Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

28
CZ ENG DE
se věnovali humanistické literární produkci. Autory básní byli
vážení ústečtí měšťané, jako například děkan Jan Michaelius,
městský písař Adalbert Ursus z Bärenfelsu, městský fyzikus Jiří
Sober, učitelé Adam Viktorin Heckler a Jiří Skopmann, rektor
školy Michal Jiří Kippelt, radní Jan Jakub Petersche a Václav
Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš Simonis ze Zeynova, městský
písař Kristián Fridrich Windisch z Aschenfeldu, který se též
podílel na doplňcích k dějinám pánů ze Salhausenu, bratři Jan
Augustin a Matyáš Tichtenbaumové a další. Průměr běžné produkce
městských básníků překročili dva z nich, Jan Adalbert
Ursus z Bärenfelsu a především Jan Augustin Tichtenbaum,
kteří roku 1621 získali titul „poeta laureatus“. Nejvýznamnějším
dílem pozdního humanismu byly Tichtenbaumovy veršované
dějiny Ústí nad Labem.
TICHTENBAUMOVY DĚJINY
Veršované dějiny Ústí nad Labem od Jan Augustina Tichtenbauma,
které vyšly pod názvem „Usta ad Albim delineata carmine
rebusque suis memorabilius illustranta“ v Praze roku 1614,
pozoruhodně popisují dějiny a současnost města, včetně jeho
podoby a výzdoby zdejších kostelů. Dějiny je možné porovnat
například s popisem města Mostu z pera generálního vikáře
pražského arcibiskupství Jiřího Bertholda Pontana z Breitenberka,
rodáka z Mostu.
V 16. století se v Ústí nad Labem proměnilo národnostní složení
jeho obyvatel. Ačkoliv nelze přesně stanovit podíl českého a
německého obyvatelstva ve městě, doklady nám poskytují
dobové písemnosti dokumentující úřadování v Ústí nad Labem.
Němčina, která z ústeckého úřadování nikdy úplně nevymizela,
začala v písemnostech městské samosprávy převažovat od
sedmdesátých let 16. století a v devadesátých letech již převládala
zcela. Ústí se v tuto chvíli stalo německy mluvícím městem;
to ve své skladbě o Ústí nepřímo dokládá J. A. Tichtenbaum,
když píše o německých hodinách umístěných v pozlacené
věžičce domu bratrstva Božího Těla, který byl postaven roku
1613 uprostřed rynku. Německé hodiny bily, na rozdíl od českých
na radnici, každou půl hodinu.
Obyvatelé Ústí nad Labem byli po celé 16. století rozděleni též
z hlediska náboženského. Katolické vyznání, reprezentované
hlavním kostelem Nanebevzetí Panny Marie», mělo ve městě
na základě starší tradice vždy pevné místo. Zastoupení měli v
Ústí i utrakvisté, jejichž svatostánkem byl kostel sv. Vojtěcha».
Hluboko přes polovinu 16. století patrně ve městě existovala
značná náboženská tolerance a snad i určitá věroučná nevyhraněnost,
kterou lze doložit společnými odkazy oběma kostelům.
Oba hlavní náboženské proudy ve městě s nelibostí sledovaly
počínání okolní šlechty přicházející ze Saska, která se pod vli-
At the beginning of the 17th century, the ambitious primate
Johann Ernst Schösser became a representative of anti-Catholicism
tendencies in the town. He initiated a lot of important activities
at that time, i.e. the foundation of the Dominican monastery
in Ústí near the Church of St. Adalbert in 1616. His Catholicism
and perhaps also other problems in relation to the
local Protestant minority culminated in 1617, when he was murdered
by a group of town burghers. This Ústí defenestration
preceded the rebellion of the Estates in Prague and became
a preview of the unfortunate events of the following period.
Monuments of the Saxon Renaissance in the surroundings
of Ústí nad Labem
A number of knight families of Saxon origin settled in the surroundings
of Ústí nad Labem in the 16th century, many of
which turned to the Lutheran religion. These families were
connected to the Saxon environment due to their contacts and
family relations, which was reflected in the specific features of
the cultural environment created in their mansions. The Family
of Salhausen, Bünau, Starschedl, Kölbl of Geising, Mansdorf
and Milin of Milina had remarkable monuments built in the spirit
of the so-called Saxon Renaissance.
In the same way as in other areas past the Alps, the Renaissance
in Saxony was typical of the connection and mixing of
Italian Renaissance and the national tradition of the Gothic
style. The Saxon Renaissance in architecture with a Gothic layout
was characterised by typical shapes and forms, for example,
diamond embossments, sharp linear cornices, and gables
with erected volutes. Numerous ornaments of architectonic pieces
on gables and arcades, a large number of statues complementing
the architecture, and a variety and number of ornaments
were characteristic features.
The influence of the Saxon Renaissance began to spread to
the Czech lands from the 1520´s and soon dominated; the largest
area where Saxon art in the Czech lands was represented
was the region between Jáchymov and Litoměřice. The
Saxon Renaissance in North Western Bohemia is represented
by the Church of St. Jacob the Greater in Svádov and the
Church of St. Wenceslaus in Valtířov, in which unique collections
of epitaphs of the Saxon nobility are preserved, mostly
from the 16th century. The main part in the spread and general
features of the Saxon Renaissance in north-western Bohemia
was the merit of Lucas Cranach Senior. The Master of the
Litoměřice Altar was the first to accept the artistic features of
the local artists. Hand in hand with the spread of the Lutheran
religion, the Czech aristocracy and bourgeoisie also began to
turn to the Saxon Renaissance. From the 1580´s until the
In Ústí nad Labem bildete sich an der Wende des 16. und 17.
Jahrhunderts, genauso wie in anderen Städten, eine Gemeinschaft
von ausgebildeten Bürgern, die sich mit humanistischer
literarischer Schaffung beschäftigten. Zu den Autoren der
Gedichte gehörten geehrte Bürger von Ústí, wie z.B. Dekan Jan
Michaelius, Stadtschreiber Adalbert Ursus von Bärenfels,
Stadtphysikus Jiří Sober, die Lehrer Adam Viktorin Heckler und
Jiří Skopmann, Schulrektor Michal Jiří Kippelt, die Ratsherren
Jan Jakub Petersche und Václav Pankrác Rabuský, Jiří Matyáš
Simonis aus Zeynov, Stadtschreiber Kristián Fridrich Windisch
aus Aschenfeld, der ebenfalls an den Ergänzungen zur Geschichte
der Herren von Salhausen teilnahm, weiter die Gebrüder
Jan Augustin und Matyáš Tichtenbaum u.a. Den
Durchschnitt einer üblichen Schaffung der Stadtdichter überschritten
zwei von ihnen, und zwar Jan Adalbert Ursus aus
Bärenfels und vor allem Jan Augustin Tichtenbaum. Beide erhielten
im Jahre 1621 den Titel „poeta laureatus“. Zum bedeutendsten
Werk des Späthumanismus gehört Tichtenbaums reimende
Geschichte von Ústí nad Labem.
TICHTENBAUMS GESCHICHTE
Die sich reimende Geschichte von Ústí nad Labem von Jan
Augustin Tichtenbaum, die unter dem Namen „Usta ad Albim
delineata carmine rebusque suis memorabilius illustranta“ im
Jahre 1614 in Prag herausgegeben wurde, beschreibt auf eine
erstaunliche Art und Weise die Geschichte und Gegenwart der
Stadt, einschließlich ihrer Gestalt und der Verzierungen der hiesigen
Kirchen. Die Geschichte kann beispielsweise mit der Beschreibung
der Stadt Most (Brüx) aus der Feder des gebürtigen
Most-Einwohners Jiří Berthold Pontan aus Breitenberg – des
Generalvikars des Prager Erzbistums – verglichen werden.
Im 16. Jahrhundert änderte sich die Zusammensetzung von
Nationalitäten der Bewohner von Ústí nad Labem. Obwohl man
den Anteil der tschechischen und der deutschen Bewohner in
der Stadt nicht genau festlegen kann, bieten die Belege uns
damalige Schriftstücke, welche die Amtsführung in Ústí nad
Labem dokumentieren. Die deutsche Sprache, die aus der
Amtsführung von Ústí nie völlig verschwand, begann in den
70er Jahren des 16. Jahrhunderts in den Schriften der Stadtselbstverwaltung
zu überwiegen und in den 90er Jahren überwog
sie bereits vollständig. Ústí wurde in diesem Moment zu
einer deutschsprachigen Stadt; dies belegt J. A. Tichtenbaum
indirekt in seinem Gedicht über Ústí, wenn er über die deutsche
Uhr schreibt, die sich im vergoldeten Turm am Haus der Fronleichnamsgilde
befindet, welches im Jahre 1613 in der Mitte des
runden Platzes gebaut wurde. Die deutsche Uhr schlug, im
Vergleich zu der tschechischen am Rathaus, jede halbe Stun-