaelius,
městský písař Adalbert Ursus z Bärenfelsu, městský fyzikus Jiří
Sober, učitelé Adam Viktorin Heckler a Jiří Skopmann, rektor
školy Michal Jiří Kippelt, radní Jan Jakub Petersche a Václav
Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš Simonis ze Zeynova, městský
písař Kristián Fridrich Windisch z Aschenfeldu, který se též
podílel na doplňcích k dějinám pánů ze Salhausenu, bratři Jan
Augustin a Matyáš Tichtenbaumové a další. Průměr běžné produkce
městských básníků překročili dva z nich, Jan Adalbert
Ursus z Bärenfelsu a především Jan Augustin Tichtenbaum,
kteří roku 1621 získali titul „poeta laureatus“. Nejvýznamnějším
dílem pozdního humanismu byly Tichtenbaumovy veršované
dějiny Ústí nad Labem.
TICHTENBAUMOVY DĚJINY
Veršované dějiny Ústí nad Labem od Jan Augustina Tichtenbauma,
které vyšly pod názvem „Usta ad Albim delineata carmine
rebusque suis memorabilius illustranta“ v Praze roku 1614,
pozoruhodně popisují dějiny a současnost města, včetně jeho
podoby a výzdoby zdejších kostelů. Dějiny je možné porovnat
například s popisem města Mostu z pera generálního vikáře
pražského arcibiskupství Jiřího Bertholda Pontana z Breitenberka,
rodáka z Mostu.
V 16. století se v Ústí nad Labem proměnilo národnostní složení
jeho obyvatel. Ačkoliv nelze přesně stanovit podíl českého a
německého obyvatelstva ve městě, doklady nám poskytují
dobové písemnosti dokumentující úřadování v Ústí nad Labem.
Němčina, která z ústeckého úřadování nikdy úplně nevymizela,
začala v písemnostech městské samosprávy převažovat od
sedmdesátých let 16. století a v devadesátých letech již převládala
zcela. Ústí se v tuto chvíli stalo německy mluvícím městem;
to ve své skladbě o Ústí nepřímo dokládá J. A. Tichtenbaum,
když píše o německých hodinách umístěných v pozlacené
věžičce domu bratrstva Božího Těla, který byl postaven roku
1613 uprostřed rynku. Německé hodiny bily, na rozdíl od českých
na radnici, každou půl hodinu.
Obyvatelé Ústí nad Labem byli po celé 16. století rozděleni též
z hlediska náboženského. Katolické vyznání, reprezentované
hlavním kostelem Nanebevzetí Panny Marie», mělo ve městě
na základě starší tradice vždy pevné místo. Zastoupení měli v
Ústí i utrakvisté, jejichž svatostánkem byl kostel sv. Vojtěcha».
Hluboko přes polovinu 16. století patrně ve městě existovala
značná náboženská tolerance a snad i určitá věroučná nevyhraněnost,
kterou lze doložit společnými odkazy oběma kostelům.
Oba hlavní náboženské proudy ve městě s nelibostí sledovaly
počínání okolní šlechty přicházející ze Saska, která se pod vli-
At the beginning of the 17th century, the ambitious primate
Johann Ernst Schösser became a representative of anti-Catholicism
tendencies in the town. He initiated a lot of important activities
at that time, i.e. the foundation of the Dominican monastery
in Ústí near the Church of St. Adalbert in 1616. His Catholicism
and perhaps also other problems in relation to the
local Protestant minority culminated in 1617, when he was murdered
by a group of town burghers. This Ústí defenestration
preceded the rebellion of the Estates in Prague and became
a preview of the unfortunate events of the following period.
Monuments of the Saxon Renaissance in the surroundings
of Ústí nad Labem
A number of knight families of Saxon origin settled in the surroundings
of Ústí nad Labem in the 16th century, many of
which turned to the Lutheran religion. These families were
connected to the Saxon environment due to their contacts and
family relations, which was reflected in the specific features of
the cultural environment created in their mansions. The Family
of Salhausen, Bünau, Starschedl, Kölbl of Geising, Mansdorf
and Milin of Milina had remarkable monuments built in the spirit
of the so-called Saxon Renaissance.
In the same way as in other areas past the Alps, the Renaissance
in Saxony was typical of the connection and mixing of
Italian Renaissance and the national tradition of the Gothic
style. The Saxon Renaissance in architecture with a Gothic layout
was characterised by typical shapes and forms, for example,
diamond embossments, sharp linear cornices, and gables
with erected volutes. Numerous ornaments of architectonic pieces
on gables and arcades, a large number of statues complementing
the architecture, and a variety and number of ornaments
were characteristic features.
The influence of the Saxon Renaissance began to spread to
the Czech lands from the 1520´s and soon dominated; the largest
area where Saxon art in the Czech lands was represented
was the region between Jáchymov and Litoměřice. The
Saxon Renaissance in North Western Bohemia is represented
by the Church of St. Jacob the Greater in Svádov and the
Church of St. Wenceslaus in Valtířov, in which unique collections
of epitaphs of the Saxon nobility are preserved, mostly
from the 16th century. The main part in the spread and general
features of the Saxon Renaissance in north-western Bohemia
was the merit of Lucas Cranach Senior. The Master of the
Litoměřice Altar was the first to accept the artistic features of
the local artists. Hand in hand with the spread of the Lutheran
religion, the Czech aristocracy and bourgeoisie also began to
turn to the Saxon Renaissance. From the 1580´s until the
In Ústí nad Labem bildete sich an der Wende des 16. und 17.
Jahrhunderts, genauso wie in anderen Städten, eine Gemeinschaft
von ausgebildeten Bürgern, die sich mit humanistischer
literarischer Schaffung beschäftigten. Zu den Autoren der
Gedichte gehörten geehrte Bürger von Ústí, wie z.B. Dekan Jan
Michaelius, Stadtschreiber Adalbert Ursus von Bärenfels,
Stadtphysikus Jiří Sober, die Lehrer Adam Viktorin Heckler und
Jiří Skopmann, Schulrektor Michal Jiří Kippelt, die Ratsherren
Jan Jakub Petersche und Václav Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš
Simonis aus Zeynov, Stadtschreiber Kristián Fridrich Windisch
aus Aschenfeld, der ebenfalls an den Ergänzungen zur Geschichte
der Herren von Salhausen teilnahm, weiter die Gebrüder
Jan Augustin und Matyáš Tichtenbaum u.a. Den
Durchschnitt einer üblichen Schaffung der Stadtdichter überschritten
zwei von ihnen, und zwar Jan Adalbert Ursus aus
Bärenfels und vor allem Jan Augustin Tichtenbaum. Beide erhielten
im Jahre 1621 den Titel „poeta laureatus“. Zum bedeutendsten
Werk des Späthumanismus gehört Tichtenbaums reimende
Geschichte von Ústí nad Labem.
TICHTENBAUMS GESCHICHTE
Die sich reimende Geschichte von Ústí nad Labem von Jan
Augustin Tichtenbaum, die unter dem Namen „Usta ad Albim
delineata carmine rebusque suis memorabilius illustranta“ im
Jahre 1614 in Prag herausgegeben wurde, beschreibt auf eine
erstaunliche Art und Weise die Geschichte und Gegenwart der
Stadt, einschließlich ihrer Gestalt und der Verzierungen der hiesigen
Kirchen. Die Geschichte kann beispielsweise mit der Beschreibung
der Stadt Most (Brüx) aus der Feder des gebürtigen
Most-Einwohners Jiří Berthold Pontan aus Breitenberg – des
Generalvikars des Prager Erzbistums – verglichen werden.
Im 16. Jahrhundert änderte sich die Zusammensetzung von
Nationalitäten der Bewohner von Ústí nad Labem. Obwohl man
den Anteil der tschechischen und der deutschen Bewohner in
der Stadt nicht genau festlegen kann, bieten die Belege uns
damalige Schriftstücke, welche die Amtsführung in Ústí nad
Labem dokumentieren. Die deutsche Sprache, die aus der
Amtsführung von Ústí nie völlig verschwand, begann in den
70er Jahren des 16. Jahrhunderts in den Schriften der Stadtselbstverwaltung
zu überwiegen und in den 90er Jahren überwog
sie bereits vollständig. Ústí wurde in diesem Moment zu
einer deutschsprachigen Stadt; dies belegt J. A. Tichtenbaum
indirekt in seinem Gedicht über Ústí, wenn er über die deutsche
Uhr schreibt, die sich im vergoldeten Turm am Haus der Fronleichnamsgilde
befindet, welches im Jahre 1613 in der Mitte des
runden Platzes gebaut wurde. Die deutsche Uhr schlug, im
Vergleich zu der tschechischen am Rathaus, jede halbe Stun-

CZ ENG DE
vem učení Martina Lutera snažila k této víře
obrátit i své poddané. Od šedesátých let 16. století
pronikli luteráni i mezi městské obyvatelstvo,
jak víme ze stížností katolických děkanů. Sílící
vliv luterství nakonec přivedl ke změně vyznání i
některé katolické kněží; známý je případ faráře
Valentina Scherfera, doloženého v Ústí v rozmezí
let 1573-74, který přestoupil k luterství a stal se
duchovním v Trmicích. Luteránští pastoři přímo
ve městě kázat nemohli, ústečtí luteráni za nimi
většinou docházeli do kostelů nedaleko Ústí nad
Labem, především do Svádova», Krásného
Března» a Trmic. Na počátku 17. století se do
Ústí přiženil pastor Jan Langenberger, který získal
ve městě dům, ze kterého odešel až po bitvě
na Bílé hoře. Podobně jako v celém království, to
byla i v Ústí nad Labem doba, kdy se náboženská
situace vyhrotila a směřovala ke konfliktu.
Na počátku 17. století se stal reprezentantem
protikatolických tendencí ve městě ambiciózní
primas Johann Ernst Schösser, který ve své
době podnítil řadu významných aktivit, například
založení dominikánského kláštera v Ústí v roce
1616 u kostela sv. Vojtěcha». Jeho katolictví a
možná i další problémy ve vztahu k místní protestantské
menšině vyvrcholily v roce 1617, kdy
byl skupinou ústeckých měšťanů zavražděn. Tak
tato ústecká defenestrace o rok předešla stavovské
povstání v Praze a stala se předzvěstí neblahých
událostí následujícího období.
Památky saské renesance v okolí Ústí nad Labem
V okolí Ústí nad Labem se v 16. století usadila řada rytířských
rodin původně ze Saska, z nichž se mnoho přiklonilo k luterskému
vyznání. Svými kontakty a rodinnými vazbami byly tyto rody
spojené se saským prostředím, což se odrazilo ve specifických
rysech kulturního prostředí, které vytvořily na svých sídlech.
Pánové ze Salhausenu, z Bünau, ze Starschedlu, Kölblů z Geisingu,
Mansdorfové či Milinští z Miliny zde nechali vybudovat
významné památky v duchu tzv. saské renesance.
Renesance byla v Sasku, stejně jako v ostatních zaalpských
oblastech, poznamenaná propojením a smíšením vlašské renesance
s tradicí domácí gotiky. Saská renesance se v architektuře
s gotickou dispozicí vyznačovala typickým tvaroslovím, např.
diamantovou bosáží, ostře lineárními římsami, či štíty se vztyčenými
volutami. Mezi charakteristické prvky patřila i bohatá
zdobnost architektonických článků na štítech a portálech, velký
22
1620´s , the Saxon Renaissance became the main artistic
stream in Bohemia and also Moravia, apart from its Southern
areas. The new architecture was performed by foreign, Saxon
artists. The internationally oriented court of Rudolf II also considerably
encouraged its dissemination.
The Battle of White Mountain and the issuing of mandates against
non Catholics severely affected also Ústí nad Labem. Most
of the bourgeoisie converted to Catholicism, while those who
refused to convert were forced to flee Bohemia. They left
mostly for foreign towns close to the border – such as Königstein
and Pirna, where they could have their business partners,
relatives or friends. Obviously, many of them hoped to come
back soon, however, it was impossible due to the development
of the political situation. The most important exile from the Ústí
region was Georg Ritschel, who worked with Jan Ámos Komenský
in Gdansk at the beginning of the 1640´s and settled in
England, where he became an important theologian in the
de.
Die Bewohner von Ústí nad Labem waren während des ganzen
16. Jahrhunderts auch aus religiösen Hinsicht aufgeteilt. Der
katholische Glauben, repräsentiert durch die wichtigste Kirche
Maria Himmelfahrt», hatte in der Stadt aufgrund der älteren Tradition
immer eine feste Stelle. Ebenfalls die Utraquisten hatten
in Ústí eine Vertretung, deren Sanktuarium die Kirche des Hl.
Vojtěch» war. Weit bis über die Hälfte des 16. Jahrhunderts
hinein gab es wahrscheinlich in der Stadt eine ziemlich große
Religionstoleranz und vielleicht auch eine gewisse glaubensbelehrende
Undifferenziertheit, die aufgrund gemeinsamen Nachlässen
an die beiden Kirchen belegt werden kann. Beide diese
wichtigen religiösen Richtungen beobachteten mit Unlust in der
Stadt die Handlungen der umgebenden Aristokratie, die aus
Sachsen kam und die sich unter dem Einfluss der Lehre von
Martin Luther bemühte, auch ihre Untertanen zu diesem Glauben
zu bekehren. Seit den 60er Jahren des 16. Jahrhunderts
drangen die Lutheraner auch bis unter die Stadteinwohner
durch, wie wir aufgrund Beschwerden der katholischen Dekane
wissen. Der stärkende Einfluss des Luthertums brachte
schließlich auch einige katholische Geistliche zur Glaubensveränderung;
von den bekannten Fällen nennen wir z.B. den Pfarrer
Valentin Scherfer, belegt in Ústí zwischen den Jahren 1573-
74, welcher zum Luthertum konvertierte und ein Geistlicher in
Trmice wurde. Die Lutheraner Pastore konnten nicht direkt in
der Stadt predigen, sondern die Lutheraner aus Ústí kamen
meistens zu ihnen in die Kirchen nicht weit von Ústí nad Labem,
vor allem nach Svádov (Schwaden)», Krásné Březno (Schönpriesen)»
und Trmice (Türmitz). Am Anfang des 17. Jahrhunderts
heiratete sich der Pastor Jan Langenberger in Ústí ein. In der
Stadt bekam er ein Haus, welches er erst nach der Schlacht am
Weißen Berg verließ. Ähnlich wie im ganzen Königreich war es
auch in Ústí nad Labem eine Zeit, wo die religiöse Situation sich
verschärfte und zu einem Konflikt führte.
Am Anfang des 17. Jahrhunderts wurde der ambitionierte Primas
Johann Ernst Schösser zum Vertreter von gegenkatholischen
Tendenzen in der Stadt. Zu seiner Zeit veranlasste er eine
Reihe von bedeutenden Aktivitäten, beispielsweise die Gründung
des dominikanischen Klosters in Ústí im Jahre 1616 bei
der Kirche des Hl. Vojtěch». Sein Katholizismus und vielleicht
auch andere Probleme in der Beziehung zur lokalen protestantischen
Minderheit kulminierten im Jahre 1617, als er von einer
Gruppe von Aussiger Bürgern ermordet wurde. Dadurch kam
dieser Ústí-Fenstersturz dem Ständeaufstand in Prag um ein
Jahr zuvor und wurde zum Vorboten für unglückselige Ereignisse
der folgenden Zeitperiode.
29

30
CZ ENG DE
počet plastik doplňujících architekturu, pestrost a četnost ornamentů.
Do severozápadních Čech začaly vlivy saské renesance pronikat
od 20. let 16. století a brzy zde začaly dominovat; největším
odbytištěm saského umění v Čechách byla oblast mezi Jáchymovem
a Litoměřicemi. Saskou renesanci reprezentují v severozápadních
Čechách především kostely sv. Jakuba Většího ve
Svádově» a sv. Václava ve Valtířově», ve kterých se dochovaly
unikátní soubory epitafů saské šlechty, vesměs ze 16. století.
Hlavní podíl na rozšíření a zobecnění saské renesance v severozápadních
Čechách měl Lucas Cranach st., jako první z místních
umělců přejal jeho umělecké prvky Mistr litoměřického oltáře.
Společně s šířením luteránského vyznání začala saskou
renesanci přijímat i česká šlechta a měšťanstvo. Od 80. let 16.
století do 20. let 17. století se saská renesance stala dokonce
hlavním uměleckým proudem nejen v Čechách, ale i na Moravě,
kromě jejich jižních oblastí, přičemž stále zůstávala dílem
zahraničních, saských, umělců. K jejímu šíření značně napomohl
i mezinárodně orientovaný dvůr Rudolfa II.
Bitva na Bílé hoře a vydání mandátů proti nekatolíkům silně
zasáhly i Ústí nad Labem. Většina měšťanů přestoupila ke katolictví,
ti však, kteří nechtěli konvertovat, museli opustit Čechy.
Odešli především do nejbližších měst za hranicemi – Königsteinu
či Pirny, kde mohli mít obchodní partnery, příbuzné či přátele.
Mnozí patrně počítali s návratem, k němuž však s ohledem
na vývoj situace dojít nemohlo. K nejvýznamnějším exulantům
z Ústecka patří Georg Ritschel, který na počátku čtyřicátých let
17. století spolupracoval s Janem Ámosem Komenským v
Gdaňsku, poté se usadil v Anglii, kde se stal významným teologem
anglikánské církve.
Bílá hora znamenala definitivní ztrátu politických práv královských
měst a tentokrát byl i do „věrného“ města Ústí nad
Labem dosazen císařský rychtář. Prvním byl nově usazený
Filip Ring (1622-1626), kterého vystřídal příslušník starousedlé
měšťanské rodiny Freudenbergů, Šalamoun Freudenberg.
Jeho kariéra byla klasickým příkladem umění profitovat z
momentální situace, z opuštěných majetků exulantů a posléze i
z války. Katolickým se nestalo jen město Ústí, ale i celé jeho
okolí. Protestantská šlechta odešla a nahradily ji nové rody,
mezi nimiž patřilo důležité místo Thunům a Nosticům. Nemilosrdně
postihla město a okolí i třicetiletá válka.
Samotný průběh války se města zpočátku bezprostředně nedotkl,
až roku 1631 vpadli na Ústecko Sasové. Ti odešli na
začátku června následujícího roku do Pirny a načas je vystřídala
císařská armáda. Po bitvě u Lützenu v listopadu 1632 se za
Church of England.
The Battle of White Mountain resulted in the final loss of political
rights of royal towns. A Vogt was appointed even to the
„loyal“ town of Ústí nad Labem. The first of them was the newly
settled Filip Ring (1622-1626), succeeded by Šalamoun Freudenberg,
a representative of the bourgeois family of Freudenberg,
living here permanently. His career was a classic example
of how one can gain from the current situation, from abandoned
property of exiles and later also the war. Not only did
Ústí become Catholic, but also all its surroundings. Protestant
noblemen fled the country, being replaced by new families,
among whom an important part was played by the Thuns and
Nostizs. The town and its surroundings were unmercifully affected
by the war.
The course of the war did not influence the town directly at
the beginning. It was not until 1631, when the Saxons seized
the Ústí region. They left for Pirna at the beginning of June of
the following year and were succeeded by the imperial army
for some time. After the Battle of Lützen in November 1632,
Wallenstein´s army appeared outside the town walls. His army
stayed permanently as late as 1634, when alarming news of
the Swedes approaching the town started spreading. The bourgeoisie
tried to hide in the surroundings, the imperial Vogt Šalamoun
Freudenberg, the portreeve, and the aldermen fled to
Prague with the town seal. The Swedish and Saxon troops
devastated the town and its surroundings several times. When
the Swedish suffered a crushing defeat at the Battle of Nördlingen
in August 1634, their troops gradually withdrew from
Bohemia. A big part of the Swedish army stayed overnight in
Ústí from 23rd to 24th September, which really exhausted the
town. The Peace of Prague, which ended this phase of the war,
was a deliverance, however, the town with its surroundings was
left in devastation. Between 1635-1638, the town was not
affected by any greater conflict and it had time to recover a little.
However, already in August 1639, the Swedish appeared
again; and they came back again and again, five times in all
until 1648. At the end of the Thirty Years’ War, the town was
completely impoverished. Of the estimated 1900 inhabitants in
1610, the number dropped to approximately 1 250 in 1650. The
war faced the beginnings of stagnation, and an increase in the
population did not occur until the end of the 18th century.
The counter- reformation in the Ústí region was controlled from
the newly established episcopate in Litoměřice. It was also
supported by the Order of St. Dominic. The Dominican monastery
was founded in Ústí nad Labem shortly before the Battle
of White Mountain by primate Schösser. The Jesuits in Boho-
Denkmäler der sachsischen Renaissance in der Umgebung
von Ústí nad Labem
In der Nähe von Ústí nad Labem ließ sich im 16. Jahrhundert
eine Reihe von ritterlichen Familien nieder, die ursprünglich aus
Sachsen kamen. Viele von ihnen neigten zum lutherischen
Glauben hin. Durch ihre Kontakte und Familienbeziehungen
waren diese Geschlechter mit der sächsischen Umgebung verbunden,
was sich auch in den spezifischen Merkmalen der kulturellen
Umgebung zeigte, die sie auf ihren Residenzen schufen.
Die Herren von Salhausen, Bünau, Starschedel, die Kölbel
von Geising, die Mansdorfer oder die Milinaer von Milina ließen
hier bedeutende Denkmäler im Geiste der sog. sächsischen
Renaissance erbauen.
Die Renaissance in Sachsen, genauso wie in anderen Alpengebieten,
war von der Verknüpfung und Vermischung der welschen
Renaissance mit der Tradition der hiesigen Gotik gezeichnet.
Für die sächsische Renaissance war in die Architektur mit
gotischer Disposition eine Morphologie typisch, z.B. diamantene
Bosse, scharf lineare Leisten oder Fronten mit gestreckten
Voluten. Zu charakteristischen Elementen gehörte auch eine
reiche Ornamentierung der architektonischen Teile an den
Fronten und Portalen, eine große Anzahl von Plastiken, welche
die Architektur ergänzten, und die Vielfalt und Häufigkeit der
Ornamente.
Nach Nordwest-Böhmen begannen die Einflüsse der sächsischen
Renaissance seit den 20er Jahren des 16. Jahrhunderts
durchzudringen und bald wurden sie hier auch dominant; zum
größten Absatzgebiet der sächsischen Kunst in Böhmen gehörte
das Gebiet zwischen Jáchymov (Joachimsthal) und Litoměřice
(Leitmeritz). Die sächsische Renaissance wird in Nordwest-
Böhmen vor allem durch die Kirchen des Hl. Jakub Větší in Svádov
(Schwaden)» und des Hl. Václav in Valtířov (Waltirsche)»
repräsentiert, in welchen einzigartige Zusammensetzungen von
Epitaphen der sächsischen Aristokratie erhalten blieben, durchweg
aus dem 16. Jahrhundert. Den größten Anteil an der Verbreitung
und Verallgemeinerung der sächsischen Renaissance in
Nordwest-Böhmen hatte Lucas Cranach sen.; Meister des Leitmeritzer
Altars übernahm als erster von den lokalen Künstlern
seine künstlerischen Elemente. Zusammen mit der Verbreitung
des lutherischen Glaubens begann auch die böhmische Aristokratie
und die Bürgerschaft die sächsische Renaissance zu
übernehmen. Von den 80er Jahren des 16. Jahrhunderts bis zu
den 20er Jahren des 17. Jahrhunderts wurde die sächsische
Renaissance sogar zur wichtigsten Kunstströmung nicht nur in
Böhmen, sondern auch in Mähren, außer den südlichen Gebieten,
wobei sie weiterhin ein Werk von ausländischen, sächsischen
Künstlern blieb. Bei ihrer Verbreitung half erheblich auch

CZ ENG DE
branami města objevilo Valdštejnovo vojsko, které ve městě
zůstalo nepřetržitě až do roku 1634, kdy se začaly šířit poplašné
zprávy o blízkosti Švédů. Měšťané se snažili ukrýt v okolí,
císařský rychtář Šalamoun Freudenberg s purkmistrem, radními
a s městskou pečetí utekli do Prahy. Město a okolí několikrát
zpustošila vojska švédská i saská. Když byli Švédové v srpnu
1634 drtivě poraženi u Nördlingenu, jejich posádky se postupně
stahovaly z Čech. Velká část švédského vojska z 23. na 24.
září nocovala v Ústí, což město podstatně vysílilo. Pražský mír,
který tuto fázi války uzavřel byl vysvobozením, nechal však Ústí
i jeho okolí zpustošené. V letech 1635-1638 se města nedotkl
žádný větší konflikt a mohlo se částečně vzpamatovat. Avšak již
v srpnu 1639 se znovu objevili Švédové; do roku 1648 se tak
stalo ještě pětkrát. Na konci třicetileté války bylo město zbídačené.
Počet obyvatel z odhadovaných 1 900 v roce 1610 klesl
v roce 1650 asi na 1 250. Válka stála na počátku stagnace, k
nárůstu obyvatel došlo až ke konci 18. století.
Rekatolizace byla na Ústecku sledována z nově zřízeného biskupství
v Litoměřicích a také podporována řádem sv. Dominika,
jehož klášter byl založen v Ústí nad Labem těsně před Bílou
horou primasem Schösserem. Důležité místo v rekatolizačním
procesu hráli i jezuité v Bohosudově, kde vzniklo jedno z nejznámějších
poutních míst v severozápadních Čechách. Počát-
sudov also played an important part in the counter-reformation
process, where one of the most famous pilgrimage places in
north-western Bohemia was built. At the beginning of the 18th
century, the population in the Ústí region became completely
Catholic, which is evidenced by spectacular celebrations for
the canonization of John of Nepomuk in 1730.
The economic position of Ústí in the latter part of the 17th century
was unfavourably affected by the effort of the local noblemen
to build economic and trading centres in their domains.
Dolní Trmice became a competitor to Ústí, bought by Duke
Nostiz in 1662, who created conditions here for the development
of crafts and trade. In 1664, Trmice was promoted to a
town by Emperor Leopold I and was granted an emblem.
The year 1680 was very unfavourable for the town and its surroundings,
as plague epidemics hit the town. In memory of the
victims, the chapel of the Annunciation of the Virgin Mary was
built on the rock overlooking the town. Although the chapel was
demolished in 1976, the rock is still called Mariánská Rock
(Mary’s Rock) , as well as a modern bridge, which is considered
one of the most interesting structures of the end of the 20th
century. There is an initiative of people whose objective is to rebuild
the chapel in Ústí nad Labem. Many of the town monuments
shared the same fate as Mary-
’s Chapel. Of Baroque monuments
there was, for example, a column
bearing the Statue of St. Anthony of
Padua, erected on the main square in
1708. At the beginning of the 1960´s
the column was removed. Today, a
copy, installed in 1996, stands in the
same place of the town square.
23
The year 1680 is connected with a
large peasants’ mutiny, which broke
out also around Ústí. However, the
city itself was not affected directly; the
serfs from the villages owned by the
town did not join the rebels. The peasants
from some neighbouring villages,
who were arrested, were taken
to town court and hanged at the gallows
on the Judgment Hill.
GALLOWS
As with most royal towns, Ústí nad
Labem was granted the right to have
a criminal court. From time immemori-
der international orientierte Hof von Rudolph II.
Die Schlacht am Weißen Berg sowie auch die Herausgabe von
Mandaten gegen die Nichtkatholiker trafen stark auch Ústí nad
Labem. Die meisten Bürger konvertierten zum Katholizismus,
allerdings diejenigen, die nicht konvertieren wollten, mussten
Böhmen verlassen. Sie gingen vor allem in die näheren Städte
hinter der Grenze – Königstein oder Pirna, wo sie Geschäftspartner,
Verwandte oder Freunde gehabt haben konnten. Manche
rechneten wahrscheinlich mit Rückkehr, die allerdings mit
Rücksicht auf die Entwicklung der Situation nicht erfolgen
konnte. Zu den wichtigsten Exulanten (lat. exsul = Verbannter)
aus der Region Ústí nad Labem gehört Georg Ritschel, der am
Anfang der 40er Jahre des 17. Jahrhunderts mit Johann Amos
Comenius in Gdansk zusammenarbeitete; nachher ließ er sich
in England nieder, wo er zum einem bedeutenden Theologen
der anglikanischen Kirche wurde.
Die Schlacht am Weißen Berg bedeutete einen endgültigen
Verlust politischer Rechte der Königsstädte und diesmal wurde
auch in die „treue“ Stadt Ústí nad Labem ein kaiserlicher
Gerichtsschulze eingesetzt. Der erste war Filip Ring (1622-
1626), der sich neu niedergelassen hatte und der durch Šalamoun
Freudenberg, einen Angehörigen Mitglied der altansässigen
bürgerlichen Familie von Freudenberg, ersetzte wurde.
Seine Karriere war ein typisches Beispiel davon, wie man von
der momentanen Situation, von verlassenen Besitztümern der
Exulanten und nachher auch vom ganzen Krieg profitieren
kann. Katholisch wurde nicht nur die Stadt Ústí, sondern auch
ihre gesamte Umgebung. Die protestantische Aristokratie ging
fort und wurde durch neue Geschlechter ersetzt, unter denen
ein wichtiger Platz den Thunern und Nostitzern gehörte. Ohne
Gnade betraf auch der Krieg die Stadt und ihre Umgebung .
Der eigene Verlauf des Kriegs betraf die Stadt anfangs nicht
unmittelbar, erst im Jahre 1631 stürmten die Sachsen die Region
Ústí nad Labem. Diese gingen am Anfang Juni des folgenden
Jahres nach Pirna und wurden für eine kurze Zeit durch die
kaiserliche Armee ersetzt. Nach der Schlacht bei Lützen im
November 1632 tauchte hinter den Stadttoren Waldsteins
Armee auf, die sich in der Stadt bis zum Jahre 1634 ununterbrochen
aufhielt, als sich die Alarmmeldungen anfingen zu
überschlagen, dass die Schweden nahe seien. Die Bürger versuchten
sich in der Umgebung zu verstecken und der kaiserliche
Gerichtsschulze Šalamoun Freudenberg mit dem Bürgermeister,
dem Ratsherrn und mit dem Stadtsiegel flohen nach
Prag. Die Stadt und ihre Umgebung wurden einige Male von
den schwedischen sowie auch sächsischen Armeen geplündert.
Als die Schweden im August 1634 bei Nördlingen zermürbend
niedergeschlagen wurden, zogen sich ihre Truppen all-
31

32
CZ ENG DE
kem 18. století již bylo obyvatelstvo Ústecka zcela katolické,
což dokládají velkolepé oslavy svatořečení Jana Nepomuckého
v roce 1730.
Nepříznivě se na hospodářských pozicích Ústí ve druhé polovině
17. století odrážela i snaha okolních šlechticů budovat na
svých dominiích hospodářská a obchodní centra. Pro Ústí se
nepříjemnou konkurencí staly Dolní Trmice, které roku 1662
koupil hrabě Nostic a vytvářel zde podmínky pro rozvoj řemesel
i obchodu. V roce 1664 byly Trmice povýšeny císařem Leopoldem
I. na městečko a byl jim udělen znak.
Sv. ANTONÍN PADUÁNSKÝ
Pro město i okolí byl nepříznivý rok 1680, kdy se Ústím přehnala
morová epidemie. Na paměť obětí byla na skále nad městem
postavena kaple Navštívení Panny Marie. Ač byla kaple v roce
1976 zbourána, skála nese dodnes jméno Mariánská, stejně
jako moderní most, který byl vyhlášen za jednu z nejzajímavějších
staveb sklonku 20. století. V Ústí nad Labem existuje inici-
al, the gallows stood on Judgment Hill above the town, today
marked by an erected cross, where still today the remnants of
the hangman’s house are preserved. Of the town criminal cases
ending in „capital punishment“ one draws our attention. It was a
quaint court case with „devil worshippers“, which took place in
1771. People obsessed with the devil allegedly met for their
rituals on Mariánská Rock. Those involved in the case were
lucky that they did not end up being burnt at the stake at the
end of the 18th century, as at the time the society had only just
abandoned „believing in witches“, and they were only condemned
to several months of labour and a fine.
The 18th century did not bring any peace to Ústí nad Labem either
as a result of the dramatic events connected with the politics
of the ruling House of Habsburg. In the 1740´s, when Maria
Theresa waged the Silesian War with the Prussian King Frederick
II, the town faced battles and occupation by different armies
several times. First, Saxon troops paralysed town life.
These were succeeded by the Austrian army and later the
French army, with the
French guarding food
transports from Dresden
to Prague. The
period from 1744-1745
was difficult. The town
was seized by the
Imperial General von
Buquoy with hussars
and all possible measures
were taken to stop
the River Labe being
navigable for the enemy’s
supplies of food
and ammunition –
24
ships were sunk and
stones and rocks were
thrown into the river.
Frederick II encamped
with his army of approximately
forty thousand
men between Petrovice
and Krásný Les. Food
was confiscated, weapons
and taxes were
collected. The town and
its surroundings were
completely exhausted
by the war. A relatively
peaceful period reig-
mählich aus Böhmen zurück. Ein großer Teil der schwedischen
Armee übernachtete vom 23. bis zum 24. September in Ústí,
was die Stadt ziemlich schwächte. Der Prager Frieden, welcher
diese Kriegsperiode abschloss, war eine Befreiung, ließ jedoch
die Stadt Ústí und ihre Umgebung ausplündert. In den Jahren
1635-1638 wurde die Stadt von keinem größeren Konflikt
berührt und konnte sich nach und nach erholen. Allerdings
bereits im August 1639 tauchten die Schweden wieder auf; bis
zum Jahre 1648 kam dies noch fünfmal vor. Am Ende des
Dreißigjährigen Krieges war die Stadt verelendet. Die Anzahl
der Einwohnern von geschätzten 1 900 im Jahre 1610 fiel sie im
Jahre 1650 auf ungefähr 1 250. Der Krieg kam am Anfang in
eine Stagnation, zum Anstieg der Anzahl der Einwohner kam es
erst am Ende des 18. Jahrhunderts.
Die Rekatholisation wurde in der Region Ústí vom neu errichteten
Bischofssitz in Leitmeritz beobachtet, sowie auch vom
Orden des Hl. Dominik unterstützt, dessen Kloster in Ústí nad
Labem durch Primas Schösser kurz vor der Schlacht am
Weißen Berg gegründet wurde. Eine wichtige Rolle beim Prozess
der Rekatholisation spielten auch die Jesuiten in Bohosudov
(Mariaschein), wo eine der bekanntesten Pilgerstätten in
Nordwest-Böhmen entstand. Am Anfang des 18. Jahrhunderts
waren die Bewohner der Region Ústí bereits vollständig katholisch,
was auch prächtige Feiern der Heiligsprechung von
Johannes Nepomuk im Jahre 1730 belegen.
Ungünstig zeigte sich an den wirtschaftlichen Positionen von
Ústí in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts auch die
Bemühung der umgebenden Adligen, auf ihren Dominien Wirtschafts-
und Handelszentren zu bauen. Für Ústí wurde so z.B.
Dolní Trmice (Türmitz), welches der Graf Nostitz im Jahre 1662
kaufte und hier Bedingungen für die Entwicklung von Handwerken
und Handel schuf, eine unangenehme Konkurrenz. Im
Jahre 1664 wurde Trmice vom Kaiser Leopold I. zu einer Stadt
erhoben und erhielt ein Wappen.
Sv. ANTONÍN PADUÁNSKÝ
Für die Stadt und ihre Umgebung war das Jahr 1680 sehr
ungünstig, da durch Ústí eine Pestepidemie vorüberstürmte.
zum Andenken an die Opfer wurde auf dem Felsen über der
Stadt die Kapelle MariaHeimsuchung gebaut. Obwohl die
Kapelle im Jahre 1976 niedergerissen wurde, trägt der Fels bis
heute den Namen Mariánská (Marienfelsen), genauso wie die
moderne Brücke, die zu einem der interessantesten Bauten
Ende des 20. Jahrhunderts erklärt wurde. In Ústí nad Labem
gibt es eine Initiative, deren Ziel es ist, die Kapelle wieder aufzubauen.
Ein ähnliches Schicksal wie die Marienkapelle hatte
auch eine Reihe von Aussiger Denkmälern. Von den barocken

CZ ENG DE
ativa, jejímž cílem je kapli vybudovat znovu. Podobný osud jako
mariánskou kapli stihl řadu ústeckých památek. Z těch barokních,
například sloup se sochou sv. Antonína Paduánského,
který byl na hlavním rynku postaven v roce 1708. Na počátku
šedesátých let 20. století byl odstraněn, dnes na stejném místě
ústeckého náměstí stojí jeho kopie, která sem byla instalovaná
v roce 1996.
Rok 1680 je spojen s velkým selským povstáním, které se rozhořelo
i v okolí Ústí, města samého se však bezprostředně
nedotklo; poddaní z vesnic patřících městu se k povstalcům
nepřidali. Sedláci z některých okolních vsí, kteří byli zatčeni,
byli předvedeni před hrdelní soud ve městě a skončili oběšením
na popravišti na Soudném vrchu.
POPRAVIŠTĚ
Ústí nad Labem mělo, jako většina královských měst, právo
ned as late as at the end of 1745, when a peace treaty was signed
in Dresden, as a result of which Maria Theresa lost Silesia
for ever.
Further tragic military events affected Ústí nad Labem after
1756, when the monarchy tried to review the results of the previous
war. Prussian and Austrian troops were encountered
near Nakléřov and Prussian Black Hussars invaded the town
and devastated it. Frederick II himself stayed in the town before
the victorious battle of Lovosice. In 1757, armies again
appeared in the region when the Prussian king started his
expedition again, and in the end he was defeated at the great
battle of Kolín . The war events connected with the care of the
wounded and injured, staying soldiers and epidemics, affected
the town in the years following the war. The last response of the
fights were the visits by military experts and Joseph II himself,
looking for a possible fortress to be built on Mariánská Rock.
25
nennen wir z.B. den Pfeiler mit der Statue des Hl. Antonín Paduánský,
welcher im Jahre 1708 am runden Platz gebaut wurde.
Am Anfang der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts wurde er entfernt
und heute steht an der gleichen Stelle des Stadtplatzes in
Ústí seine Kopie, die im Jahre 1996 hierher gestellt wurde.
Das Jahr 1680 ist mit dem Bauernaufstand verbunden, welcher
auch in der Umgebung von Ústí ausbrach. Die Stadt selber
wurde allerdings nicht direkt betroffen; die Untertanen aus den
Dörfern, die zur Stadt gehörten, traten nicht den Aufständischern
bei. Bauern aus einigen umgebenden Dörfern, die verhaftet
wurden, sind dann vor das Hochgericht der Stadt vorgeführt
und am Richtplatz an der Anhöhe Soudný vrch aufgehängt worden.
HINRICHTUNGSPLATZ
Ústí nad Labem hatte, wie die meisten Königsstädte, das Recht
der Todesstrafe. Der Hinrichtungsplatz stand von jeher an der
Anhöhe Soudný vrch über der Stadt, wo heutzutage ein aufgerichtetes
Kreuz an ihn erinnert und wo die Überreste des Schafotts
bis zur heutigen Zeit erhalten geblieben sind. Von Aussiger
„Todesgeschichten“ fällt ein kuriöser Prozess mit den „Teufelsbeschwörern“
auf, welcher sich im Jahre 1771 ereignete. Die
vom Teufel besessenen Personen trafen sich zu ihrem Zeremoniell
wahrscheinlich auf dem Marienfelsen. Die Akteure dieses
Prozesses hatte dass Glück, dass sie am Ende des 18. Jahrhunderts,
zur Zeit der „Entzaubeung der Gesellschaft“, nicht
bereits am Brandpfahl endeten, sondern dass sie nur mehrmonatige
Strafen von Zwangsarbeit und Geldstrafen erhielten.
Nicht einmal das 18. Jahrhundert brachte der Stadt Ústí nad
Labem Ruhe, als hier einige dramatische Ereignisse vorüberstürmten,
die immer mit der Machtpolitik des herrschenden
Geschlechtes der Habsburger zusammenhingen. In den 40er
Jahren, als Maria Theresia mit dem preußischen König Friedrich
II. um Schlesien kämpfte, war die Stadt durch Kämpfe und
durch den Aufenthalt verschiedener Armeen einige Male belastet.
Zuerst wurde das Leben der Stadt durch das Quartier der
sächsischen Truppen gelähmt, danach kam die österreichische
Armee und nachher die Franzosen, welche die Lebensmittelwagen
von Dresden nach Prag überwachten. Sehr schwer war die
Zeitperiode 1744-1745, als die Stadt vom Kaisergeneral von
Buquoy mit Husaren belegt wurde und alle Maßnahmen ergriffen
wurden, damit die Elbe für die feindlichen Lebensmittel- und
Munitionslieferungen nicht mehr schiffbar ist – Schiffe wurden
versenkt oder Steine in den Fluss gewälzt. Friedrich II. lagerte
mit seiner Armee von ungefähr vierzigtausend Soldaten zwischen
Petrovice und Krásný Les (Schönwald). Lebensmittel und
Waffen wurden wieder requiriert und es wurde auch das Steu-
33

34
CZ ENG DE
hrdelního soudu. Popraviště bylo od nepaměti na Soudném
vrchu nad městem, kde ho dnes připomíná vztyčený kříž a kde
se i do současnosti zachovaly zbytky stavby katovny. Z ústeckých
„hrdelních příběhů“ upoutává pozornost jeden kuriózní
soudní proces se „zaklínači ďábla“, který se odehrál v roce
1771. Osoby posedlé ďáblem se ke svým obřadům údajně
scházely na Mariánské skále. Aktéři tohoto procesu měli štěstí,
že na sklonku 18. století, v době „odkouzlování společnosti“
již neskončili na hranici, ale vše se odbylo jen několikaměsíčními
tresty nucených prací a udělením peněžitých pokut.
Klid nepřineslo Ústí nad Labem ani 18. století, kdy se tudy přehnaly
dramatické události vždy spojené s mocenskou politikou
panujícího habsburského rodu. Ve čtyřicátých letech, kdy Marie
Terezie válčila s pruským králem Friedrichem II. o Slezsko, bylo
město boji a pobytem různých armád zatěžováno několikrát.
Nejprve život města ochromil kvartýr saských vojsk, po nich přišla
rakouská armáda a po ní Francouzi, kteří hlídali transporty
potravin z Drážďan do Prahy. Těžké bylo období let 1744-1745,
kdy město obsadil císařský generál von Buquoy s husary a byla
podniknuta veškerá opatření k tomu, aby Labe přestalo být
splavné pro nepřátelské dodávky potravin a munice – docházelo
k potápění lodí či valení kamenů do řeky. Friedrich II. se utábořil
se zhruba čtyřiceti tisícovým vojskem mezi Petrovicemi a
Krásným Lesem. Znovu se rekvírovaly potraviny, zbraně a také
se vyžadovalo placení daní. Město a okolí bylo válkou již zcela
vyčerpáno. Období klidu nastalo až na konci roku 1745, kdy
byla v Drážďanech podepsána mírová smlouva, kterou Marie
Terezie trvale ztratila Slezsko.
Další tragické vojenské události se dotkly Ústí nad Labem po
roce 1756, kdy se monarchie snažila revidovat výsledky předešlé
války. Pruské a rakouské vojsko na sebe narazily u Nakléřova
a pruští černí husaři poté vpadli do Ústí a město poplenili. Ve
městě pobýval sám Friedrich II., a to před vítěznou bitvou u
Lovosic. V následném roce 1757 se opět v okolí objevily armády
v souvislosti s novým tažením pruského krále, který byl
nakonec poražen ve velké bitvě u Kolína. Válečné události, spojené
s péčí o raněné, nakvartýrovanými vojáky a epidemiemi
byly v Ústí patrné ještě v následných letech války. Posledním
ohlasem bojů se staly návštěvy vojenských odborníků a poté i
Josefa II. za účelem možného vybudování pevnosti na Mariánské
skále, místo však bylo nakonec označeno za nevýhodné a
od projektu se upustilo. V poslední válce vedené Marií Terezií
roku 1778 o tzv. dědictví bavorské, pocítilo Ústí tíži vojenských
tažení znovu v plné míře.
However, the place was found to be unsuitable in the end and
the project was dropped. In 1778, the town suffered the burden
of military expeditions again in the last war waged by Maria
Theresa for the so called “Bavarian heritage”.
erzahlen verlangt. Die Stadt und ihre Umgebung waren durch
den Krieg bereits ganz erschöpft. Eine Ruheperiode kam erst
am Ende des Jahres 1745, als ein Friedensvertrag in Dresden
unterzeichnet wurde, aufgrund dessen Maria Theresia das
Gebiet Schlesien auf Dauer für immer verlieren würde.
Weitere tragische militärische Ereignisse betrafen die Stadt Ústí
nad Labem nach dem Jahre 1756, als die Monarchie versuchte,
die Ergebnisse des vorherigen Krieges zu revidieren. Die
preußische und österreichische Armeen stießen bei Nakléřov
(Nollendorf) gegeneinander und die preußischen schwarzen
Husaren stürmten daraufhin Ústí und plünderten die Stadt aus.
In der Stadt hielt sich Friedrich II. selber auf, und zwar vor dem
Siegeskampf bei Lovosice (Lobositz). Im folgenden Jahr 1757
tauchten wieder Armeen in der Umgebung auf, im Zusammenhang
mit dem neuem Marsch des preußischen Königs, welcher
in der großen Schlacht von Kolín schließlich besiegt wurde. Die
Kriegsereignisse, die mit der Pflege für die Verletzten, mit den
einquartierten Soldaten und mit Epidemien zusammenhingen,
waren in Ústí noch in den folgenden Kriegsjahren deutlich. Zum
letzten Nachhall der Kämpfe kamen die Besuche von Kriegsspezialisten
und nachher dann auch von Joseph II. Der Grund für
all dies war ein möglicher Aufbau einer Festung auf dem Marienfelsen;
der Ort wurde allerdings letztlich als ungünstig bezeichnet
und von dem Plan gestrichen. Im letzten Krieg unter
Maria Theresia im Jahre 1778 - um das sogenannte bayerische
Erbe - spürte Ústí die Last der Kriegszüge wieder in vollem
Maße.

CZ ENG DE
19. STOLETÍ – NA PRAHU MODERNÍ DOBY
Město Ústí nad Labem bylo velmi postiženo prusko-rakouskými
válkami. Velikost pohromy, jakou pro město válka představovala,
lze odvodit i z demografických údajů - v letech 1750-1799
zemřelo dle matriky 378 osob, což představovalo zhruba třetinu
veškerého obyvatelstva. Neúspěšné války a celkové zaostávání
za evropskými mocnostmi donutilo Marii Terezii provést řadu
reforem. Josef II. v nich pokračoval. Roku 1783 byly původní
městské orgány nahrazovány regulovaným magistrátem,
jednotným orgánem politické, soudní a hospodářské správy.
Samy reformy byly přijímány spíše negativně, zejména toleranční
patent z roku 1781.
Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem osvícenství a nastupující
průmyslové revoluce, ale i věkem romantismu. Pro Ústecko
tuto dobu symbolizuje například pobyt slavného německého
spisovatele Johanna Wolfganga Goetha, který Ústí navštívil v
roce 1812.
19. CENTURY – ON THE THRESHOLD OF A NEW ERA
The city of Ústí nad Labem was severely affected by the Prussian-Austrian
Wars. The impact of the war disaster on the city
can be derived from the demographic data. Between 1750-
1799, about 378 people died according to the book of deaths,
which represented approximately one-third of the total population.
Unsuccessful wars and total retardation behind European
powers made Maria Theresa implement a number of reforms.
Joseph II carried on her efforts. In 1783, the original town bodies
were replaced by a regulated magistrate, a united body of
political, judicial and economic administration. The reforms themselves
were met with rather negative response, particularly
the Patent of Tolerance from 1781.
The turn of the 18th and 19th centuries was not only a period
of the Enlightenment and commencing industrial revolution,
but also a period of romanticism. This period in the Ústí region
is symbolized by, for example, the stay of the renowned Ger-
19. JAHRHUNDERT – AN DER SCHWELLE VON EINER
NEUEN ZEIT
Die Stadt Ústí nad Labem wurde durch die Preußisch-Österreichischen
Kriege schwer betroffen. Der Umfang der Katastrophe,
welche der Krieg für die Stadt darstellte, kann auch aufgrund
demographischer Angaben abgeleitet werden – in den
Jahren 1750-1799 starben aufgrund der Personenregister 378
Personen, was ungefähr ein Drittel der gesamten Bewohner
darstellte. Erfolglose Kriege und das gesamte Zurückbleiben
hinter der europäischen Macht zwang Maria Theresia dazu,
eine Reihe von Reformen durchzuführen. Joseph II. setzte die
Reformlinie dann fort. Im Jahre 1783 wurden die ursprünglichen
Stadtorgane durch den gesteuerten Magistrat ersetzt – ein einheitliches
Organ der politischen, rechtlichen und wirtschaftlichen
Verwaltung. Die Reformen selber wurden eher negativ
angenommen, vor allem das Toleranzpatent aus dem Jahre
1781.
26
Die Wende des 18. und 19. Jahrhunderts war
nicht nur die Aufklärungszeit und Periode einer
aufziehenden Industrierevolution, sondern vor
allem auch die Zeit des Romantismus. Für die
Region Ústí nad Labem wird diese Periode z.B.
durch den Aufenthalt des berühmten deutschen
Schriftstellers Johann Wolfgang Goethe symbolisiert,
welcher im Jahre 1812 Ústí besuchte.
Zu den für eine lange Zeit letzten Kriegsereignissen,
welche die Region von Ústí nad Labem betroffen
haben, waren die napoleonischen Kriege.
Im Jahre 1813 spielten sich bei Chlumec (Kulm)
einige Kriegsereignisse ab. Zu den bedeutendsten
gehört die Schlacht zwischen dem französischen
Armeekorps und den alliierten Armeen von
Österreich, Russland und Preußen am Ende
August 1813. In der Schlacht siegten die Alliierten,
die dadurch ihre Kräfte zum entscheidenden
Zusammenstoß bei Leipzig sammeln konnten, wo
der militärische Stolz des französischen Kaisers
Napoleon I. eine erschütternde Niederlage erlitt.
Für die Bewohner der Region von Ústí nad Labem
war das Jahr 1813 ein unglückliches Jahr. Nicht
nur wurden viele Dörfer während der Kriegsereignisse
im August zerstört und die Stadt Chabařovice
(Karbitz) schwer beschädigt, sondern es verbreiteten
sich auch Epidemien während des folgenden
Aufenthaltes der alliierten Armeen und es gab
häufige Fälle von Plünderung.
35

36
CZ ENG DE
Na dlouhou dobu posledními válečnými událostmi, které postihly
Ústecko, byly napoleonské války. V roce 1813 se u Chlumce
odehrálo několik válečných událostí, z nichž nejvýznamnější je
bitva mezi francouzským armádním sborem a spojeneckými
vojsky Rakouska, Ruska a Pruska na konci srpna 1813. V bitvě
zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit své síly k rozhodujícímu
střetnutí u Lipska, kde vojenská sláva francouzského
císaře Napoleona I. utrpěla zdrcující porážku. Pro obyvatele
Ústecka byl rok 1813 rokem nešťastným. Nejenže během srpnových
válečných událostí byla řada vsí zničena a bylo těžce
poškozeno město Chabařovice, ale během dalšího pobytu spojeneckých
vojsk se šířily epidemie a byly časté případy rabování.
Reformy, které zavedla Marie Terezie, směřovaly ke vzniku
centralistického státu a odrazily se i v rozvoji zemědělství, živností
a podporovaly „podnikatelské“ iniciativy. Přeměna Ústí
nad Labem v moderní průmyslové město však proběhla až po
roce 1850, ale o to rychleji. Prvým předpokladem byl zdroj energie,
což bylo hnědé uhlí, jež se postupně uplatňovalo v různých
průmyslových odvětvích, jako náhrada za drahé anglické
či slezské černé uhlí. Dále významnou roli sehrála doprava.
man writer Johann Wolfgang Goethe, who visited Ústí in 1812.
The last conflicts affecting the Ústí region for a long time were
the Napoleonic wars. In 1813, several war events took place
near Chlumec, the most important of which was the battle between
the French troops and the Allied troops of Austria, Russia
and Prussia at the end of August 1813. The battle was won
by the Allied, who concentrated their forces in the decisive
battle of Leipzig. At Leipzig, the military fame of the French
Emperor Napoleon I suffered a crushing reversal. The year
1813 was unlucky for the inhabitants of the Ústí region. Not
only were a number of villages devastated during the August
war events and the town of Chabařovice suffered heavy damage,
but epidemics spread
during the following
stay of the Allied troops
and looting was quite
common.
The reforms introduced
by Maria Theresa aimed
to create a centralist
state and they were also
reflected in the development
of agriculture, trades
and encouraged
„entrepreneurial“ initiatives.
However, the transformation
of Ústí n. L.
into a modern industrial
town did not occur until
after 1850, but all the
quicker. The first precondition
was the source of
energy, which was brown
coal, which gradually
came in useful in different
industries as a
replacement for expensive
English or Silesian
black coal. An important
part was also played by transport. Due to different restrictions
related to navigation, it was very important to build a railway
track between Prague and Dresden. It was put into operation
between 1850 and 1851. Railway transport was the beginning
of the modern historical development of the town and its
transformation into an important industrial centre. Ústí changed
into a large port and the River Labe connected the Czech
lands to the sea. This was connected to the efforts to create
27
2 28
Die von Maria Theresia eingeführten Reformen zielten auf die
Entstehung eines zentralistischen Staates auf und zeigten sich
ebenfalls in der Entwicklung der Landwirtschaft und des Gewerbeunternehmens
und unterstützten „Unternehmungsinitiativen“.
Die Umwandlung von Ústí n. L. in eine moderne industrielle
Stadt erfolgte allerdings erst nach dem Jahre 1850, jedoch um
so schneller. Die erste Voraussetzung war die Energiequelle
Braunkohle, die allmählich ihre Anwendung in verschiedenen
Industriebereichen fand, als ein Ersatz für die kostspielige englische
oder schlesische Schwarzkohle. Eine wichtige Rolle spielte
dann auch der Transport. Aufgrund verschiedener Beschränkungen,
die mit der Schifffahrt zusammenhingen, wurde die
Eisenbahn zum entscheidenden ; die Strecke Prag - Dresden
wurde in den Jahren 1850-1851 in Betrieb genommen. Die
Eröffnung des Eisenbahntransportes bedeutete den Anfang der
neuzeitlichen Entwicklung der Stadt und ihrer Umwandlungen in
ein wichtiges industrielles Zentrum. Ústí veränderte sich in
einen großen Hafen und die Elbe verknüpfte die böhmischen
Länder mit der See. Davon ergaben sich die Bemühungen, optimale
Bedingungen für eine Schifffahrt an der Elbe zu schaffen,
welche in dem Plan einer Kanalisation der Flüsse Vltava (Moldau)
und Labe (Elbe) im Bereich zwischen Prag und Ústí kulminierten.
Im Jahre 1896 fing dieses Projekt an realisiert zu werden
und wurde im Jahre 1936 mit dem Fertigbau von dem
Masaryk Stauwerk » unter Střekov (Schreckenstein) beendet.
Schifffahrt an der Elbe
Der moderne Flusstransport wurde mit der ersten Schifffahrt
des tschechischen Dampfschiffs Bohemia aus Prag nach Ústí
nad Labem im Jahre 1841 begonnen. Seit dem Beginn der
Dampfschifffahrt in den 40er Jahre des 19. Jahrhunderts entwickelte
sich die Schifffahrt an der Elbe als eines der wichtigsten
Verkehrsmittel für den Export von landwirtschaftlichen Produkten,
Rohstoffen und fertigen Produkten. Ihre Bedeutung
während der ganzen Zeitperiode behielt auch die Personenschifffahrt
mit einer jährlichen Anzahl von Reisenden in einer
Größenordnung von mehreren Zehntausend. Seit der Mitte der
70er Jahre des 19. Jahrhunderts war Braunkohle die wichtigste
Ware der Schifffahrt an der Elbe. Jährlich wurden mehrere
100.000 Tonnen von Braunkohle an der Elbe exportiert. Im
Jahre 1899 wurde dann das Maximum von 2.244.569 exportierten
Tonnen Braunkohle erreicht. Der Umsatz der Kosten an den
Elbhäfen der Stadt Ústí nad Labem überholte dadurch tatsächlich
auch den größten Seehafen der Monarchie Terst. Die Bedeutung
der Stadt als den größten Hafen in Österreich-Ungarn im
Umfang von verladenen Waren wurde auch durch den Besuch
von Kaiser Franz Joseph I. im Jahre 1901 bestätigt. Nach Ústí
nad Labem kam der Kaiser mit dem dem Schiff.

CZ ENG DE
Vzhledem k různým omezením souvisejícím s plavbou se rozhodujícím
momentem stala železnice, úsek Praha - Drážďany
byl zprovozněn 1850-1851. Zahájení železniční dopravy znamenalo
počátek novodobého rozvoje města a jeho přeměny ve
významné průmyslové centrum. Ústí nad Labem se změnilo ve
velký přístav a Labe spojilo české země s mořem. Z toho vycházely
snahy o vytvoření optimálních plavebních podmínek na
Labi, jež vyvrcholily plánem kanalizace toků Vltavy a Labe na
úseku mezi Prahou a Ústím nad Labem. Tento projekt se začal
realizovat roku 1896 a byl dokončen v roce 1936 dobudováním
Masarykových zdymadel » pod Střekovem.
Labská plavba
Moderní říční dopravu zahájil na své první plavbě z Prahy do
Ústí nad Labem první český parník Bohemia v roce 1841. Od
počátků paroplavby ve čtyřicátých letech 19. století se rozvíjela
labská plavba jako jeden z hlavních dopravních prostředků pro
export zemědělských plodin, surovin i hotových výrobků. Svůj
význam si po celé období udržela i osobní lodní doprava s ročním
počtem cestujících v řádech desítek tisíc. Od poloviny
sedmdesátých let devatenáctého století bylo hlavní komoditou
labské plavby hnědé uhlí. Ročně se ho exportovalo po Labi statisíce
tun. Maximum bylo dosaženo v roce 1899 s vývozem
2 244 569 tun hnědého uhlí. Obrat nákladu v labských přístavech
města Ústí nad Labem tak skutečně předčil i největší
námořní přístav monarchie Terst. Význam města jako největšího
přístavu Rakouska-Uherska v objemu přeloženého zboží
potvrdila návštěva císaře Františka Josefa I. v roce 1901. Do
Ústí nad Labem císař připlul lodí.
Železniční dráha Praha – Drážďany
Možnost spojit Čechy se Saskem byla diskutována již ve čtyřicátých
letech devatenáctého století. Po vyhodnocení navrhovaných
tras bylo jako nejvhodnější spojení Praha – Drážďany
vybráno vedení trati podél Vltavy a Labe. Veškeré trasovací
práce byly svěřeny vrchnímu inženýru Janu Pernerovi (trasa
byla schválena 26. listopadu 1842). Na jaře roku 1845 bylo
započato s budováním prvního úseku z Prahy do Kralup. Vlastní
stavbou byly pověřeny osvědčené stavební firmy bratří Kleinů
a Vojtěcha Lanny. Na stavbě pracovalo až 22 tisíc dělníků.
Následovala stavba úseků Kralupy – Lovosice, Lovosice – Podmokly.
Na samém sklonku roku 1847 se začal v Ústí nad
Labem budovat násep. Tato hradba oddělila Ústí od Labe.
V první polovině roku 1850 se v Ústí již prováděly poslední
dokončovací práce. První zkušební jízda na trati mezi Lovosicemi
a Ústím nad Labem se konala dne 15. srpna 1850 a 1.
října roku 1850 v 6:30 ráno byl na dráze Lovosice – Ústí zahájen
pravidelný provoz. Vlastní výstavba trati Ústí nad Labem –
optimum navigation conditions
on the River Labe, which
culminated in a plan for
canals to be built of the
River Vltava and River Labe
in the section between Prague
and Ústí. The project
was commenced in 1896
and completed in 1936 by
completion of building of the
Masaryk Sluices beneath
Castle Střekov.
Navigation on the River
Labe
The first Czech steamboat,
Bohemia, started modern
river transportation in 1841
on its first journey from Prague
to Ústí nad Labem.
From the beginnings of
steam navigation in the
1840´s navigation on the
River Labe was developing
as one of the main means of
transport to export commodities,
raw materials as well
as finished products. Personal
ship transportation also
maintained its position over
the whole period with the
annual number of passengers amounting to thousands. From
the mid 1870´s brown coal was the main commodity on the
River Labe. Hundreds of thousands of tons were exported via
the River Labe every year. The peak was achieved in 1899 with
2 244 569 tons of brown coal being exported. The freight turnover
in the River Labe ports of the city of Ústí nad Labem exceeded
that of Terst, the biggest sea harbour in the monarchy. The
importance of the city as the largest Austro-Hungarian port in
terms of the volume the transferred goods was confirmed by
the visit by Emperor Francis Joseph I in 1901. The emperor
arrived in the town on a ship.
Prague-Dresden Railway line
The possibility to connect Bohemia with Saxony was discussed
already in the 1840´s . Once the proposed lines had been
assessed, the most suitable link for the Prague – Dresden line
was chosen along the Rivers Vltava and Labe. All the tracing
work was allocated to senior engineer Jan Perner (the line was
29
Eisenbahnstrecke Prag – Dresden
Über die Möglichkeit, Böhmen mit Sachsen zu verknüpfen,
wurde bereits in den 40er Jahren des 19. Jahrhunderts diskutiert.
Nach der Bewertung der vorgeschlagenen Strecken war für
die Verknüpfung Prag – Dresden die Strecke an der Moldau und
der Elbe entlang als die günstigste Strecke ausgewählt. Der
Oberingenieur Jan Perner war für die gesamten Arbeiten an der
Strecke verantwortlich (die Strecke wurde am 26. November
1842 zugelassen). Im Frühling 1845 wurde der Bau des ersten
Abschnittes von Prag nach Kralupy begonnen. Mit dem Aufbau
selber waren die anerkannten Baufirmen der Gebrüder Klein
und weiter Vojtěch Lanna beauftragt. An dem Aufbau arbeiteten
bis zu 22 Tausend Arbeiter. Es folgten der Bau der Abschnitte
Kralupy (Kralupp) – Lovosice (Lobositz), Lovosice – Podmokly
(Bodenbach). Ganz am Ende des Jahres 1847 wurde in Ústí
mit dem Aufbau des Walles begonnen. Diese Mauer trennte
Ústí von der Elbe.
37

38
CZ ENG DE
saská hranice byla započata nejprve odstřelem skal u Roztok a
Dolního Žlebu v říjnu 1847 a hloubením dvou podmokelských
tunelů v témže měsíci. První oficiální jízda se konala 21. prosince
1850. Konečně 6. dubna roku 1851 vyjel z pražského nádraží
slavnostní vlak, aby po několika příležitostných zastávkách
zastavil na nádraží v Podmoklech, kam kolem jedenácté hodiny
přijel vlak z Drážďan.
Ústecko-teplická dráha
První návrh na zřízení dráhy z Teplic přes Chabařovice a Ústí
nad Labem labským údolím do Drážďan pochází z roku 1838.
Tento návrh podporovala teplická městská rada a také řada
zájemců z Ústí nad Labem, ale nepodařilo se ho prosadit. K vlakům
na stanici do Ústí se dovoz uskutečňoval pouze povozy
taženými koňmi. V roce 1850 byla podána žádost šlechtickými
rody Nosticů z Trmic, Westphalenů z Chlumce a Clary – Aldrigenů
z Teplic, kterým by trať značně ulehčila dopravu uhlí v
oblasti, aby byla postavena železnice z Teplic do Trmic a Ústí
nad Labem.
Roku 1856 pak byla koncesována Společnost ústecko – teplické
dráhy (ÚTD) neboli Aussig – Teplitzer Eisenbahn Ge-
30
approved on 26 November
1842). In spring 1845, the first
section from Prague to Kralupy
was commenced. The wellestablished
building companies
of the brothers Klein and that of
Vojtěch Lanna were assigned
the building work. Up to 22 000
workers worked on the project.
The subsequent sections between
Kralupy – Lovosice, Lovosice
– Podmokly followed. At the
very end of 1847, work on an
embankment commenced in
Ústí. This rampart separated
Ústí from the River Labe.
In early 1850, the last completion
work was done in Ústí. The
first trial journey on the line
between Lovosice and Ústí nad
Labem took place on 15 August
1850, and on 1 October 1850 at
6:30 in the morning regular operation
started on the Lovosice –
Ústí line.
The building work on the railway line connecting Ústí nad
Labem to the Saxon border commenced with a rock blast near
Roztoky and Dolní Žleb in October 1847 and by cutting two
tunnels near Podmokly in the same month. The first official journey
took place on 21 December 1850. Finally, on 6 April 1851,
a ceremonial train left Prague railway station, and called at
several occasional stations before finally arriving at the railway
station in Podmokly, where a train from Dresden arrived
around eleven o’clock.
Ústí – Teplice line
The first proposal for the construction of a line from Teplice
across Chabařovice and Ústí nad Labem through the River
Labe valley to Dresden comes from 1838. This proposal was
supported by the Teplice town council and also a number of
those interested from Ústí nad Labem, but they failed to enforce
it. Goods were carried by carts pulled by horses directly to
trains waiting at the station in Ústí. In 1850, an application was
filed by the noble families of Nostiz of Trmice, Westphalen of
Chlumec and Clary – Aldrigen of Teplice, whom the line would
considerably help transport coal around the region, to build a
railway line from Teplice to Trmice and Ústí nad Labem.
In der ersten Hälfte des Jahres 1850 wurden in Ústí bereits die
letzten Endarbeiten durchgeführt. Die erste Probefahrt auf der
Strecke zwischen Lovosice und Ústí nad Labem fand am 15.
August 1850 statt und am 1. Oktober 1850 um 6:30 Uhr morgens
wurde auf der Strecke Lovosice – Ústí ein regelmäßiger
Betrieb begonnen.
Der eigene Aufbau der Strecke Ústí nad Labem – sächsische
Grenze wurde zuerst durch Absprengen der Felsen bei Roztoky
(Rostock) und Dolní Žleby (Schleb) im Oktober 1847 und
durch Bohren von zwei Bodenbacher Tunnel in demselben
Monat begonnen. Die erste offizielle Fahrt fand am 21. Dezember
1850 statt. Endlich am 6. April 1851 fuhr ein festlicher Zug
aus dem Prager Bahnhof aus, um nach einigen gelegenheitlichen
Anhalten am Bahnhof in Podmokly (Bodenbach) anzuhalten,
wo gegen elf Uhr der Zug aus Dresden ankam.
Strecke Ústí – Teplice (Teplitz)
Der erste Vorschlag zum Errichten der Strecke aus Teplice
(Teplitz) über Chabařovice (Karbitz) und Ústí nad Labem durch
das Elbtal nach Dresden stammt aus dem Jahre 1838. Dieser
Vorschlg wurde vom Teplitzer Stadtrat, sowie auch von einer
Reihe Interessenten aus Ústí nad Labem unterstützt; es gelang
allerdings trotzdem nicht, ihn durchzusetzen. Zu den Zügen in
der Station Ústí wurde der Transport nur mit Pferdefuhrwerke
durchgeführt. Im Jahre 1850 stellten die Adelsgeschlechter
Nostitz aus Trmice (Türmitz), Westphalen aus Chlumec (Kulm)
und Clary – Aldringen aus Teplice, denen die Strecke den Kohlentransport
in dem Gebiet wesentlich erleichtern würde, einen
Antrag für Bau einer Eisenbahn von Teplice nach Trmice und
Ústí nad Labem.
Im Jahre 1856 wurde dann die Společnost ústecko – teplické
dráhy (ÚTD), deutsch Aussig – Teplitzer Eisenbahn Gesellschaft
(ATE) behördlich zugelassen. Zu den zuerst fertiggestellten
Bauten gehörte das Gebäude des Teplitzer Bahnhofs. Es
entstanden auch Gebäude in Bohosudov (Mariaschein), Chabařovice,
Trmice und Ústí nad Labem. Am Ende des Jahres
1857 wurde in Ústí ein Steinviadukt entlang des Flusses Bílina
(Bilin) gebaut. Dieses verknüpfte die Teplitzer Bahn mit der staatlichen
Bahn Richtung Prag und nach Dresden. Am 20. Mai
1858 fand eine festliche Eröffnung des Betriebs auf der Strecke
statt. Am Ende desselben Jahres transportierte die ÚTD 135
000 Passagiere und 108 000 Tonnen Fracht, vor allem Kohle.
Im Jahre 1858 hatte der westliche Bahnhof in Ústí nur fünf Gleise
und achtundzwanzig manuell gefertigte Weichen, allerdings
bereits am Anfang des 20. Jahrhunderts war der westliche
Bahnhof der größte Verschiebebahnhof in der Monarchie.

CZ ENG DE
sellschaft (ATE). Mezi první postavené stavby patřila budova
teplického nádraží. Také vznikly budovy v Bohosudově, Chabařovicích,
Trmicích a Ústí nad Labem. Koncem roku 1857 se stavěl
v Ústí kamenný viadukt podél Bíliny. Ten spojil teplickou
dráhu se státní dráhou na Prahu a do Drážďan. 20. května 1858
se konalo slavnostní zahájení provozu na trati. Ke konci téhož
roku přepravila ÚTD sto třicet pět tisíc cestujících a sto osm tisíc
tun nákladu, hlavně uhlí.
V roce 1858 mělo ústecké západní nádraží jen pět kolejí a dvacet
osm ručně stavěných výhybek, ale již na počátku dvacátého
století bylo západní nádraží největším seřaďovacím nádražím
v monarchii.
Ve městě se rychle rozvíjel i průmysl – například roku 1843
založil textilní továrnu Carl Georg Wolfrum », čelná postava
ústecké komunální politiky. Wolfrum byl také první významnou
osobností evangelické obce; postupně do města přicházeli i
židé. Dominantně město zůstávalo katolické.
Textilní podniky byly doplněny dalšími podniky – jednalo se o
výrobu sideloritu (Maresch»), lihovar a drožďárnu (Eckelmann).
In 1856, the Ústí – Teplice Railway Company (abbreviated ÚTD
in the Czech language, or called Aussig – Teplitzer Eisenbahn
Gesellschaft (ATE)in German) was granted a licence. The building
of the Teplice railway was among the first built structures.
Railway buildings were also completed in Bohosudov, Chabařovice,
Trmice and Ústí nad Labem. At the end of 1857, the stone
viaduct along the River Bílina was built in Ústí. It was to connect
the Teplice line with the state line towards Prague and to
Dresden. 20 May 1858, the first ceremonial opening of the line-
’s operation was held. At the end of the same year, the ÚTD
transported one hundred thousand passengers and one hundred
thousand and eight tons of cargo, particularly coal.
In 1858, the western railway station in Ústí only had five lines
and twenty eight manual switches, however, at the beginning of
the 20th century, the western railway station became the largest
shunting railway station in the monarchy..
Industry in the town developed very fast as well – for example,
in 1843 Carl Georg Wolfrum , a prominent personality in Ústí
communal politics, founded a textile company. Wolfrum was
also the first important personality
in the Evangelic community.
Jewish people arrived in the
city gradually. The dominating
religion in the town was Catholic.
31
Textile businesses were expanded
by further businesses – the
production of sidelorit
(Maresch»), a distillery and a
yeast plant (Eckelmann). Of the
many other plants we must
name Spolek pro chemickou a
hutní výrobu, which has always
been one of the most significant
European chemicals plants.
The plant, established as early
as in 1856, was the most important
chemicals business in the
whole of Austria-Hungary. In
chemistry it also held a top
position in research and it
established the very first business
laboratory in the monarchy.
It still maintained this important
role in Czechoslovakia in
Auch die Industrie entwickelte sich in der Stadt schnell – z.B. im
Jahre 1843 gründete Carl Georg Wolfrum » - eine vordere Person
der Kommunalpolitik in Ústí - eine Textilfabrik. Wolfrum war
auch die erste wichtige Persönlichkeit der evangelischen
Gemeinde; allmählich kamen auch die Juden in die Stadt. Die
Stadt war allerdings weiterhin katholisch.
Die Textilfabriken wurden noch mit anderen Betrieben ergänzt –
es handelte sich um die Produktion von Siderolith (Eisenstein)
(Maresch»), mit einer Brennerei und einem Hefewerk (Eckelmann).
Von vielen anderen Fabriken sollte der Spolek pro chemickou
a hutní výrobu» (Verein für Chemie- und Hüttenproduktion)
genannt werden, welcher immer zu den bedeutendsten
europäischen Chemiebetrieben gehörte. Der bereits im
Jahre 1856 entstandene Betrieb erfüllte die Position des
wichtigsten Chemiebetriebes im ganzen Österreich-Ungarn. Im
Bereich Chemie stand er auch an der Spitze der Forschung und
gründete ebenfalls das allererste Betriebslabor in der Monarchie.
Seine entscheidende Position behielt es noch in der
ersten Tschechoslowakischen Republik; damals besaß Spolchemie
den vierten Platz unter den europäischen Konzernen.
Heute werden die reinsten künstlichen Saphire der Welt hergestellt,
welche die Firma der Optikindustrie liefert. Spolchemie ist
ebenfalls der einzige europäische Hersteller von Kaliumpermanganat.
Sehr wichtig waren auch die Schichtwerke » für Herstellung von
Seifen und die Bearbeitung von Speisefetten und Öl. Der
Anfang von Schichtwerken geht auf Rynoltice (Ringelshain) bei
Liberec (Reichenberg) zurück. Von dort zog die Firma allerdings
gleich. Mit zehn Arbeitern und zwei Beamten begann Johann
Schicht » (1855-1907) im Jahre 1882 in einer kleinen Fabrik in
Střekov Seife, Margarine und Fruchtsäfte herzustellen. In zwanzig
Jahren waren die Schichtwerke der größte Betrieb ihrer Art
in Europa. Der Name Schicht klang genauso wie Baťa oder
Škoda. Die Schreckensteiner Fabrik konnte beispielsweise auf
die erste Fetthärtungsanlage Europas oder auf den höchsten
Schornstein in Österreich-Ungarn stolz sein. Schichts Produkte
wie z.B. Seifen mit dem Hirsch, Fett Ceres, Öl Vegetol oder
Fruchtsäfte Ceres Saft gehören bis heute zu unsterblichen
tschechischen Marken.
Die Stadt war auch einige Jahrzehnte lang das Zentrum für die
Zuckerproduktion in den österreichischen Ländern der Monarchie.
In den Jahren 1882 bis 1890 entstanden hier drei Raffinerien
(in der heutigen Pražská Straße, in Krásné Březno/Schönpriesen
und in Neštěmice/Nestomitz), welche zusammen die
größte Menge von Zucker in den tschechischen Ländern und
auch in der ganzen österreichischen Hälfte der Monarchie pro-
39

40
CZ ENG DE
Z mnoha dalších továren je nutné jmenovat Spolek pro chemickou
a hutní výrobu», který vždy patřil k nejvýznamnějším
evropským chemickým podnikům. Závod, který vznikl už roku
1856, zastával pozici nejvýznamnějšího chemického podniku
celého Rakousko-Uherska. V oboru chemie stál i v čele výzkumu,
založil vůbec první podnikovou laboratoř v monarchii. Rozhodující
úlohu si zachovával ještě v prvorepublikovém Československu,
tehdy Spolchemie zaujímala čtvrté místo mezi
evropskými chemickými koncerny. Dnes se zde vyrábí nejčistší
umělé safíry na světě, které firma dodává optickému průmyslu.
Je také jediným evropským výrobcem manganistanu draselného.
Velmi významné byly také Schichtovy podniky » na výrobu
mýdla a zpracování jedlých tuků a olejů, které mají svůj počátek
v Rynolticích u Liberce. Odtud se však záhy firma přestěhovala.
S deseti dělníky a dvěma úředníky začal v roce 1882 vyrábět
Johann Schicht » (1855-1907) v malé továrně na Střekově
mýdlo, margarín a ovocné šťávy. Za dvacet let už byly Schichtovy
závody největším podnikem svého druhu v Evropě. Jméno
Schicht mělo stejný zvuk jako Baťa nebo Škoda. Střekovská
továrna se mohla pyšnit třeba první ztužovnou tuku v Evropě či
nejvyšším komínem v Rakousko-Uhersku. Schichtovy výrobky
jako mýdlo s jelenem, tuk Ceres, olej Vegetol nebo ovocné
šťávy Ceres saft patří dodnes k nesmrtelným českým značkám.
Město také bylo po několik desetiletí centrem výroby cukru v
rakouských zemích monarchie. V letech 1882 až 1890 tu vyrostla
trojice rafinerií (v dnešní Pražské ulici, v Krásném Březně a v
Neštěmicích), která dohromady vyprodukovala největší množství
cukru v českých zemích i v celém Předlitavsku. Převážná
část výroby mířila na export; v nejlepších letech odplulo do
Hamburku přes 400 tisíc tun ústeckého cukru ročně. K hlavním
odběratelům patřila Anglie a její kolonie, Švédsko, Balkán i Orient.
Rok 1848, jenž začal bojem za liberalizaci poměrů, se také stal
prvním mezníkem národnostních sporů. V Ústí nad Labem se
18. června konala schůze, kterou organizoval Německý spolek
z Teplic, počet účastníků se odhadoval až na 5 000. Jednání
pak pokračovala následujícího dne v Teplicích a současně byla
uspořádána slavnost také v Sasku. Po relativním klidu v době
neoabsolutismu se národnostní spory dále prohlubovaly, až se
na přelomu 19. a 20. století staly permanentní součástí života
společnosti.
V posledních desetiletích 19. století sehrála velkou roli ve všech
městech samospráva. V Ústí nad Labem je datován počátek
"autonomní samosprávy" rokem 1859, kdy místodržitelství na
the period during the First Republic (i.e.
until WWII), with Spolchemie coming
fourth among European chemical concerns.
Today, it produces the purest synthetic
sapphires in the world, supplied to
the optics industry. It is also the only
European producer of potassium permanganate.
Schicht´s works manufacturing soap and
processing edible fats and oils were also
very important. They originated in Rynoltice
near Liberec. However, the company
was relocated very quickly. Johann
Schicht (1855-1907), began producing
soap, margarine and fruit juices in a small
Střekov factory with ten workers and two
clerks in 1882. Over the next twenty
years, Schicht´s works became the largest
company of this type in Europe. The
name Schicht enjoyed the same repute
as Baťa and Škoda. The Střekov plant
could boast the first fat hardening plant in Europe and the highest
stack in Austria-Hungary. Schicht´s products such as soap
with a depicted deer, Ceres fat, Vegetol oil and Ceres soft fruit
juices are still immortal Czech brands.
The town was also a sugar manufacturing centre in the Austrian
lands of the monarchy for several decades. Between 1882
and 1890, three refineries grew here (in today’s Pražská Street,
in Krásné Březno and Neštěmice), which altogether produced
the biggest amount of sugar nationwide as well as in the
whole area outside of the River Leitha (Litava). The prevailing
part of production was exported; in the best years over 400
thousand tons of sugar sailed from Ústí to Hamburg yearly.
The main customers were England and its colonies, Sweden,
the Balkans as well as the Orient.
The year 1848, which began with efforts to liberalise the situation,
also became the first milestone in national clashes. On
18 June, a meeting took place in Ústí nad Labem organised by
the German Association from Teplice, with the number of those
in attendance estimated at up to 5 000. The meeting continued
the next day in Teplice and at the same time, a ceremony was
held in Saxony, too. After relative peace during the period of
new absolutism, the national conflicts became deeper and
deeper, until they became a permanent part of the social life
at the turn of the 19th and 20th century.
32
duzierten. Der größte Teil der Produktion wurde exportiert; in
den besten Jahren wurden über 400 000 Tonnen Aussiger Zucker
jährlich nach Hamburg verschifft. Zu den wichtigsten Abnehmern
gehörten England mit ihren Kolonien, Schweden, die
Balkanländer und der Orient.
Das Jahr 1848, welches mit dem Kampf für die Liberalisierung
der Verhältnisse begann, wurde auch zum ersten Meilenstein
für die Nationalitätenauseinandersetzungen. In Ústí nad Labem
fand am 18. Juni eine Versammlung statt, die von dem Deutschen
Verein aus Teplitz organisiert wurde. Die Anzahl der Beteiligten
wurde bis auf 5 000 geschätzt. Die Handlungen setzten
dann am nächsten Tag in Teplitz fort; es wurde gleichzeitig eine
Feier auch in Sachsen veranstaltet. Nach einer relativen Ruhe
während des Neoabsolutismus wurden die Nationalitätenauseinandersetzungen
wieter vertieft, bis sie an der Wende des 19.
und 20. Jahrhunderts zum permanenten Bestandteil des
Lebens der Gesellschaft wurden.
In den letzten Jahrzehnten des 19. Jahrhunderts spielte die
Selbstverwaltung eine große Rolle in allen Städten. In Ústí nad
Labem wird der Anfang der "autonomen Selbstverwaltung" mit
dem Jahr 1859 zurückdatiert, als die Stadthaltung aufgrund
eines Vorschlags des Bezirkshauptrates neue Mitglieder des
Gemeinderates und einen Bürgermeister ernannte. Hier setzten
sich neue Eliten durch, welche die Träger einer liberal-zentralistischen
Denkart waren. Sie setzten sich allerdings nur langsam

CZ ENG DE
základě návrhu okresního hejtmanství jmenovalo nové členy
obecní rady a starostu. Zde se prosazovaly nové elity, jež byly
nositeli liberálně - centralistického smýšlení. Prosazovaly se
však pomalu. Do začátku 80. let se proto i investice omezily jen
na to nejnutnější (svou roli sehrála i válka 1866). Hledání nové
orientace obecní správy se prosadilo až se starostou Franzem
Ohnsorgem. Za něj došlo k výstavbě nových školních budov,
zavedení tramvajové dopravy a různé jiné komunální podniky
navazovaly zejména na počátku nového století řadou dalších
veřejných investic (vodovod, elektrárna, městské lázně», městské
divadlo») a současně byla vytvořena moderní, úsporně
organizovaná a funkční komunální správa. Prozíravá plánovací
politika, za niž byl od roku 1895 vedle starosty Ohnsorga zodpovědný
především dlouholetý finanční rada Ferdinand
Maresch», byla schopna dodávat nejen impulsy pro další soukromé
průmyslové investice. Ty prospívaly obyvatelstvu jako
celku a právě na nich mohla po roce 1918/19 stavět nová, zcela
jinak volená obecní zastupitelstva.
S rozvojem průmyslu souvisí i sociální hnutí v Ústí nad Labem.
Počátky dělnického hnutí v Ústí nad Labem spadají do padesátých
let 19. století. Ústavní změny, ke kterým v Rakousku-Uhersku
došlo po roce 1867, umožnily již legální rozvoj dělnického
hnutí. Nejvýznamnějším dělnickým spolkem v Ústí nad Labem
se stal Arbeiterfortbildungsverein Aussig (Dělnický vzdělávací
spolek), který vlastní činnost zahájil 11. února 1872. Na přelomu
sedmdesátých a osmdesátých let se Ústí n. L. stalo
významným centrem ilegální činnosti sociálně demokratického
hnutí. Nové období v dělnickém hnutí v Ústí nad Labem a na
Ústecku zahájil 1. máj 1890. V polovině devadesátých let se
začaly v severních Čechách prosazovat snahy o vznik hnutí
německých národně orientovaných dělníků. Roku 1903 tak byla
založena Deutsche Arbeiterpartei (Německá dělnická strana).
In the last decades of the 19th century, local government played
a great role in all towns. The beginning of the “autonomous
local government” in Ústí nad Labem dates back to 1859,
when new members of the municipal council and the mayor
were appointed by the vice regency upon the proposal of the
district office. New elites asserted themselves, the promoters of
liberal-centralist thinking. However, they pushed themselves
slowly. As a result, until the beginning of the 1880´s, all investments
were restricted to the most essential things (the war in
1866 also contributed to the situation). As late as under Mayor
Franz Ohnsorg, the efforts to pursue new local government
principles asserted themselves. Throughout the term of his office,
new schools were built, tram transport was introduced and
different municipal policies linked to a number of public investment
projects at the beginning of the new century (such as
water mains, power plant, city spa, city theatre) were accomplished.
At the same time, a modern, cost-effective, well organised
and working municipal administration was introduced.
Apart from Mayor Ohnsorg, it included particularly the finance
councillor Ferdinand Maresch who was responsible for the forward-looking
planning policy from 1895 for many years. They
were able to deliver incentives for further private industrial
investments which contributed to the town and its inhabitants.
After 1918/19, completely new municipal assemblies of representatives
could be built on this elected in a completely different
way.
The development of industry is also connected with the social
movement in Ústí nad Labem. The beginnings of the workingclass
movement in Ústí nad Labem go back to the 1850´s.
Amendments to the constitution, which occurred in Austria-
Hungary after 1867, made it possible for the development of
the working-class movement on a legal basis. The most important
workers’ association in Ústí nad Labem became Arbeiterfortbildungsverein
Aussig (Workers’ educational association),
which commenced activities on 11 February 1872. At the turn of
the 1870´s and 80´s, Ústí n. L. became an important centre of
illegal activities of the social-democratic movement. A new period
in the working-class movement in Ústí nad Labem and the
Ústí region began on 1 May 1890. In the middle of the 1890´s,
efforts to enforce the establishment of German nationally oriented
workers in North Bohemia started. In 1903, the Deutsche
Arbeiterpartei (German Labour Party) was founded.
durch. Bis zum Anfang der 80er Jahre blieben deshalb auch die
Investitionen nur auf das Notwendigste begrenzt (eine Rolle
spielte auch der Krieg 1866). Die Suche nach einer neuen Orientierung
der Gemeindeverwaltung setzte sich erst mit dem
Bürgermeister Franz Ohnsorg durch. Mit ihm erfolgte der Aufbau
von neuen Schulgebäuden und die Einführung des
Straßenbahntransportes sowie auch verschiedene andere
Kommunalbetriebe schlossen vor allem am Anfang des neuen
Jahrhunderts eine Reihe weiterer öffentlichen Investitionen mit
ein (Wasserleitung, Kraftwerk, Stadtbad», Stadttheater»).
Gleichzeitig wurde eine moderne, sparsam organisierte und
funktionelle Kommunalverwaltung geschaffen. Die weitsichtige
Planungspolitik, für welche seit 1895 außer dem Bürgermeister
Ohnsorg vor allem auch der langjährige Finanzberater Ferdinand
Maresch» verantwortlich war, war in der Lage, nicht nur
Impulse für weitere private industrielle Investitionen sicherzustellen.
Diese waren für die Bevölkerung als Ganzes nützlich und
gerade auf diesen Investitionen konnten die neuen, ganz
anders gewählten Gemeindevertretungen nach 1918/19 basieren.
Mit der Entwicklung der Industrie hängt auch die soziale Bewegung
in Ústí nad Labem zusammen. Der Anfang der Arbeiterbewegung
in Ústí nad Labem wird in die 50er Jahre des 19. Jahrhunderts
zurückdatiert. Die Verfassungsänderungen, die in
Österreich-Ungarn nach 1867 erfolgten, ermöglichten eine
bereits legale Entwicklung der Arbeiterbewegung. Zum wichtigsten
Arbeiterverein in Ústí nad Labem gehörte der Arbeiterfortbildungsverein
Aussig (Dělnický vzdělávací spolek), welcher die
eigene Tätigkeit am 11. Februar 1872 begann. Am Ende der
70er und 80er Jahre wurde Ústí n. L. zu einem wichtigen Zentrum
für illegale Tätigkeit der sozial-demokratischen Bewegung.
Eine neue Periode in der Arbeiterbewegung in Ústí nad Labem
und in der Region von Ústí begann am 1. Mai 1890. Mitte der
90er Jahre begannen die Bemühungen in Nordböhmen durchgesetzt
zu werden, eine Bewegung der deutschen nationalorientierten
Arbeiter zu starten. Im Jahre 1903 wurde dann die
Deutsche Arbeiterpartei (Německá dělnická strana) gegründet.
41

42
CZ ENG DE
PROMĚNY ÚSTÍ NAD LABEM VE 20. STOLETÍ
Jakkoliv bylo nadšení většinového německého obyvatelstva v
Ústí nad Labem při vypuknutí první světové války velké, její průběh
a konec znamenal značné rozčarování. Rok 1918 se stejně
jako v celé monarchii nesl ve znamení strádání, nemocí a
hladu; mnoho rodin přišlo o své blízké. Vyhlášení samostatného
Československa 28. října se setkalo s nesouhlasem a proto
se hned den poté v Ústí nad Labem sešlo shromáždění zástupců
všeho německého obyvatelstva. To se plně postavilo za
závěry německého národního shromáždění, podle kterých měla
pohraniční německo-jazyčná území Čech v rámci německorakouského
státu tvořit provincii. Nejistotu a napětí provázelo v
listopadu a prosinci drancování skladů a obchodů, kterému učinil
přítrž až příchod československého vojska povolaného starostou
Bornemannem.
Již v následujícím roce šli ústečtí obyvatelé poprvé volit v
novém státě. Až do roku 1935 měla v Ústí nad Labem a jeho
aglomeracích při všech volbách z německých stran dominantní
postavení německá sociální demokracie, za níž následovaly
TRANSFORMATIONS OF ÚSTÍ NAD LABEM IN THE 20TH
CENTURY
Regardless of the great enthusiasm of the majority German
population in Ústí nad Labem at the outbreak of WWI, its development
was a great disillusion in the end. 1918 was characterised
by affliction, diseases and starvation in Ústí and in the
whole monarchy; many families lost members. The announcement
of the independent Czechoslovakia on 28 October was
met with disagreement, and the very next day representatives
of all the German population assembled in Ústí nad
Labem. They fully stood up for the conclusions of the German
National Assembly, according to which the German speaking
border regions in Bohemia would form a province within the
German-Austrian state. The uncertainty and tension was
accompanied by looting of warehouses and shops in November
and December.
The arrival of Czechoslovak
troops, summoned
by Mayor Bornemann,
put a stop
to the looting.
In the following year,
the inhabitants of Ústí
went to the polls in the
new state for the first
time. The German
Social Democratic
Party in Ústí nad
Labem and its surroundings
dominated
all German parties in
all elections until 1935
. Second came the
German National
Socialists (DNP) and
Nazis (DNSAP). The
International Czechoslovak
Communist
Party came generally
fourth or fifth. Of the
Czech political parties
33
the most popular was
the Czechoslovak
National Socialist Party, elected particularly by Czech officials.
However, the economic crisis and its consequences, particularly
sensitive in border lands, developments in neighbouring
Germany and other events brought crucial changes. In the par-
WANDLUNGEN VON ÚSTÍ NAD LABEM IM 20.
JAHRHUNDERT
Egal, wie groß die Begeisterung der mehrheitlichen deutschen
Bevölkerung in Ústí nad Labem beim Ausbruch des 1. Weltkriegs
war, bedeutete sein Verlauf und sein Ende doch eine deutliche
Ernüchterung. Das Jahr 1918 war genauso wie in der
ganzen Monarchie im Zeichen der Entbehrungen, Krankheiten
und des Hungers; viele Familien verloren ihre Angehörigen. Die
Erklärung der selbstständigen Tschechoslowakei fand am 28.
Oktober statt, wegen einer Meinungsverschiedenheit versammelten
sich in Ústí nad Labem gleich am nächsten Tag die Vertreter
aller deutschen Bevölkerung. Diese stand zu den Zusammenfassungen
der Deutschen Nationalversammlung, aufgrund
deren die deutschsprachigen Grenzgebiete Böhmens im Rahmen
des deutsch-österreichischen Staates eine Provinz bilden
sollte. Die Unsicherheit und die Spannung wurden im November
und Dezember von Plünderunge der Lagerhäuser und Geschäfte
begleitung fand, welche erst durch eine Ankunft der
tschechoslowakischen Armee aufhörten, die vom Bürgermeister
Bornemann berufen wurde.
Bereits im nächsten Jahr gingen die Bewohner von Ústí nad
Labem das erste Mal im neuen Staat zur Wahl. Bis zum Jahre
1935 war es die deutsche Sozialdemokratie, die in Ústí nad
Labem und seinen Agglomerationen von den deutschen Parteien
bei allen Wahlen eine dominante Position hatte. Nach ihr
folgten dann die Deutsche Nationalpartei (DNP) und die Deutsche
Nationalsozialistische Arbeiterpartei (DNSAP). Die internationale
kommunistische Partei nahm durchlaufend die vierte
oder fünfte Position ein. Von den tschechischen Parteien stand
die Tschechoslowakische Nationalsozialistische Partei in der
größten Gunst, welche vor allem die tschechischen Staatsangestellten
wählten. Die wirtschaftliche Krise und ihre Folgen, die
im Grenzgebiet besonders spürbar waren, weiter die Entwicklung
im benachbarten Deutschland sowie auch andere Ereignisse
brachten allerdings eine grundsätzliche Änderung. Bei
den Parlamentswahlen im Jahre 1935 in Ústí nad Labem dominierte
eindeutig die Sudetendeutsche Partei (SdP) geführt von
Konrad Henlein. Dieser gelang es, nicht nur Stimmen der Wähler
von DNP und DNSAP zu gewinnen, die im Jahre 1933 verboten
wurden, sondern auch nicht weniger Stimmen von Arbeiterwählern,
die sich früher der deutschen Sozialdemokratie
oder der kommunistischen Partei zuneigten. Trotz dieser Ergebnisse
blieb die vom sozial-demokratischen Bürgermeister Leopold
Pölzl» gesteuerte Kommunalpolitik bis zum Sommer 1938
unverändert. Die Verteilung der politischen Mächte wurde auch
durch häufige antifaschistische Demonstrationen der Volksfront
gezeigt, die in Ústí nad Labem in den Jahren 1936-1938 bei

CZ ENG DE
němečtí nacionalisté (DNP) a nacisté (DNSAP). Internacionální
KSČ zaujímala průběžně čtvrtou až pátou pozici. Z českých
stran se největší přízni těšila Československá strana národně
socialistická, jíž volili především čeští státní zaměstnanci. Hospodářská
krize a její následky, v pohraničí obzvlášť citelné,
vývoj v sousedním Německu a další události však přinesly
zásadní změnu. Parlamentním volbám v roce 1935 v Ústí nad
Labem jednoznačně dominovala Sudetoněmecká strana (SdP)
vedená Konradem Henleinem. Ta dokázala získat hlasy voličů
nejen DNP a DNSAP, které byly zakázány v roce 1933, ale i
nemálo hlasů dělnických voličů, kteří se dříve přikláněli k
německé sociální demokracii nebo KSČ. Přes tyto výsledky
zůstala až do léta 1938 komunální politika řízená sociálnědemokratickým
starostou Leopoldem Pölzlem» neměnná. Rozvržení
politických sil ukazovaly i časté protifašistické demonstrace
lidové fronty pořádané při různých příležitostech v Ústí
nad Labem v letech 1936-1938. Zatímco na nich se scházelo
kolem 12-15 tisíc demonstrantů, shromáždění organizovaná
SdP měla účast až 40 tisíc osob. SdP nahrávalo i to, že KSČ
nebyla z ideologických důvodů schopná prosazovat svůj antifašistický
program jednotně se sociálními demokraty. Změna přišla
až při komunálních volbách na jaře 1938, příliš pozdě na to,
aby to mohlo zvrátit drtivé vítězství SdP.
Nejen politickými událostmi však žilo meziválečné Ústí nad
Labem. Probíhala zde rozsáhlá výstavba, jejímž symbolem byla
např. správní budova Spolchemie» postavená v letech 1929-
1930, která držela do roku 1934 prim nejvyšší budovy v Československu.
Postaven byl moderní areál Masarykovy nemocnice
(1927-1936), Most dr. Edvarda Beneše (1934-1936) nebo Zdymadla
T. G. Masaryka (1923-1935)»; vznikly vilové čtvrti», ale
také obytná zástavba pro zaměstnance a dělníky. Jejími investory
byly i průmyslové podniky jako v případě firmy Georg
Schicht», která prožívala svůj největší rozvoj. Ve filmových ateliérech
jejího reklamního oddělení byl poprvé v Československu
prezentován zvukový film, který byl promítán v tehdejší „Revue
Alhambra“, dnešním Činoherním studiu, dne 29. dubna 1929.
Významnou roli hrála v Ústí nad Labem kultura, zejména divadlo
a hudba. Bylo tomu i díky řadě kvalitních umělců z Německa,
odkud odcházeli na počátku 20. let kvůli špatné ekonomické
situaci, později pak především z důvodu rasové perzekuce.
Podpory se kultuře dostávalo i od významných představitelů
města, podnikatelů a průmyslníků.
Mnichovská dohoda ze 30. září 1938 znamenala konec tohoto
údobí. V Ústí nad Labem jí předcházela velmi napjatá situace
provázená mnohatisícovými demonstracemi, jejichž účastníci
žádali „návrat do říše“, přeshraničními výpady sudetoněmecké-
liamentary elections in 1935,
the Sudeten German National
Socialist Party (SdP), led by
Konrad Henlein, unambiguously
dominated in Ústí nad Labem.
This party gained votes from
members of both the DNP and
DNSAP, prohibited in 1933, but
it also achieved many votes
from working class constituents,
who favoured the German social
democrats or the Czech Communist
Party. Despite these
results, the municipal politics
managed by the social-democratic
Mayor Leopold Pölzl remained
unchanged until summer
1938. The distribution of political
forces was also reflected by frequent
anti-Fascist demonstrations
of the National Front organised
in Ústí nad Labem at different
opportunities between 1936
and 1938. With about 12 -15
thousand demonstrators disagreeing,
the assemblies organised
by the SdP amounted to up
to 40 thousand participants. What contributed to the SdP was
the fact that the Czechoslovak Communist Party was unable to
enforce its anti-Fascist programme in unity with the social
democrats due to its ideology. The change came at the municipal
election in spring 1938; however, it was too late to reverse
the crushing victory of the SdP.
However, Ústí nad Labem did not experience political events
between the wars. There was also massive building, a symbol
of which was, for example, the administration building of Spolchemie
built between 1929 and 1930. It was ranked as the tallest
building in Czechoslovakia until 1934. The modern complex
of buildings of the Masaryk Hospital was built (1927-1936),
the Bridge of Dr. Edvard Beneš (1934-1936) and the Sluices of
T. G. Masaryk (1923-1935); new villa neighbourhoods originated,
as well as residential buildings for employees and workers.
Investors in building projects were also industrial businesses
such as, for example, the company of Georg Schicht, which
was thriving at that time. The film studio of the factory’s department
of advertising presented the first sound film in Czechoslovakia,
shown in the then „Revue Alhambra“, today’s Činoherní
studio (Drama Studio), 29 April 1929.
34
verschiedenen Gelegenheiten veranstaltet wurden. Während
sich bei diesen Gelegenheiten um 12 000 bis 15 000 Demonstranten
versammelten, hatten die von der SdP veranstalteten
Versammlungen eine Beteiligung bis zu 40 000 Personen. Einer
der Vorteile der SdP war auch die Tatsache, dass die kommunistische
Partei aus ideologischen Gründen nicht in der Lage
war, ihr antifaschistisches Programm einheitlich mit den sozialen
Demokraten durchzusetzen. Die Änderung kam erst bei den
Kommunalwahlen im Frühling 1938; zu spät, um den zermürbenden
Sieg der SdP umzustürzen.
Nicht nur mit den politischen Ereignissen musste allerdings Ústí
nad Labem zwischen den Kriegen leben. Es wurde hier ein
umfangreicher Aufbau durchgeführt, dessen Symbol z.B. das in
den Jahren 1929-1930 gebaute Verwaltungsgebäude Spolchemie»
war, welches bis 1934 das höchste Gebäude in der Tschechoslowakei
war. Es wurden das moderne Areal des Masaryks
Krankenhauses (1927-1936), die Edvard-Beneš-Brücke (1934-
1936) oder das Stauwerk von T. G. Masaryk (1923-1935)»
gebaut: es entstanden Villenviertel», sowie auch Wohnungsbau
für Angestellte und Arbeiter. Zu den Investoren zählten auch
Industriebetriebe wie im Fall der Firma Georg Schicht», die ihre
43

44
CZ ENG DE
ho freikorpsu v okolí a mobilizací československého vojska. To
se však muselo záhy stáhnout za nové hranice a spolu s vojáky
odcházeli i čeští obyvatelé. Mnozí z nich se však po odmítnutí
ve vnitrozemí znovu vraceli. Dne 9. října vstoupily do města
za mohutného vítání první jednotky wehrmachtu. Dovršením
„osvobození“ byly doplňovací volby do říšského sněmu, které
byly zároveň formou plebiscitu. 99,54% odevzdaných hlasů
souhlasilo s připojením k říši.
Dne 1. května 1939 došlo připojením města Střekova a obcí
Bukov, Hostovice, Předlice, Stříbrníky a Trmice k vytvoření
„Velkého Ústí“. V průběhu okupace zde žilo přibližně 2000
Čechů s tzv. občanstvím Protektorátu Čechy a Morava, z toho
asi 200 ve vnitřním městě. Jejich postavení bylo nerovnoprávné
a byli nuceni dodržovat mnohá restriktivní nařízení. Tvrdá opatření
byla uplatňována vůči židům, z nichž poslední byli v letech
1941-1942 internováni v Krásném Lese a deportováni do vyhlazovacích
táborů. Části se však podařilo opustit město ještě před
nacistickou okupací jako např. rodině Petschků » a Weinmannů
», které emigrovaly do Velké Británie a později do USA. Přes
krajně nepříznivé podmínky působila v prvních letech války v
okolí města komunistická odbojová skupina Herty Lindnerové.
Culture, particularly theatre and music, played a
very important part in Ústí nad Labem, also because
of the many renowned artists from Germany,
which they left at the beginning of the 1920´s due
to the bad economic situation and later, particularly
due to racial persecution. Culture was also
encouraged by renowned representatives of the
city as well as entrepreneurs and industrialists.
The Munich Agreement of 30 September 1938
brought an end to this era. The atmosphere in Ústí
nad Labem was very tense before Munich. It was
accompanied by huge demonstrations attended by
thousands of people who demanded „affiliation to
the Reich“. There were also frequent cross-border
assaults by the Sudetendeutsche Freikorps in the
neighbourhood and finally, the situation culminated
with the mobilisation of the Czechoslovak army.
However, soon a
new borderline was
demarcated and the
Czech army had to
withdraw from the
area followed by the
Czech population.
35 However, being
rejected inland, they
came back again. On 9 October,
the first Wehrmacht troops
entered the town with an overwhelming
welcome. The “liberation”
was completed by the byelection
for the Reichstag, in the
form of a plebiscite. 99.54% of
the cast votes agreed with the
affiliation to the Reich.
On 1 May 1939, “Big Ústí” was
formed by merging the town of
Střekov and the municipalities of
Bukov, Hostovice, Předlice,
Stříbrníky and Trmice. Throughout
the years of the occupation,
approximately 2000 Czech people
lived in the town with so-called
citizenship of the Protectorate
of Bohemia and Moravia,
about 200 of which in the centre.
Their status was unequal as
größte Entwicklung erlebte. In der Werbeabteilung der Filmatelies
wurde das erste Mal in der Tschechoslowakei der Tonfilm
präsentiert, welcher am 29. April 1929 im damaligen „Revue
Alhambra“, dem heutigen Činoherní studio (Hörspielstudio),
gezeigt wurde.
Die Kultur Ústí nad Labem spielte eine wichtige Rolle, vor allem
Theater und Musik. Dies war auch dank einer Reihe von guten
Künstlern aus Deutschland – von dort kamen sie am Anfang der
20er Jahre wegen schlechter wirtschaftlicher Situation und
später dann vor allem wegen rassistischer Verfolgung. Unterstürzt
wurde Kultur ebenfalls von bedeutenden Stadtrepräsentanten,
Unternehmern und Wirtschaftlern.
Das Münchener Abkommen vom 30. September 1938 bedeutete
das Ende dieser Periode. In Ústí nad Labem ging ihr eine
sehr gespannte Situation voran, begleitet von Demonstrationen
mit tausenden Leuten, deren Teilnehmer „Rückkehr ins Reich“
36

CZ ENG DE
Na podzim 1941 byli její členové zatčeni a většina z nich byla v
roce 1943 v Berlíně popravena, mezi nimi Marie Kršňáková z
Chabařovic a Ernst Patz z Předlic. V oblasti působila ještě
odbojová skupina „Úvod-Krušnohoří“, která úzce spolupracovala
se skupinou Leopolda Pölzela ».
Na samém sklonku války, ve dnech 17. a 19. dubna 1945,
postihly město těžké nálety americké 8. letecké armády. Cílem
amerických bombardérů 8. letecké armády bylo vyřadit město
jako železniční a dopravní uzel. Pumy však explodovaly i v přilehlých
částech městského centra i okolních čtvrtích a způsobily
značné škody na zástavbě a ztráty na lidských životech.
Zahynulo nejméně 600 osob. Osvobození města provedla 8.
května hrstka ústeckých Čechů spolu s několika německými
antifašisty; sovětské jednotky dorazily do Ústí nad Labem
následujícího dne. Záhy poté se začala vůči německému obyvatelstvu
uplatňovat řada opatření, která byla schválena již v
dubnu v Košickém vládním programu. Byla provázena množstvím
excesů, které vyvrcholily po dodnes neobjasněném výbuchu
skladiště v Krásném Březně 31. července 1945. Při následném
tzv. ústeckém masakru přišlo o život kolem jednoho sta
Němců. Do konce roku 1946 pak byla většina německého oby-
they were forced to observe
many restrictive orders. Severe
measures were taken against
Jewish people. The last Jewish
people were interned in Krásný
Les between 1941-1942 and
deported to concentration
camps. However, some managed
to flee the town before the
Nazi occupation, such as the of
Petschek» and Weinmann families.
They emigrated to Great
Britain and later to the USA.
Despite the very unfavourable
situation, the communist resistance
movement group led by
Herta Lindnerová operated in
the first war years in the city
surroundings. Its members were
arrested in autumn 1941 and
most of them were executed in
Berlin in 1943, among them
Marie Kršňáková from Chabařovice
and Ernst Patz from Předlice.
There was another resistan-
37
ce group, „Úvod-Krušnohoří“, in
the area, which closely operated
with the group of Leopold Pölzel .
At the very end of the war, 17 and 19 April 1945, the town faced
heavy air raids by the American Eighth Air Force. The aim of
the bombers of the Eighth Air Force was to destroy the town as
a railway and transportation junction. However, bombs exploded
also in neighbouring parts of the town centre and resulted
in heavy losses in buildings and casualties. At least 600
people died. The liberation of the city was accomplished by a
small number of Czechs from Ústí together with a few German
anti-Fascists on 8 May. Soviet troops arrived in Ústí nad
Labem the following day. Soon after that, a number of measures,
approved in April in the Košice Government Programme,
were taken against the German population. These were accompanied
by a lot of incidents, which culminated in an explosion
in the warehouse in Krásné Březno on 31 July 1945, still unexplained.
About one hundred Germans lost their lives during the
following so-called “ Ústí massacre”. By the end of 1946, most
of the German population had been deported from the town
and those who remained represented less than 4% of the total
number of inhabitants against nearly 78% before the war.
The post-war town administration was taken over by the local
forderten, von Übergrenz-Angriffen der Sudetendeutschen Freikorps
in der Umgebung sowie auch von Mobilisierung der
tschechoslowakischen Armee. Diese musste später allerdings
hinter die neue Grenze zurückgezogen werden und zusammen
mit den Soldaten gingen auch die tschechischen Bewohner
weg. Manche von ihnen kamen allerdings zurück, nachdem sie
im Innland abgelehnt wurden. Am 9. Oktober kamen die ersten
Wehrmachtseinheiten in die Stadt, wobei sie kräftig begrüßt
wurden. Die „Befreiung“ wurde mit zusätzlichen Wahlen für den
Reichstag zum vervollständigt; diese hatten gleichzeitig die
Form eines Plebiszites. 99,54% der abgegebenen Stimmen,
stimmten dem Anschluss an das Reich zu.
Am 1. Mai 1939 wurde durch den Anschluss der Stadt Střekov
(Schreckenstein) und der Gemeinden Bukov, Hostovice, Předlice,
Stříbrníky und Trmice das „Velké Ústí“ (Großes Aussig)
geschaffen. Während der Besetzung lebten hier ungefähr 2000
Tschechen mit sog. Bürgerrecht des Protektorates Böhmen und
Mähren, davon ca. 200 in der Innenstadt. Ihre Position war nicht
gleichberechtigt und sie wurden gezwungen, viele restriktive
Verordnungen einzuhalten. Harte Maßnahmen wurden gegenüber
den Juden angewendet, von denen die letzten in den
Jahren 1941-1942 in Krásný Les (Schönwald) interniert und in
die Vernichtungslager deportiert wurden. Einem Teil gelang es
allerdings die Stadt noch vor der nazistischen Besetzung zu
verlassen, wie z.B. der Familie Petschek » und Weinmann »,
welche nach Großbritannien und später in die USA emigrierten.
Auch trotz der sehr ungünstigen Bedingungen war in den ersten
Jahren des Kriegs die kommunistische Widerstandsgruppe von
Herta Lindner in der Stadtumgebung tätig. Im Herbst 1941 wurden
ihre Mitglieder verhaftet und die meisten dann im Jahre
1943 in Berlin hingerichtet, unter ihnen Marie Kršňáková aus
Chabařovice (Karbitz) und Ernst Patz aus Předlice. In diesem
Gebiet war auch die Widerstandsgruppe „Úvod-Krušnohoří“
(Úvod-Erzgebirge) tätig, welche mit der Gruppe von Leopold
Pölzel » eng zusammenarbeitete
Ganz am Ende des Kriegs, am 17. und 19. April 1945, wurde die
Stadt von schweren Luftangriffen der 8. amerikanischen Luftflotte
betroffen. Das Ziel der amerikanischen Bomber der 8.
Luftflotte war es, die Stadt als Eisenbahn- und Verkehrsknoten
außer Funktion zu setzten. Die Bomben explodierten allerdings
auch in den nahliegenden Teilen des Stadtzentrums, sowie in
den umgebenden Vierteln und verursachten große Schäden an
den Gebäuden und kostete auch Menschenleben. Mindestens
600 Personen starben. Am 8. Mai erfolgte die Befreiung der
Stadt von einer Hand voll Tschechen aus Ústí zusammen mit
deutschen Antifaschisten; die sowjetischen Einheiten erreichten
Ústí nad Labem am nächsten Tag. Kurz danach wurden gege-
45

46
CZ ENG DE
vatelstva z města odsunuta a tvořili již jen necelá 4% z celkového
počtu obyvatel oproti téměř 78% před válkou.
Správu města po válce převzal místní národní výbor, jehož nadřízeným
orgánem byla okresní správní komise (OSK), později
okresní národní výbor. Složení OSK odpovídalo novému rozložení
politických sil v okrese, což posílilo pozici KSČ. Její postavení
potvrdily i volby do Národního shromáždění v roce 1946,
kdy získala v Ústí nad Labem nadpoloviční většinu hlasů. Únorové
události proběhly ve městě v režii komunistů – 24. února
1948 zorganizovali generální stávku, které se zúčastnily všechny
ústecké závody. Začaly vznikat akční výbory Národní fronty,
byli perzekuováni členové demokratických stran, duchovní a
mnozí další. Ještě v roce 1948 se uskutečnily dva zinscenované
soudní procesy; veřejné „šmelinářské“ a ostatní procesy se
konaly v závodní jídelně Setuzy. Jednou z obětí komunistické-
ted in 1954 in Prague.
38
national committee, the supreme
body of which was the
district administration commission
(OSK), later re-named the
district national committee. The
composition of the district administration
commission reflected
the new distribution of political
forces in the district, which
strengthened the position of the
communist party (KSČ). This
was also confirmed by the election
for the National Assembly
in 1946, with an absolute majority
of votes acquired in Ústí nad
Labem. The February events in
the town took place under the
control of the communists – on
24 February 1948 a general strike
was organised by them, in
which all Ústí plants and businesses
took part. Action committees
of the National Front were
created, members of democratic
parties were persecuted as well
as clergymen and many others.
In 1948, two show trials were
organised; these open “blackmarketeer”
trials and others took
place in Setuza´s canteen. One
of the victims of the communist
regime was also a native of
Ústí, František Zajíček, execu-
The air raids, interrupted cultural development, complicated
post-war settlement, changes to the structure of the population
and the politics of the ruling communist party considerably
affected the urban face of the city between 1952 and 1990. Particularly
the historic centre of the city went through insensitive
demolition and rebuilding in the 1970´s and 80´s, which gradually
enclosed the town by neighbourhoods made of reinforced
concrete. The growing industrial production represented by the
huge number of businesses had a negative impact on the environment.
What contributed to this situation to make it even
worse was more and more intensive open cast coal mining in
the city surroundings from the 1960´s. The bad condition of the
environment became part of the demonstrated resistance to
the current regime at the end of the 1980´s.
nüber der deutschen Bevölkerung eine Reihe von Maßnahmen
angewendet, welche bereits im Košický vládní Programm
(Kaschauer Regierungsprogramm) im April erlassen wurden.
Diese Maßnahmen wurden von einer Menge Exzesses begleitet,
die nach der bis heute unerklärten Explosion des Lagerhauses
am 31. Juli 1945 in Krásné Březno (Schönpriesen) kumulierten.
Beim folgenden sogenannten Aussiger Massaker kamen
etwa 100 Deutsche ums Leben. Bis zum Ende des Jahres 1946
wurde dann die meiste deutsche Bevölkerung aus der Stadt
vertrieben und bildete dadurch nur noch nicht ganz 4% der
gesamten Bewohnerzahl im Vergleich mit nahezu 78% vor dem
Krieg.
Die Stadtverwaltung wurde nach dem Krieg vom Ortnationalausschuss
übernommen, dessen übergeordnetes Organ die
Bezirksverwaltungskommission (OSK) war, später Bezirksnationalausschuss.
Die Zusammensetzung der OSK entsprach der
neuen Verteilung politischer Mächte im Bezirk, was die Position
der kommunistischen Partei KSČ verstärkte. Ihre Position
wurde auch bei der Wahl für die Nationalversammlung im Jahre
1946 bestätigt, als sie in Ústí nad Labem die absolute Mehrheit
der Stimmen gewann. Die Ereignisse im Februar verliefen in
der Stadt unter Regie der Kommunisten – am 24. Februar 1948
veranstalteten sie einen Generalstreik, an dem alle Aussiger
Betriebe teilnahmen. Es entstanden Aktionsausschüsse der
Nationalfront, Mitglieder der demokratischen Parteien sowie
auch die Geistlichen und viele andere wurden verfolgt. Noch im
Jahre 1948 fanden zwei inszeniert Gerichtsprozesse statt;
öffentliche „Schwarzhändlerprozesse“ und andere Prozesse
fanden in der Betriebskantine von Setuza statt. František Zajíček
– der Bewohner von Ústí – wurde zu einem der Opfer des
kommunistischen Regimes. Er wurde im Jahre 1954 in Prag
hingerichtet.
Die Luftangriffe, die unterbrochene kulturelle Entwicklung, komplizierte
Nachkriegsbesiedlung, Änderung der Struktur der
Bevölkerung, sowie auch die Politik der regierenden kommunistischen
Partei KSČ, das alles hatte in den Jahren 1952-1990
einen starken Einfluss auf das urbanistische Aussehen der
Stadt. Vor allem der historische Stadtkern litt enorm, welcher in
den 70er und 80er Jahren gefühllos verändert wurde und sich
allmählich in einer „Einschließung“ von Siedlungen mit Wohnblöcken
befand. Die wachsende industrielle Produktion in einer
Menge von Betrieben zeigte sich sehr negativ an der Umwelt,
was seit den 60er Jahren der immer intensivere Braunkohletagebau
in der Umgebung der Stadt noch verschlimmerte. Der
schlechte Zustand der Umwelt wurde am Ende der 80er Jahre
zum Bestandteil des Widerspruchs gegen das bestehende
Regime.

CZ ENG DE
ho režimu byl i Ústečan František Zajíček popravený v roce
1954 v Praze.
Nálety, přerušený kulturní vývoj, složité poválečné osidlování,
změna struktury obyvatelstva a politika vládnoucí KSČ, to vše
se v letech 1952-1990 výrazně podepsalo na urbanistické tváři
města. Značně utrpělo především historické městské jádro
necitelně přeměněné v 70. a 80. letech, které se postupně ocitlo
v „obklíčení“ panelových sídlišť. Rostoucí průmyslová výroba
v množství závodů se velmi negativně odrazila na životním prostředí,
k čemuž ještě přispěla od 60. let stále intenzivnější povrchová
těžba hnědého uhlí v okolí města. Špatný stav životního
prostředí se stal koncem 80. let součástí projevů odporu proti
stávajícímu režimu.
Již v šedesátých letech se však začaly projevovat kritické názory
a pokus o reformy zejména v oblasti hospodářství. Postupně
se kritika tehdejšího dění promítla i do kulturní oblasti, přičemž
v Ústí nad Labem do tohoto proudu spadalo působení Kladivadla
a kulturně-politického měsíčníku Dialog. Proces uvolňování
veřejného a politického života, v rámci nějž zde vznikly
nové občanské organizace (např. K 231 a KAN), ukončil vstup
However, as early as in the
1960´s, criticism and efforts to
reform the country, particularly,
in the economic area arose.
The criticism of life then was
gradually reflected in the cultural
area. In Ústí nad Labem this
stream was represented by Kladivadlo
(a drama studio) and a
monthly cultural and political
magazine, “Dialog”. The process
of liberalization of public and
political life, within which new
civil organisations were created
(such as K 231 and KAN),
ended up with the invasion by
the „Warsaw Pact armies“ on 21
August 1968.
Club 231 – an organisation of
political prisoners of the communist
regime in Czechoslovakia
from the end of the 1940´s until
the beginning of the 1960´s,
39
established in Prague in March
1968. The name is derived from
the Act for the protection of the national democratic republic
No. 231/1948 Coll., according to which most of the prisoners
were charged.
KAN – Club of committed independents – a political movement
which originated in spring 1968. It associated all those interested
in political commitment, who were not or did not want to
become members of the KSČ or any other party of the then
National Front
There was one casualty in Ústí nad Labem upon the arrival of
the occupation troops. The last large protests took place in
the town within the so-called ice-hockey events in March 1969
and on the first anniversary of the occupation. The normalization
process accompanied by purges and interrogations, very
strict particularly in the North, affected dozens of people who
disagreed “ with the invasion“ and made it impossible for a
number of teachers, writers, journalists, artists and many others
to perform their jobs.
Even the population of Ústí nad Labem gradually got involved
in the protests against the measures taken by the regime, par-
Bereits in den 60er Jahren erschienen kritische Meinungen und
auch der Versuch einer Reform, vor allem im Bereich der Wirtschaft.
Allmählich zeigte sich die Kritik des damaligen Geschehens
auch im Bereich der Kultur, wobei in Ústí nad Labem die
Tätigkeit des Theaters Kladivadlo und der kulturpolitischen
Monatszeitschrift Dialog unter diese Strömung fiel. Der Prozess
der Entspannung des öffentlichen und politischen Lebens, in
dessen Rahmen hier neue bürgerliche Organisationen (z.B. K
231 und KAN) entstanden, wurde am 21. August 1968 durch
den Einmarsch der „Armeen der befreundeten Länder“ beendet.
Klub 231 – Organisation von politischen Gefangenen des kommunistischen
Regimes in der Tschechoslowakei vom Ende der
40er bis zum Anfang der 60er Jahre, gegründet in Prag im März
1968. Die Bezeichnung wurde vom Gesetz Nr. 231/1948 Slg.
für den Schutz der volksdemokratischen Republik abgeleitet,
aufgrund dessen der größte Teil dieser Gefangenen verurteilt
wurde.
KAN – Klub der engagierten Parteilosen – eine politische Bewegung,
die im Frühling 1968 entstand. Der Klub vereinte alle Interessenten
für politische Engagiertheit, die keine Mitglieder der
kommunistischen Partei KSČ oder einer anderen Partei der
damaligen Nationalfront waren oder sein wollten.
In Ústí nad Labem kostete die Ankunft der Besatzungstruppen
ein Menschenleben. Die letzten großen Protestkundgebungen
fanden in der Stadt im März 1969 im Rahmen des sogenannten
Hockeygeschehens und beim ersten Jubiläum der Besetzung
statt. Der Normalisierungsprozess, einschließlich Säuberungsaktionen
und Überprüfungen, welche im Norden besonders
deutlich waren, betraf einige Personen, die mit dem „Einmarsch“
nicht einverstanden waren, und behinderte Pädagogen,
Schriftsteller, Künstler und viele andere bei ihrer Tätigkeit.
Auch die Einwohner von Ústí nad Labem wurden an den Antiregime-Protestaktionen
allmählich beteiligt, vor allem nach dem
17. November 1989. Eine wichtige Rolle spielten dabei die Studenten
der Pädagogischen Fakultät.
Seit der demokratischen Wahl im Jahre 1990 entdeckt die
Stadtselbstverwaltung allmählich die Strukturen der bürgerlichen
Gesellschaft und es wird die Grenzzusammenarbeit mit
Sachsen im Rahmen der Euroregion Labe entwickelt. Die
Bemühungen, die historische Kontinuität wieder aufzubauen,
wird durch die Rückkehr von einigen deutschen Aussiger symbolisiert,
wie z.B. Johanna von Herzogenberg » - eine Kunsthistorikerin
und Organisatorin tschechisch-deutscher Kulturprojekte.
Ihre Kindheit bis zum 2. Weltkrieg erlebte sie in Ústí nad
Labem – Brná (Birnai), wohin sie heutzutage gern zurückkehrt.
47

48
CZ ENG DE
„armád spřátelených zemí“ 21. srpna 1968.
Klub 231 – organizace politických vězňů komunistického režimu
v Československu od konce 40. do zač. 60. let, ustavená v
březnu 1968 v Praze. Název byl odvozen od zákona na ochranu
lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb., na jehož
základě byla většina těchto vězňů odsouzena.
KAN – Klub angažovaných nestraníků - politické hnutí, které
vzniklo na jaře roku 1968. Sdružovalo všechny zájemce o politickou
angažovanost, kteří nebyli nebo nechtěli být členy KSČ
ani žádné jiné strany tehdejší Národní fronty
V Ústí nad Labem si příchod okupačních jednotek vyžádal
jeden lidský život. Poslední rozsáhlé projevy protestů proběhly
ve městě v rámci tzv. hokejových událostí v březnu 1969 a při
prvním výročí okupace. Normalizační proces provázený čistkami
a prověrkami, který byl na severu obzvlášť důrazný, postihl
desítky osob nesouhlasících „se vstupem“, znemožnil působení
pedagogům, spisovatelům, novinářům, umělcům a mnoha dalším.
i obyvatelé v Ústí nad Labem se postupně zapojovali do protestních
protirežimních akcí, zejména po 17. listopadu 1989. Významnou
roli přitom sehráli studenti Pedagogické fakulty.
Od demokratických voleb v roce 1990 samospráva města
postupně obnovuje struktury občanské společnosti a je rozvíjena
příhraniční spolupráce se Saskem v rámci euroregionu
Labe. Snahu o obnovení historické kontinuity symbolizují návraty
některých německých Ústečanů, jako jsou například historička
umění a organizátorka česko-německých kulturních projektů
Johanna Herzogenbergová ». Mládí až do 2.světové války prožila
v Ústí nad Labem - Brné, kam se stále vrací. Vedle ní je to
také mezinárodně uznávaný grafik, sochař a galerista Klaus
Horstmann-Czech ». Ten také prožil své dětství v Ústí nad
Labem a stále se do něj vrací. Činný je od šedesátých let dvacátého
století především v Berlíně, Heidelbergu (Německo) a v
italské Carraře.
ticularly after 17 November 1989. Students of the Faculty of
Pedagogy played an important part in these events.
Since the democratic election in 1990, the city local government
has kept renewing the
structures of a civil society and
developing cross-border cooperation
with Saxony within the
Labe/Elbe Euroregion. The
effort to renew the historic continuity
is symbolised by the
return of some Ústí nad Labem
natives, such as for example
Johanna Herzogenbergová, an
art historian and organiser of
Czech-German cultural projects.
She spent her youth in Brná in
Ústí nad Labem until WWII,
and she keeps returning. Apart
from her, there is also the internationally
recognised graphic
designer, sculptor and gallery
owner Klaus Horstmann-Czech
». He also spent his childhood
in Ústí nad Labem and keeps
coming back. Since the 1960´s,
he has been performing particularly
in Berlin, Heidelberg
(Germany) and in Italian Carrara.
Außer ihr gibt es auch Klaus Horstmann-Czech » - ein international
anerkannter Graphiker, Bildhauer und Gallerist. Auch er
erlebte seine Kindheit in Ústí nad Labem und kommt weiterhin
hierher zurück. Seit den 60er Jahren des 20. Jahrhunderts
40
arbeitet er vor allem in Berlin, Heidelberg (Deutschland) und
Carrara (Italien).

CZ ENG DE
V roce 1998 byl dokončen nový Mariánský most přes řeku
Labe.V roce 2006 byla otevřena dálnice v úseku Ústí nad
Labem Drážďany. V současné době je snahou městské reprezentace
dát novou tvář centru města.
In 1998, the new Mariánský Bridge was built across the River
Labe. In 2006, the motorway section between Ústí nad Labem
and Dresden was put into operation. The current city administration
is doing its best to change the town’s appearance.
Im Jahre 1998 wurde die neue Marienbrücke über den Fluss
Labe fertiggebaut. Im Jahre 2006 wurde die Autobahn Ústí nad
Labem – Dresden eröffnet. Aktuell bemüht sich die Stadtvertretung,
dem Stadtzentrum ein neues Gesicht zu geben.
41
49

50
CZ ENG DE
VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI 19. A 20. STOLETÍ
WOLFRUMOVÉ
Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888), přišel do Ústí nad Labem
v roce 1843; v té době byl již vlastníkem barvírny v saském
Meerane a firmu přestěhoval do Ústí především proto, že zde
očekával lepší podmínky pro podnikání. V pronajatých domech
čp. 398 a 402 v ulici Velká Hradební vybudoval tkalcovnu a barvírnu;
poté, co se firma poměrně brzy vypracovala, odkoupil
roku 1850 Wolfrum oba domy a roku 1852 si ve Velké Hradební
vybudoval nový vlastní obytný dům čp. 552». Od 60. let
pomáhali rodinnou firmu řídit také Wolfrumovi synové, Carl Friedrich
a Otto, kteří vedení firmy převzali plně roku 1876. Roku
1887 přemístili oba bratři část výroby do Předlic – do ulice Na
Luhách, kde vznikla zcela nová tkalcovna vlněných látek a barvírna.
Z této generace Wolfrumů vešel ve známost ještě třetí z
bratrů, Ludwig Wolfrum, který založil roku 1877 v Ústí nad
Labem Bankovní závod L. Wolfruma a spol., první soukromý
bankovní dům v zemi.
Rodinné podnikání rozšířil v roce 1913 Carl Hermann Wolfrum,
který založil podnik Rourového průmyslu Austria (po roce 1918
přejmenovaný na Rourový průmysl Bohemia) v Předlicích. Wolfrumům
dále patřil podnik – likérka „K. k. Spiritus- Presshefeund
Liqueur – Fabrik“ a pivovar v Krásném Březně. Zároveň
zasedali v dozorčích radách řady firem, a to nejen v Ústí nad
Labem, ale také např. v královéhradeckých cementárnách či
pražské pojišťovně Union.
Carl Georg Wolfrum byl zajímavou a v mnohém pokrokovou
osobností. Aktivně se účastnil politického života, byl nejen dlouholetým
městským radním, ale také poslancem zemského
sněmu a členem vídeňské říšské rady, kde se zabýval především
otázkami financí a rozpočtů; na území města Ústí nad
Labem založil týdeník „Aussiger Anzeiger“ s cílem podávat
komplexní informace o dění ve městě, zemi i ve světě. Na
PROMINENT PERSONALITIES OF THE 19TH AND 20TH
CENTURY
THE WOLFRUMS
Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888), came to Ústí nad Labem in
1843; at that time, he already owned a dye-house in Saxon
Meerane. He relocated the company to Ústí hoping for better
conditions for conducting business. He built up a weaving factory
and a dye-house in rented houses No. 398 and 402 in
Velká Hradební Street. Soon, the company was doing very
well, so in 1850, Wolfrum bought both houses and in 1852, he
built his own residential house No. 552». in Velká Hradební
Street. From the 1860´s, Wolfrum´s sons Carl Friedrich and
Otto also helped manage the family business and in 1876, they
completely took over the company management. In 1887, both
brothers transferred a part of the production to Předlice – to Na
Luhách Street, where a completely new weaving mill of woollen
fabric and a dye-house were founded. Also, the third of the
brothers, Ludwig Wolfrum, became well known . In 1877, he
established the first private banking house nationwide based
in Ústí nad Labem - the L. Wolfrum Banking Business and
associates.
Carl Hermann Wolfrum expanded the family’s entrepreneurial
activities in 1913 by founding the Piping Industry of Austria
(after 1918 re-named the Piping Industry of Bohemia) in Předlice.
The Wolfrums also owned a liqueur company „K. k. Spiritus-
Presshefe- und Liqueur – Fabrik“ and the brewery in Krásné
Březno. The Wolfrums were also members on the supervisory
boards of a number of companies in Ústí nad Labem, and
also in the cement works in Hradec Králové and in Union, the
Prague insurance company.
Carl Georg Wolfrum was an interesting and progressive personality
in many ways. He took an active part in political life, he
was a member of the city council for many years, and also a
member of parliament and a member of the Viennese Imperial
BERÜHMTE PERSÖNLICHKEITEN DES 19. UND 20.
JAHRHUNDERTS
DIE WOLFRUMS
Carl Georg Wolfrum (1813 - 1888) kam im Jahre 1843 nach
Ústí nad Labem; zu der Zeit war er bereits der Besitzer einer
Färberei im sächsischen Meerane. Mit der Firma zog er vor
allem deswegen nach Ústí, weil er hier bessere Bedingungen
für sein Unternehmen erwartete. In den gemieteten Häusern Nr.
398 und 402 in der Velká Hradební Straße baute er eine Weberei
und Färberei auf; nachdem die Firma sich ziemlich schnell
hochgearbeitet hatte, kaufte Wolfrum im Jahre 1850 beide Häuser
und im Jahre 1852 baute er in der Velká Hradební Straße
ein eigenes neues Wohnhaus Nr. 552». Seit den 60er Jahren
halfen Wolfrums Söhne Carl Friedrich und Otto die Familienfirma
zu leiten und im Jahre 1876 übernahmen sie die Leitung
vollständig. Im Jahre 1887 verlegten die Gebrüder einen Teil der
Produktion nach Předlice – in die Straße Na Luhách, wo eine
ganz neue Weberei für Wolltextilien und eine Färberei entstand.
Von dieser Generation der Wolfrums trat noch der dritte Bruder
in Kenntnis, Ludwig Wolfrum, welcher in Ústí nad Labem im
Jahre 1877 den Bankovní závod L. Wolfruma a spol. (Bankwerk
L. Wolfrum & Co.) gründete - das erste private Bankhaus im
Land.
Das Familienunternehmen wurde im Jahre 1913 von Carl Hermann
Wolfrum erweitert, der das Werk Rourový průmysl
Austria, deutsch Rohrindustrie Austria (nach 1918 zu Rourový
průmysl Bohemia umbenannt) in Předlice gründete. Den Wolfrums
gehörte weiter die Likörfabrik „K. k. Spiritus- Presshefeund
Liqueur – Fabrik“, sowie auch die Brauerei in Krásné Březno
(Schönpriesen). Gleichzeitig saßen in den Kontrollgremien
eine Reihe von Firmen, und zwar nicht nur in Ústí nad Labem,
sondern auch z.B. in der Zementfabrik in Hradec Králové oder
in der Prager Versicherungsanstalt Union.
Carl Georg Wolfrum war eine interessante und in manchem

CZ ENG DE
sklonku svého života se pustil do psaní svých pamětí, které
vyšly tiskem v roce 1893. Stejně jako další významní ústečtí
podnikatelé, tak také Wolfrumové pomáhali financovat sociální,
zdravotnická a kulturní zařízení, např. provoz léčebny tuberkulózy,
stavbu evangelického kostela či Labskou kašnu na Lidickém
náměstí.
WEINMANNOVÉ - Ed. J. Winmann
Hans Weinmann patřil mezi vynikající ústecké podnikatele 1.
poloviny 20. století. Věnoval se podnikání a obchodu s uhlím a
zároveň pomáhal rozvíjet sportovní hnutí. Na přelomu 19. a 20.
století byl předsedou Prvního tenisového klubu v Ústí nad
Labem. Za své významné postavení vděčil především svému
otci Eduardu Jacobu Weinmannovi, který na přelomu 19. a 20.
století téměř z ničeho vybudoval významný rodinný podnik
zaměřený především na obchod s ústeckým uhlím. Po počátečních
úspěších firma rozšířila své působení na celou oblast hnědouhelných
pánví severozápadních Čech. Ed. J. Weinmann
nechal vybudovat na Labi v Ústí uhelné překladiště, čímž značně
rozšířil exportní možnosti vlastní firmy. Tyto aktivity zanedlouho
postavily rodinnou firmu Ed. J. Weinmanna mezi nejvýznamnější
a nejbohatší podniky v Ústí nad Labem. Ed. J.
Weinmann vešel ve známost také jako štědrý mecenáš řady
sociálních a zdravotnických zařízení. Weinmannova firma se
spolupodílela na vybudování městského sirotčince a nalezince,
Městského ústavu pro šestinedělky, slepecké školy, městské
Council, where he particularly dealt with financial and budget
issues. He founded a weekly „Aussiger Anzeiger“ in Ústí nad
Labem whose objective was to provide complex information on
the happenings in the town, country and in the world. At the end
of his life he started writing his memoirs, published in 1893. In
the same way as other important Ústí entrepreneurs, the Wolfrums
also helped fund social, health care and cultural facilities,
such as the running of the tuberculosis medical institution,
construction of the Evangelic church and the fountain on Lidické
Square.
THE WEINMANNS - Ed. J. Winmann
Hans Weinmann was one of the most outstanding businessmen
in Ústí in the early 20th century. He traded in coal and, at the
same time, he helped develop the sports movement. At the
turn of the 19th and 20th century, he was chairman of the First
Tennis Club in Ústí nad Labem. He owed his important status
particularly to his father, Eduard Jacob Weinmann, who managed
to build up an important family coal trading business from
scratch at the turn of the 19th and 20th century. The initial
success of the company made it possible for them to expand
their operations to the whole territory of brown coal basins in
north-western Bohemia. Ed. J. Weinmann had built a coal
tranship centre on the River Labe in Ústí, which considerably
increased the export possibilities of his own company. These
activities soon made the family business of Ed. J. Weinmann
one of the most important and prosperous businesses in Ústí
nad Labem. Ed. J. Weinmann was also famous for his generous
sponsoring of a number of social and health care facilities.
Weinmann´s company took part in the building of the muni-
auch progressive Persönlichkeit. Er war am politischen Leben
aktiv beteiligt und war nicht nur ein langjähriger Stadtratsherr,
sondern auch ein Abgeordneter des Landestages, sowie auch
Mitglied des Wiener Reichsrates, wo er sich vor allem mit den
Fragen der Finanzen und Budgets beschäftigte; auf dem Gebiet
der Stadt Ústí nad Labem gründete er die Wochenzeitschrift
„Aussiger Anzeiger“ mit dem Ziel vollständige Informationen
über das Geschehen in der Stadt, im Land und auf der Welt zu
gewährleisten. Am Ende seines Lebens fing er an, seine Memoiren
zu schreiben, welche im Jahre 1893 in der Presse herausgegeben
wurden. Genauso wie die anderen bedeutenden Aussiger
Unternehmer halfen auch die Wolfrums die Sozial-,
Gesundheits- und Kulturanstalten zu finanzieren, z.B. den Betrieb
der Kuranstalt für Tuberkulose, den Aufbau der evangelischen
Kirche oder den Labská kašna (Elbbrunnen) am Platz
Lidické náměstí.
DIE WEINMANNS - Ed. J. Winmann
Hans Weinmann gehörte zu hervorragenden Aussiger Unternehmern
der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts. Er beschäftigte
sich mit Unternehmen und dem Handel von Kohle und gleichzeitig
half er bei der Entwicklung der Sporterziehung. An der
Wende des 19. und 20. Jahrhunderts war er der Vorsitzende
des Ersten Tennisklubs in Ústí nad Labem. Für seine bedeutende
Position hatte er vor allem seinem Vater Eduard Jacob Weinmann
zu danken, der an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts
eine bedeutende Familienfabrik beinahe aus dem Nichts
aufbaute, welche sich vor allem auf den Handel mit Aussiger
Kohle fokussierte. Nach dem anfänglichen Erfolg erweiterte die
Firma ihren Wirkungsbereich im ganzen Gebiet der Braunkohlebecken
Nordwest-Böhmens. Ed. J. Weinmann ließ eine Kohlenumladestätte
an der Elbe in Ústí aufbauen, wodurch er die
Exportmöglichkeiten seiner eigenen Firma deutlich erweiterte.
Diese Aktivitäten setzte kurz nachher die Familienfirma von Ed.
J. Weinmann unter die wichtigsten und reichsten Werke in Ústí
nad Labem. Ed. J. Weinmann wurde auch als ein großzügiger
51

52
CZ ENG DE
knihovny a Plicního sanatoria Na Kabátě. Tradici této významné
ústecké firmy a židovské rodiny přerušil až nástup nacismu,
celá rodina emigrovala na sklonku 30. let 20. století nejprve do
Velké Británie, později do USA. Ještě před emigrací Weinmannové
prodali téměř celý svůj majetek Živnobance, a to značně
pod jeho skutečnou cenou.
I
IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934)
Ignatz Petschek je dodnes v Ústí nad Labem vnímán jako
jeden z nejschopnějších a zároveň společensky nejpřínosnějších
ústeckých podnikatelů přelomu 19. a 20. století. O svoji
pověst se zasloužil především svým velkorysým mecenášstvím,
kterým podporoval řadu společensky prospěšných projektů.
Pocházel z kolínské židovské rodiny obchodníka Mojžíše. Neúplné
vzdělání získal v Praze, kde navštěvoval šest tříd humanitního
gymnázia na Malé Straně. Poté jeho studium skončilo a
mladý Ignatz začal pracovat jako učedník v Pražské bance.
Potom, když Petschek odevzdal Pražské bance bezchybné
revizní zprávy o lounském cukrovaru, byl v polovině 70. let
vyslán do Ústí nad Labem na výpomoc do bankovního velkoobchodu
s uhlím, který patřil jeho zaměstnavateli. Roku 1876
začal pracovat u firmy J. Weinmanna jako obchodní cestující.
1. 1. 1880 již otevřel svou vlastní firmu s obchodem s uhlím v
Ústí nad Labem, která se stala přímou konkurencí J. Weinmanna.
Ignatz své podnikání úspěšně rozvíjel; roku 1882 se spojil s
kapitálově silnou Anglobankou a zanedlouho se stal významným
podílníkem celé řady těžařských společností v Čechách i v
Německu.
Obchodní úspěchy udělaly z Ignatze významného a zámožné-
cipal orphanage and foundling hospital, the municipal institute
for pregnant women, the school for blind children, the city library
and the lung sanatorium in Na Kabátě. The tradition of this
renowned Ústí business and Jewish family was interrupted by
the Nazis. The whole family emigrated, first to Great Britain at
the end of the 1930´s and later to the USA. Before their emigration,
the Weinmanns sold nearly all their property to Živnobanka,
considerably below the market price.
IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934)
Still today, Ignatz Petschek is appreciated in Ústí nad Labem
as one of the most capable entrepreneurs and, at the same
time, as one whose activities brought the biggest social contributions
to the town at the turn of the 19th and 20th century. He
owes his reputation particularly to his generous sponsorship, as
he funded many useful and beneficial projects for society. He
came from a Jewish family from Kolín headed by businessmen
Moses. He did not complete his education in Prague, where he
attended six years of humanitarian gymnasium (grammar school)
in Malá Strana. After he had finished his studies, the young
Ignatz went to work as an apprentice in the Prague Bank. When
Petschek submitted error-free review reports on the Louny
sugar factory to the Prague Bank, he was sent to Ústí nad
Labem to help at the Bank’s coal wholesale owned by his
employer in the mid 1870´s. In 1876, he joined J. Weinmann´s
business as a commercial traveller.
On 1. 1. 1880, he set up his own business trading in coal in
Ústí nad Labem, which became a straight competitor to J. Weinmann.
Ignatz was successful in developing his business; in
1882, he merged with the financially strong “Anglobanka” and
very soon he owned considerable interests in a number of
Förderer einer Reihe Sozial- und Gesundheitsanstalten
bekannt. Weinmanns Firma war am Aufbau des Stadtwaisenhauses
und Findelhauses, des Stadtinstitutes für Wöchnerinnen,
Blindenschulen, der Stadtbibliothek sowie auch des Lungensanatoriums
Na Kabátě beteiligt. Die Tradition dieser bedeutenden
Aussiger Firma und gleichzeitig jüdischen Familie
wurde erst durch das Auftreten des Nationalsozialismus unterbrochen;
die ganze Familie emigrierte am Ende der 30er Jahre
des 20. Jahrhunderts zuerst nach Großbritannien und später in
die USA. Noch bevor die Weinmanns emigrierten, hatten sie
fast ihr ganzes Vermögen an die Bank Živnobanka verkauft, und
zwar deutlich unter dem wirklichen Preis.
IGNATZ PETSCHEK (1857 - 1934)
Ignatz Petschek wird noch heute in Ústí nad Labem als einer
der fähigsten und gleichzeitig gesellschaftlich dienbarsten Aussiger
Unternehmer an der Wende des 19. und 20. Jahrhunderts
wahrgenommen. Sein Ansehen gewann er vor allem durch
seine großzügigen Förderungen, mit welchen er eine Reihe
gesellschaftlich nützlicher Projekte unterstützte. Er stammte
aus einer jüdischen Kölner Familie des Geschäftsmannes Mojžíš
(Moses). In Prag erwarb er eine unvollständige Ausbildung,
wo er sechs Studienjahre eines humanitären Gymnasiums an
Malá Strana (Kleinseite) besuchte. Nachher bendete er die
Schule und der junge Ignatz begann als Lehrling in der Pražská
banka (Prager Bank) zu arbeiten. Nachdem Petschek fehlerfreie
Revisionsberichte über die Zuckerfabrik in Louny an die Pražská
banka abgegeben hatte, wurde er mitte der 70er Jahre
nach Ústí nad Labem als ein Gehilfe in den bankeigenen
Großhandel mit Kohle gesendet, welcher seinem Arbeitgeber
gehörte. Im Jahre 1876 fing er an, bei der Firma von J. Weinmann
als Geschäftsreisender zu arbeiten.
Am 1.1.1880 eröffnete er bereits seine eigene Firma mit einem
Kohlegeschäft in Ústí nad Labem, welches eine direkte Konkurrenz
für J. Weinmann wurde. Ignatz entwickelte sein Unterne-

CZ ENG DE
ho ústeckého občana; i tak mu však sociální situace v Ústí nad
Labem nebyla lhostejná. V době krize v roce 1900 zavedl výrobu
briket z méně hodnotného, a tedy lacinějšího uhlí. Ve 30.
letech prodával městu uhlí pouze za režijní cenu, aby mohlo být
lacině poskytováno ústeckým nezaměstnaným. Rodina Petschků
také podporovala řadu sociálních a zdravotnických zařízení.
Z nejvýznamnějších donací lze jmenovat stavbu dětského pavilonu
ústecké nemocnice (1897), chlapecký výchovný domov Na
Kabátě (1911), ozdravovnu pro nemocné tuberkulózou (1913) či
mateřskou školku v Předlicích (1930 – 1931).
HEINRICH SCHICHT(*1880)
Heinrich Schicht byl členem významné rodiny ústeckých průmyslníků.
Od roku 1907 byl prezidentem akciové společnosti
Schichtových závodů, které patřily v období 1. poloviny 20. století
k předním producentům ve svém oboru na území monarchie.
Závody se specializovaly především na výrobu mýdla, svíček,
vodního skla, kartonážku, stearinku, gylcerinku a také
ovocných šťáv Ceres saft.
Původně rodinný podnik na výrobu mýdla založil v rodinném
domě v Rynolticích po polovině 19. století Georg Schicht.
Georgovi Schichtovi se přes řadu problémů podařilo udržet
firmu při životě a roku 1878 ji předat svým čtyřem synům. Hlavní
slovo v rodinném podniku záhy získal Johann Schicht, který
také roku 1882 přenesl, především z ekonomických důvodů,
mining companies in Bohemia and Germany.
Business success made Ignatz an important and wealthy citizen
of Ústí. However, he did not feel indifferent about the social
situation there. At the time of the crisis in 1900, he introduced
the manufacturing of briquettes from lower quality and cheaper
coal. In the 1930´s, he only sold coal to the city at overhead
cost, to make it possible to provide coal for Ústí inhabitants
cheaply. The Petschek family also funded many social
and health care facilities. Of the most important donations we
can name the building of the children’s section of the town hospital
(1897), the Children’s educational home for boys Na Kabátě
(1911), the tuberculosis sanatorium (1913) and a daily nursery
in Předlice (1930 – 1931).
HEINRICH SCHICHT(*1880)
Heinrich Schicht was a member of an important family of Ústí
entrepreneurs. From 1907, he was the president of Schicht´s
Works, the joint stock company, which in the mid 20th century
was one of the top producers in the empire in their area. His
works specialised particularly in producing soap, candles,
water glass, and also comprised a carton board shop, tristearin
and glycerine factory and also produced “Ceres saft” fruit juices.
The originally soap manufacturing family business was founded
by Georg Schicht in his house in Rynoltice in the mid 19th
century. Despite a number of problems, Georg Schicht managed
to keep the company going and in 1878, he left the company
to his four sons. Soon, the main say in the family business
hmen erfolgreich; im Jahre 1882 kam ein Kontakt mit der kapitalstarken
Anglobanka und kurz danach wurde er zum bedeutenden
Teilhaber einer Reihe von Bergbaugesellschaften sowohl
in Tschechien als auch in Deutschland.
Die Geschäftserfolge machten einen bedeutenden und wohlhabenden
Aussiger Bürger aus Ignatz; trotzdem blieb ihm die soziale
Situation in Ústí nad Labem nicht gleichgültig. Während der
Krise im Jahre 1900 führte er die Produktion von Briketts aus
weniger wertvoller und damals günstigerer Kohle ein. In den
30er Jahren verkaufte er der Stadt Kohle nur für einen Selbstkostenpreis,
damit die Aussiger Arbeitslosen damit günstig versorgt
werden konnten. Die Petschek Familie unterstützte auch
eine Reihe Sozial- und Gesundheitsanlagen. Von den wichtigsten
Spenden nennen wir den Aufbau des Kinderpavillons im
Aussiger Krankenhaus (1897), weiter das Erziehungsheim für
Jungen Na Kabátě (1911), ein Erholungsheim für Kranke mit
Tuberkulose (1913) oder den Kindergarten in Předlice (1930 –
1931).
HEINRICH SCHICHT(*1880)
Heinrich Schicht war das Mitglied einer bedeutenden Familie
von Aussiger Industriellen. Seit 1907 war er der Präsident der
Aktiengesellschaft der Schichtwerke, die während der 1. Hälfte
des 20. Jahrhunderts zu den führenden Produzenten in ihrem
Bereich auf dem Gebiet der Monarchie gehörten. Die Schichtwerke
spezialisierten sich vor allem auf die Produktion von
Seife, Kerzen, Wasserglas, Kartonage, Stearin (Kerzenrohstoff),
Glycerin (Seifengrundsubstanz) und auch von Fruchtsäften
Ceres Saft.
Das ursprüngliche Familienwerk für Seifenproduktion gründete
Georg Schicht in einem Familienhaus in Rynoltice nach der
Mitte des 19. Jahrhunderts. Trotz vieler Probleme gelang es
Georg Schicht, die Firma am Leben zu erhalten und sie im
53

54
CZ ENG DE
továrnu do Ústí nad Labem, kde sídlila na rozhraní obcí Kramoly
a Novosedlice (dnešní Ústí nad Labem – Střekov). Přemístění
firmy do Ústí nad Labem se ukázalo jako úspěšný strategický
krok, protože Schichtova továrna se zakrátko stala jedním z
největších ústeckých podniků a roku 1906 se přeměnila na akciovou
společnost, v jejímž čele stál zprvu jako prezident Johann
Schicht, po jeho smrti v roce 1907 jeho syn Heinrich.
Heinrich Schicht otevřel podnik nejen novým vědeckým poznatkům,
ale také evropským trhům. Podnik dokázal rychle reagovat
na potřeby poptávky a z toho důvodu byla v roce 1911 uvedena
do provozu ztužovna tuků, první v Evropě. Úspěšný rozvoj
Schichtových závodů pokračoval v podstatě bez přerušení
až do konce II. světové války, bez závažnějších ztrát přečkal i
období hospodářské krize ve 30. letech. Společně s rozvojem
společnosti přecházel veškerý kapitál podniku do vlastnictví
zahraničních společností a již v roce 1929 firmu v podstatě ovládala
anglicko-holandská společnost Unilever. Rozvoj společnosti
pokračoval až do konce II. světové války, kdy se podnik
částečně přeorientoval na válečnou výrobu. S koncem války
však zároveň skončilo období, kdy společnost patřila jejím
zakladatelům. V květnu 1945 přešel podnik do českých rukou,
dnes se jedná o podnik Setuza.
was held by Johann Schicht, who also transferred the business
to Ústí nad Labem in 1882, particularly due to economic reasons.
It was located between the municipalities of Kramoly and
Novosedlice (today’s Ústí nad Labem – Střekov). The relocation
to Ústí nad Labem proved to be a successful strategic decision,
because in a very short time Schicht´s company was one
of the biggest Ústí businesses and in 1906, it was changed into
a joint stock company with Johann Schicht as company president
at first, succeeded by his son Heinrich after his death in
1907.
Heinrich Schicht opened the company to new scientific knowledge
and also to European markets. The company was quick
to respond to demand, so a fat hardener factory was established
in 1911, the first in Europe. The successful development of
Schicht´s Works generally continued without interruption until
the end of WWII. It also managed to survive the period of economic
crisis in the 1930´s without any serious losses. With the
growth of the company all the capital came to the possession
of foreign companies and as early as in 1929, the company was
generally controlled by English-Dutch Unilever. The growth
continued until the end of WWII, with the company focusing
partially on war manufacturing. However, with the end of the
war, the period when the company belonged to its founders
ended. In May 1945, the company passed to Czech hands, and
today it is called Setuza.
Jahre 1878 an seine vier Söhne zu übergeben. Johann Schicht
war derjenige, der in dem Familienwerk das Hauptwort hatte
und der im Jahre 1882 die Fabrik vor allem aus ökonomischen
Gründen nach Ústí nad Labem verschob, wo sie an der Grenze
der Gemeinden Kramoly (Krammel) und Novosedlice (heute
Ústí nad Labem – Střekov) ihren Sitz hatte. Die Verlegung der
Firma nach Ústí nad Labem zeigte sich als ein erfolgreicher
strategischer Schritt, denn die Schichtwerke wurden in kurzer
Zeit eine der größten Aussiger Fabriken. Im Jahre 1906 wandelte
sich die Firma in eine Aktiengesellschaft, an deren Spitze
zuerst Johann Schicht als Präsident stand, und nach seinem
Tod im Jahre 1907 dann sein Sohn Heinrich.
Heinrich Schicht öffnete die Fabrik nicht nur für neue Wissenschaftskenntnisse,
sondern auch für den europäischen Markt.
Die Firma war in der Lage, auf die Bedürfnisse der Anfrage
schnell zu reagieren und aus diesem Grund wurde im Jahre
1911 die erste Fetthärtungsanlage Europas in Betrieb genommen.
Die erfolgreiche Entwicklung der Schichtwerke dauerte im
Prinzip ohne Unterbrechung bis zum Ende des II. Weltkriegs an
und überwand ohne schwerere Verluste auch die wirtschaftliche
Krise in den 30er Jahren. Zusammen mit der Entwicklung der
Gesellschaft ging das gesamte Kapital der Firma ins Besitztum
ausländischer Gesellschaften über und bereits im Jahre 1929
wurde die Firma im Prinzip von der englisch-holländischen
Gesellschaft Unilever beherrscht. Die Entwicklung der Gesellschaft
ging bis zum Ende des II. Weltkrieges weiter, als das Werk
sich teilweise auf die Kriegsproduktion umorientierte. Mit dem
Ende des Kriegs endete allerdings auch die Zeit, wo die Firma
ihren Gründern gehörte. Im Mai 1945 ging die Firma in tschechische
Hände über; heute handelt es sich um die Firma Setuza.

CZ ENG DE
FERDINAND MARESCH (1854-1940)
Ferdinand, syn Johanna Maresche, zakladatele ústecké továrny
na siderolitovou keramiku, absolvoval živnostenskou školu v
Ústí a odbornou školu v Drážďanech. Pokračoval v profesi
svého otce a v roce 1873 převzal jeho továrnu; rodinnou firmu
proslavili mimo jiné i trpaslíci. Velké zkušenosti v oboru keramiky
a porcelánu získal Ferdinand v roce 1877 při studijní cestě
do Bruselu.
V letech 1890-1919 byl členem městské rady a měl na starosti
komunální finance. Z Mareschovy iniciativy město v roce 1893
výhodně zakoupilo lesy na labských stráních mezi Větruší a
Chvalovem a v roce 1898 rozsáhlé pozemky na Klíši určené pro
výstavbu vilového sídliště. Ferdinand stál rovněž u zavedení
tramvajové dopravy ve městě a zřízení železniční vlečky do
předlické průmyslové oblasti. Velmi se zasloužil o rozvoj ústeckého
školství a kultury, v letech 1924-1934 byl předsedou ústecké
Muzejní společnosti. Poté, co byl v roce 1903 zvolen za libereckou
Obchodní komoru poslancem zemského sněmu, se
angažoval i v zemské politice, kde prosadil regulaci toku Labe
mezi Štětím a Ústím nad Labem.
FERDINAND MARESCH (1854-1940)
Ferdinand, the son of Johann Maresch, founder of the Ústí factory
producing siderolite ceramics, completed the School of
Trade in Ústí and the Vocational College in Dresden. He followed
in the footsteps of his father and in 1873, he took over his
factory. Apart from others, the family business also became
famous for producing gnomes. Ferdinand gained great expertise
in ceramics and porcelain on his study trip to Brussels in
1877 .
Between 1890 and 1919, he was a member of the City Council
and was in charge of municipal finances. Thanks to his initiative,
the town purchased forests on the slopes of the River
Labe valley between Větruše and Chvalov at a very good price
in 1893, and in 1898, a large piece of land on Klíše with the
objective of building a villa neighbourhood. Ferdinand also initiated
the introduction of tramway transport in the town and
the establishment of a railway siding to the Předlice industrial
area. He was also decisive in developing Ústí education and
culture, and between 1924 and 1934, he was the chairman of
the town Museum Association. After he was elected member
of parliament for the Liberec Chamber of Commerce in 1903,
he was engaged in national politics, where he enforced the
regulation of the River Labe stream between Štětí and Ústí nad
Labem.
FERDINAND MARESCH (1854-1940)
Ferdinand, der Sohn von Johann Maresch, Gründer der Aussiger
Fabrik für Keramik aus Siderolith (griech. >Eisenstein

56
CZ ENG DE
DR.H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936)
Po absolvování obecné školy a měšťanky se Heinrich Lumpe
vyučil v ústeckém obchodě s koloniálním zbožím svého strýce
Ignaze Lumpeho, který zanedlouho převzal a úspěšně vedl. V
roce 1908 založil společnost pro výstavbu vodovodů, která
mimo jiné postavila vodovod na Sněžku. Téhož roku zřídil
Lumpe na východním úpatí Mariánské skály park pro ochranu
přírody a ptactva (dnešní ZOO»), na jehož rozvoj věnoval značné
finanční částky. Za zásluhy o ochranu ptactva a životního
prostředí mu vídeňská universita udělila zlatý diplom a universita
v Greifswaldu čestný doktorát.
MAX SCHAFFNER (1831-1907)
FOTO
Max Schaffner byl od roku 1859 technickým ředitelem Rakouského
spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu». Již od
počátku kladl velký důraz na vlastní vědecký výzkum továrny.
Firma se úspěšně rozvíjela a Schaffner se v roce 1872 stal
generálním ředitelem a díky finančním ziskům ze své vlastní
badatelské práce také významným akcionářem firmy a prezi-
DR. H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936)
After completing elementary and junior school, Heinrich Lumpe
served his apprenticeship in the Ústí grocery shop owned by
his uncle Ignaz Lumpe. He took over the shop in a short time
and ran the business very well. In 1908, he founded a company
building water mains, which also installed water mains to
Mount Sněžka. In the same year, Lumpe established a conservation
area and a bird sanctuary on the eastern foothills of
Mariánská Rock (today’s ZOO»), and he invested enormous
funds in its development. He was awarded a gold diploma for
his contribution to the protection of birds and environment by
the Viennese University and was a recipient of an honourable
doctor’s decree granted by the University of Greifswald.
MAX SCHAFFNER (1831-1907)
FOTO
Max Schaffner became technical director of the Austrian Chemical
and Metallurgical Works» in 1859. From the very beginning,
he put great emphasis on the company’s own scientific
research. The company did very well and Schaffner became
managing director in 1872. Thanks to the financial income from
his own research work he also became an important sharehol-
DR.H.C. HEINRICH LUMPE (1859 -1936)
Nach Absolvieren der Volksschule und Bürgerschule machte
Heinrich Lumpe eine Ausbildung im Aussiger Geschäft für Kolonialwaren
bei seinem Onkel Ignaz Lumpe, welches er in kurzer
Zeit übernahm und erfolgreich führte. Im Jahre 1908 gründete
er eine Gesellschaft für den Aufbau von Wasserleitungen, die
unter anderem auch die Wasserleitung zum Berg Sněžka (Schneekoppe)
baute. In demselben Jahr errichtete Lumpe am östlichen
Fuße des Marienfelsens einen Park zum Schutz der
Natur und der Vogelwelt (der heutige Zoo»), für dessen Entwicklung
er deutliche finanzielle Beträge widmete. Für seine
Verdienste um den Schutz der Vogelwelt und der Umwelt wurde
ihm ein goldenes Diplom von der Wiener Universität und eine
Ehrendoktorwürde von der Universität in Greifswald verliehen.
MAX SCHAFFNER (1831-1907)
FOTO
Max Schaffner war seit 1859 der technische Direktor des Österreichischen
Vereins für chemische und metallurgische Produktion».
Bereits vom Anfang an legte er einen großen Wert auf
eigene wirtschaftliche Forschung der Fabrik. Die Firma entwickelte
sich erfolgreich und Schaffner wurde im Jahre 1872 Generaldirektor
und dank finanzieller Erträge von seiner eigenen

CZ ENG DE
dentem správní rady. Za svou badatelskou činnost získal řadu
evropských ocenění, např. Zlatou medaili na výstavě v Londýně
v roce 1863. Roku 1873 obdržel na světové výstavě ve Vídni
čestný diplom a na pařížské světové výstavě v roce 1878 byl
opět oceněn zlatou medailí za velké vědecké zásluhy. Ve své
badatelské a vědecké práci se zabýval především technologií
využití sodových kalů. V podniku působil M. Schaffner jako člen
správní rady až do své smrti v roce 1907.
ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877)
Ernst Gustav Doerell se u svého strýce Josefa Krombolze v
Litoměřicích vyučil malířem pokojů. V letech 1856-1858 studoval
na pražské akademii u profesora Maxe Haushofera krajinomalbu,
ve které se poté, co se roku 1859 definitivně usadil v
Ústí, zaměřil na zachycení stavu místní krajiny na počátku průmyslové
revoluce. Krátce po Doerellově smrti se jeho díla stala
sběratelským předmětem, především v řadách ústeckých podnikatelů.
Největší kolekci Doerellova díla čítající více než 100
olejomaleb vlastní v současné době Muzeum města Ústí nad
Labem».
der in the company and chairman of the Board of Directors. He
was awarded a number of European awards for his research,
for example, the golden medal at the exhibition in London in
1863. In 1873, he was awarded an honorary diploma at the
World Exhibition in Vienna and in 1878, he was awarded the
gold medal for his great work in science at the Paris World
Exhibition. In his research and academic work, he was particularly
interested in the technology of the use of soda sludge.
Max Schaffner was a member of the Board of Directors until his
death in 1907.
ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877)
Ernst Gustav Doerell was trained in house painting by his uncle
Josef Kromolz in Litoměřice. Between 1856 and 1858, he studied
landscape painting at the Prague Academy under Professor
Max Haushofer. In 1859, he finally settled in Ústí and in his
work he focused on depicting the local countryside at the
beginning of the industrial revolution. Shortly after his death, his
paintings became a desired subject for collectors, particularly
among Ústí entrepreneurs. The biggest collection of Doerell´s
works, amounting to more than 100 oil paintings, is currently
owned by the Museum of the City of Ústí nad Labem».
Forschungsarbeit auch ein bedeutender Aktionär der Firma,
sowie auch Präsident des Verwaltungsrates. Für seine Forschungsaktivitäten
erhielt er eine ganze Reihe europäischer
Anerkennungen, z.B. die Goldene Medaille in einer Ausstellung
in London im Jahre 1863. In der Weltausstellung in Wien im
Jahre 1873 erhielt er ein Ehrendiplom und in der Weltausstellung
in Paris im Jahre 1878 wurde er wieder mit einer Goldenen
Medaille für große wissenschaftliche Verdienste ausgezeichnet.
Bei seiner Forschungs- und Wissenschaftstätigkeit
beschäftigte er sich vor allem mit einer Technologie der Nutzung
von Sodaschlamm. In der Firma war M. Schaffner als Mitglied
des Verwaltungsrates bis zu seinem Tod im Jahre 1907 tätig.
ERNST GUSTAV DOERELL (1832-1877)
Ernst Gustav Doerell erlernte bei seinem Onkel Josef Krombolz
in Litoměřice (Leitmeritz) den Beruf des Malers. In den Jahren
1856-1858 studierte er Landschaftsmalerei an der Prager Akademie
bei Professor Max Haushofer. In diesem Bereich fokussierte
er sich später, nachdem er sich im Jahre 1859 endgültig
in Ústí niederließ, auf die Darstellung des Zustands der hiesigen
Landschaft am Anfang der Industriellen Revolution. Kurz nach
Doerells Tod wurden siene Werke zum Sammlungsgegenstand,
vor allem unter den Aussiger Unternehmern. Die größte Sammlung
von Doerells Werke mit mehr als 100 Ölgemälden besitzt
aktuell das Museum der Stadt Ústí nad Labem».
57

58
CZ ENG DE
ERNST NEUSCHUL (1895-1968)
Ernst Neuschul se narodil do ústecké židovské obchodnické
rodiny; proti vůli rodičů se však nestal obchodníkem, ale věnoval
se umělecké kariéře. V letech 1915 studoval na výtvarných
akademiích v Praze, Vídni, Krakově a Berlíně, kde v roce 1919
získal absolutorium a kde v letech 1919-1933 působil. Neuschul
byl stoupencem výtvarného směru "Nová věcnost". Po nástupu
nacistů k moci musel opustit Německo, a tak se v roce 1933
vrátil do Ústí nad Labem. V letech 1935-1936 přijal pozvání
Svazu sovětských výtvarných umělců a tvořil v SSSR. Po svém
návratu se však stal terčem útoků ústeckých nacistů, kteří zničili
i většinu jeho obrazů, a byl donucen se z Ústí nad Labem
odstěhovat do Prahy. V roce 1939 emigroval s celou rodinou do
Velké Británie, která se stala jeho druhou vlastí. Ernst Neuschul
patří k nejvýznamnějším ústeckým umělcům 20. století; mimo
jiné vytvořil i vynikající portréty T.G. Masaryka, E. Beneše, či
ústeckého starosty L. Pölzla».
ERNST NEUSCHUL (1895-1968)
Ernst Neuschul was born into an Ústí Jewish business family,
however, against the wishes of his parents he did not become
a businessman, but devoted his life to an artistic career. In
1915, he studied at the College of Art in Prague, Vienna, Krakow
and Berlin, where he completed his studies in 1919 and
where he worked from 1919 to 1933. Neuschul was a follower
of the "New pragmatism" art style. After the Nazis came to
power, he had to flee Germany, and came back to Ústí nad
Labem in 1933. Between 1935-1936, he accepted an invitation
from the Association of Soviet Artists and worked in the USSR.
However, after his return, he was attacked by the Ústí Nazis,
who also destroyed most of his paintings, and he was made to
leave Ústí nad Labem and move to Prague. He emigrated with
all his family to Great Britain in 1939, which became his second
homeland. Ernst Neuschul is one of the most important artists
from Ústí in the 20th century. Apart from others, he painted
excellent portraits of T.G. Masaryk, E. Beneš, and the Ústí
Mayor L. Pölzl».
ERNST NEUSCHUL (1895-1968)
Ernst Neuschul wurde in einer Aussiger jüdischen Geschäftsfamilie
geboren; gegen den Willen seiner Eltern wurde er jedoch
kein Kaufmann, sondern widmete sich einer Karriere als Künstler.
In den Jahren 1915 studierte er an den Akademien für bildende
Kunst in Prag, Wien, Krakau und Berlin, wo er im Jahre
1919 das Absolutorium (österr. für Bestätigung über ein
abgeschlossenes Hochschulstudium) erhielt und wo er in den
Jahren 1919-1933 künstlerisch tätig war. Neuschul war ein
Anhänger der Strömung "Neue Sachlichkeit". Nach dem Machtantritt
der Nazis musste er Deutschland verlassen und ging im
Jahre 1933 zurück nach Ústí nad Labem. In den Jahren 1935-
1936 akzeptierte er die Einladung vom Verband Bildender Künstler
der UdSSR und schuf in der UdSSR. Nach seiner Rückkehr
wurde er allerdings ein Ziel für Angriffe der Aussiger Nazis,
die auch seine meisten Bilder zerstörten. Er wurde gezwungen,
aus Ústí nad Labem nach Prag zu ziehen. Im Jahre 1939 emigrierte
er mit der ganzen Familie nach Großbritannien, wo er
seine zweite Heimat fand. Ernst Neuschul gehört zu den bedeutendsten
Aussiger Künstlern des 20. Jahrhunderts; er schuf
unter anderem auch hervorragende Porträts von T.G. Masaryk,
E. Beneš oder vom Aussiger Bürgermeister L. Pölzl».

CZ ENG DE
LEOPOLD PÖLZL (1879-1944)
Leopold Pölzl měl vzdělání pouze ze základní a živnostenské
pokračovací školy. Poměrně brzy vstoupil do sociálně demokratické
strany a jako odborový funkcionář a novinář prošel mnohá
místa Rakouska a Německa, nejdéle působil jako novinář v
Korutansku. Do Ústí nad Labem přišel v roce 1913. Od konce
roku 1918 zasedal v obecním zastupitelstvu za německou sociální
demokracii a po komunálních volbách v roce 1919 se stal
prvním náměstkem starosty Franze Kapusty. Po jeho smrti byl
29. 3. 1920 zvolen starostou města, kterým byl až do nových
voleb 8. 10. 1923, kdy více hlasů dostal Pölzlův protikandidát,
Dr. Karl Schöppe. Při komunálních volbách v listopadu 1931 byl
vážným kandidátem na úřad starosty nacista Hans Krebs, čeští
voliči však dali své hlasy Pölzlovi a pomohli mu tak k vítězství.
Úřad starosty pak vykonával Leopold Pölzl až do červnových
komunálních voleb v roce 1938. Rozčarován politickým vývojem
v Evropě (anšlus Rakouska a šíření nacismu mezi Němci v
Čechách) se na jaře 1938 rozhodl rezignovat na politickou činnost
a stáhl svou kandidátku z komunálních voleb. Po Pölzlově
rezignaci utrpěla německá sociální demokracie v Ústí nad
Labem volební porážku a skončila až na 6. místě. Leopold Pölzl
nebyl veřejně činný jen v Ústí nad Labem; od roku 1924 byl členem
představenstva České hypotéční banky a v letech 1930-
1935 členem zemského zastupitelstva, v roce 1919 stál u zrodu
Svazu německých samosprávných korporací v ČSR. Pölzl patřil
k rozhodným odpůrcům nacismu. V létě 1944 Pölzl onemocněl
a byl hospitalizován v ústecké nemocnici, kde podle matriky
zemřel na selhání srdce, podle svědků však byl zavražděn.
Pölzlova rodina pak byla poznamenána nacistickou perzekucí .
LEOPOLD PÖLZL (1879-1944)
Leopold Pölzl completed only elementary school and trade
school . He joined the social democratic party quite early and
as a trade union official and a journalist he went to many places
in Austria and Germany, the longest time spent as a journalist
being in Carinthia. He came to Ústí nad Labem in 1913.
From the end of 1918, he was a member of the municipal
assembly of representatives for the German social democrats
and became first Deputy Mayor to Mayor Franz Kapusta after
the municipal election in 1919. He was elected Mayor of the
City after Kapusta´s death on 29 March 1920 until the next
election held on 8 October 1923, when his opponent, Dr. Karl
Schöppe, won more votes. In the municipal election in November
1931, the Nazi Hans Krebs was a serious candidate to the
office of Mayor, however, Czech voters gave their votes to
Pölzl and helped him win in this way. Until the June election in
1938, he worked in the office as Mayor. Frustrated about the
political development in Europe (annexation of Austria and the
spread of Nazism among Germans in Bohemia) he decided to
step down from political activities in spring 1938 and he withdrew
from the municipal election. After Pölzl´s resignation, the
German social democrats in Ústí nad Labem suffered a loss in
the election and came sixth. Leopold Pölzl´s public activities
were not confined only to Ústí nad Labem; from 1924, he was
a member of the Board of Directors of the Czech Mortgage
Bank (České hypotéční banky) and from 1930 to 1935, a member
of the national assembly of representatives, in 1919, he
was at the establishment of the German local government corporation
in Czechoslovakia. Pölzl was a decisive opponent of
the Nazis. In summer 1944, Pölzl fell ill and was hospitalised
in Ústí hospital, where according to the Registration Book of
Births and Deaths he died of heart failure. However according
to witnesses, he was murdered. Pölzl´s family was persecuted
by the Nazis.
lEOPOLD PÖLZL (1879-1944)
Leopold Pölzl hatte nur die Ausbildung einer Grund- und
Gewerbelehrlingsschule. Ziemlich bald trat er der sozialdemokratischen
Partei bei und ging als ein Gewerkschaftsfunktionär
und Journalist durch viele Orte Österreichs und Deutschlands;
am längsten war er als Journalist in Kärnten tätig. Nach Ústí
nad Labem kam er im Jahre 1913. Seit Ende des Jahres 1918
saß er der Gemeindevertretung für die deutsche Sozialdemokratie
vor und nach den Kommunalwahlen im Jahre 1919 wurde
er der erste Stellvertreter des Bürgermeisters Franz Kapust.
Nach Tod von Franz Kapust wurde er am 29. 3. 1920 als Bürgermeister
der Stadt gewählt, welcher er bis zu den neuen
Wahlen am 8. 10. 1923 blieb, als sein Gegenkandidat, Dr. Karl
Schöppe, mehr Stimmen gewann. Bei den Kommunalwahlen im
November 1931 war der Nationalsozialist Hans Krebs ein
heißer Kandidat für das Bürgermeisteramt, allerdings die tschechischen
Wähler gaben ihre Stimme für Pölzl und halfen ihm
dadurch zum Sieg. Leopold Pölzl übte dann das Bürgermeisteramt
bis zur Kommunalwahl im Juni 1938. Enttäuscht von der
politischen Entwicklung in Europa (Anschluss Österreichs und
Verbreitung von Nationalsozialismus unter den Deutschen in
Tschechien) entschloss er sich im Frühling 1938 an der politischen
Tätigkeit zu resignieren und zog seine Kandidatur für die
Kommunalwahl zurück. Nach Pölzls Resignation erlitt die deutsche
Sozialdemokratie in Ústí nad Labem eine Wahlniederlage
und landete auf dem 6. Platz. Leopold Pölzl war nicht nur in Ústí
nad Labem öffentlich tätig; seit 1924 war er das Mitglied des
Vorstands der Česká hypotéční banka (Tschechische Hypothekenbank)
und in den Jahren 1930-1935 das Mitglied der Landesvertretung,
im Jahre 1919 stand er bei der Geburt des Verbandes
der deutschen Selbstverwaltungskorporationen in der
ČSR. Pölzl gehörte zu den entschiedenen Gegnern des Naziregime.
Im Sommer 1944 wurde Pölzl krank und kam ins Aussiger
Krankenhaus, wo er laut Personenregister an Herzversagen
starb, allerdings laut Zeugen wurde er ermordet. Pölzls Familie
wurde dann durch die Naziverfolgung gezeichnet.
59

60
CZ ENG DE
BERGR RUDOLF (*4. 4. 1934 Soběslav)
Architekt, který již více než 40 let žije v Ústí nad Labem. Získal
řadu ocenění, v Ústí je autorem řešení Lidického náměstí
(1963) nebo budovy hotelu Vladimir (1986).
BUKAČ LUDĚK (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem)
Hokejista, který získal stříbrnou medaili na Mistrovství světa
roku 1961 a o dva roky později bronzovou medaili ze stejného
šampionátu. Známý je i jako úspěšný hokejový trenér, který se
pyšní zlatými medailemi z Mistrovství světa z let 1985 a 1996,
stříbrnými medailemi ze světových šampionátů z let 1982,
1983, 1985 a ze zimních olympijských her z roku 1984 a také
bronzovou medailí z Mistrovství světa z roku 1981.
ČERNICKÝ JIŘÍ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem)
Malíř a výtvarník, který studoval v Ústí nad Labem a v Praze. Je
nositelem Sorosovy ceny z roku 1997 a Ceny J. Chalupeckého
z roku následujícího.
HEJDUK MILAN (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem)
Hokejista, který v roce 1998 získal na Zimních olympijských
hrách v Naganu zlatou medaili, roku 2001 vítěz Stanley Cupu s
týmem Colorado.
HERZOGENBERGOVÁ JOHANNA (*23. 6. 1921 Sychrov)
Historička umění a organizátorka česko-německých kulturních
projektů. Své mládí prožila až do 2. světové války v Ústí nad
Labem, kam se i nyní stále vrací; většinu života však žije v
Německu. Za podporu rozvoje česko-německých vztahů a za
svoji kulturní práci získala řadu vyznamenání, v Německu např.
Spolkový kříž za zásluhy a Bavorský řád za zásluhy, v Česku jí
byl v roce 2003 udělen Řád T.G.Masaryka. Papež Jan Pavel II.
ji za "činy smíření Němců s Čechy a Poláky" jmenoval Dámou
Silvestrova řádu.
HORSTMANN-CZECH KLAUS (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem)
Mezinárodně uznávaný grafik, sochař a galerista prožil své dětství
v Ústí nad Labem a stále se do něj vrací. Činný je od šedesátých
let dvacátého století především v Berlíně, Heidelbergu a
v italské Carraře.
RUDOLF BERGR (*4. 4. 1934 Soběslav)
An architect who has lived in Ústí nad Labem for more than 40
years. He was granted a number of awards, he designed, for
example, Lidické Square (1963) and the Vladimir hotel(1986).
LUDĚK BUKAČ (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem)
An ice-hockey player who won a silver medal at the World
Championships in 1961 and a bronze medal two years later in
the same Championships. He is also famous as a successful
ice-hockey coach, who can boast of gold medals from the
World Championships in 1985 and 1996, silver medals from
the World Championships in 1982, 1983, and 1985, and the
Winter Olympic Games in 1984, as well as a bronze medal
from the World Championships in 1981.
JIŘÍ ČERNICKÝ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem)
A painter and artist who studied in Ústí nad Labem and in Prague.
He was a recipient of the Soros Award in 1997 and the J.
Chalupecký Award in 1998.
MILAN HEJDUK (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem)
An ice-hockey player who won the gold medal at the Winter
Olympic Games in Nagano in 1998, and who became a Stanley
Cup winner with his Colorado team in 2001.
JOHANNA HERZOGENBERGOVÁ (*23. 6. 1921 Sychrov)
An art historian and organiser of Czech-German cultural projects.
She spent her youth in Ústí nad Labem up to WWII, and
she always comes back nowadays; however, most of her life
has been spent in Germany. She has won a number of awards
for her encouragement of the development of Czech-German
relationships and her cultural work; for example, she was
awarded the Federal Cross in Germany for her efforts and
the Bavarian Order of Merit. In 2003, she was awarded the
Order of T.G. Masaryk. Pope John Paul II nominated her the
Lady of the Silvester Order for her efforts towards the "reconciliation
of Germans with Czechs and the Polish".
KLAUS HORSTMANN-CZECH (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem)
An internationally renowned graphic designer, sculptor and gallery
owner who spent his childhood in Ústí nad Labem and
keeps returning here. He has worked particularly in Berlin, Heidelberg
and Italian Carrara since the 1960´s.
BERGR RUDOLF (*4. 4. 1934 Soběslav, dt. Sobiëslaw)
Architekt, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt. Er
erhielt eine Reihe von Anerkennungen und ist auch der Autor
von der Lösung des Platzes Lidické náměstí in Ústí nad Labem
(1963), sowie auch des Gebäudes vom Hotel Vladimir (1986).
BUKAČ LUDĚK (*4. 8. 1935 Ústí nad Labem, dt. Aussig)
Hockeyspieler, der bei der Weltmeisterschaft 1961 die silberne
Medaille und zwei Jahre später beim gleichen Championat die
bronzene Medaille erhielt. Er ist ebenfalls als ein erfolgreicher
Hockeytrainer bekannt, der auf die goldenen Medaillen der
Weltmeisterschaften 1985 und 1996 stolz ist, auf die silbernen
Medaillen von den Weltmeisterschaften 1982, 1983, 1985 und
von den olympischen Winterspielen 1984, sowie auch auf eine
bronzene Medaille der Weltmeisterschaft im Jahre 1981.
ČERNICKÝ JIŘÍ (*1. 8. 1966 Ústí nad Labem, dt. Aussig)
Maler und Bildhauer, der in Ústí nad Labem und in Prag studierte.
Im Jahre 1997 erhielt er den Soros-Preis und im folgenden
Jahr den Preis Cena J. Chalupeckého.
HEJDUK MILAN (*14. 2. 1976 Ústí nad Labem, dt. Aussig)
Hockeyspieler, der im Jahre 1998 eine goldene Medaille bei
den olympischen Winterspielen in Nagano erhielt; im Jahre
2001 wurde er Gewinner des Stanley Cups mit seinem Colorado
Team.
HERZOGENBERGOVÁ JOHANNA (*23. 6. 1921 Sychrov, dt.
Sichrow)
Kunsthistorikerin und Organisatorin tschechisch-deutscher Kulturprojekte.
Ihre Kindheit verbrachte sie bis zum 2. Weltkrieg in
Ústí nad Labem, wohin sie jetzt immer noch zurückkommt; den
größten Teil ihres Lebens verbringt sie allerdings in
Deutschland. Sie erhielt eine Reihe Auszeichnungen für ihre
Förderung der Entwicklung der tschechisch-deutschen Beziehungen,
sowie auch für ihre kulturelle Tätigkeit; in Deutschland
war das z.B. das Bundesverdienstkreuz und der Bayerische
Verdienstorden, in Tschechien wurde ihr im Jahre 2003 der
T.G.Masaryk-Orden verliehen. Papst Johannes Paul II. nannte
sie die Dame des Silvesterordens für ihre "Tathandlungen der
Versöhnung zwischen Deutschen , Tschechen und Polen".
HORSTMANN-CZECH KLAUS (*23. 6. 1943 Ústí nad Labem,
dt. Aussig)
International anerkannter Graphiker, Bildhauer und Gallerist;
seine Kindheit verbrachte er in Ústí nad Labem, wohin er heutzutage
immer noch zurückkehrt. Seit den 60er Jahren des 20.
Jahrhunderts ist er vor allem in Berlin, Heidelberg und im italienischen
Carrara tätig.

CZ ENG DE
HOURA MIROSLAV (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou)
Grafik a malíř, který již více než 40 let žije v Ústí nad Labem.
Miroslav Houra získal řadu českých a mezinárodních uměleckých
cen a uskutečnil více než 100 samostatných výstav u nás
i v zahraničí. Je autorem monumentální mozaiky v průčelí administrativní
budovy bývalého okresního úřadu v Ústí nad Labem.
KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice)
Muzikolog a sbormistr, univerzitní profesor, který již v Ústí nad
Labem žije a působí více než 40 let. Od roku 1966 byl vedoucím
Ústeckého dětského sboru, se kterým realizoval více než
1200 hudebních koncertů nebo nahrávek a 40 zahraničních
zájezdů.
NĚMEČEK BOHUMIL (*2. 1. 1938 Tábor)
Boxer žijící více než 40 let v Ústí nad Labem. Své úspěchy
může doložit zlatou medailí z Letních olympijských her z roku
1960 v Římě, zlatou medailí z Mistrovství Evropy z roku 1967 a
bronzovou medailí z téhož šampionátu z roku 1963.
OTČENÁŠEK KAREL (*13. 4. 1920 České Meziříčí)
Římskokatolický biskup, který byl v letech 1951-1962 vězněn
komunistickým režimem. V letech 1965-1968 a 1973-1990
působil jako administrátor farního úřadu v Ústí nad Labem -
Trmicích. V roce 1995 byl vyznamenán Řádem T.G.Masaryka.
PÁRAL VLADIMÍR (*10. 8. 1932 Praha)
Spisovatel, který žil v Ústí nad Labem více než 40 let. Napsal
takřka dvacet knih, které byly vydány ve více než 3 milionech
výtisků; podle jeho děl bylo uvedeno 12 divadelních inscenací a
natočeno 7 filmů.
RANDOVÁ EVA (*31. 12. 1936 Kolín)
Operní pěvkyně a divadelní ředitelka, která své dětství a hudební
školu prožila v Ústí nad Labem. V letech 1969-1973 byla
sólistkou Národního divadla v Praze, od roku 1970 působila
také v Německu (Stuttgart, Norimberk, Bayreuth) a od roku
1980 v USA (Metropolitní opera v New Yorku). V letech 1995-
1998 byla divadelní ředitelkou Státní opery Praha.
MIROSLAV HOURA (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou)
A graphic designer and painter who has lived in Ústí nad
Labem for more than 40 years. Miroslav Houra has won a number
of Czech and international awards and exhibited at more
than 100 independent exhibitions nationwide and abroad. He is
the author of the monumental mosaic on the front face of the
administration building of the former district office in Ústí nad
Labem.
KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice)
A musicologist and choirmaster, university professor, who has
lived and worked in Ústí nad Labem for more than 40 years. He
led the Ústí Children’s Choir from 1966, has given more than
1200 music concerts or records and has been on 40 tours
abroad.
BOHUMIL NĚMEČEK (*2. 1. 1938 Tábor)
A boxer living in Ústí nad Labem for more than 40 years. He can
boast of a gold medal from the Summer Olympic Games in
1960 in Rome, a gold medal from the European Championships
in 1967 and a bronze medal from the European Championships
in 1963.
KAREL OTČENÁŠEK (*13. 4. 1920 České Meziříčí)
A Roman-Catholic bishop who was imprisoned by the communist
regime from 1951 to 1962. Between 1965-1968 and 1973-
1990, he was an administrator at the parish authority in Ústí
nad Labem - Trmice. In 1995, he was awarded the Order of
T.G. Masaryk.
VLADIMÍR PÁRAL (*10. 8. 1932 Prague)
A novelist who lived in Ústí nad Labem for more than 40 years.
He has written about twenty novels, which have been published
in more than 3 million copies; 12 plays have been performed
on stage and 7 films shot according to his novels.
EVA RANDOVÁ (*31. 12. 1936 Kolín)
An opera singer and theatre director who spent her childhood
and went to music school in Ústí nad Labem. Between 1969-
1973, she was a soloist at the National Theatre in Prague, from
1970, she also performed in Germany (Stuttgart, Nürnberg,
Bayreuth) and from 1980, in the USA (Metropolitan Opera in
New York). Between 1995-1998, she was the theatre director
of the State Opera of Prague.
HOURA MIROSLAV (*3. 8. 1933 Krhanice nad Sázavou, dt.
Krehanitz an der Sasau)
Graphiker und Maler, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem
lebt. Miroslav Houra erhielt eine Reihe tschechischer sowie
auch internationaler Kunstpreise und veranstaltete mehr als
100 selbstständige Ausstellungen, sowohl bei uns, als auch im
Ausland. Es ist der Autor des monumentalen Mosaiks an der
Vorderfront des Verwaltungsgebäudes des ehemaligen Bezirksamtes
in Ústí nad Labem.
KOBRLE VLASTIMIL (*18. 3. 1928 Valdice)
Musikwissenschaftler, Chorleiter und Universitätsprofessor, der
seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt und arbeitet. Seit
1966 war er Leiter des Aussiger Kinderchors, mit welchem er
mehr als 1200 Musikkonzerte oder Aufnahmen, sowie auch 40
Auslandsreisen realisierte.
NĚMEČEK BOHUMIL (*2. 1. 1938 Tábor, dt. Tabor)
Ein Boxer, der seit über 40 Jahren in Ústí nad Labem lebt. Seine
Erfolge kann er mit einer goldenen Medaille von den olympischen
Sommerspielen 1960 in Rom belegen, ebenfalls mit einer
goldenen Medaille aus der Europameisterschft im Jahre 1967
und mit einer bronzenen Medaille aus demselben Championat
im Jahre 1963.
OTČENÁŠEK KAREL (*13. 4. 1920 České Meziříčí, dt. Böhmisch
Meseritsch)
Römisch-katholischer Bischof, welcher in den Jahren 1951-
1962 wegen des kommunistischen Regime im Gefängnis war.
In den Jahren 1965-1968 und 1973-1990 arbeitete er als Verwalter
des Pfarramtes in Ústí nad Labem – Trmice (Aussig –
Türmitz). Im Jahre 1995 wurden ihm der T.G.Masaryk-Orden
verliehen.
PÁRAL VLADIMÍR (*10. 8. 1932 Praha, dt. Prag)
Schriftsteller, der über 40 Jahre in Ústí nad Labem lebte. Er hat
beinahe 20 Bücher geschrieben, die in Auflagen von mehr als 3
Mio. herausgegeben wurden: Seine Werke waren die Vorlagen
für 12 Theaterinszenierungen und es wurden 7 Filme gefilmt.
RANDOVÁ EVA (*31. 12. 1936 Kolín, dt. Köln an der Elbe)
Opersängerin und Theaterdirektorin, die ihre Kindheit in Ústí
nad Labem verbrachte, wo sie auch eine Musikschule besuchte.
In den Jahren 1969-1973 war sie die Solistin des Nationaltheaters
in Prag, seit 1970 arbeitete sie auch in Deutschland
(Stuttgart, Nürnberg, Bayreuth) und seit 1980 in den USA
(Metropolitan Operas in New York). In den Jahren 1995-1998
war sie die Theaterdirektorin der Staatsoper in Prag.
61

62
CZ ENG DE
VAVŘÍNOVÁ MILADA (*14. 12. 1918 Česká Třebová +10. 8.
2001 Ústí nad Labem)
První česká žena, která vystudovala geologii na Karlově Univerzitě
v Praze. Za 2. světové války se zapojila do odboje, v letech
1943-1945 byla vězněna nacisty. V Ústí nad Labem žila od roku
1961 až do své smrti. Celý život zasvětila přírodním vědám,
především geologii a botanice.
JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha) - Kapitán Kid
Jaroslav Velinský, autor mnoha trampských písniček, žije na
Ústecku již déle než 40 let. Je autorem více než čtyřiceti detektivek
a knih z oblasti sci-fi a nositelem ocenění nejlepší detektivky
i nejlepší povídky roku - cena 'Golem SF Award' (1985),
cena 'Akademie' (1995) a cena 'AIEP' (1995). V Ústí nad Labem
zakládal koncem 60. let 20. století festival trampské hudby
Porta.
MILADA VAVŘÍNOVÁ (*14. 12. 1918 Česká Třebová +10. 8.
2001 Ústí nad Labem)
First Czech woman who studied geology at Charles University
in Prague. In WWII, she joined the resistance movement and
was imprisoned by the Nazis between 1943-1945. She lived in
Ústí nad Labem from 1961 until her death. She devoted all her
life to natural sciences, particularly geology and botany.
JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha) - Captain Kid
Jaroslav Velinský, author of many country and folk songs, has
lived in the Ústí region for more than 40 years. He is also the
author of more than forty detective stories and sci-fi novels
and a recipient of the best detective story award and best
story of the year award - the 'Golem SF Award' (1985), the Academy
(1995) award and the 'AIEP' award (1995). He founded
the festival of rambling, country and folk music called Trampská
Porta in Ústí nad Labem at the end of the 1960´s.
VAVŘÍNOVÁ MILADA (*14. 12. 1918 Česká Třebová, dt. Böhmisch
Trübau +10. 8. 2001 Ústí nad Labem, dt. Aussig)
Die erste tschechische Frau, die Geologie an der Karls-Universität
in Prag studierte. Während des 2. Weltkriegs nahm sie am
Widerstand/ an der Rebellion teil und in den Jahren 1943-1945
wurden sie von den Nazis gefangen gehalten. In Ústí nad
Labem lebte sie vom Jahre 1961 bis zu ihrem Tod. Ihr ganzes
Leben widmete sie den Naturwissenschaften, vor allem Geologie
und der Botanik.
JAROSLAV VELINSKÝ (*18. 12. 1932 Praha, dt. Prag) - Kapitän
Kid
Jaroslav Velinský, Schaffer vieler Wanderlieder, lebt in der Region
Ústí nad Labem bereits seit mehr als 40 Jahren. Er ist der
Autor von mehr als vierzig Detektivgeschichten, sowie auch
Büchern aus dem Bereich Science-Fiction und trägt den Preis
für die beste Detektivgeschichte und die beste Geschichte des
Jahres – die Preise 'Golem SF Award' (1985), 'Akademie'
(1995) und 'AIEP' (1995). In Ústí nad Labem gründete er am
Ende der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts das Festival der
Trampmusik Porta.

CZ ENG DE
II) PAMÁTKY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM A OKOLÍ
BLANSKO
Zřícenina hradu Blansko se nachází na zalesněném čedičovém
vrchu na levém břehu Labe po jeho proudu asi 6 kilometrů od
centra Ústí nad Labem. Hrad, jehož dějiny jsou od počátku spojeny
s rodem Vartenberků, je v historických pramenech poprvé
zmíněn v roce 1401 jako Blankenstein. Blansko patrně představovalo
jeden ze strážných hradů v údolí řeky Labe, který byl jak
součástí ochrany zemské hranice, tak zároveň i labské vodní
cesty. Poté, co bylo z hradu na konci 16. století přeneseno panské
sídlo na zámek v Krásném Březně», bylo Blansko užíváno
k různým účelům, například jako vězení. Hrad byl zpustošen za
třicetileté války a poté chátral; dodnes se dochovaly pouze zbytky
hradního paláce s torzy bašt a věže.
II) MONUMENTS OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM AND
ITS SURROUNDINGS
BLANSKO
42
The ruins of Castle Blansko are located on a forested basalt
hill on the left bank of the River Labe about 6 kilometres downstream
from the centre of Ústí nad Labem. The castle, the history
of which has been connected since its very beginning to
the Vartenberk family, was firstly referred to in historical sources
in 1401 as Blankenstein. Blansko was presumably one of
the guard castles in the River Labe valley. It was part of the
protection of the border as well as of the Rive Labe waterway.
Once the seat of the domain was transferred to the Chateau
in Krásné Březno» at the end of the 16th century, Blansko was
used for various purposes, for example, as a prison. The castle
was devastated throughout the Thirty Years’ War and is now
dilapidated. Only the remains of the castle palace and a torso
of bastions and the tower have been preserved.
II) SEHENSWÜRDIGKEITEN DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM
UND DER UMGEBUNG
BLANSKO (BLANKENSTEIN)
Die Burgruine Blansko (Blankenstein) befindet sich am bewaldeten
Basalthügel am linken Elbufer stromabwärts, ca. 6 km
vom Zentrum der Stadt Ústí nad Labem. Die Burg, deren Geschichte
von Anfang an mit dem Geschlecht von Wartenberg verbunden
ist, wurde im Jahre 1401 das erste Mal in den historischen
Quellen als Blankenstein erwähnt. Blansko stellte wahrscheinlich
eine der Wachburgen im Elbtal dar, welche als ein
Bestandteil des Schutzes sowohl der Landesgrenze, als auch
des Elbwasserweges diente. Nachdem der Herrschersitz am
Ende des 16. Jahrhunderts aus der Burg auf das Schloss in
Krásné Březno (Schönpriesen)» umgelegt wurde, wurde Blansko
für verschiedene Zwecke genutzt, z.B. als Gefängnis. Während
des Dreißigjährigen Krieges wurde die Burg ausgeplündert
und danach verfiel sie; bis heute blieben nur Reste des Burgpalastes
mit Teilen der Basteien und des Turmes erhalten.
63

64
CZ ENG DE
KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE V CHLUMCI
Kapli Nejsvětější trojice na vrchu Horka v obci Chlumec nechal
v letech 1690-1691 postavit tehdejší majitel chlumeckého panství
Jan František hrabě Krakovský z Kolovrat. Jedná se o první
známou stavbu v českých zemích vybudovanou na symbolickém
půdorysu rovnostranného trojúhelníku. Autorem kaple byl
významný francouzský barokní architekt Jean Baptiste Mathey,
který na konci 17. století působil na řadě míst v Čechách
43
CHAPEL OF THE HOLY TRINITY IN CHLUMEC
The Chapel of the Holy Trinity on Horka hill in the municipality
of Chlumec was built by the then owner of the Chlumec domain,
Jan František Duke Krakovský of Kolovratiny between
1690-1691. This is the first famous building in the Czech lands
built on the symbolic ground-plan of an equilateral triangle. The
author of the chapel was a renowned French Baroque architect,
Jean Baptiste Mathey, who worked in many places in the
Czech lands in the late 17th century
KAPELLE DER HL. DREIEINIGKEIT IN CHLUMEC (KULM)
Die Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf der Anhöhe Horka (Berg) in
der Gemeinde Chlumec (Kulm) ließ der Graf Jan František Krakovský
von Kolovraty (Kolowrat) - der damalige Besitzer des
Kulmer Gutsbesitzes - in den Jahren 1690-1691 bauen. Es handelt
sich um den ersten bekannten Bau in böhmischen Ländern,
der auf dem symbolischen Grundriss eines gleichseitigen Dreiecks
aufgebaut wurde. Der Schöpfer der Kapelle war ein bedeutender
französischer barocker Architekt Jean Baptiste Mathey,
der am Ende des 17. Jahrhunderts an mehreren Orten Böhmens
wirkte.

CZ ENG DE
KOSTEL APOŠTOLA PAVLA
41 44
V průběhu 19. století se ve městě zvýšil počet protestantských
rodin; když byli roku 1861 protestanti zrovnoprávněni s katolíky,
bylo nutné pro jejich potřeby podniknout řadu kroků. Nejprve
byla v 60. letech 19. století zřízena škola a pro duchovní potřeby
modlitebna. První evangelický farář zde působil od roku
1880, a to sice Friedrich Albert de Harde. Po něm přichází roku
1883 mnichovský rodák Friedrich Albert Gummi, který roku
1899 iniciuje založení spolku za účelem shromáždit prostředky
na výstavbu kostela. Vyhlášená sbírka byla v poměrně krátké
době úspěšná, jako štědré mecenáše lze jmenovat významné
ústecké podnikatele L. Wolfruma« a M. Schaffnera «. Základ-
CHURCH OF THE APOSTLE PAUL
Throughout the 19th century, the number of Protestant families
increased in the city. When Protestants became equal to Catholics
in 1861, a number of steps had to be taken to meet their
needs. At first, in the 1860´s a school and a house of worship
for spiritual needs were established . The first Evangelic priest
preached here from 1880, i.e. Friedrich Albert de Harde. After
him, in 1883, a native from Munich, Friedrich Albert Gummi arrived,
who initiated the foundation of the association to raise a
collection to build a church in 1899. The collection was quite
successful quickly. Contributions were made by generous
sponsors, renowned Ústí entrepreneurs such as L. Wolfrum«
KIRCHE DES APOSTELS PAULUS
Im Laufe des 19. Jahrhunderts stieg die Anzahl der protestantischen
Familien in der Stadt; als die Protestanten im Jahre
1861 mit den Katholikern gleichberechtigt gemacht wurden, war
es notwendig, einige Schritte für ihre Bedürfnisse zu unternehmen.
Zuerst wurde in den 60er Jahren des 19. Jahrhunderts
eine Schule und für geistigen Bedarf auch ein Raum für das
Gebet errichtet. Der erste evangelische Pfarrer Friedrich Albert
de Harde wirkte hier seit 1880. Nach ihm kam im Jahre 1883
der gebürtige Münchner Friedrich Albert Gummi, der im Jahre
1899 die Gründung eines Verbandes begann, mit dem Ziel
finanzielle Mittel für den Aufbau einer Kirche zu sammeln. Die
65

66
CZ ENG DE
ní kámen kostela byl položen roku 1904. Stavba probíhala
podle plánů architekta B. J. Zeissiga z Lipska a kostel byl již 30.
dubna 1906 vysvěcen.
Kostel apoštola Pavla je novorománská stavba z režného cihlového
zdiva. Hlavním zdobným prvkem fasády je typicky románský
zdobný prvek – obloučkový vlys. Původně otevřená okna
presbytáře byla v interiéru zaslepena v rámci oprav po poškození
kostela na konci II. světové války. Vnitřní prostor lodi je
zaklenut valenou klenbou s lunetami nad okny, klenba je zhotovena
z betonových prefabrikátů. Jedná se o jedno z prvních
významných použití betonu ve stavebnictví v Čechách. Zařízení
interiéru kostela pochází z roku 1906, cenné je především
stylovou jednotou, která inklinuje k secesi. Zajímavá je socha
žehnajícího Krista z carrarského mramoru.
45
and M. Schaffner «. The corner-stone of the church was laid in
1904. The project was built upon a design by architect B. J.
Zeissig from Leipzig and the church was consecrated on 30
April 1906.
The Church of the Apostle Paul is a building in the New-
Romanesque style made of face brickwork. The main decorative
element on the facade is the typical Roman decorative element
– curly frieze. The originally open presbytery windows
were blinded in the interior during repairs to the damaged
church at the end of WWII. The interior of the nave has a barrel
vault featuring groins above the windows, the vault is made
of concrete prefabricates. This is one of the first important
projects where concrete was used in construction in Bohemia.
The furnishings of the church interior date back to 1906, its stylistic
unity being particularly valuable, inclining to the Secession.
The statue of the blessing Christ made of Carrara marble is
interesting.
angekündigte Sammlung war innerhalb sehr kurzer Zeit erfolgreich;
unter den freigiebigen Förderern können wichtige Aussiger
Unternehmer L. Wolfrum« und M. Schaffner « genannt werden.
Der Grundstein der Kirche wurde im Jahre 1904 gelegt.
Der Aufbau erfolgte nach Plänen des Architekten B. J. Zeissig
aus Leipzig und die Kirche wurde bereits am 30. April 1906 eingeweiht.
Die Kirche des Apostels Paulus ist ein neuromanisches Bauwerk
aus roher Ziegelmauer. Das wichtigste Verzierungselement
der Fassade ist der Bogenfries – ein typisches romanisches
Ornament. Die ursprünglich offenen Fenster des Presbyteriums
wurden im Interieur im Rahmen der Reparaturen nach
der Beschädigung der Kirche am Ende des 2. Weltkriegs verblendet.
Der Innenraum des Schiffes ist mit einem Tonnengewölbe
bei den Kappen über den Fenstern eingewölbt, das Gewölbe
ist aus vorgefertigten Betonteilen angefertigt. Es handelt sich
um eine der ersten bedeutenden Anwendungen von Beton im
Bauwesen in Böhmen. Die Einrichtung des Kircheninterieurs
kommt aus dem Jahre 1906; wertvoll ist sie vor allem durch ihre
Stileinheit, welche zum Jugendstil hinneigt. Sehr interessant ist
die segnende Christi Statue aus carrarischem Marmor.

CZ ENG DE
KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE V ÚSTÍ NAD
LABEM
Existenci kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem
lze prokázat již na konci 12. století. Poprvé je písemně doložen
roku 1249, snad se jednalo o románskou baziliku s osovou věží
v západním průčelí. Základy současné stavby byly položeny v
polovině 14. století, kdy bylo započato se stavbou presbytáře,
který byl zaklenut roku 1380. Současně se stavbou presbytáře
byla pravděpodobně naplánována přestavba lodi kostela, tento
záměr však narušily husitské války a projekt byl zastaven.
Současná loď byla postavena na přelomu 15. a 16. století, což
dokládají jak slohové prvky, tak letopočet 1524 na jednom svor-
46
CHURCH OF THE ASSUMPTION OF THE VIRGIN MARY IN
ÚSTÍ NAD LABEM
The existence of the Church of the Assumption of the Virgin
Mary in Ústí nad Labem can be documented as early as at the
end of the 12th century. First written references to it date back
to 1249, and perhaps it was a Romanesque basilica with an
axis tower in the western facade. The foundations of the current
church were built in the mid 14th century, when the construction
of the presbytery was commenced. The vault was
completed around 1380. Presumably, the intention to build the
presbytery was to be followed by the renewal of the church
nave, however, this plan was stopped by the Hussite Wars and
the project was abandoned.
KIRCHE MARIA HIMMELFAHRT IN ÚSTÍ NAD LABEM
Die Existenz der Kirche Maria Himmelfahrt in Ústí nad Labem
fand bereits am Ende des 12. Jahrhunderts Erwähnung. Das
erste Mal wurde sie im Jahre 1249 schriftlich belegt; es handelte
sich vielleicht um eine romanische Basilika mit Mittelturm in
der westlichen Vorderfront. Die Grundstein des heutigen
Gebäudes wurde in der Mitte des 14. Jahrhunderts gelegt, als
der Aufbau des Presbyteriums begann, welches im Jahre 1380
eingewölbt wurde. Zusammen mit dem Aufbau des Presbyteriums
wurde wahrscheinlich auch der Umbau des Kirchenschiffes
geplant, allerdings dieser Plan wurde durch die Hussitenkriege
nicht ausgeführt und das Projekt wurde gestoppt.
67

68
CZ ENG DE
níku severní lodi. Slohový prostor trojlodí je produktem pozdní
gotiky se saskými vlivy. Stavitel lodi je neznámý, autorství B.
Rejta, uváděné starší literaturou, zůstalo nepotvrzeno a jeví se
jako vysoce nepravděpodobné. Určitou roli při výstavbě mohl
spíše sehrát parléř Valentin, doložený na počátku 16. století v
městských knihách. Základní stavební vývoj kostela byl v 1.
polovině 16. století v podstatě ukončen, jeho podoba však
doznala během staletí řadu dalších změn. Na konci 16. století
již byla upravována věž, na konci století 17. byla při severním
průčelí věže zřízena kaple sv. Anny, odstraněná ve druhé polovině
19. století. K výrazným stavebním úpravám svatyně došlo
The current nave was built at the turn of the 15th and
16th centuries, which is documented by both the
style elements and the date 1524 carved in one of the
keystones in the north nave. The three-nave interior of
the church reflects the Late Gothic style with Saxon
influence. The builder of the church is unknown, the
fact that the author is B. Rejt, as stated in older literature,
was not confirmed and it appears very improbable.
Architect Valentin might have played a part in
the building, documented in the early 16th century in
the municipal books. The basic building development
of the church was basically completed in the
early 16th century, its position, however, went through
further changes over the centuries. At the end of the
16th century the tower had already been modified, at
the end of the 17th century St. Anne’s Chapel was
established by the northern facade, but was removed
in the late 19th century. Considerable building
adjustments to the shrine were made in the late 19th
century, when the church was rebuilt in the Gothic
Style subject to the design by renowned architect J.
Mocker. Particularly the roof of the tower was changed
as well as the western facade. In the following
phase, a new entrance was cut in the western facade
and a grandiose entrance portal by Viennese
architect A. Weber was built. The last large building
adjustments were inevitable after the air raid on Ústí
nad Labem by the Allied Air forces at the end of WWII.
The air raid damaged particularly the tower, which
now leans nearly two meters, and a part of the interior
of the church. The leaning tower as well as parts of
the vaults had to be concrete injected.
The interior of the Church of the Assumption of the
Virgin Mary features significant sights. There is particularly
the Gothic wing altar from 1498, which
47
comes from Pirna. The Ústí primate J. A. Schösser
bought the altar for the town of Ústí nad Labem for
four barrels of wine in 1617. The altar was originally destined
for the just founded Dominican convent, but as a result of the
tragic death of J. A. Schösser, it ended up after the Thirty Years’
War in the hospital church of St. Materna. It did not move to
its current place until after the Church of St. Materna was closed
in 1872. The wing case from Pirna by P. Breuer and H.
Hess (?), is located on the original altar table from the 13th
century. The central part is dominated by the Virgin Mary with
baby, to the left of her there is St. Peter, to the right of her St.
John the Baptist. Mary Magdalene is on the left on the altar
wings and St. John the Evangelist on the right. On the rever-
Das aktuelle Schiff wurde an der Wende des 15. und 16. Jahrhunderts
gebaut, was sowohl die Stilelemente, als auch die
Jahreszahl 1524 auf einem Säulenschaft des Nordschiffes belegen.
Der Stilraum des Dreischiffes ist Produkt der Spätgotik mit
sächsischen Einflüssen. Der Erbauer des Schiffes ist unbekannt,
die in der älteren Literatur angeführte Autorschaft von B.
Rejt blieb unbestätigt und erscheint als sehr unwahrscheinlich.
Eine gewisse Rolle beim Aufbau kann eher der Parlier Valentin
gespielt haben, belegt am Anfang des 16. Jahrhunderts in
Stadtbüchern. Die Grundentwicklung des Aufbaus der Kirche
wurde in der 1. Hälfte des 16. Jahrhunderts im Prinzip beendet,
allerdings ihre Gestalt erfuhr während des Jahrhunderts eine
Reihe von weiteren Veränderungen. Am Ende des 16. Jahrhunderts
wurde schon der Turm bearbeitet, am Ende des 17. Jahrhunderts
wurde dann bei der nördlichen Vorderfront des Turmes
die Kapelle der Hl. Anna errichtet/gebaut, die dann in der zweiten
Hälfte des 19. Jahrhunderts entfernt wurde. Deutliche Bauänderungen
des Schreins/der geheiligten Stätte
erfolgten/kamen am Ende des 19. Jahrhunderts, als die Kirche
nach Plänen des bekannten Architekten J. Mocker wieder gotisiert
wurde. Veränderungen erfuhr vor allem das Turmdach und
die westliche Vorderfront. In der nächsten Phase wurde ein
neuer Eingang in der westlichen Vorderfront durchbrochen und
ein massives Eingangsportal vom Wiener Architekten A. Weber
errichtet. Die letzten großen Bauänderungen wurden durch den
Luftangriff der alliierten Truppen an Ústí nad Labem am Ende
des II. Weltkriegs erzwungen; der Angriff beschädigte vor allem
den Turm, der beinahe um zwei Meter abwich, und auch einen
Teil des Interieurs der Kirche. Aus diesem Grund musste der
abgewichene Turm sowie auch Teile des Gewölbes injektiert
werden.
Im Interieur der Kirche Maria Himmelfahrt befinden sich
Sehenswürdigkeiten. Es handelt sich vor allem um den gotischen
Flügelaltar aus dem Jahre 1498, ursprünglich aus Pirna,
welchen der Aussiger Primas J. A. Schösser im Jahre 1617 für
die Stadt Ústí nad Labem für vier Weinfässer kaufte. Der Altar
sollte ursprünglich dem gerade gegründeten Kloster der Dominikaner
dienen, allerdings infolge des tragischen Todes von J.
A. Schösser endete der Altar nach dem Dreißigjährigen Krieg in
der Krankenhauskirche des Hl. Materna. An den aktuellen Ort
kam er erst nach dem Schließen dieser Kirche im Jahre 1872.
Der Flügelschrank aus Pirna von P. Breuer und H. Hesse (?)
wurde auf die ursprüngliche Altarmensa aus dem 13. Jahrhundert
gestellt. In dem mittleren Feld dominiert die Figur von Maria
mit ihrem Kind, links von ihr steht der Hl. Peter, rechts der Hl.
Jan Křtitel (Johann Baptist), an den Altarflügeln links die Hl.
Maria Magdalena, rechts der Hl. Jan Evangelista. Auf der Oberseite
der geschlossenen Flügeln sind hölzerne Platten mit dem

CZ ENG DE
na konci 19. století, kdy byl kostel regotizován podle plánů známého
architekta J. Mockera. Změn doznala především střecha
věže a západní průčelí. V další etapě byl v západním průčelí
proražen nový vstup a zřízen mohutný vstupní portál od vídeňského
architekta A. Webera. Poslední rozsáhlé stavební úpravy
byly vynuceny náletem spojeneckých vojsk na Ústí nad Labem
na konci II. světové války; útok poškodil především věž, která se
vychýlila téměř o dva metry, a část interiéru kostela. Z tohoto
důvodu musela být vychýlená věž a části kleneb injektovány.
V interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází
významné památky. Jedná se zejména o gotický křídlový
oltář z roku 1498, původem z Pirny, který pro město Ústí nad
Labem zakoupil v roce 1617 za čtyři sudy vína ústecký primas
J. A. Schösser. Oltář byl původně určen pro právě založený
klášter dominikánů, ale v důsledku tragické smrti J. A. Schössera
skončil po třicetileté válce ve špitálním kostele sv. Materny.
Na současné místo se dostal teprve po uzavření tohoto kostela
v roce 1872. Křídlová skříň z Pirny, od autorů P. Breuera a H.
Hesse (?), je umístěna na původní oltářní mensu ze 13. století.
Střednímu poli dominuje postava Panny Marie s dítětem, vlevo
od ní sv. Petr, vpravo sv. Jan Křtitel, na křídlech oltáře vlevo sv.
Máří Magdaléna, vpravo sv. Jan Evangelista. Na líci zavřených
křídel jsou dřevěné desky s malbou Zvěstování Panně Marii.
Nástavec s Ukřižovaným Kristem pochází z roku 1873 a byl
vytvořen dle návrhu F. Waschmanna.
Z dochovaných památek je dále třeba zmínit pískovcovou křtitelnici
z přelomu 15. a 16. století a kazatelnu z počátku 16. století.
Ve svatyni se dochovaly i některé epitafy, např. J. I. Kunte
vzniklý po roce 1708 nebo Adama Glatze z poslední čtvrtiny 16.
století od Hanse Köhlera z Míšně. Současné varhany, které
nahradily varhany z konce 19. století zničené na konci II. světové
války, pochází z arcibiskupského semináře v Praze Dejvicích.
V kostele upoutá i obraz Ústecké madony z počátku 18.
století od I. Mengse, drážďanského dvorního malíře a monumentální
vrcholně barokní dřevořezba ukřižovaného Krista z
druhé poloviny 17. století. Hlavní oltář kostela je novodobý z
roku 1994.
se side of the closed wings
there are wooden boards
with a painting of the
Annunciation of the Virgin
Mary. The extension with
the crucified Jesus Christ
comes from 1873 and was
made following a design by
F. Waschmann.
Of the preserved sights it
is necessary to mention
the sandstone font from
the turn of the 15th and
16th centuries and the pulpit
from the early 16th century.
Some epitaphs have
also been preserved in the
shrine, i.e. that of J. I.
Kunte, which originated
after 1708, and Adam Glatz
from the last quarter of the
16th century by Hans Köhler
from Meißen. The current
pipe organ, which
replaced the organ from the
19th century, destroyed at
the end of WWII, comes
from the archiepiscopate
seminar in Prague Dejvice.
Our attention is also caught
by the painting of the Ústí
Madonna from the early
18th century by I. Mengs,
Dresden court painter and
the grandiose High Baroque wood carving/cutting of the crucified
Jesus Christ from the late 17th century. The main altar of
the church is modern, from 1994.
Gemälde Maria Verkündigung.
Der Aufsatz mit dem
Gekreuzigten Christus stammt
aus dem Jahre 1873 und
wurde nach dem Vorschlag
von F. Waschmann angefertigt.
Von den erhaltengeblieben
Gedenkstätten sollten noch
das Sandsteintaufbecken aus
der Wende des 15. und 16.
Jahrhunderts und der Predigerstuhl
aus dem Anfang des
16. Jahrhunderts erwähnt
48
werden. Im Schrein sind auch
einige Epitaphs erhalten geblieben,
z.B. J. I. Kunte aus dem
Jahre 1708 oder Adam Glatz
aus dem letzten Viertel des
16. Jahrhunderts von Hans
Köhler aus Meißen. Die heutige
Orgel, welche die Orgel
aus dem Ende des 19. Jahrhunderts
ersetzte, die am
Ende des Zweiten Weltkrieges
zerstört wurde, stammt aus
dem Erzbischofseminar in
Prag Dejvice. In der Kirche
fesselt die Aufmerksamkeit
auch ein Gemälde der Aussiger
Madonna aus dem Anfang
des 18. Jahrhunderts von I.
Mengs, er war Dresdener Hofmaler,
sowie auch die monumentale
hochbarocke Holzschnitzerei des gekreuzigten Christus
aus der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts. Der Hauptaltar
der Kirche kommt aus der neuen Zeit aus dem Jahre 1994.
69

70
CZ ENG DE
KOSTEL SV. JAKUBA VĚTŠÍHO VE SVÁDOVĚ
46 49
Kostel ve Svádově je sice písemně doložen až k roku 1352, na
základě zasvěcení sv. Jakubu Většímu a na základě archeologických
nálezů lze však jeho existenci předpokládat již ve druhé
polovině 12. století. Z počáteční výstavby kostela, která probíhala
ve druhé polovině 14. století se do dnešních dnů dochoval
pouze presbytář; významně byl poté kostel přestavěn ve
2. polovině století patnáctého. Svůj současný vzhled typický pro
saskou renesanci« však získal až ve druhé polovině 16. a na
počátku 17. století za Salhausenů; nejvýznamněji se na výstavbě
kostela podílel především Bedřich ze Salhausenu a jeho
žena Alžběta z Bocku. Současná loď, věž a dnes nepřístupná
krypta pochází z 16. století, mladšími doplňky stavby jsou
sakristie a předsíň jižního vstupu ze 17. století. Do areálu kostela
se vstupuje dvěma renesančními bránami; spodní má v klenáku
alianční znak pánů ze Salhausenu a pánů z Bocku.
V interiéru kostela se dochovala řada významných památek.
Jedná se především o hlavní oltář z poslední čtvrtiny 16. století,
rané dílo Lorenze Hörniga z Pirny, pískovcovou křtitelnici z
CHURCH OF ST. JACOB THE GREATER IN SVÁDOV
Although the church in Svádov is referred to in documents as
early as in 1352, its existence can be anticipated as far back
as in the late 12th century, due to its consecration to St. Jacob
the Greater and the archaeological finds as well. Of the original
church building, which was constructed in the late 14th
century, only the presbytery has been preserved. An important
rebuilding of the church occurred in the late 15th century.
However, its current appearance, typical of the Saxon Renaissance«,
comes from the late 16th century and the beginning of
the 17th century under the Salhausens. Particularly Bedřich of
Salhausen and his wife Alžběta of Bock had the most important
influence on the change to its appearance. The current nave,
tower and crypt, today not open to the public, date back to the
16th century. The church also features newer parts, such as the
sacristy and the vestibule of the southern entrance from the
17th century. The interior can be accessed through two Renaissance
gates; the bottom one has an alliance coat of arms of
the Lords of Salhausen and Bock on the keystone.
KIRCHE DES HL. JAKUB VĚTŠÍ IN SVÁDOV (SCHWADEN)
Die Kirche in Svádov (Schwaden) ist zwar bis zum Jahre 1352
schriftlich belegt, allerdings wegen der Einweihung an Hl. Jakub
Větší und aufgrund archäologischer Funde kann ihre Existenz
bereits in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts vermutet werden.
Vom Anfangsaufbau der Kirche, der in der zweiten Hälfte
des 14. Jahrhunderts erfolgte, blieb nur das Presbyterium bis zu
den heutigen Tagen erhalten; deutlich ist dann die Kirche in der
2. Hälfte des 15. Jahrhunderts umgebaut worden. Ihr heutiges
Aussehen, typisch für die sächsische Renaissance«, erhielt sie
jedoch erst in der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts und
anfangs des 17. Jahrhunderts unter den Salhausens; die
wichtigste Rolle beim Bau der Kirche hatte vor allem Bedřich
von Salhausen und seine Frau Alžběta von Bock. Das heutige
Schiff, der Turm und heute schon die unzugängliche Krypta
stammen aus dem 16. Jahrhundert, zu den jüngeren Ergänzungen
des Bauwerks gehören die Sakristei und der Vorraum des
Süd-Eingangs aus dem 17. Jahrhundert. Die Kirche wird durch
zwei Renaissance-Tore betreten; das untere hat im gewölbten
Stein das Allianzwappen der Herren von Salhausen und der

CZ ENG DE
počátku 17. století, pravděpodobně z dílny saského kurfiřtského
dvorního sochaře G. M. Nosseniho a polychromovanou pískovcovou
kazatelnu, pravděpodobně z poslední třetiny 16. století.
Zajímavým prvkem interiéru presbytáře jsou figurální konzoly
klenby, ve dvou případech s mužskou a ženskou bystou,
snad zobrazující stavitele kostela Jana z Vartenberka a Annu
Berkovou z Dubé, a se dvěma anděly hrajícími na citeru a píšťalu.
Kostel sv. Jakuba ve Svádově se pyšní řadou dochovaných
sepulkrálních (náhrobních) památek saské šlechty ze
2. poloviny 16. století. Výjimečná je opuková středověká náhrobní
deska Václava Bílého z Vartenberka († 1378) se šlechtickým
znakem a latinským nápisem v gotické minuskule. Součástí
interiéru kostela jsou i další náhrobníky a epitafy, které patří
bývalým vlastníkům Svádova či jejich rodinným příslušníkům,
zejména pánům z Těchvic, ze Salhausenu, z Bünau a z Miltitz.
50
A number of outstanding
objects have been preserved
in the interior of the church.
These are particularly the
main altar from the last quarter
of the 16th century, an
early work of Lorenz Hörnig
from Pirna, the sandstone
font from the early 17th century,
presumably from the
workshop of G. M. Nosseni,
the Saxon Elector’s court
sculptor, and the sandstone
pulpit painted in colour, probably
from the last quarter of
the 16th century. An interesting
thing about the interior
of the presbytery are the figure
cornices of the vault, with
a male and female bust in
two cases, perhaps depicting
the builder of the church, Jan
of Vartenberk and Ann Berková
of Dubé, and two angels
playing the zither and a whistle.
The Church of St. Jacob
the Greater in Svádov can
also boast of many preserved
sepulchral monuments
of Saxon noblemen from the
late 16th century. An outstanding
example is the medieval
tombstone of Václav Bílý of
Vartenberk († 1378) made
from arenaceus marl, featuring
his coat of arms and a Latin inscription in the Gothic
minuscule. The interior also comprises other tombstones and
epitaphs which belong to the former owners of Svádov and
their family members, particularly the Family of Těchvice, Salhausen,
Bünau and Miltitz.
Herren von Bock.
Im Interieur der Kirche sind
eine Reihe von bedeutenden
Sehenswürdigkeiten
erhalten geblieben. Unter
diesen sind vor allem der
Hauptaltar aus dem letzten
Viertel des 16. Jahrhunderts
- ein junges Werk von
Lorenz Hörnig aus Pirna,
das Sandsteintaufbecken
aus dem Anfang des 17.
Jahrhunderts – wahrscheinlich
aus der Werkstatt
des sächsischen kurfürstlichen
Hofbildhauers G. M.
Nosseni und auch den
polychromierten Sandsteinpredigerstuhl
– wahrscheinlich
aus dem letzten
Drittel des 16. Jahrhunderts.
Zu den interessanten
Elementen der Innenaustattung
des Presbyteriums
gehören figurale
Konsolen des Gewölbes, in
zwei Fällen mit einer
männlichen und einer
weiblichen Büste, die
wahrscheinlich den Erbauer
der Kirche Jan von Wartenberg
und Anna Berková
51
von Dubá darstellen, und
auch mit zwei Engeln, die
Zitter und Pfeife spielen.
Die Kirche des Hl. Jakub in Svádov ist stolz auf eine Reihe von
erhaltengebliebenen sepulkralen (Grab oder Begräbnis betreffend)
Sehenswürdigkeiten der sächsischen Aristokratie aus der
2. Hälfte des 16. Jahrhunderts. Sehr besonders ist die mittelalterliche
Sandmergelgrabplatte von Václav Bílý von Wartenberg
(† 1378) mit seinem Adelswappen und einer lateinischen Inschrift
in gotischen Minuskeln. Zum Bestandteil des Interieurs
der Kirche gehören ebenfalls andere Grabmäler und Epitaphs,
die den ehemaligen Besitzern von Svádov oder ihren Familienmitgliedern
gehören, vor allem den Herren von Těchvice, Salhausen,
Bünau und Miltitz.
71

72
CZ ENG DE
KOSTEL SV. VÁCLAVA VE VALTÍŘOVĚ
Kostel ve Valtířově je v písemných pramenech poprvé doložen
roku 1352, a to v soupisu kostelů ústeckého děkanátu pro
odvod papežských desátků. Oproti současnému stavu, kdy je
kostel sv. Václava ve Valtířově pouze filiálním k farnosti Svádov,
byl dřívější valtířovský kostel farním. Z původního malého dřevěného
kostela se do dnešních dnů nedochovalo nic, současná
stavba pochází z let 1573 – 1574, kdy byli jejími staviteli příslušníci
saské šlechty, bratři Bedřich a Jindřich Abrahám ze Salhausenu.
Jindřicha a jeho ženu Annu z Bünau připomíná deska s
jejich znaky nad jižním vchodem do kostela. K poslední stavební
úpravě kostela došlo na konci 18. století, kdy byla přistavěna
oratoř a sakristie.
CHURCH OF ST. WENCESLAUS IN VALTÍŘOV
The first written reference to the church in Valtířov dates back to
1352. It is named in the list of churches of the Ústí deanship
obliged to pay papal tithes. Unlike its current status, where the
Church of St. Wenceslaus in Valtířov is only a church affiliated
to the parish of Svádov, the former church used to be a parish
church. Nothing has been preserved of the original small wooden
church. The current structure dates back to 1573 – 1574,
when it was built by the brothers Bedřich and Jindřich Abrahám
of Salhausen, representatives of Saxon nobility. Jindřich and his
wife Anna of Bünau are commemorated by a panel with their
coats of arms above the southern entrance of the church. The
last rebuilding was at the end of the 18th century, with an oratory
and a sacristy being added to the church.
52 53
KIRCHE DES HL. VÁCLAV IN VALTÍŘOV (WALTIRSCHE)
Die Kirche in Valtířov (Waltirsche) wurde in den schriftlichen
Quellen das erste Mal im Jahre 1352 belegt, und zwar wieder
in einem Kirchenverzeichnis des Aussiger Dekanats für die
Abgabe der Papstzehnten. Im Vergleich zum heutigen Zustand,
wo die Kirche des Hl. Václav in Waltirsche nur eine Filialkirche
zur Pfarrei in Svádov (Schwaden) ist, war die damalige Waltirscher
Kirche eine Pfarrkirche. Von der ursprünglichen kleinen
hölzernen Kirche ist bis zu den heutigen Tagen nichts erhalten
geblieben, das heutige Gebäude stammt aus den Jahren 1573
– 1574, als die Angehörigen der sächsischen Aristokratie sie
bauten, und zwar die Gebrüder Bedřich und Jindřich Abrahám
von Salhausen. An Jindřich und seine Frau Anna von Bünau
erinnert die Platte mit ihren Wappen über dem Süd-Eingang in

CZ ENG DE
54
Mezi významné památky dochované v interiéru kostela lze
zařadit hlavní polychromovaný renesanční oltář zřejmě od pirnenského
sochaře Melchiora Jobsta, pískovcovou polychromovanou
kazatelnu a zejména soubor dochovaných sepulkrálních
(náhrobních) památek. Většina epitafů od saských sochařů
patří příslušníkům saské šlechty, především Salhausenům;
monumentální je polychromovaný epitaf rodiny Bocků od Davida
Schwenka z roku 1615. Na vnitřních i venkovních stěnách
jsou umístěny ještě další šlechtické náhrobní desky z konce 16.
století, hlavně příslušníků rytířské rodiny Kölbelů z Geisingu.
Vesměs se jedná o desky osazené do kostela sv. Václava ve
Valtířově dodatečně z kostela sv. Vavřince v Hrbovicích, zlikvidovaného
v šedesátých letech 20. století z důvodu těžby hnědého
uhlí.
The remarkable
monuments preserved
in the interior of
the church are the
main Renaissance
altar painted in
colour, presumably
by Melchior Jobst –
a sculptor from
Pirna, the sandstone
painted pulpit and
particularly a group
of preserved
sepulchral monuments.
Most of the
epitaphs by Saxon
sculptors belong to
representatives of
Saxon nobility,
especially the Salhausens.
There is
also a monumental
painted epitaph of
the Bock family by
David Schwenck
from 1615. Both the
interior and exterior
walls display other
noble tombstones
from the late 16th
century, mostly
members of the
knight family of Kölbel
of Geising. They
were relocated here
from the Church of
St. Laurence in Hrbovice, knocked down in the 1960´s due to
brown coal mining.
die Kirche. Die letzte Bauänderung
der Kirche erfolgte am
Ende des 18. Jahrhunderts, als
das Oratorium und die Sakristei
umgebaut wurden.
Zu den bedeutenden Sehenswürdigkeiten,
die im Interieur
der Kirche erhalten geblieben
sind, gehören der polychromierte
Renaissancealtar wahrscheinlich
vom Pirnaer Bildhauer
Melchior Jobst, der polychromierte
Predigerstuhl aus Sandstein
und vor allem die Zusammensetzung
von erhaltengebliebenen
sepulkralen (Grab oder
Begräbnis betreffend) Sehenswürdigkeiten.
Die meisten Epitaphs
von sächsischen Bildhauern
gehören den Mitgliedern der
sächsischen Aristokratie, insbesonders
den Herren von Salhausen;
monumental ist auch
das vielfarbigen Epitaph der
Familie Bock von David Schwenk
aus dem Jahre 1615. An
den Innen- und Außenwänden
befinden sich weitere Adelsgrabplatten
aus dem Ende des
16. Jahrhunderts, hauptsächlich
von Angehörigen der Ritterfamilie
Kölbel von Geising. Es handelt
sich insgesamt um Platten,
die in die Kirche des Hl. Václav
55
in Waltirsche aus der Kirche des
Hl. Vavřinec in Hrbovice (Herbitz)
im nachhinein eingebaut wurden; diese wurde in den 60er
Jahren des 20. Jahrhunderts wegen des Braunkohletagebau
aufgelöst.
73

74
CZ ENG DE
KOSTEL SV. VOJTĚCHA
Existenci církevní stavby na místě dnešního kostela sv. Vojtěcha
je možné doložit již roku 1186, v souvislosti se svatbou
dcery knížete Bedřicha se synem míšeňského markraběte Oty.
Kostel byl patrně součástí opevněného sídla, které stálo někde
v prostoru dnešní ulice Hradiště. V průběhu 15. století se začal
kostel sv. Vojtěcha v pramenech označovat jako „český“, na
konci tohoto století je v kostele prokázáno přijímání pod obojí
způsobou. V první polovině 16. století byl kostel zcela jistě utrakvistický,
nicméně již pomalu ztrácel na významu a od poloviny
16. století zůstávala fara kostela sv. Vojtěcha trvale neobsazena.
Gotický jednolodní orientovaný kostel s presbytářem a věží v
západním průčelí si ponechal svoji podobu až do 17. století, kdy
ústecký primas, protireformátor a horlivý katolík Jan Arnošt
Schösser ke kostelu uvedl dominikánské mnichy. Současný
kostel byl vybudován v letech 1704 – 1734, kdy došlo ke kom-
CHURCH OF ST. ADALBERT
56
The existence of an ecclesiastical building on the site of today-
’s Church of St. Adalbert can be traced back to as early as
1186. It was mentioned together with the wedding of the
daughter of Prince Bedřich and the son of Otto, Margrave of
Meißen. The church was presumably integrated into a fortified
settlement, standing somewhere on the site of today’s Hradiště
Street. Throughout the 15th century, the Church of St. Adalbert
was also denominated as the “Czech” church. The communion
in both kinds is documented in the church at the end of the
same century. It must have definitely been Utraquist in the early
16th century, however, it slowly lost its importance, and from
the mid 16th century, the clergyman’s house of the Church of
St. Adalbert was not occupied continuously.
The Gothic one-nave church with a presbytery in the western
facade preserved its appearance until the 17th century, when
the Ústí primate, counter-reformer and a zealous Catholic Jan
KIRCHE DES HL. VOJTĚCH
Die Existenz des religiösen Gebäudes an der Stelle der heutigen
Kirche vom Hl. Vojtěch kann bereits im Jahre 1186 belegt
werden, und zwar im Zusammenhang mit der Hochzeit der
Tochter des Fürsten Bedřich mit dem Sohn des Meißner Markgrafens
Ota. Die Kirche war wahrscheinlich der Bestandteil
eines befestigten Sitzes, welcher irgendwo in der heutigen Hradiště
Straße stand. Im Laufe des 15. Jahrhunderts wurde die
Kirche des Hl. Vojtěch in den Quellen als „böhmisch“ bezeichnet;
es gibt Belege, dass am Ende dieses Jahrhunderts in der
Kirche das Abendmahl in beiderlei Gestalt genommen wurde. In
der ersten Hälfte des 16. Jahrhunderts wurde die Kirche ganz
sicher utraquistisch, allerdings verlor sie bereits langsam ihre
Bedeutung und seit Mitte des 16. Jahrhunderts blieb die Pfarrei
der Kirche des Hl. Vojtěch gänzlich unbesetzt.
Die gotische einschiffig orientierte Kirche mit einem Presbyterium
und einem Turm in der westlichen Vorderfront behielt ihre

CZ ENG DE
plexní přestavbě původního kostela, na které se podílel
významný litoměřický barokní stavitel O. Broggio.
Ke stavbě dnešního konventu došlo pravděpodobně současně
s výstavbou kostela v první polovině 18. století s použitím starších
budov. Konvent byl však již roku 1785 na základě císařské
rezoluce zrušen, na žádost města byl však v druhé polovině 19.
století obnoven. Po uzavření kláštera a kostela v roce 1950 byly
tyto prostory v šedesátých letech 20. století adaptovány na
městskou výstavní a koncertní síň Bedřicha Smetany. Původní
využití se těmto prostorám vrátilo teprve po listopadovém převratu
v roce 1989, s tím, že kostel dále slouží především výstavním
účelům.
57
Arnošt Schösser, introduced Dominican
monks to the church. The current
appearance of the church dates
back to 1704 - 1734, when the original
structure was completely rebuilt
with the participation of renowned
Baroque builder O. Broggio from Litoměřice.
The current convent was presumably built simultaneously with
the church in the early 18th closed down as early as in 1785,
upon an imperial resolution. Upon the request of the town, the
convent resumed its activities in the late 19th century. After the
convent and the church were closed down in 1950, the premises
were converted into the city exhibition and concert hall of
Bedřich Smetana in the 1960´s. The church could not be used
for its original purpose until after the November velvet revolution
in 1989, and now it is mostly used for exhibitions.
Gestalt bis zum 17. Jahrhundert,
als der Aussiger
Primas, ein Gegenreformator
und eifriger Katholik
Jan Arnošt Schösser
dominikanische Mönche
zur Kirche brachte. Die
heutige Kirche wurde in
den Jahren 1704 – 1734
gebaut, als ein vollständiger
Umbau der ursprünglichen
Kirche erfolgte,
an welchem der
bedeutende Leitmeritzer
Barockbauer O. Broggio
teilnahm.
Der heutige Konvent
wurde wahrscheinlich
gleichzeitig mit der Kirche
in der ersten Hälfte
des 18. Jahrhunderts
gebaut, wobei ältere
Gebäude benutzt wurden.
Der Konvent wurde
allerdings bereits im
Jahre 1785 aufgrunde
einer Kaiserresolution
aufgelöst, jedoch auf
Wunsch der Stadt wurde
58
er in der zweiten Hälfte
des 19. Jahrhunderts
wieder erneuert. Nach dem Schließen des Klosters und der Kirche
im Jahre 1950 wurde dieses Gelände in den 60er Jahren
des 20. Jahrhunderts für die Bedřich Smetana Ausstellungsund
Konzerthalle angepasst. Die ursprüngliche Nutzung kehrte
in dieses Gelände erst nach der Wende im November 1989
zurück, und zwar so, dass die Kirche weiterhin vor allem für
Ausstellungszwecke dient.
75

76
CZ ENG DE
MASARYKOVA ZDYMADLA
Řeka Labe dosud vždy výrazně ovlivňovala hospodářský rozvoj
města Ústí nad Labem. V závěru 19. století, s narůstající potřebou
přepravy velkého objemu zboží po Labi a v souvislosti s
každoročními záplavami v níže položených částech města,
vznikla potřeba zvýšit splavnost Labe a do jisté míry zamezit
každoročním menším povodním ve městě. K naplnění tohoto
cíle mělo být Labe mezi Ústím a Prahou v podstatě po celé
délce „kanalizováno“ a v Ústí měl vzniknout běžný plavební stupeň,
další měl být u Prackovic. Realizaci tohoto projektu však
narušila 1. světová válka a po jejím skončení se přistoupilo k
jinému řešení. Vznikla nová koncepce ve výstavbě vodních děl,
která neměla sloužit pouze plavbě, ale také k výrobě elektřiny.
Z toho důvodu začala být v roce 1923 budována pod střekovskou
skálou tehdy největší vodní stavba na území Československa,
celé vodní dílo se však podařilo dokončit až v roce
1936.
Zdymadlo v sobě zahrnuje dvě plavební komory pro čluny, které
MASARYK SLUICES
59
The River Labe has always significantly influenced the economic
development of the city of Ústí nad Labem. At the end of
the 19th century, with the growing need to transport large volumes
of goods on the River Labe and, at the same time, yearly
floods in the lower parts of the town, the need for better navigability
of the river arose and, to some extent, the need to prevent
frequent smaller floods in the city as well. To meet this
intention, the River Labe was supposed to be turned into a
“canal” in the section between Prague and Ústí, with a common
navigation stage to be built in Ústí, and another one near Prackovice.
However, this project was abandoned due to WWI. After
the end of the war, a different project was developed. A new
concept in the building of water works was selected. It should
have been used for both navigation and power generation as
well. So in 1923, the then largest water works in the whole of
Czechoslovakia was commenced beneath the Střekov rock.
However, the whole water works were not accomplished until
1936.
MASARYK-SCHLEUSE
Die Elbe hat die wirtschaftliche Entwicklung der Stadt Ústí nad
Labem schon immer deutlich beeinflusst. Am Ende des 19.
Jahrhunderts, mit steigenden Bedürfnissen für Elb-Transport
bei Waren von großer Kapazität und im Zusammenhang mit
jährlichem Hochwasser in niedrig liegenden Teilen der Stadt,
entstand das Bedürfnis die Schiffbarkeit der Elbe zu erhöhen
und das jährliche „kleine“ Hochwasser in der Stadt in gewissem
Maße zu vermeiden. Um dieses Ziel zu erfüllen, sollte die Elbe
zwischen Ústí und Prag im Prinzip in ganzer Länge „kanalisiert“
werden. In Ústí sollte eine übliche Schleusenstufe für die Schifffahrt
entstehen, eine weitere sollte bei Prackovice (Praskowitz)
sein. Die Realisierung dieses Projektes wurde allerdings durch
den I. Weltkrieg unterbrochen und nach Kriegsende wurde eine
andere Lösung gefunden. Es entstand eine neue Konzeption im
Bau von Schleusen, die nicht nur der Schifffahrt, sondern auch
der Stromerzeugung dienen sollte. Aus diesem Grunde wurde
im Jahre 1923 der damals größte Wasserbau unter dem
Schreckensteiner Fels auf dem Gebiet der Tschechoslowakei

CZ ENG DE
jsou dodnes plně funkční a dále využitelné, dále hydroelektrárnu
a přechod přes řeku pro chodce. Architektonický návrh zpracoval
ing. Fr. Vahala, investorem byl stát a dodavatelem strojních
zařízení přední české firmy ČKD Blansko, Škoda Plzeň a
Křižík Praha. Celkové náklady dosáhly 23 miliónů korun.
Stavba se skládá ze tří částí, první je samotný jez, který slouží
ke zvyšování hladiny Labe nad zdymadlem, druhou částí jsou
plavební komory zajišťující bezpečnou plavbu, třetí části je hydroelektrárna
k výrobě elektrického proudu. Prioritou celé stavby
se nakonec stalo zajištění splavnosti řeky. Součástí jezu je
i rybí přechod umístěný v dělícím pilíři mezi jezem a elektrárnou.
Komora se dá využít i k převádění velké vody.
Hydroelektrárna začala být budována až v roce 1931, zkušební
provoz byl zahájen roku 1935, do plného provozu byla uvedena
roku následujícího. Celé vodní dílo bylo postaveno na tehdejší
špičkové technické úrovni. První velká generální oprava elektrárny
byla provedena až v roce 1981, přestože se původně
počítalo s životností na 20 let. Poslední velká rekonstrukce
a oprava stavebních částí i strojních zařízení jezu, plavebních
komor a hydroelektrárny byla provedena na přelomu 20. a 21.
století.
60
The sluice gates comprise two boat tanks for
boats, fully functional these days, a hydroelectric
power station and a walkway across the
river. The architectonic design was developed
by engineer Fr. Vahala, the project was funded
by the government and the machinery and
plant was supplied by top Czech companies,
such as ČKD Blansko, Škoda Plzeň and Křižík
Praha. The total cost amounted to CZK 23
million.
The works consist of three parts, the first
being the spillway, used to increase the level
of the water surface in the River Labe above
the sluice, the second part being the boat
tanks that ensure safe sailing, and the third
part being the hydroelectric power station to
generate power. In the end, the priority of the
whole works was navigability of the river. The
spillway also comprises a fish transfer corridor,
located in the bridge abutment between
the spillway and the power plant. The tank can
also be used to transfer flood water.
The construction of
the hydroelectric
power station did not
begin until 1931, the
trial operation started
in 1935, and in
the following year, it
was put into full operation.
The whole
water works were
built at the then top
level. The first capital
repair of the
power plant was
carried out in 1981,
although the original
design expected a
life service of about
20 years. The last
large reconstruction
and repair of the construction parts and machinery as well as
the spillway accessories, boat tanks and the hydroelectric
power station was carried out at the turn of the 20th and 21st
century.
realisiert; das ganze Wasserwerk wurde allerdings erst im Jahre
1936 vollständig beendet.
Die Schleuse beinhaltet zwei Schleusenkammern für Boote, die
heute immer noch vollständig funktionsfähig sind und genutzt
werden, weiter ein Wasserkraftwerk und auch einen Übergang
über den Fluss für die Fußgänger. Ing. Fr. Vahala bearbeitete
den architektonischen Vorschlag, der Staat war der Investor
und führende tschechische Firmen lieferten die Maschinenanlagen.
Unter diesen können ČKD Blansko, Škoda Plzeň und Křižík
Praha genannt werden. Die Gesamtkosten erreichten 23
Millionen Kronen.
Die Schleuse besteht aus drei Teilstücken. Das erste Teilstück
ist eigentlich das Stauwehr, welches zum Erhöhen des Wasserspiegels
auf der Elbe oberhalb der Schleuse dient, das zweite
Teilstück sind die Schleusen, die eine sichere Schifffahrt
gewährleisten, und das dritte Teilstück ist ein Wasserkraftwerk
zur Stromerzeugung. Zur Priorität des ganzen Werkes gehört
schließlich das Gewährleisten einer Schiffbarkeit des Flusses.
Zum Bestandteil des Stauwehrs gehört auch eine Fischtreppe
im Trennpfeiler zwischen dem Stauwehr und Wasserkraftwerk.
Die Kammer kann auch zum Transferieren von Großwasser
genutzt werden.
Mit dem Bau des Wasserkraftwerkes
wurde
erst im Jahre 1931
begonnen, der Probebetrieb
wurde im Jahre
1935 angefangen, und
im folgenden Jahre ist es
vollständig in Betrieb
gegangen. Das ganze
Wasserwerk wurde im
damaligen perfekten
technischen Niveau aufgebaut.
Die erste große
Grundreparatur des
Wasserkraftwerkes
erfolgte erst im Jahre
1981, obwohl es zuerst
61
mit einer Lebensdauer
von 20 Jahren berechnet
wurde. Der letzte große Umbau und Reparatur der Bauteile und
der Maschinenanlagen des Stauwehrs, sowohl der Schleusen,
als auch des Wasserkraftwerkes erfolgte an der Wende des 20.
und 21. Jahrhunderts.
77

78
CZ ENG DE
MĚSTSKÉ LÁZNĚ
Protože město dosud nemělo lázně, tak v posledním desetiletí
19. století začala v zastupitelstvu města uzrávat myšlenka na
zřízení městských lázní. První návrh na vybudování lázní vzniklý
roku 1894 ztroskotal na nedostatku financí. Zlom přišel až ve
chvíli, kdy Ústecká spořitelna věnovala na stavbu 80 000
rakouských korun. Pro výstavbu lázní byl záhy vytvořen „lázeňský
výbor“, jehož hlavním iniciátorem a aktivistou byl podnikatel
a městský radní Ferdinand Maresch «. Vídeňský architekt P. P.
Brang, který navrhl i lázně v Liberci, byl vyzván, aby předložil
plány pro Ústí, stalo se tak v červnu 1905. Vzhledem k finančním
potížím docházelo k protahování celého procesu. O úspěchu
akce rozhodly až další sponzorské příspěvky.
Stavba probíhala v letech 1907-1908, 15. června 1908 Ferdinand
Maresch« lázně slavnostně otevřel a zahájil veřejný provoz.
Pro návštěvníky byl připraven velký bazén, parní lázeň,
vanové lázně, sprchové kouty, uhličité lázně a slatinná kabina.
CITY SPA
46 62
As the town had no spa, the city assembly of representatives
considered the idea of building a town spa in the last decade
of the 19th century. The first draft design in 1894 came to grief
due to a shortage of funding. A breakthrough came at the
moment when the Ústí savings bank donated 80,000 Austrian
crowns for the project. A “spa committee” was soon appointed
to control the development. Its main initiator and activist was
Ferdinand Maresch «, a city entrepreneur and member of the
city assembly of representatives. Viennese architect P. P.
Brang, who also designed the city spa in Liberec, was invited
to develop the design for Ústí, which happened in June 1905.
The whole development took a rather long time as a result of
lack of funds. It was successfully accomplished only after further
sponsorships.
The construction works took place between 1907 and 1908. On
15 June 1908, Ferdinand Maresch« inaugurated the spa and it
STADTBAD
63
Da die Stadt bis jetzt kein Bad hatte, begann im letzten Jahrzehnt
des 19. Jahrhunderts in der Stadtvertretung der Gedanke
reif zu werden, ein Stadtbad einzurichten. Der erste im Jahre
1894 entstandene Vorschlag für den Bau des Bades versagte
wegen finanzieller Nöte. Eine Wende kam erst im Moment, als
die Aussiger Sparkasse 80 000 österreichische Kronen für den
Aufbau spendete. Zum Bau des Bades wurde kurz danach eine
„Kurbadkommission“ geschaffen, deren wichtigster Initiator und
Aktivist der Unternehmer und Stadtratsherr Ferdinand Maresch
« war. Der Wiener Architekt P. P. Brang, der ebenfalls das Bad
in Liberec (Reichenberg) entworfen hatte, wurde beauftragt,
Pläne in Ústí vorzulegen. Dies erfolgte dann im Juni 1905.
Wegen finanzieller Schwierigkeiten wurde der ganze Prozess
verlängert. Über den Erfolg dieser Aktion entschieden erst weitere
Beiträge von Sponsoren.
Der Aufbau erfolgte in den Jahren 1907-1908, am 15. Juni 1908

CZ ENG DE
Voda pro potřebu lázní byla brána z městského vodovodu, páru
vyráběla vlastní kotelna. Již v roce 1911 se však vyskytly problémy
s dodávkami vody a ukázalo se, že voda z vlastní studny
je pro svou velkou tvrdost pro potřeby lázní zcela nevhodná. Z
toho důvodu byly na základě znaleckých posudků zahájeny
práce na vrtu artéského pramene. Tento pramen byl skutečně
vyvrtán (hloubka 357 metrů) a jeho slabě mineralizovaná termální
voda o teplotě 31, 7 o C se stala hlavním zdrojem vody pro
lázeňský provoz. Voda z vrtu je vhodná na inhalace při bronchitických
katarech a pro pitné kůry.
V počátcích se lázně potýkaly s poměrně malým počtem
návštěvníků. Návštěvní doba byla pochopitelně rozdělena
zvlášť pro muže a pro ženy. První velká rekonstrukce lázní proběhla
za plného provozu v letech 1929 – 1933. V rámci rekonstrukce
došlo k výměně potrubí, rozšíření topného systému a
rozšíření dosavadních provozů (13 nových van, nová odpočívárna
v parní lázni a rozšíření slatinné lázně…). V průběhu let
se také podařilo navýšit počet návštěvníků, kteří lázeňské služby
využívali.
Budova městských lázní je postavena v secesním slohu. Charakteristickou
architekturu fasády a celé budovy určuje nejen
dominantní věž, ale také trojúhelníkovité štíty v jednotlivých průčelích.
Z interiéru je nejzajímavější samostatné jižní křídlo, ve
kterém je umístěn velký bazén (19,5 x 8 m a je hluboký 80 – 270
cm) s vysokým stropem. Z původní architektonické výzdoby se
dochoval městský znak v horní části západní stěny a hlava
mýtického delfína jako chrliče na východní stěně bazénu. Z
interiéru se tak vesměs dochovaly pouze podlahy, které především
na chodbách upoutají svým dekorem v mozaikách jednotlivých
dlaždic.
Budova slouží i dnes svému původnímu účelu, i když nikoli v tak
velkém rozsahu jako v první polovině 20. století. V přízemí je v
části budovy restaurace a kadeřnictví, severní křídlo druhého
patra je využíváno ke cvičení, východní pak slouží administrativě.
was opened to the public. A big pool, a steam bath, hot bath tub,
shower boxes, carbon dioxide bath and a mud cabin were available
for the visitors. The water for the needs of the spa was
fed from the municipal water mains, steam was generated by
the boiler room in the building. However, the first problems with
the water supply arose as early as in 1911, and the water from
its own well proved to be too hard and quite unsuitable for the
spa. Based on expert opinions, artesian boring for the underground
spring was commenced. The spring was really bored
(down to a depth of 357 metres) and its 31.7°C thermal water
with a minor content of minerals became the main source of
water for the spa purposes. The water supplied from the boring
is suitable for inhalation for those suffering from bronchitis
and for drinking treatments.
At the beginning, the spa struggled with a rather small number
of visitors. Opening hours were divided into separate hours for
men and women. The first large redevelopment of the spa was
carried out while the spa was fully operated between 1929 and
1933. The redevelopment involved replacement of the piping,
expansion of the heating system and expansion of the current
premises (13 new tubs, new rest room in the steam bath and
the expansion of the mud bath…). Over the years, also the
number of visitors using the spa services increased.
The city spa is built in the Secession style. The characteristic
feature of the facade and the whole building is the dominant
tower, and the triangle gables in the frontage. The most
important part of the interior is its separate southern wing,
where the big pool is located (19.5 x 8 m with a depth of 80 –
270 cm) with a high ceiling. The original interior decorations
which have been preserved are the town emblem found on the
upper part of the western wall and the head of a mythic dolphin
as a water-shoot on the eastern wall of the pool. Our attention
is caught by the tile mosaic on the vestibule floors, which
have been preserved from the original interior.
Nowadays, the building is also used for its original purpose,
however, not to such an extent as in the early 20th century. The
ground-floor features a restaurant and a hair studio in part of
the building, the northern wing of the second floor is used as
an exercise and fitness facility, the eastern part is used for administrative
purposes.
eröffnete Ferdinand Maresch« das Bad festlich und begann den
öffentlich in Betrieb. Für die Besucher gab es einen großen
Swimmingpool, ein Dampfbad, Wannenbäder, Duschen, Kohlensäurebäder
und eine Moorkabine. Wasser für Bedarf des
Bades wurde aus der Stadtwasserleitung entnommen, der
Dampf wurde von einer eigenen Kesselanlage erzeugt. Bereits
im Jahre 1911 erschienen allerdings Probleme mit der Wasserlieferung
und es zeigte sich, dass das Wasser aus dem eigenen
Brunnen wegen großem Härtegrad für den Bedarf des Bades
ganz ungeeignet ist. Aus diesem Grund begannen Gutachtertätigkeiten
am Bohrloch der artesischen Quelle. Diese Quelle
wurde tatsächlich gebohrt (Tiefe 357 Meter) und ihr leicht mineralisiertes
Thermalwasser mit einer Temperatur von 31,7 °C
wurde zur wichtigsten Wasserquelle für den Badbetrieb. Das
Wasser aus dem Bohrloch ist für Inhalierungen bei Bronchialkatarrh
sowie auch für Trinkkuren geeignet.
Anfangs musste sich das Bad mit einer ziemlich niedrigen Anzahl
von Besuchern auseinandersetzen. Die Besucherzeit war
natürlich getrennt für Männer und Frauen aufgeteilt. Der erste
große Umbau des Bades erfolgte bei vollem Betrieb in den Jahren
1929 – 1933. Im Rahmen des Umbaus wurde die Leitung
gewechselt, das Heizungssystem erweitert und die bisherigen
Betriebseinrichtugen erweitert (13 neue Wannen, neuer Ruheraum
im Dampfbad und Erweiterung des Moorbades…). Im
Laufe der Jahre gelang es auch, die Anzahl der Besucher zu
erhöhen, welche die Kurleistungen nutzten.
Das Gebäude des Stadtbades wurde im Jugendstil gebaut.
Eine charakteristische Architektur der Fassade sowie auch des
ganzen Gebäudes wird nicht nur von dem dominanten Turm
bestimmt, sondern auch von den Dreieckgiebeln in einzelnen
Vorderfronten. Was das Interieur betrifft, so ist der selbstständige
Süd-Flügel am interessantesten, in welchem sich ein
großer Swimmingpool (19,5 x 8 m, Tiefe 80 – 270 cm) mit einer
hohen Decke befindet. Von der ursprünglichen architektonischen
Verzierung ist das Stadtwappen im oberen Teil der westlichen
Wand erhalten geblieben, sowie auch der Kopf eines mythischen
Delphins als Wasserspeiers an der östlichen Wand des
Swimmingpools. Vom Interieur sind also insgesamt nur die
Böden erhalten geblieben, die durch ihr Dekor in Mosaiken der
einzelnen Fliesen vor allem im Flur die Aufmerksamkeit fesseln.
Das Gebäude dient auch heute seinem ursprünglichen Zweck,
auch wenn nicht in solchem großen Umfang wie in der ersten
Hälfte des 20. Jahrhunderts. Im Erdgeschoss befindet sich ein
Restaurant in einem Teil des Gebäudes, sowie auch ein Frisiersalon,
der Nord-Flügel des zweiten Stockwerks wird für Gymnastik
genutzt und der Ost-Flügel dient für die Verwaltung.
79

80
CZ ENG DE
MUZEUM LIDOVÉ ARCHITEKTURY ZUBNICE
Základem muzea lidové architektury je stará historická vesnice
nacházející se v klínu kopců Českého středohoří. Pro muzejní
účely byly využity nejhodnotnější stavby středu obce a jejího
okolí, které se průběžně doplňují o drobné přenášené objekty. K
původním stavbám patří kostel sv. Maří Magdaleny, původně
gotický, připomínaný již v polovině 14. století. V letech 1723-
1739 byl kostel barokně přestavěn litoměřickým stavitelem
Octaviem Broggiem, v letech 1913 - 1914 byla postavena nová
věž. Při posledních opravách kostela byly v interiéru odkryty
části gotických oken v presbytáři a fragmenty pozdně gotických
a renesančních nástěnných maleb.
Mezi původní stavby vesnice, které jsou součástí muzea, patří
také škola z roku 1863. Zpřístupněná učebna odpovídá svým
zařízením a vybavením standardu vesnických škol běžnému
ještě po druhé světové válce. Dále jde o zemědělskou usedlost
s hospodářským areálem včetně unikátní teplovzdušné sušárny
64
MUSEUM OF FOLK ARCHITECTURE IN ZUBNICE
The core of the museum of the folk architecture is the old historic
village enclosed by the hills of the Bohemian Uplands. For
the purposes of the museum the most valuable structures of
the central part of the village and its surroundings were used.
The exposition is regularly extended by adding minor portable
objects. One of the original structures of the museum is the
Church of St. Mary Magdalene, originally a Gothic church, referred
to as early as in the mid 14th century. Between 1723-1739,
the church was re-built in the Baroque style by the Litoměřice
builder Octavio Broggio, in 1913 – 1914, the new tower was
built. The last repairs of the church revealed parts of Gothic
windows in the presbytery and fragments of late Gothic and
Renaissance wall paintings in the church interior.
Among the original structures of the village displayed in the
museum is also the school from 1863. The classroom, open to
the public, features the furniture and accessories typical of vil-
MUSEUM DER VOLKSARCHITEKTUR ZUBRNICE
(SAUBERNITZ)
Die Basis des Museums der Volksarchitektur ist ein altes historisches
Dorf, welches sich keilförmig zwischen den Bergen des
Böhmischen Mittelgebirges befindet. Für Museumszwecke wurden
die wertvollsten Bauten des Gemeindezentrums und der
Umgebung genutzt, welche mit kleinen übertragenen Objekten
laufend ergänzt werden. Zu den ursprünglichen Bauten gehört
die Maria Magdalena-Kirche, ursprünglich gotisch, welche bereits
in der Mitte des 14. Jahrhunderts erwähnt wurde. In den Jahren
1723-1739 wurde die Kirche vom Leitmeritzer Baumeister
Octavio Broggio im Barockstil umgebaut und in den Jahren
1913 - 1914 wurde ein neuer Turm gebaut. Bei den letzten
Reparaturen der Kirche wurde im Interieur Teile gotischer Fenster
im Presbyterium aufgedeckt, sowie auch Fragmente von
spätgotischen und Wandgemälde im Ranaissancestil.
Zu den ursprünglichen Gebäuden des Dorfes, die ein Bestandteil
des Museums sind, gehört auch die Schule aus dem Jahre

CZ ENG DE
na ovoce. Rekonstrukce vybavení domu odpovídá období
počátku 20. století, kdy ještě přežívalo staré tradiční zařízení a
vybavení, avšak bylo již doplňováno moderními továrenskými
výrobky. Pouze dvě přední komory v patře jsou instalovány
muzejním způsobem s expozicí lidového malovaného nábytku a
stavebního vývoje obce včetně dokumentace opravovaných a
přenášených staveb. Další stavbou je malý vesnický obchod z
konce 19. století a nádražní budova z roku 1890 s muzejní
expozicí železniční dopravy.
Z přenesených objektů je nejzajímavější barokní studna ze Střížovic
z roku 1695 a špýchar z Lochočic, obce, která byla zlikvidována
povrchovým hnědouhelným lomem.
65
lage schools as late as after WWII. Another
displayed object is the farmstead with the
farm buildings including a unique hot-air fruit
drier. The house displays furnishings from
the beginning of the 20th century, with still
used old and traditional furniture and accessories,
already expanded with modern factory
manufactured products. Only the two front
small rooms on the first floor are equipped
in the museum style featuring an exposition
of folk painted furniture and the building
development of the village including documents
related to the repaired or relocated
structures. Another structure is the small village
shop from the late 19th century and the
railway station from 1890 with a museum
exposition of railway transport.
Of the relocated objects the most interesting
is the Baroque well from Střížovice dating
back to 1695 and the grange from Lochočice,
a village erased from the map due to
opencast coal mining.
1863. Der zugängliche Klassenraum entspricht mit seiner Einrichtung
und Ausstattung dem Standard der Dorfschulen, welcher
noch nach dem zweiten Weltkrieg üblich war. Weiter geht
es um einen Landbesitz mit einem landwirtschaftlichen Areal,
einschließlich einer einzigartigen luftbeheizten-Obsttrockenkammer.
Der Hausumbau des Hauses entspricht der Zeitperiode
am Anfang des 20. Jahrhunderts, als die alte traditionelle
Ausstattung und Einrichtung immer noch überlebte, allerdings
wurde bereits mit modernen Fabrikationsprodukten ergänzt.
Nur zwei fordere Zimmern auf dem Stockwerk wurden auf eine
Museumsart eingerichtet, mit einer Ausstellung von angemalten
Volksmöbeln und von der Bauentwicklung der Gemeinde, einschließlich
der Dokumentation der reparierten und übertragenen
Bauten. Ein weiterer Bau ist ein kleines Dorfgeschäft aus
dem Ende des 19. Jahrhunderts und das Bahnhofgebäude aus
dem Jahre 1890 mit einer Museumsausstellung von Eisenbahnverkehr.
Von den übertragenen Objekten ist ein barocker Brunnen aus
Střížovice (Strizowitz) aus dem Jahre 1695 am interessantesten,
sowie auch ein Kornhaus aus Lochočice (Lochtschitz) –
einer Gemeinde, die wegen einem Abbaufeld im Braunkohlentagebau
aufgelöst wurde.
66
81

82
CZ ENG DE
MUZEUM MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM
Ústecké muzeum vzniklo, podobně jako další muzea v severozápadních
Čechách, ve druhé polovině 19. století. Samotné
muzeum bylo zřízeno Živnostenským spolkem dne 6. května
1876 a dostalo název „Gewerbemuseum“. Jeho hlavním posláním
bylo seznamovat veřejnost s historií ústeckých podniků a
řemesel. Již od samého počátku však v muzeu vznikla tři samostatná
oddělení: sbírka uměleckého řemesla, přírodovědný
kabinet se sbírkou strojů a nářadí a posledním byla muzejní knihovna.
První sídlo muzea bylo v pronajatých prostorách hotelu
„Zlatá loď“ na rohu Hrnčířské ulice a ulice V Jirchářích, později
se přestěhovalo do Solní ulice (mezi kostely Nanebevzetí
Panny Marie a sv. Vojtěcha). Do roku 1884 se muzeum stěhovalo
sedmkrát.
Ve svých počátcích se muzeum soustřeďovalo především na
pořádání příležitostných výstav, pro stálé expozice nebyl dostatečně
velký sbírkový fond a prostory. Významný mezník v ději-
67
MUSEUM OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM
Similarly as with other museums in north-western Bohemia, the
city museum originated in the late 19th century. The museum
itself was established by the Trading Association on 6 May
1876 and was called the „Gewerbemuseum“. Its main objective
was to make the public acquainted with the history of city
businesses, trades and crafts. At the very beginning of the
museum, there were three separate departments: the collection
of art crafts, the cabinet of natural science with a collection
of machines and tools and the last was the museum library. The
first building where the museum was seated was in the rented
premises of the „Zlatá loď“ hotel (Golden Ship) at the corner of
Hrnčířská and V Jirchářích streets. Later, it moved to Solní
Street (between the Church of the Assumption of the Virgin
Mary and the Church of St. Adalbert). Up to 1884, the museum
was moved twice.
At the beginning, the museum focused particularly on organi-
DAS MUSEUM DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM
68
Das Aussiger Museum entstand, ähnlich wie andere Museen in
Nordwest-Böhmen, in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts.
Das Museum selbst wurde vom Gewerbeverein am 6. Mai 1876
eingerichtet und bekam den Namen „Gewerbemuseum“. Seine
wichtigste Aufgabe war es, die Öffentlichkeit mit der Geschichte
der Aussiger Betriebe und Handwerke bekannt zu machen.
Schon von Anfang an jedoch entstanden im Museum drei selbstständige
Abteilungen: die Sammlung vom Kunsthandwerk,
das Naturwissenschaftskabinett mit einer Sammlung von
Maschinen und Werkzeug und die Museumsbibliothek. Der
erste Sitz des Museums war auf gemietetem Gelände des
Hotels „Zlatá loď“ an der Ecke der Straßen Hrnčířská und V Jirchářích,
später zog es in die Solní Straße (zwischen den Kirchen
Maria Himmelfahrt und des Hl. Vojtěch). Bis 1884 zog das
Museum sieben Mal um.
Am Anfang konzentrierte sich das Museum vor allem auf Veran-

CZ ENG DE
nách muzea přišel
v roce 1901, kdy
byla ustanovena
Muzejní společnost,
která se stala
zřizovatelem ústeckého
muzea.
Muzeum se opět
přestěhovalo, a to
sice do budovy
staré městské
nemocnice na Špitálském
náměstí.
Rozvoj muzea přerušila
1. světová
válka, bylo to v
době, kdy se jednalo
o výstavbě nové
muzejní budovy.
V čele Muzejní
společnosti se vystřídala řada významných osobností, lze uvést
J. Lipperta či B. Titlbacha. Po skončení války se muzeum opět
stěhovalo, tentokrát se však jednalo o stěhování (již patnácté)
do vlastního. Na počátku roku 1919 totiž věnovala ústecká podnikatelská
rodina Wolfrumů » městu Ústí nad Labem nový
zámek v Trmicích ». 29. srpna 1919 byla na zámku otevřena
pro veřejnost nová instalace. Postupně byly vybudovány stálé
archeologické, přírodovědné a historické expozice, čímž se
muzeum zařadilo mezi nejvýznamnější regionální muzea v tehdejším
Československu.
Poměrně slibný rozvoj ústeckého muzea zastavila nacistická
okupace. V poválečném období se muzeum dostalo pod správu
národních výborů, které neprojevovaly příliš velký zájem o
činnost muzea. Roku 1966 bylo muzeum pro havarijní stav
budovy až do odvolání pro veřejnost uzavřeno. Ke zlomu došlo
až v roce 1972, kdy bylo muzeu umožněno obsadit část budovy
bývalé obecné a měšťanské školy. V tomto období začal
trvalý rozvoj ústeckého muzea. V roce 1992 se vrátilo pod správu
města Ústí nad Labem a získalo název Muzeum města Ústí
nad Labem, zároveň se podařilo získat k užívání celou budovu
bývalé Obecné a měšťanské školy ». V roce 2006 bylo v souvislosti
s plánem celkové rekonstrukce budovy muzeum vystěhováno
do náhradních prostor.
69
sing occasional exhibitions,
as it lacked sufficient
collection funds for stable
expositions and premises.
An important milestone in
the history of the museum
came in 1901, when the
Museum Association was
established, which became
the founder of the
museum. The museum
was relocated again, this
time to the building of the
old city hospital on Špitálské
Square. The development
of the museum was
interrupted by WWI, which
was the time when negotiations
on construction of a
new museum took place.
A number of renowned personalities headed the Museum Association,
such as J. Lippert and B. Titlbach. After the war, the
museum was transferred again, however, this time the museum
moved (fifteen times) to its own premises. At the beginning
of 1919, the Ústí entrepreneurial family of Wolfrum » donated
to the town of Ústí nad Labem the new chateau in Trmice ». On
29 August 1919, the museum opened to the public. Step by
step, stable displays of archaeological objects, natural science
and history were built, which ranked the museum as one of the
most important regional museums in the then Czechoslovakia.
The relatively promising development of the Ústí museum was
suspended by the Nazi occupation. In the post-war period, the
museum was under the control of national committees, which
did not show great interest in the museum. In 1966, the museum
had to be closed down to the public due to the emergency
condition of the building. The change came as late as in 1972,
when the museum could move to a part of the former elementary
and junior school. Since that time, the city museum has
been developing continuously. In 1992, it went back under the
control of the city of Ústí nad Labem and it was named the City
Museum of Ústí nad Labem. At the same time, the whole building
of the former Elementary and Junior School» was allocated
to the museum. In 2006, the museum was moved to temporary
premises due to the plan of the total redevelopment of
the building.
stalten von gelegentlichen Ausstellungen; für permanente Ausstellungen
fehlten die Finanzmittel und auch das Gelände. Ein
wichtiger Meilenstein in der Geschichte des Museums kam im
Jahre 1901, als die Museumsgesellschaft festgelegt wurde, die
auch der Gründer des Aussiger Museums wurde. Das Museum
zog wieder um, und zwar ins Gebäude des alten Stadtkrankenhauses
am Platz Špitálské náměstí. Der I. Weltkrieg unterbrach
dann die Entwicklung des Museums, es war zur Zeit, als es
über den Aufbau eines neuen Museumsgebäudes gesprochen
wurde.
Am Kopf der Museumsgesellschaft wechselten sich eine Reihe
bedeutender Persönlichkeiten ab, wie z.B. J. Lippert oder B.
Titlbach. Nach dem Ende des Krieges zog das Museum wieder
um, diesmal handelte es sich bereits um einen Umzug (bereits
den fünfzehnten) ins eigene Gebäude. Am Anfang des Jahres
1919 schenkte nämlich die Aussiger Unternehmerfamilie Wolfrums
» der Stadt Ústí nad Labem das neue Schloss in Trmice
(Türmitz) ». Am 29. August 1919 wurde an dem Schloss eine
neue Einrichtung für die Öffentlichkeit eröffnet. Allmählich wurden
permanente archäologische, naturwissenschaftliche und
historische Ausstellungen errichtet, wodurch sich das Museum
unter die bedeutendsten regionalen Museen in der damaligen
Tschechoslowakei eingereiht hat.
Die ziemlich versprechende Entwicklung des Aussiger Museums
wurde durch die nazistische Besatzung unterbrochen. In
der Nachkriegszeit war das Museum unter der Verwaltung der
Nationalausschüsse, die kein großes Interesse für die Tätigkeit
des Museums zeigten. Im Jahre 1966 wurde das Museum für
die Öffentlichkeit wegen Baufälligkeitszustand des Gebäudes
bis zur Abrufung geschlossen. Ein Bruch/Eine Wende kam erst
im Jahre 1972, als das Museum einen Teil des Gebäudes der
ehemaligen Volks- und Bürgerschule besetzten konnte. Zu dieser
Zeit begann eine dauerhafte/ständige Entwicklung des Aussiger
Museums. Im Jahre 1992 war es wieder unter der Verwaltung
der Stadt Ústí nad Labem und bekam den Namen Museum
der Stadt Ústí nad Labem; gleichzeitig gelang es das ganze
Gebäude der ehemaligen Volks- und Bürgerschule » zum Nutzen
zu bekommen. Im Jahre 2006 wurde das Museum im Rahmenplan
für einen Gesamtumbau des Gebäudes in Ersatzräume
verlegt.
83

84
CZ ENG DE
NOVÁ SPRÁVNÍ BUDOVA SPOLKU PRO CHEMICKOU A
HUTNÍ VÝROBU
Nová správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v
Ústí nad Labem byla postavena v letech 1929-1930 světově
proslulou drážďanskou firmou Lossow a Kuhne. Ta v Ústí stavěla
také obchodní dům Jepa (dnes Sever) na Mírovém náměstí.
Nová správní budova patří k nejvýznamnějším stavbám expresionistické
architektury u nás. Patří ke stejnému stylu jako
například známý chicagský mrakodrap „Chicago Tribune“ v
USA. Na novogotickou architekturu staré správní budovy a areálu
firmy navazují stylizované opěráky, zatímco v dokonale propracovaném
interiéru najdeme četné prvky art déco nebo rondokubismu.
V době svého dokončení byla budova nejvyšší
stavbou v Československu.
70
NEW ADMINISTRATION BUILDING OF SPOLEK PRO
CHEMICKOU A HUTNÍ VÝROBU
The new administration building of Spolek pro chemickou a
hutní výrobu in Ústí nad Labem was built between 1929 and
1930 by the world renowned Dresden company Lossow and
Kuhne. They also built the Jepa department store (today’s
Sever) on Mírové Square in Ústí.
The new administration building is one of the most important
buildings of Expressionist architecture nationwide. It belongs to
the same style as, for example, the famous „Chicago Tribune“
skyscraper in the USA. The New-Gothic architecture of the old
administration building and the company premises link to the
styled abutment pillars, and in the perfectly worked out interior
we can find elements of Art Déco and Rondocubism. At the
time the building was accomplished, it was the tallest structure
in Czechoslovakia.
NEUES VERWALTUNGSGEBÄUDE DES VEREINS FÜR
CHEMIE- UND HÜTTENPRODUKTION
Das neue Verwaltungsgebäude des Vereins für Chemie- und
Hüttenproduktion in Ústí nad Labem wurde in den Jahren 1929-
1930 von der weltbekannten Dresdner Firma Lossow und
Kuhne. Diese baute auch das Aussiger Einkaufszentrum Jepa
(heute Sever) am Platz Mírové náměstí.
Das neue Verwaltungsgebäude gehört zu den bedeutendsten
Bauten der expressionistischen Architektur bei uns. Es gehört
zum gleichen Stil wie z.B. der bekannte Wolkenkratzer „Chicago
Tribune“ in Chicago in den USA. Zu der neugotischen Architektur
des alten Verwaltungsgebäudes und des Areals der
Firma schließen stilisierte Strebepfeiler an, während wir im vollkommen
durcharbeiteten Interieur zahlreiche Elemente von Art
déco oder Rondokubismus finden können. Zur Zeit der Fertigstellung
war das Gebäude der Höchste Bau in der Tschechoslowakei.

CZ ENG DE
OBECNÁ A MĚŠŤANSKÁ ŠKOLA
(Muzeum města Ústí nad Labem)
Se vzrůstajícím počtem obyvatel v Ústí nad Labem na konci
19. století souvisela potřeba vyššího počtu školských zařízení.
Nejlépe tuto potřebu odráží výstavba sedmi školních budov v
letech 1854 – 1866. Především také z toho důvodu byla v roce
1876 postavena v prostoru za kostelem sv. Materny, vně bývalých
hradeb, novostavba, která sloužila především potřebám
obecné a měšťanské školy. Tato budova byla menší než je
dnešní stavba, jednalo se pouze o její současné severní křídlo.
Školním potřebám sloužila pouze část budovy, druhé podlaží
používalo město a okresní zastupitelstvo, které zde zasedalo v
reprezentativním sále. Ani tato škola však nepokryla prostorové
nároky na vzdělání ve městě úplně, a proto bylo k budově v
roce 1898 přistavěno jižní křídlo a křídla boční. Vznikl tak uzavřený
blok s vnitřním dvorem, tak jak jej známe z dnešní doby.
Budova byla postavena ve druhé polovině 19. století v oblíbeném
neorenesančním slohu. Je to styl architektonických velikánů
své doby, např. J. Zítka či J. Schulze. Architekt ústecké školy
je neznámý, ale nelze zde vyloučit vliv dalšího významného
neorenesančního architekta J. V. Ullmana
71
ELEMENTARY AND JUNIOR SCHOOL
(Museum of the city of Ústí nad Labem)
With the population of Ústí nad Labem growing at the end of
the 19th century, the need for more educational facilities arose.
This resulted in the construction of seven school buildings between
1854 and 1866. Particularly this was the reason why in
1876 a new structure grew behind the Church of St. Materna,
outside the former town walls, to meet the needs for an elementary
and junior school. The building was of a smaller size
than the current structure, comprising just its nowadays northern
wing. Only a part of the building was used as a school, its
second floor seated a prestigious assembly room used by the
town council and district assembly of representatives. However,
not even this school could cover all the demand for educational
premises in the town, so the building was extended with a
southern wing and side wings in 1898, with the layout of a closed
block featuring a yard inside, as it is known today.
The building was built in the latter half of the 19th century in
the popular New-Renaissance style. It is the style of prominent
architects of that period, e.g. J. Zítek and J. Schulz. The
architect of the Ústí school is unknown, however, the influence
of another renowned New-Renaissance architect, J.V. Ullman,
cannot be excluded.
VOLKS- UND BÜRGERSCHULE
(Museum der Stadt Ústí nad Labem)
Mit steigender Anzahl von Einwohnern in Ústí nad Labem am
Ende des 19. Jahrhunderts hing auch das Bedürfnis einer höheren
Anzahl von Schulanstalten zusammen. Am besten wird dieser
Bedarf im Aufbau von sieben Schulgebäuden in den Jahren
1854 – 1866 gezeigt. Vor allem aus diesem Grund wurde im
Jahre 1876 ein Neubau im Gelände hinter der Kirche des Hl.
Materna außerhalb der ehemaligen Burgmauern gebaut, welcher
vor allem für die Bedürfnisse der Volks- und Bürgerschule
diente. Dieses Gebäude war kleiner als die heutigen, es handelte
sich nur um seinen heutigen Nord-Flügel. Für den Schulbedarf
diente nur ein Teil des Gebäudes; das zweite Stockwerk
benutzte die Stadt und die Bezirksvertretung, welche hier im
Repräsentationssaal tagte. Nicht einmal diese Schule deckte
allerdings den Raumbedarf auf Ausbildung in der Stadt vollständig
ab, und deswegen wurde im Jahre 1898 der Süd-Flügel und
auch die Seitenflügel hinzugebaut. Dadurch entstand ein
abgeschlossener Block mit einem Innenhof, so wie wir ihn heutzutage
kennen.
Das Gebäude wurde in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts
im beliebten Neurenaissance-Stil realisiert. Es ist der Stil architektonischer
Riesen der Zeit, z.B. J. Zítka oder J. Schulz. Der
Architekt der Aussiger Schule ist unbekannt, obwohl der Einfluss
eines weiteren wichtigen Neurenaissance-Architekten J. V.
Ullman nicht ausgeschlossen werden kann.
85

86
CZ ENG DE
PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA FRANZE PETSCHKA
(Pedagogické centrum, Winstona Churchila 1348/6)
Stavitelem budovy byl na přelomu 20. a 30. let 20. století
významný ústecký občan, obchodník s uhlím, Franz Petschek.
Byl třetím synem ústeckého velkoobchodníka Ignatze Petschka
« a jako otcův nástupce pokračoval v budování rodinné firmy.
Další rozvoj firmy však přerušil nástup fašismu v Evropě a vynucená
emigrace rodiny Petschků. Dům byl postaven v letech
1929-1931 podle projektu ústeckého architekta Paula Brockhardta.
Vila je postavena v pseudoslohovém pojetí s převažujícím
vlivem francouzského barokního klasicismu. Exteriér budovy
zaujme především honosným pískovcovým obložením. Vila
je pozoruhodným způsobem „zabořena“ do svahu za uliční frontou.
Stavba tak získala nejen nezvykle podlouhlý tvar, ale také
bylo zásadním způsobem oživeno boční a zadní průčelí budovy,
která jsou důmyslně provázána a spojena pomocí teras a
schodišť se zahradou.
Během II. světové války sloužila vila jako sídlo Policejního presidia.
Ve 2. polovině 20. století byl v budově umístěn Pionýrský
dům a později Školský úřad.
72
PALACE VILLA OF FRANZ PETSCHEK
(Pedagogical Centre , 1348/6 Winston Churchill Street)
The builder of the structure from the turn of the 1920´s and
30´s was a renowned Ústí citizen, businessman trading in coal,
Franz Petschek. He was the third son of the town wholesale
businessman Ignatz Petschek « and as his father’s successor
he continued developing the family business. However, further
development of the company was interrupted by the accession
of Fascism to power in Europe and the enforced emigration
of the Petscheks. The house was built between 1929 and
1931 upon the design of architect Paul Brockhardt from Ústí.
The villa is an example of pseudo styles with the prevailing
influence of the French Baroque classicism. The exterior of the
building particularly catches the eye due to an ostentatious
sandstone cladding. The structure was remarkably “cut into”
the slope behind the street front. This resulted in its unusual
rectangular shape and it also essentially diversified the side
and rear facade of the building, which are ingeniously linked
and interconnected by terraces and staircases with the garden.
Throughout WWII, the villa seated the Police Presidium. In the
late 20th century, The House of Pioneers and later the School
Authority was located here.
PALASTÄHNLICHE FAMILIENVILLA VON FRANZ
PETSCHEK
(Pädagogisches Zentrum, Winstona Churchila 1348/6)
Das Gebäude wurde an der Wende der 20er und 30er Jahre
des 20. Jahrhunderts von Franz Petschek gebaut – einem
bedeutenden Aussiger Bürger und Kohlenhändler. Er war der
dritte Sohn des Aussiger Großhändlers Ignatz Petschek « und
als Nachfolge seines Vaters setzte er den Aufbau der Familienfirma
fort. Die weitere Entwicklung der Firma wurde allerdings
durch den Antritt des Faschismus in Europa sowie auch durch
eine gezwungene Emigration der Famile Petschek unterbrochen.
Das Haus wurde in den Jahren 1929-1931 nach einem
Entwurf des Aussiger Architekten Paul Brockhardt gebaut. Die
Villa wurde in einer pseudostilistischen Konzeption mit überwiegendem
Einfluss des französischen Barockklassizismus
gebaut. Das Exterieur des Gebäudes fesselt vor allem mit seiner
pompösen Sandsteinverkleidung. Die Villa ist auf eine
sehenswürdige Art und Weise in den Abhang hinter der
Straßenfront „hineingesteckt“. Das Haus erhielt dadurch nicht
nur eine ungewöhnlich längliche Form, sondern es wurden auch
die Seiten- und Hintervorderfronten des Gebäudes belebt, welche
durch Terrassen und Treppen sinnigerweise mit dem Garten
verknüpft und verbunden sind.
Während des II. Weltkriegs diente die Villa als Sitz des Polizeipräsidiums.
In der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts wurde ein
Pionierheim und später ein Schulamt im Gebäude platziert.

CZ ENG DE
PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA IGNAZE PETSCHKA
(Základní umělecká škola E. Randové, Winstona Churchila
1368/4)
Vlastní rodinnou vilu si nechal v roce 1890 postavit velmi úspěšný
podnikatel Ignatz Petschek «, který vešel ve známost především
svým velkorysým mecenášstvím. Současná vila pochází z
roku 1902, respektive 1934. V roce 1902 nechal Ignatz Petschek
původní vilu značně rozšířit. Zbytky starší vily, která byla
postavena ve zdobném novorokokovém stylu, dnes tvoří západní
část budovy. Přestavba z roku 1902 zahrnovala vybudování
centrální části budovy a východní část. Vila byla rozšířena o
honosný vestibul, halu, reprezentativní prostory v přízemí, o
rodinné pokoje v patře a o pokoje pro hosty a služebnictvo. Přestavbu
navrhl vídeňský architekt Hans Miksch, stavební práce
provedla ústecká firma Alwin Köhler & Co. Další přestavba proběhla
ve 30. letech 20. století, kdy byla zjednodušena fasáda a
rekonstruován interiér. Poslední stavební úpravou prošla vila v
60. letech 20. století, kdy byla zbourána zimní zahrada a spolu
s původní jídelnou přeměněna na zasedací a obřadní síň. Hlavní
hala získala nové dřevěné obložení a severní průčelí znehodnotila
panelová přístavba.
Za 2. světové války, po emigraci Petschků, se vila stala sídlem
Policejního prezidia. Po skončení války zde bylo sídlo okresního
výboru Komunistické strany Československa. Dnes patří
budova městu a je částečně využívána jako Základní umělecká
škola Evy Randové« a jako obřadní síň.
PALACE VILLA OF IGNAZ PETSCHEK
(Elementary School of Art of E. Randová,
1368/4 Winston Churchill Street)
Ignatz Petschek « a very successful entrepreneur,
who was particularly famous
for his generous sponsorship, had his
own villa built in 1890. The current villa
comes from 1902, respectively 1934. In
1902, Ignatz Petschek had his original
villa considerably expanded. The remains
of the older villa, which was built in a
decorative New-Rococo style, forms the
current western part of the building. The
reconstruction from 1902 involved construction
of the central part of the building
and its eastern part. The villa was expanded
with an ostentatious vestibule, lobby,
73
prestigious ground-floor premises, family
bedrooms on the first floor and rooms
for guests and servants. The redevelopment project was designed
by Viennese architect Hans Miksch, the construction work
by the local company Alwin Köhler & Co. The following redevelopment
took place in the 1930´s , when the facade was made
simpler and the interior was redeveloped. The last building
adjustments were carried out in the 1960´s , when the conservatory
was demolished and the space was rebuilt as an
assembly and grand hall together with the original dining
room. The main hall was provided with new wooden wainscoting
and the northern facade was degraded with an extension
made of prefabricated concrete.
Throughout WWII, after the emigration of the family, the villa
seated the Police Presidium. After the end of the war, the Police
Presidium was changed by the district committee of the
Communist Party of Czechoslovakia. The building is in the possession
of the city nowadays and it is partially used as the Elementary
school of music of Eva Randova« and as a ceremonial
grand hall.
PALASTÄHNLICHE FAMILIENVILLA VON IGNATZ
PETSCHEK
(E. Randová-Kunstschule, Winstona Churchila 1368/4)
Seine eigene Familienvilla ließ der sehr erfolgreiche Unternehmer
Ignatz Petschek « im Jahre 1890 bauen. Er wurde
Bekannt vor allem durch seine großzügigen Förderungen. Die
heutige Villa stammt aus dem Jahre 1902, bzw. 1934. Im Jahre
1902 ließ Ignatz Petschek die ursprüngliche Villa erweitern. Die
Reste der älteren Villa, welche im dekorativen Neurokoko-Stil
gebaut wurde, bilden heute den westlichen Teil des Gebäudes.
Der Umbau aus dem Jahre 1902 umfasste den Aufbau des
zentralen Teiles des Gebäudes und den östlichen Teil. Die Villa
wurde um einen pompösen Vorraum, eine Halle, repräsentative
Räume im Erdgeschoss, Familienzimmer im ersten Stockwerk
und Gäste- und Dienerschaftszimmer erweitert. Den Umbau
entwarf der Wiener Architekt Hans Miksch, die Bauarbeiten wurden
von der Aussiger Firma Alwin Köhler & Co durchgeführt. Ein
weiterer Umbau erfolgte in den 30er Jahren des 20. Jahrhunderts,
als die Fassade vereinfacht und das Interieur umgebaut
wurden. Die letzten Bauänderungen erfolgten in der Villa in den
60er Jahren des 20. Jahrhunderts, als der Wintergarten niedergerissen
wurde und zusammen mit dem ursprünglichen Esszimmer
zum Konferenz- und Zeremonienraum umgebaut
wurde. Die Haupthalle hatte eine neue Holzverkleidung und die
nördliche Vorderfront wurde durch einen Plattenanbau entwertet.
Während des II. Weltkriegs, nachdem die Familie Petschek
emigriert hatte, wurde die Villa Sitz des Polizeipräsidiums. Nach
dem Krieg hatte der Bezirksausschuss der Kommunistischen
Partei der Tschechoslowakei seinen Sitz hier. Heute gehört das
Gebäude der Stadt und wird teilweise als Kunstschule von Eva
Randová« und als ein Zeremonienraum verwendet.
87

88
CZ ENG DE
PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA HEINRICHA SCHICHTA
(Vysokoškolská kolej
UJEP, Čajkovského
1837/94, Ústí nad
Labem – Vaňov)
Stavitelem této rodinné
palácové vily byl
Heinrich Schicht «
(*1880), člen
významné rodiny
ústeckých průmyslníků,
od roku 1907 prezident
akciové společnosti
Schichtových
závodů (Setuza).
Rodinnou vilu nechal
Schicht postavit v
tehdy již poněkud
nemoderním neobarokním
slohu, v interiéru
lze také najít řadu
prvků neorenesance či neorokoka. Projektantem stavby byl
ústecký architekt Paul Brockhardt a samotnou výstavbou byla
pověřena renomovaná ústecká stavební firma Alwin Köhler &
Co. Stavba areálu vily byla dokončena v roce 1931.
Interiér vily je pojat v určité nápodobě vil tzv. anglického stylu,
kdy hlavní komunikační prostor tvořila hala, v přízemí byly
reprezentativní místnosti, eventuálně pracovny, místnosti patra
sloužily jako ložnice. Ústřední hala obvyklá v podobných vilách
je nahrazena prostorem s dřevěným schodištěm, které je umístěno
bezprostředně za hlavním vstupem. Z něj je možné vstoupit
do několika zajímavých místností - hudebního salonku, rozměrné
jídelny původně provedené v tehdy oblíbeném japonském
stylu, neorokokového salonku a dalších. Všem těmto
prostorám je společná bohatá štuková výzdoba a někde též
dochované vzorované textilní tapety v kombinaci s dřevěným
deštěním.
Ve druhé polovině 20. století začala původní rodinná vila sloužit
potřebám školských zařízení. Do počátku devadesátých let
zde sídlila Katedra vojenské přípravy Pedagogické fakulty v
Ústí nad Labem, zbytek budovy sloužil jako vysokoškolská
kolej. V současné době již budovu využívá Univerzita Jana
Evangelisty Purkyně « pouze k ubytovacím potřebám studentů.
PALACE VILLA OF HEINRICH SCHICHT
46 74
(Students hostel of UJEP,
Čajkovského 1837/94, Ústí
nad Labem – Vaňov)
The builder of the palace
villa was Heinrich Schicht «
(*1880), a member of a
renowned family of Ústí
industrialists, and president
of the joint stock company
of Schicht´s Works (Setuza)
from 1907. Schicht had
his villa built in the then
old-fashioned New-Baroque
style, the interior also
features a number of elements
of the New-Renaissance
or New-Rococo
style. The project was
designed by architect Paul
Brockhardt from Ústí and
the renowned local company Alwin Köhler & Co. was in charge
of the construction work. The building was accomplished in
1931.
The interior is designed as a copy of the so-called “English
style” with the main communication space being represented
by a hall, and the ground-floor featuring prestigious rooms, or
studies, while the rooms on the first floor were used as bedrooms.
The central hall, typical of similar villas, was replaced with
a space with a wooden staircase located straight behind the
main entrance. It leads to several interesting rooms – a music
lounge, a large dining room originally designed in the then
popular Japanese style, a New-Rococo lounge and others. All
these rooms feature plentiful stucco decorations and somewhere
also preserved fancy textile wallpaper combined with
wooden wainscoting.
In the late 20th century the original villa was used as an educational
facility. Until the early 1990´s, the Department of Military
Preparation of the Faculty of Pedagogy in Ústí nad Labem
was seated here, the rest of the building being used as a hostel.
Nowadays, the building is only used by Jan Evangelista
Purkyně University« as an accommodation facility for students.
ALASTÄHLICHE FAMILIENVILLA VON HEINRICH SCHICHT
(Studentenwohnheim der UJEP, Čajkovského 1837/94, Ústí
nad Labem – Vaňov)
Diese palastähnliche Familienvilla hatte Heinrich Schicht «
(*1880) bauen lassen, der Sohn einer bedeutenden Familie von
Aussiger Industrieller und seit 1907 Präsident der Aktiengesellschaft
Schichtwerke (Setuza). Die Familienvilla ließ Schicht im
damals bereits unmodernen Neubarock-Stil bauen, im Interieur
können auch eine Reihe von Neurenaissance- oder Neurokoko-
Elementen gefunden werden. Der Aussiger Architekt Paul
Brockhardt war der Projektant des Baus und der Aufbau selber
wurde von der renommierten Aussiger Baufirma Alwin Köhler &
Co durchgeführt. Der Aufbau der Villa wurde im Jahre 1931
vervollständigt.
Das Interieur der Villa wurde in einer gewissen Ähnlichkeit mit
dem sogenannten englischen Stil erfasst, wobei die Halle der
wichtigste Kommunikationsraum war; im Erdgeschoss waren
Repräsentationsräume, eventuell Arbeitszimmer, und die
Räume auf dem ersten Stockwerk dienten als Schlafzimmer.
Die in ähnlichen Villen übliche Zentralhalle wurde mit einem
Raum mit hölzernem Treppenhaus ersetzt, welches sich unmittelbar
hinter dem Haupteingang befindet. Von dort her kann
man einige interessante Räume betreten – den Musikraum,
große Esszimmer, die ursprünglich im damals beliebten japanischen
Stil ausgeführt wurden, einen Neurokoko-Raum und
andere. All diese Räume haben eine reiche Stuckdekorierung
und manche auch erhaltengebliebene gemusterte Textiltapeten
in einer Kombination mit der Holzvertäfelung.
In der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts fing die ursprüngliche
Familienvilla an, den Bedürfnissen der Schulanstalten zu
dienen. Bis zum Anfang der 90er Jahre hatte der Militärlehrstuhl
der Pädagogischen Fakultät in Ústí nad Labem seinen Sitz
dort, der Rest des Gebäudes diente als Studentenwohnheim.
Heutzutage verwendet die Jan Evangelista Purkyně-Universität«
das Gebäude nur für Unterkunftszwecke der Studenten.

CZ ENG DE
PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA HANSE WEINMANNA
( Severočeská vědecká knihovna, Winstona Churchila 1374/3)
Honosnou rodinnou vilu nechal na přelomu 20. a 30. let 20. století
vybudovat Hans Weinmann «, který patřil mezi významné
ústecké podnikatele a mecenáše. Vila je postavena v neorenesančním
stylu s jednotlivými mohutnými zdobnými prvky a s
určitými odkazy na ranou italskou renesanci. Architektem byl
pravděpodobně ústecký Paul Brockhardt, který si liboval v používání
nejrůznějších neostylových variant.
Hlavní část interiéru budovy, určená pro rodinu Hanse Weinmanna,
ještě dnes uchvacuje honosností a reprezentativností.
Vstupní hala budovy je po obvodu zdobena dřevěným deštěním,
vstupní prostor je zdůrazněn mramorovým portálem
vedoucím do dalších prostor přízemí. Nejvýznamnější místností
je zde velká hala, s intarzovaným stropem a dveřmi. Také
další prostory v přízemí a patrech mají zajímavé řešení a bohatou
výzdobu. Stejně jako v případě vily I. Petschka « , i Weinmannova
vila sloužila za druhé světové války potřebám Policejního
prezidia. Po válce budovu užívala Krajská politická škola
a později zde bylo sídlo Domu družby se SSSR. V 90. letech
20. století začala budova sloužit potřebám Severočeské Vědecké
knihovny. V budově je beletristické a hudební oddělení
a sídlo vedení knihovny.
PALACE VILLA OF HANS WEINMANN
( North Bohemian Scientific Library, 1374/3 Winston Churchill
Street)
Hans Weinmann «, who was an important Ústí entrepreneur
and sponsor, had his ostentatious villa built at the turn of the
1920´s and 30´s . The villa is built in the New-Renaissance
style with individual huge decorative elements and some reminiscences
of the early Italian Renaissance. The design was presumably
developed by Paul Brockhardt, the Ústí architect, who
was keen on using various
new-style variants.
The main part of the interior,
built for the family of Hans
Weinmann, still fascinates with
its luxury and ostentatious
image. The entrance hall of the
building is decorated with
wainscoting on its circumference,
the entrance space is
dominated by the imposing
marble portal leading to further
ground-floor spaces. The most
important room is the big hall,
with inlaid ceiling and doors.
Also other rooms on the
ground-floor and other floors
have an interesting finish and
rich decorations. As well as in
the villa of I. Petschek «,
Weinmann´s villa was also
used for the purposes of the
75
Police Presidium. After the war,
it was used by the Regional
Political School and later, it seated the House of Friendship
with the USSR. In the 1990´s , the building was allocated to the
North Bohemian Scientific Library. There is a fiction and music
section as well as the library management offices.
PALASTÄHNLICHE FAMILIENVILLA VON HANS
WEINMANN
( Nordböhmische Wissenschaftsbibliothek, Winstona Churchila
1374/3)
Diese pompöse Familienvilla ließ Hans Weinmann « an der
Wende der 20er und 30er Jahre des 20. Jahrhunderts bauen.
Weinmann gehörte zu bedeutenden Aussiger Unternehmern
und Förderern. Die Villa wurde im Neurenaissance-Stil gebaut,
mit einzelnen massiven dekorativen Elementen und mit gewissen
Hinweisen auf die italienische Frührenaissance. Der vermutete
Aussiger Architekt Paul Brockhardt fand Geschmack an der
Anwendung von verschiedensten Neustil-Varianten.
Der Hauptteil des Gebäudeinterieurs, welcher für die Familie
von Hans Weinmann bestimmt war, fesselt heute noch mit seinem
Prunk und der Repräsentativität. Die Eingangshalle des
Gebäudes ist mit Holzvertäfelung am Rand dekoriert und der
Eingangsraum hat ein Marmorportal, welches in andere Räume
des Erdgeschosses führt. Zu den bedeutendsten Räumen hier
gehört die große Halle mit einer intarsierten Decke und Türen.
Auch andere Räume im Erdgeschoss und auf den Stockwerken
wurden interessant gelöst und farbig dekoriert. Genauso wie
die Villa von I. Petschek « diente auch Weinmanns Villa während
des II. Weltkriegs für die Bedürfnisse des Polizeipräsidiums.
Nach Kriegsende wurde das Gebäude von der Kreisschule
für Politik benutzt und später war es Sitz des Hauses der Freundschaft
mit der UdSSR. In den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts
fing das Gebäude an, den Bedürfnissen der Nordböhmischen
Wissenschaftsbibliothek zu dienen. Im Gebäude gibt es
eine Abteilung für Beletristik und Musik, sowie auch den Sitz der
Bibliotheksleitung.
89

90
CZ ENG DE
PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA CARLA FRIEDRICHA
WOLFRUMA
(Český rozhlas Ústí nad Labem, Na schodech 1601/ 10)
Současná budova Českého rozhlasu v Ústí nad Labem byla
postavena na úplném sklonku 19. století, v letech 1897-1899, a
to nákladem Carla Friedricha Wolfruma «. Vilu navrhl vídeňský
ateliér architekta Hanse Miksche a stavební práce realizovala
ústecká stavební firma Alwin Köhler. C. F. Wolfrum byl čelným
představitelem významné ústecké továrnické rodiny, která ve
městě provozovala od roku 1843 především tkalcovnu a barvírnu,
ale podnikala také v pivovarnictví, bankovnictví či lihovarnictví.
Vila je postavena
na velmi členitém
čtvercovém půdorysu
s kruhovou
dvoupatrovou
věží v severozápadním
křídle
budovy, přízemí
věže je zároveň
předsíní hlavního
vstupu. Velmi členitá
fasáda je převážně
tvořena
kamenným obkladem,
který je v
patře doplněn
režným zdivem
ve dvou barevných
odstínech, a
poskládaným do
dekorativní geometrické
mozaiky.
Interiér vily je
založen na tzv.
anglickém typu s
vnitřní centrální halou a se schodištěm do ložnicového patra. V
zahradě se nachází kovová plastika „Panter s mladým Dionýsem“
od sochaře Karla Weinbergera. Wolfrumové užívali vilu do
konce 2. světové války. Na konci roku 1945 začalo vysílat z vily
krajské studio Československého rozhlasu. Český rozhlas využívá
budovu dodnes, sídlí zde redakce rozhlasového vysílání
„Sever“.
PALACE VILLA OF CARL FRIEDRICH WOLFRUM
(Czech Broadcasting Service in Ústí nad Labem, 1601/10 Na
schodech Street)
The current building of the Czech Broadcasting Service in Ústí
nad Labem was built at the very end of the 19th century, between
1897 and 1899, by Carl Friedrich Wolfrum «. It was designed
by the Viennese studio of Hans Miksch and the construction
work was carried out by the local building company Alwin
Köhler. C. F. Wolfrum was the foremost representative of the
renowned entrepreneurial family, which ran a weaving factory
and a dye-house in the town from 1843, but they also dealt
with beer brewing, banking and distilling.
The villa is built
on a very indented
square groundplan
with a circular
two-storey tower
in its north-western
wing, the
ground-floor of
the tower is also a
vestibule of the
main entrance. Its
very indented
facade is mostly
formed by the
stone cladding
combined with
two-colour face
brick-work laid to
form decorative
geometrical mosaics.
The interior is
based on the socalled
English
76
type with a central
hall and a staircase
leading to the
bedrooms on the first floor. The garden features a metal statue
„Panther with young Dionysius“ by sculptor Karl Weinberger.
The Wolfrums used the villa until the end of WWII. At the end
of 1945, the regional studio of the Czechoslovak Broadcasting
Service started broadcasting from the villa. The Czech Broadcasting
Service still uses the building, with the news-room of
the Broadcasting Service “Sever” seated here.
PALASTÄHNLICHE FAMILIENVILLA VON CARL FRIEDRICH
WOLFRUM
(Tschechischer Rundfunk Ústí nad Labem, Na schodech 1601/
10)
77
Das heutige Gebäude des Tschechischen Rundfunks in Ústí
nad Labem wurde ganz am Ende des 19. Jahrhunderts in den
Jahren 1897-1899 gebaut, und zwar auf Kosten von Carl Friedrich
Wolfrum «. Die Villa wurde vom Wiener Atelier des Architekten
Hans Miksch entworfen und die Bauarbeiten von der Aussiger
Baufirma Alwin Köhler realisiert. C. F. Wolfrum war das führende
Mitglied einer bedeutenden Fabrikantenfamilie, welche
seit 1843 in der Stadt vor allem eine Weberei und Färberei betrieben
und auch in Bierbrauerei, Bankwesen oder Brennerei
unternehmisch tätig waren.
Die Villa wurde auf einem sehr gegliederten quadratischen
Grundriss mit einem runden zweistöckigen Turm im Nordwest-
Flügel gebaut; das Erdgeschoss des Turmes ist gleichzeitig der
Vorraum des Haupteingangs. Die sehr gegliederte Fassade
besteht hauptsächlich aus einer Steinverkleidung, welche auf
dem Stockwerk mit rohem Mauerwerk in zwei Farbtönen
ergänzt und in einem dekorativen geometrischen Mosaik
zusammengesetzt wurde. Das Interieur der Villa besteht im sog.
englischen Typ mit einer inneren Zentralhalle und einem Treppenhaus
auf das Schlafzimmerstockwerk. Im Garten befindet
sich eine Metallplastik „Panther mit jungem Dionysos“ vom Bildhauer
Karl Weinberger. Die Wolfrums nutzten die Villa bis zum
Ende des II. Weltkriegs. Am Ende des Jahres 1945 fing das
Kreisstudio des Tschechoslowakischen Rundfunks an, von der
Villa zu übertragen. Der Tschechische Rundfunk nutzt das
Gebäude noch heute. Die Redaktion der Rundfunksendung

CZ ENG DE
RODINNÁ VILA CARLA HERMANNA WOLFRUMA
(Severočeská vědecká knihovna, Velká hradební 49)
C.H.Wolfrum « byl dalším úspěšným představitelem významné
ústecké rodiny (tkalcovna a barvírna, pivovarnictví, bankovnictví
či lihovarnictví). Vilu nechal postavit v roce 1915 ústeckou
stavební firmou Alwin Köhler; při stavbě byl využit rozsáhlý
pozemek zahrady, který rodině patřil a který sahal až k jejich
starší palácové vile v dnešní ulici Na Schodech. Z roku 1900
pochází novogotický domek pro zaměstnance u vjezdu na
pozemek, který projektoval architekt Hans Miksch. Exteriér je
výrazně zdoben cihlovou mozaikou a válcovým schodištěm
ukončeným kuželovitou dominantní věžičkou.
Rodinnou vilu pro C. H. Wolfruma projektoval architekt Ernst
Rentsch. Rodina žila ve vile až do roku 1945, poté v ní sídlila
expozitura Ministerstva informací. Na konci roku 1948 byla vila
přidělena ústecké knihovně. Během doby v ní došlo k řadě stavebních
úprav, současná fasáda je z roku 1972. Přístavba v
bývalé zahradě vily je z let 1990-1996. U vily je umístěna pískovcová
skulptura „Dva ženské akty“ z roku 1933 od sochaře
Hermanna Zettlitzera. Celý komplex dnes spravuje Severočeská
vědecká knihovna.
VILLA OF CARL HERMANN WOLFRUM
(North Bohemian Scientific Library, Velká hradební 49)
C.H.Wolfrum « was another successful representative of an
important family in Ústí (weaving factory and a dye-house, brewery,
banking and distilling). He had the villa built by the local
Alwin Köhler company in 1915. A large garden was allocated for
the house. The land was owned by the family and it reached
as far as their older palace villa in today’s Na Schodech Street.
The small New-Gothic house for the employees located at the
entry to the land dates back to 1900, designed by architect
Hans Miksch. The exterior features an impressive brick mosaic
and round staircase finished with a dominant conical tower.
The villa for C. H. Wolfrum was designed by architect Ernst
Rentsch. The family lived in the villa until 1945, after that the
branch office of the Ministry of Information had their offices
here. At the end of 1948, the villa was allocated to the city library.
Over time, it has been frequently redeveloped, the current
facade dating back to 1972. The extension in the former garden
of the villa is from 1990-1996. A sandstone sculpture is
located at the villa called „Two Female Nudes“ from 1933 by
sculptor Hermann Zettlitzer. The whole area is used by the
North Bohemian Scientific Library.
FAMILIENVILLA VON CARL HERMANN WOLFRUM
(Nordböhmische Wissenschaftsbibliothek, Velká hradební 49)
C.H.Wolfrum « war ein weiterer erfolgreiche Vertreter einer
bedeutenden Aussiger Familie (Weberei und Färberei, Bierbrauerei,
Bankwesen oder Brennerei). Die Villa ließ er im Jahre
1915 von der Aussiger Baufirma Alwin Köhler bauen; beim Aufbau
wurde ein großes Grundstück des Gartens genutzt, welches
der Familie gehörte und bis zu ihrer älteren Palastvilla in
der heutigen Na Schodech Straße reichte. Aus dem Jahre 1900
stammt das neugotische Häuschen für die Mitarbeiter bei der
Einfahrt zum Grundstück, welches der Architekt Hans Miksch
entworfen hatte. Das Exterieur ist mit einem Ziegelmosaik und
einem zylinderförmigen Treppenhaus ausdrucksvoll dekoriert;
dieses endet in einem kleinen kegelförmig dominanten Turm.
Die Familienvilla wurde für C. H. Wolfrum vom Architekten Ernst
Rentsch entworfen. Die Familie lebte in der Villa bis 1945;
danach war sie Sitz der Expositur des Informationsministeriums.
Am Ende des Jahres 1948 wurde die Villa der Aussiger
Bibliothek zugewiesen. Während dieser Zeit erfolgten viele
Bauänderungen; die heutige Fassade stammt aus dem Jahre
1972. Der Anbau im ehemaligen Garten der Villa stammt aus
den Jahren 1990-1996. Bei der Villa befindet sich einer Sandsteinskulptur
„Zwei Frauenakte“ aus dem Jahre 1933 vom Bildhauer
Hermann Zettlitzer. Der ganze Komplex wird heute von
der Nordböhmischen Wissenschaftsbibliothek verwaltet.
91

92
CZ ENG DE
SEVEROČESKÉ DIVADLO OPERY A BALETU
S hospodářským rozvojem města Ústí nad Labem ve druhé
polovině 19. století šel ruku v ruce také rozvoj na poli umění a
kultury. S budováním divadla v Ústí nad Labem se začalo roku
1899. V roce 1903 byl založen Spolek pro výstavbu divadla. Ze
42 nabídek byl roku 1907 vybrán návrh architekta Alexandera
Grafa; stavební práce
provedla firma Alwin
Kőhler & Co., která
výstavbu zahájila na
jaře 1908. Budova byla
určena pro 878 diváků a
při slavnostním otevření
21. září 1909 byla uvedena
Gillparzerova hra
Sappho, ve které hlavní
roli ztvárnila Marie
Pospischilová, první
ředitelka divadla.
Budova Severočeského
divadla opery a baletu je
postavena v doznívajícím
novobarokním
slohu s výrazným uplatněním
secesních prvků;
pokrokovým technickým
řešením byla ve své
době železobetonová
konstrukce stropu. Interiér
divadla je řešen
podle klasického schématu,
v přední části jsou
prostory pro návštěvníky,
v jednotlivých podlažích
různě ztvárněná
foyery a šatny. Hlediště
divadla je velkoryse
pojatý prostor vyzdobený
zlaceným štukem.
Stropu hlediště dominuje
nástěnná alegorická malba Ed.Veita. Kovová opona od Petra
Menše, s názvem Commédia dell´ arte, pochází z přelomu 80.
a 90. let 20. století. Ve stejné době také proběhla poslední rozsáhlá
modernizace technického zázemí divadla.
NORTH BOHEMIAN THEATRE OF OPERA AND BALLET
The economic growth of the city of Ústí nad Labem in the late
19th century was accompanied by the development of arts
and culture. The development of the city theatre began in
1899. In 1903, the Association for the Theatre Construction
was founded. Of 42 bids a design by architect Alexander Graf
won in 1907. Construction
works were allocated
to Alwin Köhler & Co.,
which commenced the
work in the spring 1908.
The building was designed
for 878 spectators
and the inauguration
took place on 21 September
1909 with Gillparzer´s
play Sappho
being performed and
Marie Pospischilová, the
first director of the theatre,
featuring in the main
role.
The North Bohemian
Theatre of Opera and
Ballet is built in the
fading New-Baroque
style with impressive
elements of the Secession.
An innovative technical
solution of that time
was the reinforced concrete
ceiling. The theatre
interior is designed in
the traditional layout,
the front part features
spaces for visitors, the
floors feature foyers
designed in different sty-
78
les and cloakrooms. The
auditorium is a generously
designed area decorated with gold-plated stuccos. The
auditorium ceiling is dominated by a wall allegory painting by
Ed. Veit. The metal curtains by Petr Menš, called Commédia
dell´ arte, date back to the turn of the 1980´s and 90´s. At the
same time, the last extensive modernization of the theatre’s
technical background took place.
NORDBÖHMISCHES OPERN- UND BALLETTTHEATER
Mit der wirtschaftlichen Entwicklung der Stadt Ústí nad Labem
in der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts ging Hand in Hand
auch die Entwicklung im Bereich Kunst und Kultur. Der Aufbau
des Theaters in Ústí nad Labem wurde im Jahre 1899 begonnen.
Im Jahre 1903 wurde der Verein zum Aufbau des Theaters
gegründet. Von 42 Angebote wurde im Jahre 1907 der
Vorschlag des Architekten Alexander Graf ausgewählt; die Bauarbeiten
wurden von der Firma Alwin Kőhler & Co. durchgeführt,
welche den Aufbau im Frühling 1908 begann. Das Gebäude
war für 878 Zuschauer bestimmt und bei der festlichen Eröffnung
am 21. September 1909 wurde Gillparzers Spiel Sappho
vorgeführt, in welchem Marie Pospischilová, die erste Theaterdirektorin,
in der Hauptrolle auftrat.
Das Gebäude des Nordböhmischen Opern- und Balletttheaters
wurde im abklingenden Neubarock-Stil mit Anwendung von
Jugendstil-Elementen gebaut; die Eisenbetonkonstruktion der
Decke war damals eine fortschrittlche technische Lösung. Das
Interieur des Theaters wurde nach einem klassischen Schema
gelöst; im Vorderteil gibt es Räume für die Besucher, bei einzelnen
Stockwerken auf verschiedene Art und Weise geformte
Foyers und Garderoben. Der Zuschauerraum des Theaters ist
ein großzügig gekennzeichneter Raum, dekoriert mit vergoldetem
Stuck. Die Decke des Zuschauerraumes dominiert ein allegorisches
Wandgemälde von Ed.Veit. Der Metallvorhang von
Petr Menš, genannt Commédia dell´ arte, stammt aus der
Wende der 80er und 90er Jahre des 20. Jahrhunderts. Zur gleichen
Zeit erfolgte auch die letzte große Modernisierung des
technischen Theaterumfeldes.

CZ ENG DE
STARÁ SPRÁVNÍ BUDOVA RAKOUSKÉHO SPOLKU PRO
CHEMICKOU A METALURGICKOU VÝROBU
Budova byla postavena pro potřeby administrativy Rakouského
spolku pro chemickou a metalurgickou výrobu. Spolek byl založen
ve Vídni v roce 1856. Výroba v Ústí nad Labem byla zahájena
již v roce 1857 a firma se
stala během druhé poloviny
19. století nejvýznamnější chemičkou
celého Rakouska,
také díky vůdčí osobnosti dlouholetého
ředitele Maxe Schaffnera
«.
Budovu v novogotickém slohu
postavil v roce 1895 architekt
Robert Langs. Hlavní vstup je
umístěn do přízemí věže budovy.
Nejpůsobivější částí budovy
je hlavní schodišťová hala s
řadou uměleckořemeslných
detailů a velkou nástěnnou
malbou. Autorem malby s alegorickým
vyobrazením
významných představitelů
firmy je malíř Josef Reiner,
který ji dokončil v roce 1900. V
prvním patře je zajímavý
dochovaný novogotický interiér
zasedací místnosti správní
rady s alegoriemi průmyslu a
monarchie od Josefa Reinera.
Původní administrativní budova
Spolku přestala plnit svůj
účel v roce 1931 a ve 30.
letech byla přestavěna na
výzkumné a zkušební laboratoře.
Roku 1952 převzal budovu
nově utvořený Výzkumný
ústav anorganické chemie,
který vlastní budovu dodnes.
OLD ADMINISTRATION BUILDING OF THE AUSTRIAN
ASSOCIATION FOR CHEMICAL AND METALLURGICAL
PRODUCTION
The building was built for the needs of the administration of
the Austrian Association for Chemical and Metallurgical Production
(Spolek). The company was
founded in Vienna in 1856. It started
producing in Ústí nad Labem as
early as in 1857 and the company
ranked as the most important chemical
plant in all of Austria during
the second half of the 19th century.
This was also thanks to the leading
personality of Max Schaffner « ,
who was the managing director for
many years.
The building in the New-Gothic style
was completed by architect Robert
Langs in 1895. The main entrance
is located in the tower ground-floor.
The most impressive part of the
building is the main hall with the
staircase and a number of artistic
details and a large wall painting.
The creator of the painting is Josef
Reiner, who completed it in 1900. It
depicts an allegory of the renowned
company representatives. The
first floor features an interesting
preserved New-Gothic interior of
the meeting room of the Board of
Directors, again with an allegory of
industry and monarchy by Josef
Reiner.
The original administration building
of Spolek could not meet its needs
any more in 1931, and in the
1930´s, it was rebuilt as research
79
and testing laboratories. In 1952,
the building was taken over by the
newly established Research Institute of Inorganic Chemistry,
which owns the building nowadays.
DAS ALTE VERWALTUNGSGEBÄUDE DES
ÖSTERREICHISCHEN VEREINS FÜR CHEMISCHE UND
METALLURGISCHE PRODUKTION
Das Gebäude ist für die Bedürfnisse der Verwaltung des Österreichischen
Vereins für chemische und metallurgische Produktion
gebaut worden. Der Verein selbst wurde im Jahre 1856 in
Wien gegründet. Mit einer Produktion in Ústí nad Labem ist
bereits im Jahre 1857 begonnen worden und die Firma konnte
während der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts zur bedeutendsten
Chemiefabrik von ganz Österreich aufsteigen,
außerdem auch dank der führenden Persönlichkeit des langjährigen
Direktors Max Schaffner «.
Das Gebäude im neugotischen Stil wurde im Jahre 1895 vom
Architekten Robert Langs gebaut. Der Haupteingang befindet
sich im Erdgeschoss des Gebäudeturmes. Zum wirkungsreichsten
Teil des Gebäude gehört die Treppenhalle mit einer Reihe
von Kunsthandwerkdetails und einem großen Wandgemälde.
Derjenige der dieses Gebäude mit einer allegorischen Illustration
von bedeutenden Vertretern der Firma war der Maler Josef
Reiner, der es im Jahre 1900 vervollständigte. Auf dem ersten
Stockwerk gibt es ein interessantes erhaltengebliebenes neugotisches
Interieur des Konferenzraumes des Verwaltungsrates,
wieder mit Allegorien der Industrie und der Monarchie von
Josef Reiner.
Das ursprüngliche Verwaltungsgebäude des Vereins hörte im
Jahre 1931 auf, seinen Zweck zu füllen, und in den 30er Jahren
wurde es zum Forschungs- und Prüfungslaboratorium umgebaut.
Im Jahre 1952 übernahm das neu eröffnete Forschungsinstitut
für anorganische Chemie das Gebäude; dieses besitzt das
Gebäude bis heute.
93

94
CZ ENG DE
STŘEKOV
Hrad Střekov dnes patří k nejromantičtějším hradům v
Čechách, jeho silueta na strmé skále nad řekou je již po staletí
symbolem města Ústí nad Labem. První zmínky o hradu pochá-
zejí z období mezi léty 1316–1318, kdy Petr z Veitmile postavil
jeho zadní část, kterou nazval podle českého jména původní
vesnice, Schreckenstein. Hrad měl střežit vodní cestu po Labi a
zajistit vybírání cel. Od roku 1319 drželi Střekov jako královské
léno Vartenberkové, kteří se zasloužili o jeho rozšíření. Kvůli
tíživé finanční situaci však museli hrad roku 1400 prodat; na
počátku 15. století se pak majitelé Střekova rychle střídali.
Poměrně významnou roli sehrál hrad v období husitských válek,
kdy se stal útočištěm roudnického probošta Jana a řádových
sester z teplického kláštera; zároveň zde bylo uschováno na
čtyřicet úředních knih pražské kapituly.
Zásadní byla pro hrad jeho pozdně gotická přestavba z poslední
třetiny 15. století realizovaná bratry Hanušem a Lorencem
Glacovými ze Starého Dvora. Pro Střekov byl významný především
rok 1563, kdy se jeho majiteli stali páni z Lobkowicz, kteří
vlastní hrad s malými přestávkami dodnes.
STŘEKOV
Castle Střekov is one of the most romantic castles in Bohemia,
its silhouette on a steep rock above the river has been a symbol
of the city of Ústí nad Labem for centuries. First references
to the castle date back to the
period from 1316 to 1318,
when Petr of Veitmile had the
rear part built, and named it
after the original Czech village,
Schreckenstein. The castle
was built to guard the waterway
on the River Labe and
collect customs. From 1319,
the Vartenberks, who extended
it, held the castle as a
royal feud. However, due to a
burdensome financial situation
they had to sell the castle in
1400. At the beginning of the
15th century, owners of the
castle changed quite quickly.
The castle played quite an
important part in the period of
the Hussite Wars, as it became
a shelter for provost Jan from
Roudnice and nuns from the
Teplice nunnery. At the same
time, about forty official books
80
of the Prague Canonry were
deposited in the castle.
The Gothic redevelopment in the Late Gothic style in the last
third of the 15th century was essential for the castle, carried
out by the brothers Hanuš and Lorenc Glac from Starý Dvůr.
1563 was of particular importance for Střekov, when it was
passed to the family of Lobkovic, who has owned the castle
since then, with some interruptions in the past.
Václav Lobkovic, the first of this family who owned the castle,
considerably rebuilt it. In 1599, the Lobkovic´s managed to
buyout the castle from a vassal´s feud into free heritable holding.
However, during the 16th century, the family moved and
the castle was only used as the seat of the demesne administration
office. The end to the dissipating Střekov was
brought by the Thirty Years’ War. Its revival came in the Romanticism
period in the early 19th century, when it became a favourite
place for visits for a number of visitors and artists. Střekov
hosted, for example, Karel Hynek Mácha, German poet Theo-
STŘEKOV (SCHRECKENSTEIN)
Die Burg Střekov (Schreckenstein) gehört heute zu den romantischsten
Burgen Tschechiens; ihre Silhouette auf einem steilen
Fels über dem Fluss ist seit Jahrhunderten ein Symbol der
Stadt Ústí nad Labem. Die ersten Erwähnungen über die Burg
stammen aus der Zeitperiode zwischen den Jahren 1316–1318,
als Petr von Veitmile ihren hinteren Teil erbaute, welchen er
nach dem böhmischen Namen des ursprünglichen Dorfes
Schreckenstein benannte. Die Burg sollte den Flussweg auf der
Elbe schützen, sowie auch das Zollerheben sicherstellen. Seit
1319 hielten die Wartenbergs Střekov als ein Königslehn; sie
erwarben sich Verdienste um ihre Erweiterung. Wegen einer
schweren finanziellen Situation mussten sie allerdings die Burg
im Jahre 1400 verkaufen; anfangs des 15. Jahrhunderts wechselten
sich dann die Besitzer der Burg Střekov schnell. Eine
ziemlich wichtige Rolle spielte die Burg zur Zeit der Hussitenkriege,
als sie zu einem Schutzort des Raudnitzer Propstes Jan
und der Ordensschwestern aus dem Teplitzer Kloster wurde;
gleichzeitig wurden hier ungefähr vierzig Amtbücher des Prager
Kapitels versteckt.
Entscheidend für die Burg war ihr spätgotischer Umbau aus
dem letzten Drittel des 15. Jahrhunderts, realisiert von den Gebrüdern
Hanuš und Lorenc Glac aus Starý Dvůr. Für Střekov war
vor allem das Jahr 1563 bedeutend, als die Herren von Lobkowicz
die Besitzer wurden, welche die Burg mit kurzen Pausen
bis heute besitzen.
Größere Umbauänderungen auf der Burg erfolgten durch/von
Václav von Lobkowicz, ihrem ersten Besitzer aus diesem
Geschlecht. Im Jahre 1599 gelang es den Lobkowicz, die Burg
vom Lehengut in freien Erbbesitz zu erkaufen. Während des 16.
Jahrhunderts hörten sie allerdings auf, sie zu bewohnen und die
Burg diente nur noch als Sitz der Gutbesitzverwaltung; das endgültige
Ende brachte der verfallenen Burg Střekov der
Dreißigjährige Krieg. Eine Wiederbelebung erlebte die Burg erst
während der romantischen ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts,
als sie zum beliebten Ziel von vielen Ausflüglern und Künstlern
wurde. Auf der Burg hielt sich z.B. Karel Hynek Mácha auf, der
deutsche Dichter Theodor Körner oder Richard Wagner, der
hier angeblich einen Teil der Oper Tannhäuser komponierte.
Das Interesse um die mittelalterliche Ruine brachte den Besitzer
zu einem Bausicherstellen der Burg; einige Gebäude wurden
bereits um 1830 für Erneuerungszwecke geändert. Nach
1918 vermieteten die Lobkowicz die Burgruine an den Klub der
tschechoslowakischen Touristen. Im Jahre 1938 wurde Střekov
zu Gunsten des Deutschen Reiches konfisziert. Nach dem
Krieg gewannen die Lobkowicz sie wieder zurück, allerdings im

CZ ENG DE
Značné stavební úpravy provedl na Střekově Václav z Lobkowicz,
jeho první vlastník z tohoto rodu. Roku 1599 se Lobkowiczům
podařilo vykoupit hrad z manství do svobodné dědičné
držby. Během 16. století ho však přestali obývat a hrad již sloužil
pouze jako sídlo správy panství; definitivní konec zpustlému
Střekovu přinesla třicetiletá válka. Znovuoživení se hrad dočkal
až v éře romantické první poloviny 19. století, kdy se stal oblíbeným
cílem řady výletníků a umělců. Na Střekově pobýval
např. Karel Hynek Mácha, německý básník Theodor Körner či
Richard Wagner, který zde údajně zkomponoval část opery
Tannhäuser. Zájem o středověkou zříceninu donutil majitele ke
81
stavebnímu zajištění hradu; některé budovy byly již okolo roku
1830 upraveny pro potřeby restaurace. Po roce 1918 pronajali
Lobkowiczové zříceninu hradu Klubu československých turistů.
V roce 1938 byl Střekov zkonfiskován ve prospěch Německé
říše. Po válce ho získali Lobkowiczové zpět, roku 1947 byl však
na základě pozemkové reformy opět zkonfiskován a po komunistickém
převratu připadl státu. Po roce 1989 požádal Wiliam
Lobkowicz o restituci, které bylo vyhověno; hrad Střekov byl
převeden zpět do rukou roudnické větve Lobkowiczů.
dor Körner and
Richard Wagner,
who allegedly
composed part of
his Tannhäuser
opera here. The
interest in the ruined
castle made
the owner implement
some building
adjustments.
Some buildings
were adjusted as
early as around
1830 for the
needs of the restaurant.
After 1918,
the Lobkovics leased
the ruins of
the castle to the
Club of Czechoslovak
Tourists. In
1938, Střekov was
confiscated by the
Germans. After the
war, the castle
returned to the
family of Lobkovic,
however, in 1947, the castle was confiscated again based on
the land reform and passed to the state after the communist
take-over. After 1989, Wiliam Lobkowicz required restitution,
and his demand was met. Castle Střekov was transferred back
to the possession of the Lobkovic branch from Roudnice .
82
Jahre 1947 wurde sie aufgrund der Bodenreform wieder konfisziert;
nach dem kommunistischen Putsch gehörte sie dem
Staat. Nach dem Jahre 1989 beantragte William Lobkowicz
eine Restitution, der stattgegeben wurde; die Burg Střekov
wurde zurück in die Hände des Raudnitzer Zweiges Lobkovicz
überführt.
95

96
CZ ENG DE
VARTA
V kopcích na pravém břehu Labe se nad Svádovem nachází
malá osada Varta, jejíž jméno je zřejmě odvozeno od nedalekého
vrchu s dnes již nepatrnými
zbytky stejnojmenného
hradu. Hrad je ve
druhé polovině 14. století
připomínán jako strážní
hrádek a v 15. století v
souvislosti s Vartenberky.
Roku 1465 byl hrad Varta
v důsledku vleklých sporů
zbořen.
VELKÉ BŘEZNO
Ve středověku bylo okolí Velkého Března spravováno z hradu
Varta. Jak jméno napovídá, patřil hrad k panství Vartenberků,
kteří ale ve druhé polovině 15. století přenesli centrum do Velkého
Března. To jim patřilo od konce 14. století. Spolu s protilehlým
panstvím Blansko tak Vartenberkové po dlouhou dobu
ovládali oba břehy labského údolí. V roce 1515 získali Velké
Březno Salhausenové, v roce 1606 ho koupil Abrahám z Bocku.
Po vystřídání se několika majitelů získali Velké Březno v roce
1716 Harrachové, kteří ho drželi až do roku 1841, kdy ho zakoupil
Karel Chotek.
Původní středověká tvrz zanikla někdy během první poloviny
17. století během třicetileté války. Poblíž jejího umístění nechali
ve 30. letech 18. století Harrachové postavit zámek, který je
dnes označovaný jako „starý“. Patrové stavení je kryté mansardovou
střechou s řadou ozdobných vikýřů a završené polygonální
věžičkou. Zámek přestal vyhovovat nárokům na bydlení a
reprezentaci již v polovině 19. století a sloužil hospodářské
správě panství. Od roku 1945 je majetkem státu a dnes je v
něm umístěn domov důchodců.
Nejvyšší purkrabí Českého království Karel Chotek nechal
postavit podle plánů architekta Ludwiga Förstera v letech 1842-
1845 pozdně empírový zámek. Významný český a rakouský
VARTA
The small village of Varta is situated between the hills on the
right bank of the River Labe above Svádov. The name of the
village is presumably
derived from the nearby
hill on which a castle of
the same name used to
stand. Today we can
hardly see the ruins of it.
The castle is referred to
as a guard point in the
late 14th century and in
the 15th century it is
referred to in relation to
the Family of Vartenberk.
In 1465, the castle was
demolished after prolonged
disputes.
VELKÉ BŘEZNO
83
The area around Velké Březno was administered from Castle
Varta in the Middle Ages. As the name indicates, the castle
belonged to the demesne of the family of Vartenberk, who transferred
the centre of their demesne to Velké Březno in the late
15th century. They owned it until the end of the 14th century.
The Vartenberk´s controlled both banks of the River Labe valley
for a long time, as they also owned the demesne of Blansko
on the opposite bank. In 1515, Velké Březno passed to the
Salhausens, and in 1606, it was bought by Abraham of Bock.
After a period of a succession of landlords, Velké Březno was
purchased by the family of Harrach in 1716 and held by them
until 1841, when Karel Chotek bought it.
The original medieval hill fort had disappeared sometime
during the early 17th century during the Thirty Years’ War. The
Harrach´s had a chateau built nearby in the 1730´s , which is
designated as the “old chateau”. The one-storey building has a
mansard roof with a number of decorative dormers and a small
polygonal tower. The chateau did not meet the demands for the
current standard of living and representation as early as in the
mid 19th century and was used as an outbuilding of the
demesne. Since 1945, it has been held by the state and seats
a retirement home.
VARTA (WARTA)
Auf den Hügeln am rechten Elbufer befindet sich über Svádov
(Schwaden) eine kleine Siedlung Varta (Warta), deren Name
wahrscheinlich von der unweiten Anhöhe mit heute bereits winzigen
Resten der gleichnamigen Burg abgeleitet wurde. Die
Burg selbst wird in der zweiten Hälfte des 14. Jahrhunderts als
eine Wachburg und im 15. Jahrhundert dann im Zusammenhang
mit den Wartenbergs erwähnt. Im Jahre 1465 wurde die
Burg Varta infolge langwieriger Auseinandersetzungen niedergerissen.
VELKÉ BŘEZNO (SCHÖNPRIESEN)
Im Mittelalter wurde die Umgebung von Velké Březno (Schönpriesen)
von der Burg Varta (Warta) verwaltet. Wie der Name
verrät, gehörte die Burg zum Gutbesitz der Wartenberger, die
allerdings in der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts das Zentrum
nach Velké Březno (Schönpriesen) übertrugen. Dies gehörte
ihnen seit Ende des 14. Jahrhunderts. Zusammen mit dem
gegenüberliegenden Gutsbesitz Blansko (Blankenstein)
beherrschten die Wartenberger dadurch für eine lange Zeit die
beiden Ufer des Elbtals. Im Jahre 1515 erhielten die Salhausens
Velké Březno, im Jahre 1606 wurde es von Abrahám von
Bock gekauft. Nach dem Wechsel einiger Besitzer erhielten im
Jahre 1716 die Herren von Harrach Velké Březno, die es bis
zum Jahre 1841 innehatten, als es von Karel Chotek gekauft
wurde.
Die ursprüngliche mittelalterliche Festung ging im Laufe der
ersten Hälfte des 17. Jahrhunders während des Dreißeigjährigen
Krieges zugrunde. In der Nähe ließen die Herren von Harrach
in den 30er Jahren des 18. Jahrhunderts ein Schloss
bauen, welches heute als „alt“ bezeichnet wird. Das mehrstöckige
Gebäude ist mit einem Mansardendach, auch mit einer
Reihe Zierdachfenster bedeckt, wobei oben ein polygonaler
Turm steht. Bereits in der Mitte des 19. Jahrhunderts reichte
das Schloss den Anforderungen auf Wohnen und Repräsentati-

CZ ENG DE
politik zde žil až do své smrti v roce 1868. Jeho vnuk Karel Chotek
nechal zámek v letech 1885-1910 zcela přestavět v novorenesančním
slohu drážďanským architektem Ernestem Fleischerem.
Interiéry se příliš nezměnily, ale zcela se proměnila vnější
fasáda budovy a postavena byla mohutná čtverhranná věž s
cibulovou bání a se čtveřicí nárožních vížek. V přízemí vznikla
reprezentační jídelna s bohatě vyřezávaným dřevěným obložením,
hlavní sál v prvním patře byl vybaven převýšeným stropem
se štukovou výzdobou a krbem. Nechybí samozřejmě ani
zámecká knihovna. V okolí zámku je zajímavě upraven park.
K nejznámějším osobnostem z rodiny Chotků, která pobývala
na zámku, patří Žofie Chotková, která se provdala za následníka
habsburského trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda ďEste.
Jejich soužití bylo však naprosto neočekávaně přerváno v roce
1914, když byli oba při návštěvě bosenského Sarajeva zastřeleni
při atentátu, který se stal záminkou k rozpoutání první světové
války.
Chotkové žili na zámku do roku 1945, poté byli odsunuti a jejich
majetek byl státem konfiskován. V zámku byl poté umístěn dětský
domov, komunistická politická škola a využívala ho jeden
čas také armáda. Teprve od 60. let 20. století došlo k rekonstrukci
zámku a k jeho postupnému vybavení původními interiéry.
Dnes je zámek ve správě státní památkové péče.
84
The Supreme Burgrave of the Czech Kingdom,
Karel Chotek, had a chateau built in the late Empire
style upon the design of architect Ludwig Förster
between 1842 and 1845. The important Czech and
Austrian politician lived here until his death in
1868. His grandson Karel Chotek had the chateau
completely rebuilt in the New-Renaissance style by
architect Ernst Fleischer from Dresden in 1885-
1910. The interior did not change very much, however,
the facade of the building completely changed
and a massive square tower was erected with an
onion-shaped dome and four small corner towers.
A prestigious dining room was established on the
ground-floor decorated with plentiful carved wainscoting.
The main hall on the first floor was provided
with an elevated ceiling with stucco decorations
and a fireplace. A chateau library cannot be lacking,
of course. An interesting well-maintained garden
surrounds the chateau.
The most famous personalities of the family of Chotek
who lived in the castle were Sophia Chotková,
who married the successor to the Habsburg throne, Archduke
Franz Ferdinand ďEste. However, their life was unexpectedly
interrupted in 1914, when they were both shot dead on their
visit to Bosnian Sarajevo,
which became
the trigger for the
outbreak of WWI.
The family of Chotek
lived in the castle
until 1945, after that
they were expelled
and their assets were
confiscated by the
state. After that, the
chateau seated a
children’s home, it
was used by the
communists for their
political training and,
for some time, it was
also used by the
Army. The chateau
was reconstructed as late as in the 1960´s and the original furnishings
returned to its interior. The chateau is under the control
of the National Heritage Authority.
on nicht mehr aus und diente dann der Wirtschaftsverwaltung
des Gutbesitzes. Seit 1945 ist es im Eigentum des Staates und
heute befindet sich ein Altersheim hier.
Karel Chotek - der höchste Burggraf des Böhmischen Königreiches
- ließ in den Jahren 1842-1845 nach Plänen des Architekten
Ludwig Förster ein Spätempirestil-Schloss bauen. Der
bedeutende böhmische und österreichische Politiker lebte hier
bis zu seinem Tod im Jahre 1868. Sein Enkel Karel Chotek ließ
das Schloss in den Jahren 1885-1910 vom Dresdner Architekten
Ernest Fleischer im Neurenaissancestil vollständig umbauen.
Das Interieur hatte sich nicht viel verändert, allerdings die
Außenfassade des Gebäudes veränderte sich vollständig und
es wurde ein massiver viereckiger Turm mit einer zwiebelförmigen
Kuppel und vier Ecktürmen gebaut. Im Erdgeschoss entstand
ein repräsentativer Essraum mit reichlich geschnittener
Holzvertäfelung; der Hauptsaal im ersten Stock wurde mit einer
überhöhten Decke mit Stuckverzierung und einem Kamin ausgestattet.
Es fehlt natürlich auch keine Schlossbibliothek. In der
Umgebung des Schlosses befindet sich ein interessant gestalteter
Schlosspark.
Zu den bekanntesten Persönlichkeiten der Familie Chotek, welche
sich auf dem Schloss aufhielten, gehört Žofie Chotková, die
den Erzherzog Franz Ferdinand ďEste heiratete, er war auch
Habsburger Thronfolger. Ihr Zusammenleben
wurde allerdings im Jahre
1914 ganz unerwartet unterbrochen,
als die beiden während ihres
Besuches im bosnischen Sarajevo
bei einem Attentat erschossen wurden,
welcher der Scheingrund für
das Entflammen des ersten Weltkrieges
wurde.
Die Choteks lebten auf dem Schloss
bis 1945; danach wurden sie ausgesiedelt
und ihr Vermögen ist vom
Staat konfisziert worden. Auf dem
Schloss wurden nachher ein Kinderheim
und eine kommunistische politische
Schule errichtet und das Schloss
wurde ebenfalls von dem Militär
85
verwendet. Erst seit den 60er Jahren
des 20. Jahrhunderts erfolgte
ein Umbau des Schlosses, sowie auch seine allmähliche Einrichtung
mit den ursprünglichen Interieurs. Heute wird das Schloss
von der staatlichen Denkmalpflege verwaltet.
97

98
CZ ENG DE
VĚTRUŠE
V roce 1839 náhodou objevil Johann Thomas na Soudném
vrchu silné základové zdi zaniklého hradu a ještě téhož roku
zhotovil stavební plán, který počítal se zkrášlením vrchu a s
vybudováním výletní restaurace. V roce 1847 byla stavba restaurace
dokončena a nesla jméno Ferdinandova vyhlídka,
podle tehdejšího českého krále a rakouského císaře Ferdinanda
V. Vznik dnešní stavby na Větruši se datuje o půl století
později. 13. července 1896 padlo v ústeckém Turistickém spolku
pro České
středohoří
rozhodnutí o
výstavbě nové
budovy podle
projektu Alwina
Köhlera, o
měsíc později
již byly hotovy
podrobné stavební
plány,
15. října byl
položen
základní
kámen a rok
nato, 17. října
1897 bylo
celé dílo slavnostnědokončeno.
Restaurace
na Ferdinandově
výšině
se brzy stala
centrem společenského života, kterým zůstala až do konce
šedesátých let 20. století. Poté nastalo období úpadku celého
objektu, které dovršila privatizace v 90. letech 20. století; stavba
měnila majitele a rychle chátrala. Osudným datem se stal 13.
červenec roku 2000, kdy střechu vyhlídkové věže pohltil požár.
Po koupi objektu městem se začalo s jeho obnovou, jejíž první
část byla dokončena v roce 2006. V současnosti je zpřístupněna
vyhlídková věž s restaurací v historické budově, v sousedství
bylo otevřeno zrcadlové bludiště. Zároveň byl odhalen
pomník Karla Eichlera, který se na konci 19. století zasloužil
nejen o vybudování současného objektu Větruše, ale také o
významný rozvoj turismu v celém Českém středohoří.
VĚTRUŠE
Johann Thomas happened to find the thick foundation walls of
an abandoned castle on Judgement Hill in 1839 and developed
a building plan in the same year, the objective of which was
to make the hill more attractive and to build an excursion restaurant.
In 1847, the construction of the restaurant was completed
and was named Ferdinand’s View, after the then Czech
King and Austrian Emperor, Ferdinand V. The current structure
of Větruše dates back to half a century later. On13 July
1896, a decision
was made by the
Tourist Association
for the Bohemian
Uplands in Ústí
nad Labem to
build a new structure
upon the design
by Alwin Köhler. A
month later the
detailed design
documentation
was already finished,
on 15 October
the core-stone
was laid and a year
after that, on 17
October 1897, the
whole project was
ceremonially completed.
86
The restaurant on
Ferdinand’s Hill
soon became the centre of social life and played this part until
the end of the 1960´s. After that, a period of decline of the
whole building started, due to privatization in the 1990´s. The
structure kept passing to new owners and very soon it fell into
decay. 13 July 2000 was a fatal date for Větruše when a fire
destroyed the roof of the observation tower. The city purchased
the property and initiated its reconstruction, the first phase of
which was completed in 2006. Nowadays, the observation
tower is open to the public as well as the restaurant in the historic
building and the nearby mirror labyrinth. In the same year,
a memorial was unveiled commemorating Karl Eichler, who
had merit in the building of the current Větruše and who had
also considerably encouraged the development of tourism in
the whole Bohemian Uplands at the end of the 19th century.
VĚTRUŠE (FERDINANDSHÖHE)
Im Jahre 1839 entdeckte Johann Thomas zufälligerweise an
der Anhöhe Soudný vrch starke Grundmauern einer verschwundenen
Burg und noch in demselben Jahr erarbeitete er einen
Bauplan, welcher mit einer Verschönung der Anhöhe, sowie
auch mit Bau eines Ausflugsrestaurants rechnete. Im Jahre
1847 wurde der Aufbau des Restaurants beendet und trug den
Namen Ferdinandova vyhlídka (Ferdinandshöhe), nach dem
damaligen böhmischen König und österreichischen Kaiser Ferdinand
V. Die Entstehung des heutigen Gebäudes auf Větruše
wird ein halbes Jahrhundert später zurückdatiert. Am 13. Juli
1896 wurde im Gebirgsverein Aussig für das Böhmische Mittelgebirge
über den Aufbau eines neuen Gebäudes nach dem
Projekt von Alwin Köhler entschieden, einen Monat später
waren bereits ausführliche Baupläne fertig, am 15. Oktober
wurde der Grundstein gelegt und ein Jahr später, am 17. Oktober
1897, wurde das ganze Bauwerk festlich beendet.
Das Restaurant an der Ferdinandshöhe wurde bald Zentrum
des gesellschaftlichen Lebens, sie ist es bis zum Ende der 60er
Jahre des 20. Jahrhunderts geblieben. Danach kam eine Periode
eines Verfalls des ganzen Objektes, welche mit der Privatisierung
in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts gekrönt wurde;
der Bau wechselte die Besitzer und verfiel dann schnell. Der 13.
Juli 2000 wurde für die Ferdinandshöhe fatal, als das Dach des
Aussichtsturmes vom einem Brand verschlungen wurde. Nachdem
die Stadt das Objekt gekauft hatte, wurde ein Umbau
begonnen, dessen erster Teil im Jahre 2006 beendet wurde.
Aktuell ist der Aussichtsturm mit dem Restaurant im historischen
Gebäude zugänglich; in der Nachbarschaft wurde das
Spiegellabyrinth eröffnet. Gleichzeitig wurde ein Denkmal für
Karel Eichler enthüllt, der sich am Ende des 19. Jahrhunderts
nicht nur um den Aufbau des heutigen Objektes Větruše (Ferdinandshöhe)
Verdienste erwarb, sondern auch um bedeutende
Entwicklung von Tourismus im ganzen Böhmischen Mittelgebirge.

CZ ENG DE
ZÁMECKÝ KOSTEL SV.
FLORIÁNA V KRÁSNÉM BŘEZNĚ
Kostel nechal v duchu saské renesance
« vystavět Rudolf z Bünau v
letech 1597-1601 stavitelem Hansem
Bogem z Pirny. Poblíž vznikl
počátkem 17. století zámek, který
byl se zámeckým kostelem stavebně
propojen. V roce 1783 byly přistavěny
schody, které vyřešily vstup do
kostela po sesuvech půdy. Dnešní
podobu získal zámecký areál někdy
na počátku 19. století.
Hlavní oltář kostela je od Tobiase
Lindnera z Freibergu a vznikl kolem
roku 1605. Ze stejné doby pochází
také torzo archy renesančních varhan
a z původní sochařské výzdoby
je zachováno několik alabastrových
plastik a reliéfů, které se dnes nalézají
ve sbírkách Muzea města Ústí
nad Labem «. Kamenná kazatelna je
z roku 1887.
ZÁMEK V KRÁSNÉM BŘEZNĚ
Na počátku 16. století získal blatenské panství spolu s vesnicí
Březnicí, dnes Krásné Březno, rod pánů z Bűnau. Někdy kolem
roku 1568 začali Bűnauští v blízkosti březenského poplužního
dvora budovat sídlo, tzv. starý zámek. Vedle něj pak v letech
1597-1603 vznikla zámecká kaple a poté i tzv. nový zámek. Stavitelem
byl Rudolf III. z Bűnau, který měl již zkušenosti s přestavbou
zámku Wessenstein v Sasku a pozval do Březnice i
saské stavitele a kameníky. Stavitelem a autorem kamenické
výzdoby a interiérů zámku byl Hans Boge.
Zámecké sídlo spolu s kaplí tvořilo slohově ucelený komplex
vybudovaný v duchu pozdní saské renesance «. Zámek přešel
v průběhu třicetileté války do rukou Hunů a poté roku 1680 do
vlastnictví hraběcí rodiny Cavrianiů, která zámek upravila v
barokním stylu. Úpravy zámku v 18. a 19. století, kdy byl zásadně
přestavěn, mu daly podobu pozdně klasicistní. Složitý majetkový
vývoj březnického panství ustal až v roce 1945, kdy bylo
konfiskováno.
Zámek poté sloužil potřebám státní správy a strojně početnímu
87
CHATEAU IN KRÁSNÉ BŘEZNO
CHATEAU CHURCH OF ST. FLORIAN IN
KRÁSNÉ BŘEZNO
Rudolf of Bünau had the church built in the
spirit of the Saxon Renaissance « between
1597 and 1601 by builder Hans Boge from
Pirna. In the early 17th century, a chateau
originated nearby, which was connected to
the chateau church. In 1783, a staircase
was built which allowed access to the
church after former landslides. Its current
appearance dates back to about the beginning
of the 19th century.
The main altar of the church is by Tobias
Lindner from Freiberg and originated
around 1605. The torso of the Renaissance
pipe organ dates back to the same year
and several alabaster statues and reliefs
have been preserved from the original
sculptural decorations, which are found
today in the collections of the Museum of
the City of Ústí nad Labem «. The stone pulpit
comes from 1887.
In the early 16th century, the Blatno domain including the village
of Březnice, today’s Krásné Březno, passed to the family of
Bűnau. Presumably around 1568, the family of Bűnau started
building a mansion near the local feudal farm, the so-called
old chateau. Between 1597 and 1603, a chateau chapel was
erected nearby, soon followed by the so-called new chateau.
The structures were built under Rudolf III of Bűnau who had
already had experience with the redevelopment of his chateau
in Wessenstein in Saxony and invited Saxon builders and stonecutters
to Březnice. The builder and author of the stone
decorations as well as the interior of the chateaux was Hans
Boge.
The chateau and the chapel formed a unit built in one style in
the late Saxon Renaissance «. During the Thirty Years’ War, the
chateau passed to the family of Hun and to the family of the
Duke of Cavriani in 1680, who had the chateau rebuilt in the
Baroque style. The redevelopment in the 18th and 19th century
completely changed the appearance of the chateau to the Late
Classicist style. The rather complicated history of ownership of
SCHLOSSKIRCHE DES HL. FLORIÁN IN KRÁSNÉ BŘEZNO
(SCHÖNPRIESEN)
Die Kirche ließ Rudolf von Bünau in den Jahren 1597-1601 im
Geiste der sächsischen Renaissance « vom Baumeister Hans
Boge aus Pirna bauen. In der Nähe entstand anfangs des 17.
Jahrhunderts ein Schloss, welches mit der Schlosskirche baulich
verbunden war. Im Jahre 1783 wurden Treppen hinzugebaut,
die einen problemlosen Eingang in die Kirche sicherstellte.
Die heutige Form erhielt das Schlossareal gegen Anfang
des 19. Jahrhunderts.
Der Hauptaltar der Kirche ist von Tobias Lindner aus Freiberg
und entstand um 1605. Aus der gleichen Zeit stammt auch ein
Teil des schiffähnlichen Renaissance-Orgelkastens, und von
der ursprünglichen bildhauerischen Dekorierung sind einige
Alabasterplastiken und Reliefs erhalten geblieben, die sich
heute in den Sammlungen des Museums der Stadt Ústí nad
Labem « befinden. Der Steinpredigerstuhl stammt aus dem
Jahre 1887.
SCHLOSS IN KRÁSNÉ BŘEZNO (SCHÖNPRIESEN)
Am Anfang des 16. Jahrhunderts erhielten die Herren von
Bűnau den Plattener Gutbesitz zusammen mit dem Dorf Březnice
(Bresnitz), heute Krásné Březno (Schönpriesen). Um 1568
begannen die Bűnauer, in der Nähe des Priesener Meierhofes
einen Sitz zu bauen, das sog. alte Schloss. Nebenan entstand
dann in den Jahren 1597-1603 eine Schlosskapelle und später
auch das sogenannte neue Schloss. Rudolf III. aus Bűnau war
der Baumeister, welcher bereits Erfahrungen vom Umbau des
Schlosses Wessenstein in Sachsen hatte und auch sächsische
Bauermeister und Steinbildhauer nach Březnice einlud. Hans
Boge war der Baumeister und der Schöfpfer der Steindekoration
und des Schlossinterieurs.
Der Schlosssitz zusammen mit der Kapelle stellten einen stilintegrierten
Komplex dar, der im Geiste der sächsischen Spätrenaissance
« aufgebaut wurde. Das Schloss ging während des
Dreißigjährigen Kriegs in die Hände der Hunnen und danach im
Jahre 1680 in Eigentum der Grafenfamilie Cavriani, welche das
Schloss im Barockstil änderte. Die Bearbeitungen des Schlosses
im 18. und 19. Jahrhundert, als es grundsätzlich umgebaut
99

100
CZ ENG DE
středisku ČSD. V tomto období stavbu postihly stavební zásahy,
které ji do značné míry znehodnotily. Jistou rehabilitaci
objektu by mohla přinést rekonstrukce, která je plánována v
souvislosti s využitím zámku jako sídla Národního památkového
ústavu – územního odborného pracoviště v Ústí nad Labem.
the domain did not end until
1945, when it was confiscated.
After that, the chateau was
used by the public administration
and engineering
centre of
Czech Railways.
Over this period,
the structure
faced redevelopment
which
has considerably
devalued it. The
structure is supposed
to seat the
Heritage Authority
- its local
branch in Ústí
nad Labem, so
the planned reconstruction might improve the
current situation
88
wurde, gaben ihm eine
Gestalt des Spätklassizismus.
Die komplizierte
Eigentumsentwicklung
des Priesener Gutbesitzes
hörte erst im Jahre
1945 auf, als er konfisziert
wurde.
Das Schloss diente
46 89
nachher für die Bedürfnisse
der Staatsverwaltung
und dem DV-Zentrum
der Tschechischen
Bahn. Zu dieser Zeit
wurde das Schloss von
Baueingriffen betroffen,
die es im großen Maße
entwerteten. Ein
Umbau, welcher im
Zusammenhang mit der Nutzung des Schlosses als Sitz des
Nationalen Denkmalinstitutes – Gebietsfacharbeitsstelle in Ústí
nad Labem geplant wird, könnte eine gewisse Rehabilitierung
des Objektes bringen.

CZ ENG DE
ZÁMEK TRMICE
Nejstarší zmínka o panském dvorci, jehož majiteli byli vladykové
z Trmic, pochází z roku 1264. Posledním z jejich starších
sídel byl renesanční zámek, zbořený v roce 1965. Současný
zámek v Trmicích nechal v letech 1856-63 postavit Albrecht
František Nostic podle plánů architekta Heinricha Ferstela.
Jedná se o čtyřkřídlou budovu soustředěnou kolem středního
nádvoří zastřešeného skleněnou střechou, dominantou stavby
je hranolová věž s cimbuřím. Inspirací pro historizující architekturu
zámku byly pravděpodobně italské renesanční vilové paláce.
Z původního interiéru se v přízemním Kamenném sále
zachovaly nástěnné malby od Aloise Bubáka.
Nosticové patřili k významným českým šlechtickým rodům.
Vedle pražských paláců patřila k jejich panství řada známých
míst jako jsou například Libochovany, Průhonice nebo západočeský
Sokolov. Ve Stadicích « byl jejich přičiněním postaven v
CHATEAU TRMICE
The oldest reference to a feudal farm, owned by petty noblemen
of Trmice, dates back to 1264. The last of their Renaissance
mansions was
the Renaissance
chateau, demolished
in 1965. The
current chateau in
Trmice was built
upon the order of
Albrecht František
Nostic in 1856-63
subject to a design
by Heinrich Ferstel.
It is a four-wing
building with the
wings concentrated
around a central
yard with a
glass roof. The
dominant of the
structure is its prismatic
tower provided
with a battlement.
The appearance
of the chateau
is presumably
influenced by Italian
Renaissance
villa palaces. The
90
Stone Hall on the
ground-floor features
wall paintings by Alosi Bubák preserved from the original
interior.
The Nostics belonged to important Czech noble families. Apart
from Prague palaces they also owned a number of famous places
such as, for example, Libochovany, Průhonice and Sokolov
in West Bohemia. The Memorial of Přemysl the Ploughman
« , the founder of the first Czech ruling dynasty was built upon
their initiative in Stadice « in 1841. However, as early as at the
turn of the 18th and 19th century, the Nostics were one of
important sponsors of Czech culture and science. For example,
František Antonín Nostic had the first theatre built in Prague
in 1781 (also called the Nostic, later Estate Theatre). He
was one of the first people who had his children vaccinated and
had the first lightning conductors installed on his mansions. He
SCHLOSS TRMICE (TÜRMITZ)
Die älteste Erwähnung über den Herrenhof, dessen Besitzer die
Vladykas von Trmice (Türmitz) waren, stammt aus dem Jahre
1264. Der letzte ihrer älteren Sitze war ein Renaissance-Schloss,
welches im Jahre 1965 niedergerissen wurde. Das heutige
Schloss in Trmice ließ in den Jahren 1856-63 Albrecht František
Nostic nach einem Entwurf des Architekten Heinrich Ferstel
erbauen.
Es handelt sich um ein vierflügliges Gebäude um einen mittleren
Vorhof herum mit einem Glasdach. Der Prismenturm mit
einem Zahnfries gehört zur Dominante des Gebäudes. Die italienischen
Renaissance-Villenpaläste waren wahrscheinlich eine
Inspiration für die historisierende Architektur des Schlosses.
Aus dem ursprünglichen Interieur sind die Wandgemälde von
Alois Bubák im erdgeschossigen Steinsaal erhalten geblieben.
Die Nostitzer gehörten zu bedeutenden böhmischen Adelsgeschlechtern.
Außer Prager Paläste gehörten zu ihrem Gutsbesitz
eine Reihe von bekannten Orten, wie z.B. Libochovany
(Libochowan), Průhonice (Pruhonitz) oder das westböhmische
Sokolov (Falkenau). In Stadice (Staditz) « wurde im Jahre 1841
91
101

102
CZ ENG DE
roce 1841 pomník bájnému zakladateli prvního českého panovnického
rodu Přemyslu Oráči «. Ale již na přelomu 18. a 19. století
patřili Nosticové k významným mecenášům české kultury a
vědy. Například František Antonín Nostic nechal v Praze postavit
v roce 1781 první divadlo (Nosticovo, později Stavovské),
jako jeden z prvních nechal své děti očkovat a také na svých
zámcích nechal postavit první hromosvody. Podporoval
významné osobnosti českého národního obrození jako byli
třeba Josef Dobrovský, František Martin Pelcl nebo Ignác Born.
V polovině devadesátých let dvacátého století správu zámku
převzalo město Trmice, které zde vybudovalo reprezentační a
společenské prostory, městskou knihovnu a několik stálých
expozic se zaměřením na dějiny hornictví, na modelovou železnici
a na výstavbu dálnice D8 především v úseku od Českého
středohoří po Krušné hory.
92
sponsored prominent personalities of the National Enlightenment
such as Josef Dobrovský, František Martin Pelcl and
Ignác Born.
In the mid 1990´s , the town of Trmice took over the chateau
and built prestigious and social premises here, as well as the
town library and several stable expositions focused on the history
of mining, a model railway track and the building of the D8
motorway, particularly the section from the Bohemian Uplands
to the Krušné Mountains.
durch ihr Zutun das Denkmal für Přemysl Oráč (Premysl der
Pflüger) « gebaut - den sagenumwobenen Gründer des ersten
böhmischen Herrschergeschlechtes. Allerdings bereits an der
Wende des 18. und 19. Jahrhunderts gehörten die Nostitzer zu
den bedeutenden Förderern der tschechischen Kultur und Wissenschaft.
Beispielsweise ließ František Antonín Nostitz im
Jahre 1781 das erste Theater (Nostitzsches Theater, später
Ständetheater) in Prag bauen, als einer der ersten ließ er seine
Kinder impfen und ließ auf seinen Schlössern auch die ersten
Blitzableiter bauen. Er unterstützte bedeutende Persönlichkeiten
der Nationalen Wiedergeburt der Tschechen, wie z.B. Josef
Dobrovský, František Martin Pelcl oder Ignác Born.
In der Mitte der 90er Jahre des 20. Jahrhunderts übernahm die
Stadt Trmice die Verwaltung des Schlosses; diese baute hier
Repräsentations- und Gesellschaftsräume auf, eine Stadtbibliothek
und auch einige ständige Ausstellungen, wobei sie sich
auf die Geschichte des Bergbaus orientiert, auf das Modell der
Eisenbahn und auf den Aufbau der Autobahn D8 vor allem im
Abschnitt des Böhmischen Mittelgebirge bis zum Erzgebirge.

CZ ENG DE
ZOO
Základy dnešní zoologické zahrady byly položeny roku 1908
„otcem evropského ptactva“, ústeckým velkoobchodníkem a
mecenášem Heinrichem Lumpem « (1859-1936). V době, kdy byl
lov zpěvného ptactva oblíbenou kratochvílí, se Lumpe zasazoval
o jeho celoevropský zákaz a na místě dnešní zoologické zahrady
založil první středoevropskou ptačí rezervaci; až do své smrti provozoval
zařízení na své náklady, ročně si ho prohlédlo až 50 tisíc
návštěvníků. Ptačí rezervace se z původních šesti hektarů na svazích
Mariánské skály rozrostla na dnešních 26 hektarů a stala se
šestou největší zoologickou zahradou v České republice. Zastoupeno
je zde 230 živočišných druhů, celkem poskytuje zahrada přístřeší
pro 1500 živočichů. Vedle původního trpasličího hrádku
Heinrichsburg je zde také k vidění plastika největšího českého
zahradního trpaslíka z roku 2004.
ZOO
The core of the current ZOO was founded in 1908 by the „Father
of European Fowl“, a wholesale businessman and sponsor,
Heinrich Lumpe « (1859-1936). At the time
when hunting song birds was a favourite
pastime, Lumpe advocated a pan-European
ban on this and established the first
bird sanctuary in Central Europe on the site
of today’s ZOO. He ran the facility at his
own costs until his death, and it had up to 50
000 visitors every year. The bird sanctuary
expanded from the original 6 hectares on
the slopes of the Mariánská Rock to the
current 26 hectares and became the sixth
largest zoological garden in the Czech
Republic. More than 230 species are represented
here, and in total the ZOO has enclosures
for 1500 animals. Apart from the original
Heinrichsburg gnome castle, there is
also a statue of the biggest Czech garden
gnome from 2004.
93
ZOO
Die Grundsteine des heutigen Zoologischen Gartens wurden im
Jahre 1908 von Heinrich Lumpe « (1859-1936) gelegt – dem
„Vater der europäischen Vogelwelt“ und Aussiger Großhändler
und Förderer. Zur Zeit, als das Jagen von Gesangsvögeln ein beliebtes
Kurzweil war, setzte sich Lumpe für sein europaweites Verbot
ein und an der Stelle des heutigen Zoologischen Gartens
gründete er die erste mitteleuropäische Vogelreservation; bis zu
seinem Tod betrieb er die Anstalt auf eigene Kosten; jährlich
besuchten den Zoo bis 50 Tausend Besucher. Das Vogelreservat
dehnte sich aus den ursprünglichen 6 Hektar auf den Abhängen
des Marienfelsens bis zu heutigen 26 Hektar aus und wurde
dadurch der sechst größte zoologische Garten in der Tschechischen
Republik. Es gibt hier 230 Tierarten, insgesamt bietet der
Zoo ein Obdach für 1500 Tiere. Außer dem ursprünglichen Trpasličí
hrádek Heinrichsburg kann man hier auch die Plastik des
größten tschechischen Gartenzwerges aus dem Jahre 2004
sehen.
94
95
103

104
CZ ENG DE
Seznam obrázků a fotografií
I. Stručný přehled dějin města Ústí nad Labem
1. Řeka Labe
2. Archeologický výzkum na Mírovém náměstí (2006)
3. Archeologický výzkum na mírovém náměstí (2006)
4. Pomník Přemysla Oráče ve Stadicích
5. Kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka v Chlumci (1955)
6. Kostel Všech Svatých v Arnultovicích (1934)
7. Listina krále Jana Lucemburského (1325)
8. Labe s hradem Střekovem (kolem 1900)
9. Interiér kostela sv. Jakuba Většího ve Svádově (1930)
10. Náves v Roudníkách (1922)
11. Kostel sv. Václava v Roudníkách
12. Husitský pomník bitvy u Ústí v roce 1426, dnes umístěn
v Chabařovicích.
13. Kostel Nanebevzetí Panny Marie (1901)
14. Středověká ústecká pečeť (1476)
15. Vinná réva na domě na Mírovém náměstí (kolem 1930)
16. Vinice u hradu Střekov (1890)
17. Renesanční portál v Hrnčířské ulici (nyní přenesen do
Muzea města Ústí nad Labem) (1922)
18. Zaniklá renesanční radnice na Mírovém náměstí
19. Torzo renesančních varhan ze zámeckého kostela v Krásném
Březně (kolem 1930)
20. Strana z ústeckého kancionálu ze druhé poloviny 15. století
21. Titulní list latinské kroniky města Ústí nad Labem od Johanna
Augustina Tichtenbauma (1614)
22. Kostel sv. Jakuba Většího ve Svádově (1924)
23. Dominikánský klášter u kostela sv. Vojtěcha v Ústí nad
Labem (1929)
24. Sloup se sv. Antonínem Paduánským na Mírovém náměstí
(1889)
25. Zřícenina popraviště na Soudném vrchu (kolem 1930)
26. Cukrovar v Ústí nad Labem (kolem 1910)
27. Pomník rakouských vojsk z bitvy u Chlumce v roce 1813
v Chlumci z roku 1913
28. Pomník z bitvy u Chlumce v roce 1813 v Nakléřově v Krušných
horách
29. Ústecký přístav pod Větruší (kolem 1910)
30. Historická podoba budovy hlavního nádraží (kolem 1910)
31. Tovární ulice u ústecké chemičky (kolem 1930)
32. Schichtovy závody (kolem 1910)
33. Nástup vojska na dnešním Mírovém náměstí (1916)
34. Stavba mostu E. Beneše (1935)
35. Budova dnešního Činoherního studia (kolem 1930)
36. Nacistická demonstrace u městského divadla (1940)
37. Centrum města po náletech v dubnu 1945
List of images and photographs
I. Brief overview of the history of Ústí nad Labem
1. Rive Elbe
2. Archaeological survey on Mírové Square (2006)
3. Archaeological survey on Mírové Square (2006)
4. Memorial to Přemysl the Ploughman in Stadice
5. Church of the Holy Trinity on Horka Hill in Chlumec (1955)
6. Church of All Saints in Arnultovice (1934)
7. Deed of King John of Luxembourg (1325)
8. River Elbe with Castle Střekov (around 1900)
9. Interior of the Church of St. Jacob the Greater in Svádov
(1930)
10. Green in Roudníky (1922)
11. Church of St. Wenceslas in Roudníky
12. Hussite memorial of the Battle of Ústí in 1426, today located
in Chabařovice.
13. Church of the Assumption of the Virgin Mary (1901)
14. Medieval town seal (1476)
15. Grapevine on the house on Mírové Square (around 1930)
16. Vineyards beneath Castle Střekov (1890)
17. Renaissance porch in Hrnčířská Street (today transferred to
the City Museum in Ústí nad Labem) (1922)
18. Demolished Renaissance town hall on Mírové Square
19. Remains of the Renaissance organ from the chateau
church in Krásné Březno (around 1930)
20. A page of the town hymn-book from the late 15th century
21. Front page of the Latin chronicle of the town of Ústí nad
Labem by Johann Augustin Tichtenbaum (1614)
22. Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1924)
23. Dominican monastery near the Church of St. Adalbert in
Ústí nad Labem (1929)
24. Column with St. Anthony of Padua on Mírové Square
(1889)
25. Gallows ruins on Judgment Hill (around 1930)
26. Sugar refinery in Ústí nad Labem (around 1910)
27. Memorial of Austrian army commemorating the Battle of
Chlumec in 1813 in Chlume from 1913
28. Memorial of the Battle of Chlumec in 1813 in Nakléřov in
the Ore Mountains
29. Ústí wharf beneath Větruše (around 1910)
30. Historic appearance of the main railway station (around
1910)
31. Tovární Street near the town chemical works (around 1930)
32. Schicht´s works (around 1910)
33. Assembly of the troops on today´s Mírové Square (1916)
34. Construction work on the E. Beneš Bridge (1935)
35. Building of the current Drama Theatre (around 1930)
36. Nazi demonstration near the municipal theatre (1940)
Liste der Bilder und Fotografien
I. Kurze Übersicht über Geschichte der Stadt Ústí nad
Labem
1. Fluss Labe (Elbe)
2. Archäologische Forschung auf dem Platz Mírové náměstí
(2006)
3. Archäologische Forschung auf dem Platz Mírové náměstí
(2006)
4. Denkmal für Přemysl Oráč (Premysl der Pflüger) in Stadice
(Staditz)
5. Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf dem Gipfel Horka in Chlumec
(Kulm) (1955)
6. Kirche Allerheiligen in Arnultovice (Arnsdorf) (1934)
7. Urkunde des Königs Johann von Luxemburg (1325)
8. Elbe mit der Burg Střekov (Schreckenstein) (um 1900)
9. Interieur der Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden)
(1930)
10. Dorfplatz in Roudníky (1922)
11. Kirche des Hl.Václav in Roudníky
12. Hussitendenkmal der Schlacht bei Ústí im Jahre 1426,
heute befindet es sich in Chabařovice (Karbitz).
13. Kirche Maria Himmelfahrt (1901)
14. Das mittelalterliche Aussiger Siegel (1476)
15. Weinrebe auf einem Haus auf dem Platz Mírové náměstí
(um 1930)
16. Weinberg bei der Burg Střekov (Schreckenstein) (1890)
17. Renaissance-Portal in Hrnčířská Straße (heute ins Muse
um der Stadt Ústí nad Labem übertragen) (1922)
18. Das nicht mehr existierende Renaissance-Rathaus am
Platz Mírové náměstí
19. Teil der Renaissance-Orgel aus der Schlosskirche in Krásné
Březno (Schönpriesen) (um 1930)
20. Seite aus Aussiger Gesangsbuch aus der zweiten Hälfte
des 15. Jahrhunderts
21. Titelblatt von lateinischer Chronik der Stadt Ústí nad Labem
von Johann Augustin Tichtenbaum (1614)
22. Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1924)
23. Dominikanisches Kloster der Kirche des Hl.Vojtěch in Ústí
nad Labem (1929)
24. Pfeiler mit Hl. Antonín Paduánský auf dem Platz Mírové
náměstí (1889)
25. Reste des Hinrichtungsplatzes an der Anhöhe Soudný vrch
(um 1930)
26. Zuckerfabrik in Ústí nad Labem (um 1910)
27. Denkmal für die österreichischen Armeen aus der Schlacht
bei Chlumec (Kulm) im Jahre 1813 in Chlumec aus dem
Jahre 1913
28. Denkmal der Schlacht bei Chlumec (Kulm) im Jahre 1813

CZ ENG DE
38. Shromáždění Němci před odsunem na oteckém hlavním
nádraží (1945)
39. Srpen 1968 v Ústí nad Labem
40. Demonstrace Ústečanů proti komunistickému režimu na
Mírovém náměstí (1989)
41. Mariánský most (2006)
II. Památky města Ústí nad Labem a jeho okolí
42 Hrad Blansko (1920)
43 Kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Horka v Chlumci (1955)
44 Kostel Apoštola Pavla (1923)
45 Interiér Kostela apoštola Pavla (1923)
46 Kostel Nanebevzetí Panny Marie (1901)
47 Kostel Nanebevzetí Panny Marie (kolem 1930)
48 Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie (kolem 1930)
49 Kostel Sv. Jakuba Většího ve Svádově (1924)
50 Křtitelnice v kostele Sv. Jakuba Většího ve Svádově
51 Vstupní brána ke kostelu Sv. Jakuba Většího ve Svádově
(1930)
52 Valtířov s kostelem Sv. Václava (kolem 1900)
53 Kostel Sv. Václava ve Valtířově – zatím není
54 Interiér kostela Sv. Václava ve Valtířově
55 Náhrobek v kostele Sv. Václava ve Valtířově
56 Kostel Sv. Vojtěcha ( kolem 1910)
57 Dnes již zaniklý interiér kostela Sv. Vojtěcha (1930)
58 Kostel Sv. Vojtěcha (1925)
59 Stavba labských zdymadel T.G. Masaryka (1933)
60 Stavba labských zdymadel T.G. Masaryka (1935)
61 Labská zdymadla T.G.Masaryka při pohledu z hradu Střekova
(1978)
62 Městské lázně (kolem 1920)
63 Interiér městských lázní (kolem 1930)
64 Venkovská usedlost v Zubnicích, nyní jádro muzejní expozice
(2007)
65 Roubený dům v Zubnicích
66 Zubrnice (kolem 1900)
67 vlevo: Budova obecné a měšťanské školy (1910)
68 Hotel Zlatá loď, kde bylo v roce 1876 založeno ústecké
muzeum (1890)
69 Bývalé sídlo ústeckého muzea na Mírovém náměstí (kolem
1910)
70 Výšková správní budova Spolku pro chemickou a hutní
výrobu v dnešní Revoluční ulici (kolem 1935)
71 Budova obecné a měšťanské školy (1900)
72 Palácová vila F. Petschka (1949)
73 Palácová vila Ignatze Petschka (kolem 1920)
74 Palácová vila Heinricha Schichta
75 Palácová vila H. Wienmanna (1987)
37. City centre after air raids in April 1945
38. Assembled Germans before their evacuation at the main
railway station (1945)
39. August 1968 in Ústí nad Labem
40. Demonstration of town people against the communist regime
on Mírové Square (1989)
41. Mariánský Bridge (2006)
II. Historic sights in Ústí nad Labem and its surroundings
42 Casle Blansko (1920)
43 Chapel of the Holy Trinity on Horka Hill in Chlumec (1955)
44 Church of the Apostle Paul (1923)
45 Interior of the Church of the Apostle Paul (1923)
46 Church of the Assumption of the Virgin Mary (1901)
47 Church of the Assumption of the Virgin Mary (around 1930)
48 Interior of the Church of the Assumption of the Virgin Mary
(around 1930)
49 Church of St. Jacob the Greater in Svádov (1924) – still
missing
50 Font in the Church of St. Jacob the Greater in Svádov
51 Entrance Gate of the Church of St. Jacob the Greater in
Svádov (1930)
52 Valtířov with the Church of St. Wenceslas (around 1900)
53 Church of St. Wenceslas in Valtířov – still missing
54 Interior of the Church of St. Wenceslas in Valtířov
55 Tombstone in the Church of St. Wenceslas in Valtířov
56 Church of St. Adalbert ( around 1910)
57 Today already ceased interior of the Church of St. Adalbert
(1930)
58 Church of St. Adalbert (1925)
59 Construction work on the River Elbe Sluice Gate of T. G.
Masaryk (1933)
60 Construction work on the Sluice Gate of T.G. Masaryk
(1935)
61 River Elbe Sluice Gate of T.G.Masaryk viewed from Castle
Střekov (1978)
62 City Baths (around 1920)
63 Interior of the City Baths (around 1930)
64 Country house in Zubrnice, current core of the museum
exhibition (2007)
65 Timbered house in Zubrnice
66 Zubrnice (around 1900)
67 left-hand side: Building of the building of the Elementary
and Junior school (1910)
68 right–hand side: The Golden Ship hotel where the city
museum was established in 1876 (1890)
69 Former seat of the city museum on Mírové Square (around
1910)
in Nakléřov (Nollendorf) im Erzgebirge
29. Aussiger Hafen unter Větruše (Wittrusch) (um 1910)
30. Historische Gestalt vom Gebäude des Hauptbahnhofs (um
1910)
31. Tovární Straße bei Aussiger Chemiefabrik (um 1930)
32. Die Schichtwerke (um 1910)
33. Antritt der Armee auf dem heutigen Platz Mírové náměstí
(1916)
34. Aufbau der E. Beneš-Brücke (1935)
35. Gebäude des heutigen Činoherní Studio (Schauspielstudio)
(um 1930)
36. Demonstration der Nationalsozialisten beim Stadttheater
(1940)
37. Stadtzentrum nach Luftangriffen im April 1945
38. Versammelte Deutsche vor der Aussiedlung am Aussiger
Hauptbahnhof (1945)
39. August 1968 in Ústí nad Labem
40. Demonstration der Aussiger Bewohner gegen das kommunistische
Regime auf dem Platz Mírové náměstí (1989)
41. Marienbrücke (2006)
II. Sehenswürdigkeiten der Stadt Ústí nad Labem und ihrer
Umgebung
42 Burg Blansko (Blankenstein) (1920)
43 Kapelle der Hl. Dreieinigkeit auf dem Gipfel Horka in Chlumec
(Kulm) (1955)
44 Kirche des Apostels Paulus (1923)
45 Interieur der Kirche des Apostels Paulus (1923)
46 Kirche Maria Himmelfahrt (1901)
47 Kirche Maria Himmelfahrt (um 1930)
48 Interieur der Kirche Maria Himmelfahrt (um 1930)
49 Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov (Schwaden) (1924) –
ist noch nicht vorhanden
50 Taufbecken in der Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov
(Schwaden)
51 Eingangstor zur Kirche des Hl. Jakub Větší in Svádov
(Schwaden) (1930)
52 Valtířov (Waltirsche) mit der Kirche des Hl.Václav (um
1900)
53 Kirche des Hl.Václav in Valtířov (Waltirsche) – ist noch nicht
vorhanden
54 Interieur der Kirche des Hl.Václav in Valtířov (Waltirsche)
55 Grabstein in der Kirche des Hl.Václav in Valtířov
(Waltirsche)
56 Kirche des Hl.Vojtěch (um 1910)
57 Das nicht mehr existierende Interieur der Kirche des Hl.Vojtěch
(1930)
58 Kirche des Hl.Vojtěch (1925)
105

106
CZ ENG DE
76 vlevo: Palácová vila Carla Friedricha Wolfruma
77 vpravo: Palácová vila Carla Friedricha Wolfruma (1972)
78 Budova divadla na dnešním Lidickém náměstí (1950)
79 Historická správní budova Spolku pro chemickou a hutní
výrobu v dnešní Revoluční ulici (1898)
80 Hrad Střekov (1950)
81 vlevo: Věž a palác hradu Střekov (1925)
82 vpravo: Malířský koutek s hradem střelivem (kolem 1920)
83 Valy hradu Varta (1957)
84 nahoře: Nový zámek ve Velkém Březně (kolem 1890)
85 dole: Starý zámek ve Velkém Březně (kolem 1900)
86 Větruše (2007)
87 Zámecký kostel v Krásném Březně (kolem 1930)
88 vlevo: Zámek v Krásném Březně (kolem 1930)
89 vpravo: Zámek v Krásném Březně (kolem 1930)
90 vlevo: Zámek v Trmicích (kolem 1930)
91 vpravo: Zámek v Trmicích (1923)
92 Zámek v Trmicích (1905)
93 vlevo: Lumpepark (kolem 1920)
94 uprostřed: Podoba Trpasličího hrádku v Lumpeparku
– 30. léta 20. století
95 vpravo: Lumpepark (30. léta 20. století)
70 High-rise administration building of Spolek pro chemickou a
hutní výrobu in today´s Revoluční Street (around 1935)
71 Building of the Elementary and Junior School (1900)
72 Palace villa of F. Petschek (1949)
73 Palace villa of Ignatz Petschek (around 1920)
74 Palace villa of Heinrich Schicht
75 Palace villa of H. Wienmann (1987)
76 left-hand side: Palace villa of Carl Friedrich Wolfrum
77 right-hand side: Palace villa of Carl Friedrich Wolfrum
(1972)
78 Theatre building on today´s Lidické Square (1950)
79 Historic administration building of Spolek pro chemickou a
hutní výrobu in today´s Revoluční Street (1898)
80 Castle Střekov (1950)
81 left-hand side: Tower and palace of Castle Střekov (1925)
82 right-hand side: Painter´s corner with Castle Střekov
(around 1920)
83 Ramparts of Castle Varta (1957)
84 at the top: New chateau in Velké Březno (around 1890)
85 at the bottom: Old chateau in Velké Březno (around 1900)
86 Větruše (2007)
87 Chateau church in Krásné Březno (around 1930)
88 left-hand side: Chateau in Krásné Březno (around 1930)
89 right-hand side: Chateau in Krásné Březno (around 1930)
90 left-hand side: Chateau in Trmice (around 1930)
91 right-hand side: Chateau in Trmice (1923)
92 Chateau in Trmice (1905)
93 left-hand side: Lumpepark (around 1920)
94 in the middle: Dwarf´s castle in Lumpepark – 1930´s
95 right-hand side: Lumpepark (1930´s )
59 Aufbau der Masaryk-Schleuse (1933)
60 Aufbau der Masaryk-Schleuse (1935)
61 Masaryk-Schleuse beim Blick von der Burg Střekov
(Schreckenstein) (1978)
62 Stadtbad (um 1920)
63 Interieur des Stadtbades (um 1930)
64 Bauernschaft in Zubrnice (Saubernitz), heute der Kern der
Museumsausstellung (2007)
65 Gezimmertes Haus in Zubrnice (Saubernitz)
66 Zubrnice (Saubernitz) (um 1900)
67 links: Gebäude der Volksschule und Bürgerschule (1910)
68 rechts: Hotel Zlatá loď, wo im Jahre 1876 das Museum von
Ústí nad Labem gegründet wurde (1890)
69 Ehemaliger Sitz des Museums von Ústí nad Labem auf
dem Platz Mírové náměstí (um 1910)
70 Hohes Verwaltungsgebäude der Firma Spolek pro chemickou
a hutní výrobu (Verein für Chemie- und Hüttenproduktion)
in der heutigen Revoluční Straße (um 1935)
71 Gebäude der Volksschule und Bürgerschule (1900)
72 Palastvilla von Ignaz Petschek (1949)
73 Palastvilla von Ignaz Petschek (um 1920)
74 Palastvilla von Heinrich Schicht
75 Palastvilla von H. Wienmann (1987)
76 links: Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum
77 rechts: Palastvilla von Carl Friedrich Wolfrum (1972)
78 Theatergebäude auf dem heutigen Platz Lidické náměstí
(1950)
79 Historisches Verwaltungsgebäude der Firma Spolek pro
chemickou a hutní výrobu (Verein für Chemie- und Hütten
produktion) in der heutigen Revoluční Straße (1898)
80 Burg Střekov (Schreckenstein) (1950)
81 links: Turm und Palast der Burg Střekov (Schreckenstein)
(1925)
82 rechts: Malereck mit der Burg Střekov (Schreckenstein)
(um 1920)
83 Erdwälle der Burg Varta (Warta) (1957)
84 oben: Neues Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um
1890)
85 unten: Altes Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um
1900)
86 Větruše (Wittrusch) (2007)
87 Schlosskirche in Krásné Březno (Schönpriesen) (um 1930)
88 links: Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1930)
89 rechts: Schloss in Velké Březno (Großpriesen) (um 1930)
90 links: Schloss in Trmice (Türmitz) (um 1930)
91 rechts: Schloss in Trmice (Türmitz) (1923)
92 Schloss in Trmice (Türmitz) (1905)
93 links: Lumpepark (um 1920)
94 in der Mitte: Trpasličí hrad (Heinrichsburg) im Lumpepark –
die 30er Jahre des 20. Jahrhunderts
95 rechts: Lumpepark (die 30er Jahre des 20. Jahrhunderts)

Ústí nad Labem - HISTORIE A PAMÁTKY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM
Vydalo Statutární město Ústí nad Labem v roce 2007 v rámci projektu „Ústí nad Labem – univerzitní město“, který je spolufinancován Evropskou unií.
Nositel projektu: Statutární město Ústí nad Labem www.usti-nad-labem.cz
Partner projektu: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem www.ujep.cz
Autoři textů: Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý
Obrazový editor: Eva Filipová
Autoři fotografií: Muzeum města Ústí nad Labem, Národní památkový ústav ú.o.p. Ústí nad Labem, Magistrát města Ústí nad Labem, studenti ateliéru fotografie Fakulty užitého umění a designu UJEP, Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser,
Jan Peer
Redakce: Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková
Překlad: J-service, s.r.o. Vydání: první Náklad: 500 výtisků Rozsah: 108 stran
Grafický návrh, sazba, tisk: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen
NEPRODEJNÉ
Ústí nad Labem - HISTORY AND MONUMENTS OF THE CITY OF ÚSTÍ NAD LABEM
Published by statutary city Ústí nad Labem in 2007 in terms of the project ´ Ústí nad Labem – University City´ that is cofinanced by the European Union.
Project holder: Statutory City Ústí nad Labem www.usti-nad-labem.cz
Project partner: Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem www.ujep.cz
Authors: Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý
Graphic editor: Eva Filipová
Photography: Museum of the City of Ústí nad Labem, National Monumental Institute in Ústí nad Labem, Municipality of the City of Ústí nad Labem, students of the photography studio of the Faculty of Art and Design, J. E. Purkyně University
in Ústí nad Labem, Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser, Jan Peer
Editorial staff: Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková
Translation: J-service, s.r.o. First edition Number of copies: 500 Size: 108 pages
Graphic design, composition, printing: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen
NOT FOR SALE
Ústí nad Labem - GESCHICHTE UND SEHENSWÜRDIGKEITEN DER STADT ÚSTÍ NAD LABEM (Aussig an der Elbe)
Herausgegeben von der statutarischen Stadt Ústí nad Labem im Jahre 2007 im Rahmen des Projekts „Ústí nad Labem – Die Universitätsstadt“, welches von der Europäischen Union mitfinanziert wird.
Projektträger: Statutarische Stadt Ústí nad Labem www.usti-nad-labem.cz
Projektpartner: Jan-Evangelista-Purkyně Universität www.ujep.cz
Textautoren: Tomáš Velinský, Michaela Hrubá, Václav Houfek, Kristina Kaiserová, Martin Veselý, Petr Hrubý
Graphischer Editor: Eva Filipová
Fotografien: Museum der Stadt Ústí nad Labem, Nationales Denkmalschutzinstitut der Stadt Ústí nad Labem, Magistrat der Stadt Ústí nad Labem, Studenten des Fotoateliers an der Fakultät der angewandten Kunst und Design,
J.- E.- Purkyně Universität, , Petr Hrubý, Vladimír Hyke, Vladimír Kaiser, Jan Peer
Redaktion: Jaroslava Klímová, Zuzana Rašpličková
Űbersetzung: J-service, s.r.o. Erstausgabe Druckauflage: 500 Umfang: 108 Seiten
Grafikprojekt, Satzung, Druck: SHO&P ADVERTISING Jan Křemen
NICHT ZUM VERKAUF BESTIMMT
107

108
CZ ENG DE