Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

CZ ENG DE
kostela v Roudníkách zjištěno, že dveře, které ve svatyni oddělují
prostor za hlavním oltářem, skrývají pod vrchním nátěrem
gotické malby - část původního oltáře s mimořádnou uměleckou
a historickou hodnotou se tak dochovala až do dnešních dnů.
Postavu Mistra Jana Husa lze najít i v řadě dalších uměleckých
děl českého severozápadu. Známé je jeho vyobrazení v Litoměřickém
graduálu (1517) či teplickém graduálu (1560) a kancionálu
(1566). Přímo v Ústí nad Labem se námět M. Jana Husa
objevuje ještě na mešním zvonu kostela Nanebevzetí Panny
Marie», odlitém roku 1544.
Po smrti krále Václava a propuknutí husitských bouří zůstalo
Ústí nad Labem, na rozdíl od jiných významných měst v regionu,
jako byly Žatec, Louny nebo Litoměřice, katolické. Spolu s
katolickým Mostem se tak stalo pro císaře Zikmunda, který usiloval
o královskou korunu a faktické ovládnutí země, strategickým
bodem. Od počátku husitských válek se o možnost rozšíření
svého vlivu v prostoru severozápadních Čech zajímali sousedící
Wettinové. Jejich zapojení do Zikmundových plánů bylo
zpečetěno na počátku roku 1421, kdy probíhala přímo v Ústí
nad Labem Zikmundova jednání s Vilémem Míšeňským. Spojenectví
bylo později (roku 1423) stvrzeno zástavou, jíž se do
rukou Fridricha, míšeňského markraběte a saského kurfiřta,
dostala města Ústí nad Labem a Most. Pod saskou kontrolou
byla díky příklonu okolní šlechty k Zikmundovým zájmům i většina
hradů v okolí. V severozápadních Čechách tak vzniklo
významné protihusitské centrum, zlikvidované spojenými husitskými
vojsky roku 1426.
K prvním pohybům husitů však došlo na tomto území již na
konci roku 1425. Ústečtí hejtmani žádali posily ze Saska, očekávalo
se, že na obranu wettinských zájmů v této oblasti bude
vyslána i pomoc z některých říšských měst. Husitský vojevůdce,
Jakoubek z Vřesovic, začal kolem Bíliny shromažďovat vojsko
z Lounska a Žatecka, do regionu se přesouvaly i další husitské
svazy, především táborsko-sirotčí posádky v čele s Janem
Roháčem z Dubé, Pražané a další, blíže neidentifikovatelné
houfy. Tažení proti saské moci bylo v severozápadních
Čechách zahájeno útokem na Ústí nad Labem, zřejmě 6. června
1426. Město náporu odolalo a bojiště se přesunulo do jeho
nejbližšího okolí. V Sasku se zoufale shromažďovaly posily,
které se začaly scházet u Freibergu. Početné vojsko se nakonec
do Čech vydalo v několika proudech přes Krušné hory 11.
června. První vojenskou operací bylo vyplenění Teplic. Pochodem
vysílené saské vojsko se utábořilo 15. června poblíž Chabařovic.
Husitská vojska, zřejmě v čele s Prokopem Holým,
měla dostatek času na přípravu k boji. Rozhodující bitva se odehrála
nedaleko vyvýšené planiny „Na Běhání“, kde se husitská
vojska ohradila dvojitou vozovou hradbou. Ačkoliv podle dobo-
strategic importance for Emperor Sigismund, who endeavoured
to capture the royal crown and absolute control of the country.
From the beginning of the Hussite Wars the neighbouring
Wettins were interested in expanding their influence within
North West Bohemia. In early 1421, their involvement in Sigismund´s
plans was sealed by negotiations between Sigismund
and Wilhelm of Meißen directly in Ústí nad Labem. The alliance
was confirmed by the pledge (1423), after which the towns of
Ústí nad Labem and Most passed to the hands of Frederick,
Margrave of Meißen and Elector of Saxony. Under Saxon control,
most of the castles in the surroundings were in favour of
this orientation as the local noblemen joined Sigismund´s
interests. As a result, North West Bohemia became an important
anti-Hussite centre, eradicated by the allied Hussite troops
in 1426.
However, the Hussites first appeared in the area as early as at
the end of 1425. The town captains requested reinforcements
from Saxony. It was also expected that some imperial towns
would send reinforcements to defend the Wettins´ interests in
the area. Jakoubek of Vřesovice, the Hussite commander,
started to raise armed forces from the districts of Louny and
Žatec, near Bílina. Other Hussite troops, such as the Taborites
and Orphans led by Jan Roháč of Dubá and the Prague citizens,
also moved to the region, as well as other rag-tag troops.
The expedition against the Saxon powers in North West
Bohemia started by attacking the town of Ústí nad Labem, presumably
on 6 June 1426. The town resisted the onslaught and
the battlefield transferred to its nearest neighbourhood. The
Saxons were desperately trying to get reinforcements, which
started to gather near Freiberg. Finally, a large army made for
Bohemia across the Krušné Mountains in several streams on
11 June. The first military operation was the looting of Teplice.
The Saxon army, exhausted by a long march, made camp
near Chabařovice on 15 June. The Hussite army, presumably
led by Prokop Holý, had enough time to prepare for the battle.
The decisive battle took place near an elevated plain called
„Na Běhání“ (“Stampede”), where the Hussite troops were
enclosed in a double square of their war wagons (Wagenburg).
Although it was common practice in that period to start a battle
with the cavalry, the Saxons started the attack with their
infantry. However, due to the distance of the Saxon camp
from the Hussite´s position as well as the extreme summer heat
that day and, particularly due to heavy fire, the soldiers must
have been exhausted. Most of the Saxon infantry were confused
and turned to retreat, immediately chased by the Hussite
warriors and the cavalry. A real massacre started, in which
most of the Saxon army was destroyed. The battle of „Na Běhání“
(Stampede) is described in the famous rhyming compositi-
Labem verliefen. Die Allianz wurde später (im Jahre 1423) mit
einer Verpfändung bestätigt, aufgrund derer Fridrich, der
Meißner Markgraf und sächsische Kurürst, die Städte Ústí nad
Labem und Most bekam. Unter der sächsischen Kontrolle
waren dank Zuneigung der nahen Aristokratie zu Zikmunds
Interessen auch die meisten Burgen in der Umgebung. In Norwest-Böhmen
entstand dadurch ein wichtiges gegenhussitisches
Zentrum, welches im Jahre 1426 von den verbündeten
hussitischen Truppen zerstört wurde.
Die ersten Bewegungen der Hussiten auf diesem Gebiet kamen
allerdings bereits am Ende des Jahres 1425. Die Hauptmänner
von Ústí forderten Verstärkung aus Sachsen und es wurde
erwartet, dass zum Schutz von Interessen der Herren von Wettin
in diesem Gebiet auch Hilfe aus einigen Reichsstädten
gesendet wird. Der Hussitenführer, Jakoubek von Vřesovice,
begann Truppen aus den Regionen Louny und Žatec um Bílina
herum zu versammeln; in die Region zogen auch andere Hussitengruppen,
vor allem die Mannschaften der Taboriten und die
Verwaisten mit ihrem Führer Jan Roháč z Dubé an der Spitze,
die Prager und andere nicht näher identifizierbare Menschengruppen.
Der Zug gegen die sächsische Macht wurde in Nordwest-Böhmen
mit einem Angriff auf Ústí nad Labem begonnen,
wahrscheinlich am 6. Juni 1426. Die Stadt hielt dem Ansturm
stand und das Schlachtfeld wurde in die nahe Umgebung geschoben.
In Sachsen versammelten sich die Verstärkungen verzweifelt,
die anfingen bei Freiberg zusammenzukommen. Die
zahlreiche Armee ging schließlich am 11. Juni in einigen
Abschnitten über das Erzgebirge nach Böhmen. Die erste militärische
Operation war die Plünderung von Teplice. Die durch
das Marschieren ganz erschöpfte sächsische Armee lagerte am
15. Juni in der Nähe von Chabařovice (Karbitz). Die Hussitentruppen,
wahrscheinlich mit ihrem Anführer Prokop Holý, hatten
genug Zeit, sich auf den Kampf vorzubereiten. Die entscheidende
Schlacht fand in der Nähe der Anhöhe „Na Běhání“ statt, wo
sich die Hussitenarmee mit einer doppelten Wagenburg umschanzte.
Obwohl nach damaligen strategischen Gewohnheiten
am Anfang einer Schlacht immer Kavallerie eingesetz wurde,
griffen die Sachsen mit Fußtruppen an, die wahrscheinlich
durch die Entfernung der Lage der Position von den Hussiten
geschwächt wurden, weiter auch die drückende Hitze und vor
allem der konzentrierte Beschuss, in welche die Truppe geriet.
Das alles verursachte Verwirrung und eine kopflose Flucht des
meisten Fußvolks. Die Hussitenkämpfer und die Kavallerie fingen
sofort an, diese zu verfolgen. Es kam zu einem Blutbad, in
dem der größte Teil der sächsischen Armee dezimiert wurde.
Die Schlacht „Na Běhání“ ist in einer bekannten Verskomposition
als ein „berühmter Sieg über die Feinde bei Aussig“ beschrieben.
17