Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

34
CZ ENG DE
hrdelního soudu. Popraviště bylo od nepaměti na Soudném
vrchu nad městem, kde ho dnes připomíná vztyčený kříž a kde
se i do současnosti zachovaly zbytky stavby katovny. Z ústeckých
„hrdelních příběhů“ upoutává pozornost jeden kuriózní
soudní proces se „zaklínači ďábla“, který se odehrál v roce
1771. Osoby posedlé ďáblem se ke svým obřadům údajně
scházely na Mariánské skále. Aktéři tohoto procesu měli štěstí,
že na sklonku 18. století, v době „odkouzlování společnosti“
již neskončili na hranici, ale vše se odbylo jen několikaměsíčními
tresty nucených prací a udělením peněžitých pokut.
Klid nepřineslo Ústí nad Labem ani 18. století, kdy se tudy přehnaly
dramatické události vždy spojené s mocenskou politikou
panujícího habsburského rodu. Ve čtyřicátých letech, kdy Marie
Terezie válčila s pruským králem Friedrichem II. o Slezsko, bylo
město boji a pobytem různých armád zatěžováno několikrát.
Nejprve život města ochromil kvartýr saských vojsk, po nich přišla
rakouská armáda a po ní Francouzi, kteří hlídali transporty
potravin z Drážďan do Prahy. Těžké bylo období let 1744-1745,
kdy město obsadil císařský generál von Buquoy s husary a byla
podniknuta veškerá opatření k tomu, aby Labe přestalo být
splavné pro nepřátelské dodávky potravin a munice – docházelo
k potápění lodí či valení kamenů do řeky. Friedrich II. se utábořil
se zhruba čtyřiceti tisícovým vojskem mezi Petrovicemi a
Krásným Lesem. Znovu se rekvírovaly potraviny, zbraně a také
se vyžadovalo placení daní. Město a okolí bylo válkou již zcela
vyčerpáno. Období klidu nastalo až na konci roku 1745, kdy
byla v Drážďanech podepsána mírová smlouva, kterou Marie
Terezie trvale ztratila Slezsko.
Další tragické vojenské události se dotkly Ústí nad Labem po
roce 1756, kdy se monarchie snažila revidovat výsledky předešlé
války. Pruské a rakouské vojsko na sebe narazily u Nakléřova
a pruští černí husaři poté vpadli do Ústí a město poplenili. Ve
městě pobýval sám Friedrich II., a to před vítěznou bitvou u
Lovosic. V následném roce 1757 se opět v okolí objevily armády
v souvislosti s novým tažením pruského krále, který byl
nakonec poražen ve velké bitvě u Kolína. Válečné události, spojené
s péčí o raněné, nakvartýrovanými vojáky a epidemiemi
byly v Ústí patrné ještě v následných letech války. Posledním
ohlasem bojů se staly návštěvy vojenských odborníků a poté i
Josefa II. za účelem možného vybudování pevnosti na Mariánské
skále, místo však bylo nakonec označeno za nevýhodné a
od projektu se upustilo. V poslední válce vedené Marií Terezií
roku 1778 o tzv. dědictví bavorské, pocítilo Ústí tíži vojenských
tažení znovu v plné míře.
However, the place was found to be unsuitable in the end and
the project was dropped. In 1778, the town suffered the burden
of military expeditions again in the last war waged by Maria
Theresa for the so called “Bavarian heritage”.
erzahlen verlangt. Die Stadt und ihre Umgebung waren durch
den Krieg bereits ganz erschöpft. Eine Ruheperiode kam erst
am Ende des Jahres 1745, als ein Friedensvertrag in Dresden
unterzeichnet wurde, aufgrund dessen Maria Theresia das
Gebiet Schlesien auf Dauer für immer verlieren würde.
Weitere tragische militärische Ereignisse betrafen die Stadt Ústí
nad Labem nach dem Jahre 1756, als die Monarchie versuchte,
die Ergebnisse des vorherigen Krieges zu revidieren. Die
preußische und österreichische Armeen stießen bei Nakléřov
(Nollendorf) gegeneinander und die preußischen schwarzen
Husaren stürmten daraufhin Ústí und plünderten die Stadt aus.
In der Stadt hielt sich Friedrich II. selber auf, und zwar vor dem
Siegeskampf bei Lovosice (Lobositz). Im folgenden Jahr 1757
tauchten wieder Armeen in der Umgebung auf, im Zusammenhang
mit dem neuem Marsch des preußischen Königs, welcher
in der großen Schlacht von Kolín schließlich besiegt wurde. Die
Kriegsereignisse, die mit der Pflege für die Verletzten, mit den
einquartierten Soldaten und mit Epidemien zusammenhingen,
waren in Ústí noch in den folgenden Kriegsjahren deutlich. Zum
letzten Nachhall der Kämpfe kamen die Besuche von Kriegsspezialisten
und nachher dann auch von Joseph II. Der Grund für
all dies war ein möglicher Aufbau einer Festung auf dem Marienfelsen;
der Ort wurde allerdings letztlich als ungünstig bezeichnet
und von dem Plan gestrichen. Im letzten Krieg unter
Maria Theresia im Jahre 1778 - um das sogenannte bayerische
Erbe - spürte Ústí die Last der Kriegszüge wieder in vollem
Maße.