Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

CZ ENG DE
Voda pro potřebu lázní byla brána z městského vodovodu, páru
vyráběla vlastní kotelna. Již v roce 1911 se však vyskytly problémy
s dodávkami vody a ukázalo se, že voda z vlastní studny
je pro svou velkou tvrdost pro potřeby lázní zcela nevhodná. Z
toho důvodu byly na základě znaleckých posudků zahájeny
práce na vrtu artéského pramene. Tento pramen byl skutečně
vyvrtán (hloubka 357 metrů) a jeho slabě mineralizovaná termální
voda o teplotě 31, 7 o C se stala hlavním zdrojem vody pro
lázeňský provoz. Voda z vrtu je vhodná na inhalace při bronchitických
katarech a pro pitné kůry.
V počátcích se lázně potýkaly s poměrně malým počtem
návštěvníků. Návštěvní doba byla pochopitelně rozdělena
zvlášť pro muže a pro ženy. První velká rekonstrukce lázní proběhla
za plného provozu v letech 1929 – 1933. V rámci rekonstrukce
došlo k výměně potrubí, rozšíření topného systému a
rozšíření dosavadních provozů (13 nových van, nová odpočívárna
v parní lázni a rozšíření slatinné lázně…). V průběhu let
se také podařilo navýšit počet návštěvníků, kteří lázeňské služby
využívali.
Budova městských lázní je postavena v secesním slohu. Charakteristickou
architekturu fasády a celé budovy určuje nejen
dominantní věž, ale také trojúhelníkovité štíty v jednotlivých průčelích.
Z interiéru je nejzajímavější samostatné jižní křídlo, ve
kterém je umístěn velký bazén (19,5 x 8 m a je hluboký 80 – 270
cm) s vysokým stropem. Z původní architektonické výzdoby se
dochoval městský znak v horní části západní stěny a hlava
mýtického delfína jako chrliče na východní stěně bazénu. Z
interiéru se tak vesměs dochovaly pouze podlahy, které především
na chodbách upoutají svým dekorem v mozaikách jednotlivých
dlaždic.
Budova slouží i dnes svému původnímu účelu, i když nikoli v tak
velkém rozsahu jako v první polovině 20. století. V přízemí je v
části budovy restaurace a kadeřnictví, severní křídlo druhého
patra je využíváno ke cvičení, východní pak slouží administrativě.
was opened to the public. A big pool, a steam bath, hot bath tub,
shower boxes, carbon dioxide bath and a mud cabin were available
for the visitors. The water for the needs of the spa was
fed from the municipal water mains, steam was generated by
the boiler room in the building. However, the first problems with
the water supply arose as early as in 1911, and the water from
its own well proved to be too hard and quite unsuitable for the
spa. Based on expert opinions, artesian boring for the underground
spring was commenced. The spring was really bored
(down to a depth of 357 metres) and its 31.7°C thermal water
with a minor content of minerals became the main source of
water for the spa purposes. The water supplied from the boring
is suitable for inhalation for those suffering from bronchitis
and for drinking treatments.
At the beginning, the spa struggled with a rather small number
of visitors. Opening hours were divided into separate hours for
men and women. The first large redevelopment of the spa was
carried out while the spa was fully operated between 1929 and
1933. The redevelopment involved replacement of the piping,
expansion of the heating system and expansion of the current
premises (13 new tubs, new rest room in the steam bath and
the expansion of the mud bath…). Over the years, also the
number of visitors using the spa services increased.
The city spa is built in the Secession style. The characteristic
feature of the facade and the whole building is the dominant
tower, and the triangle gables in the frontage. The most
important part of the interior is its separate southern wing,
where the big pool is located (19.5 x 8 m with a depth of 80 –
270 cm) with a high ceiling. The original interior decorations
which have been preserved are the town emblem found on the
upper part of the western wall and the head of a mythic dolphin
as a water-shoot on the eastern wall of the pool. Our attention
is caught by the tile mosaic on the vestibule floors, which
have been preserved from the original interior.
Nowadays, the building is also used for its original purpose,
however, not to such an extent as in the early 20th century. The
ground-floor features a restaurant and a hair studio in part of
the building, the northern wing of the second floor is used as
an exercise and fitness facility, the eastern part is used for administrative
purposes.
eröffnete Ferdinand Maresch« das Bad festlich und begann den
öffentlich in Betrieb. Für die Besucher gab es einen großen
Swimmingpool, ein Dampfbad, Wannenbäder, Duschen, Kohlensäurebäder
und eine Moorkabine. Wasser für Bedarf des
Bades wurde aus der Stadtwasserleitung entnommen, der
Dampf wurde von einer eigenen Kesselanlage erzeugt. Bereits
im Jahre 1911 erschienen allerdings Probleme mit der Wasserlieferung
und es zeigte sich, dass das Wasser aus dem eigenen
Brunnen wegen großem Härtegrad für den Bedarf des Bades
ganz ungeeignet ist. Aus diesem Grund begannen Gutachtertätigkeiten
am Bohrloch der artesischen Quelle. Diese Quelle
wurde tatsächlich gebohrt (Tiefe 357 Meter) und ihr leicht mineralisiertes
Thermalwasser mit einer Temperatur von 31,7 °C
wurde zur wichtigsten Wasserquelle für den Badbetrieb. Das
Wasser aus dem Bohrloch ist für Inhalierungen bei Bronchialkatarrh
sowie auch für Trinkkuren geeignet.
Anfangs musste sich das Bad mit einer ziemlich niedrigen Anzahl
von Besuchern auseinandersetzen. Die Besucherzeit war
natürlich getrennt für Männer und Frauen aufgeteilt. Der erste
große Umbau des Bades erfolgte bei vollem Betrieb in den Jahren
1929 – 1933. Im Rahmen des Umbaus wurde die Leitung
gewechselt, das Heizungssystem erweitert und die bisherigen
Betriebseinrichtugen erweitert (13 neue Wannen, neuer Ruheraum
im Dampfbad und Erweiterung des Moorbades…). Im
Laufe der Jahre gelang es auch, die Anzahl der Besucher zu
erhöhen, welche die Kurleistungen nutzten.
Das Gebäude des Stadtbades wurde im Jugendstil gebaut.
Eine charakteristische Architektur der Fassade sowie auch des
ganzen Gebäudes wird nicht nur von dem dominanten Turm
bestimmt, sondern auch von den Dreieckgiebeln in einzelnen
Vorderfronten. Was das Interieur betrifft, so ist der selbstständige
Süd-Flügel am interessantesten, in welchem sich ein
großer Swimmingpool (19,5 x 8 m, Tiefe 80 – 270 cm) mit einer
hohen Decke befindet. Von der ursprünglichen architektonischen
Verzierung ist das Stadtwappen im oberen Teil der westlichen
Wand erhalten geblieben, sowie auch der Kopf eines mythischen
Delphins als Wasserspeiers an der östlichen Wand des
Swimmingpools. Vom Interieur sind also insgesamt nur die
Böden erhalten geblieben, die durch ihr Dekor in Mosaiken der
einzelnen Fliesen vor allem im Flur die Aufmerksamkeit fesseln.
Das Gebäude dient auch heute seinem ursprünglichen Zweck,
auch wenn nicht in solchem großen Umfang wie in der ersten
Hälfte des 20. Jahrhunderts. Im Erdgeschoss befindet sich ein
Restaurant in einem Teil des Gebäudes, sowie auch ein Frisiersalon,
der Nord-Flügel des zweiten Stockwerks wird für Gymnastik
genutzt und der Ost-Flügel dient für die Verwaltung.
79