Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

Weitere Magazine

Empfehlungen

Info

10 CZ ENG DE roce 1126 se v okolí hradiště odehrála jedna z nejvýznamnějších bitev českých dějin, v níž český kníže Soběslav I. porazil německého císaře Lothara III. Na paměť tohoto vítězství byla tehdy obnovena rotunda sv. Jiří na hoře Říp. Chlumecké hradiště však stále více ztrácelo na významu ve prospěch Ústí nad Labem, které těžilo ze své výhodné polohy na soutoku Labe a Bíliny. V průběhu první poloviny 13. století hradiště v Chlumci zaniklo. Jak ukázaly archeologické výzkumy, ústecké hradiště se rozkládalo v jižní části pozdějšího historického centra města, mezi Bílinou a Klíšským potokem, který areál obtékal ze severu a východu. Rozloha hradiště rozčleněného do dvou částí dosahovala asi 3 hektarů. Jeho jádro, opevněné důkladně valem s dřevohlinitou konstrukcí a širokým příkopem, se nacházelo podél nynější ulice Hradiště. V této lokalitě stál původní chrám sv. Vojtěcha », kde se 23. dubna (tedy právě v den svátku tohoto světce) roku 1186 konala svatba Žofie, dcery českého knížete Bedřicha, s Albrechtem, synem míšeňského markraběte Oty. Větší, západní část hradiště tvořilo patrně jen lehčeji opevněné předhradí. Také zde se nacházel nejpozději ve třetí čtvrtině 12. století románský kostel, z něhož se dodnes dochovala spodní část mohutné západní věže, později goticky přestavěné. Důležitou součástí raně středověkých center byla tržiště, kam se soustřeďoval hospodářský život. Tržiště se vždy rozkládala mimo obvod hradiště, v případě Ústí patrně severovýchodně od něj, na Předmostí, nebo v prostoru pozdějšího náměstí, kde byly zjištěny doklady intenzivního raně středověkého osídlení 11. a 12. století. Poplatky z cel a trhů se významně podílely na knížecích příjmech, zčásti ale také sloužily k finančnímu zajištění nově zakládaných církevních institucí, kterým panovník přenechával vždy jednu desetinu z celkových výnosů. V Ústí tak postupně obdržely desátý, devátý a osmý díl z příjmů český nejstarší mužský benediktinský klášter v Praze-Břevnově, klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě a konečně v roce 1057 také nově založená litoměřická kapitula. Kontakty s břevnovským klášterem, u jehož založení stál pražský biskup sv. Vojtěch, se zřejmě odrazily i ve volbě zasvěcení již zmíněného knížecího chrámu v ústeckém areálu. Jestliže v 10. století spočíval význam hradiště hlavně v jeho strategické poloze v tehdy vlastně okrajové a jen slabě obývané části Čech, v průběhu 12. století došlo v jeho zázemí k pronikavým změnám. Osídlení se začalo cílevědomě rozšiřovat; osami postupu se staly stezky, které spojovaly dosud poměrně izolované území Ústecka s dalšími centry raně středověkých Čech. Nelze zapomínat, že všechny tyto cesty vedly původně vnitrozemím přes kopce Českého středohoří; Labe sice bylo gious institutions. The Czech oldest Benedictine monastery at Prague – Břevnov, then the Benedictine nunnery at St. George´s at the Prague Castle and finally, in 1057, also the newly founded Litoměřice Canonry received the tenth, ninth as well as the eight part of the income in Ústí. Contacts with the Břevnov monastery, founded by the Prague bishop St. Adalbert, were most probably also reflected in the fact that the already mentioned prince´s church was consecrated in Ústí nad Labem. The importance of the fort hill in the 10th century consisted mostly in its strategic position in the then borderline and only scarcely inhabited part of Bohemia. However, during the 12th century, the inland faced dramatic changes. The settlement started systematically to expand; the main streams proceeded on the routes connecting the so far rather isolated area of the Ústí region with other centres of the Early Medieval Bohemia. It has to be noted, that all the routes originally led through the inland across the hills of the Bohemian Uplands. The River Labe was used as a transport route, however, its banks were difficult to pass until the 19th century. The so called “internal colonisation” was organised by the ruler with his family and by him supported religious institutions (in the Ústí region there were particularly the knights of the Order of St. John), but also by representatives of nobility, of which brothers Měšek and Hroznata of Peruc took the most active part. Domain around Levín The process of the internal colonisation in the Ústí region is interesting to trace on the Deed of King Vladislav from 1169. The king was a supporter of the Order of St. John and he made a lot of donations in favour of the Order. The Order of St. John in the Ústí region was donated villages Bořislav and Hrbovice situated along the Serbian route, as well as a vast forested domain in the Ústí uplands, the borders of which were restricted by the only then existing villages around the circumference of the concerned territory, i.e. Levín (today´s Libov) in the west and Prosetín in the east. The domain also involved the eastern part of the forest Chvojen at the upper stream of the Klíšský Brook. The reason for this is explained in the later documents, according to which the western part, where the villages of Božtěšice, Strážky and Žďár were founded, passed to the Benedictine nunnery of St. George at the Prague Castle. In the late 12th century, the Order of St. John initiated the foundation of a number of smaller settlements in their domain. Their names (e.g. Mnichov, Slavošov, Lysá) as well as the way how their ground-plan and farming land were laid show that the domestic Czech inhabitants were arriving here. The process of settlement of the domain lasted until the 13th century with already first communities of German colonists. Germans brought a new appea- das neugegründete Leitmeritzer Kapitel jeden zehnten, neunten und achten Teil der Einkommen. Die Kontakte mit dem Břevnov- Kloster, bei dessen Gründung der Prager Bischof Hl. Vojtěch vorstand, zeigten sich wahrscheinlich auch in der Wahl der Einweihung des bereits erwähnten Fürstendoms im Aussiger Areal. Falls im 10. Jahrhundert die Bedeutung der Burgstätte vor allem in ihrer strategischen Lage im damals peripheren und nur wenig besiedelten Teil Böhmens lag, so kam es im Laufe des 12. Jahrhunderts in ihrem Hinterland zu signifikanten Änderungen. Die Besiedlung fing an, sich gezielt auszubreiten; die Wege, die das bisher ziemlich isolierte Gebiet der Region Ústí nad Labem mit anderen Zentren des frühmittelalterlichen Böhmens verknüpften, wurden zu den Achsen des Vorgehens. Man darf nicht vergessen, dass all diese Wege ursprünglich durch das Innland über die Hügel des Böhmischen Mittelgebirges führten; die Elbe war zwar eine Wassertransportader, allerdings ihre Ufer blieben bis zum 19. Jahrhundert schwer befahrbar. Zu den Organisatoren dieser sog. inneren Kolonisierung gehörte nicht nur der Herrscher und seine Familie und von ihm unterstützte Religionsinstitutionen (in der Region Ústí handelte es sich vor allem um den Ritterorden der Johanniter), sondern auch Angehörige des Adels, von denen die Gebrüder Měšek und Hroznata aus Peruc an dem Besiedlungsprozess einen bedeutenden Anteil nahmen Levínský újezd Den Prozess der inneren Kolonisierung in der Region Ústí nad Labem bringt uns die Urkunde des Königs Vladislav aus dem Jahre 1169 nahe. Der Herrscher war Angehöriger des Ritterordens der Johanniter, zu dessen Gunsten er eine noble Gabe tätigte. In der Region Ústí erhielten die Johanniter sowohl die Dörfer Bořislav und Hrbovice, die auf der Strecke des serbischen Weges lagen, als auch einen großen Waldbezirk im Mittelgebirge von Ústí, dessen Grenzen von zwei bisher existierenden Dörfern am Rand des abgegrenzten Gebietes beschränkt wurden, und zwar Levín (heute Libov) im Westen und Prosetín im Osten. Zum Bestandteil des Bezirkes gehörte auch die östliche Hälfte des Waldes Chvojen am oberen Strom des Klíšský Baches. Warum dies so war, erklären spätere Dokumente, laut deren der westliche Teil, an dem die Dörfer Božtěšice, Strážky und Žďár gegründet wurden, den Konvent der Benediktinerinnen vom Hl. Jiří an der Prager Burg erhielt. Die Johanniter initiieren in der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts in ihrem Bezirk die Gründung von einer Reihe kleinerer Siedlungen, deren Namen (z.B. Mnichov, Slavošov, Lysá) und wie die Art und Weise der Anordnung des Grundrisses und der landwirtschaftlichen Nutzflächen verraten, dass hiesige tschechische Bevölkerung hierher käme. Die Besiedlung des Bezirks zog sich bis
CZ ENG DE vodní dopravní tepnou, jeho břehy však zůstávaly obtížně schůdné až do 19. století. K organizátorům této tzv. vnitřní kolonizace patřil nejen panovník a jeho rodina a jím podporované církevní instituce (na Ústecku se jednalo především o rytířský řád johanitů), ale i představitelé šlechty, z nichž se do osídlovacího procesu nejvýznamněji zapojili bratři Měšek a Hroznata z Peruce. Levínský újezd Proces vnitřní kolonizace na Ústecku zajímavě přibližuje listina krále Vladislava z roku 1169. Panovník byl příznivcem rytířského řádu johanitů, v jehož prospěch učinil štědré nadání. Na Ústecku johanité získali jak vsi Bořislav a Hrbovice, ležící na trase srbské cesty, tak rozsáhlý lesní újezd v Ústeckém středohoří, jehož hranice vymezovaly jediné dvě dosud existující vsi po obvodu ohraničeného území, Levín (dnes Libov) na západě a Prosetín na východě. Součástí újezdu byla také východní polovina lesa Chvojen na horním toku Klíšského potoka. Proč tomu tak bylo, vysvětlují pozdější dokumenty, podle nichž část západní, kde byly založeny vsi Božtěšice, Strážky a Žďár, získal konvent benediktinek od sv. Jiří na Pražském hradě. Johanité iniciovali ve druhé polovině 12. století ve svém újezdu založení řady menších sídlišť, jejich jména (např. Mnichov, Slavošov, Lysá) i způsob uspořádání půdorysu a zemědělských pozemků (plužin) prozrazují, že sem přicházelo domácí české obyvatelstvo. Osídlení újezdu se protáhlo až do 13. století, kdy se zde již objevily i komunity německých kolonistů, kteří řadě sídlišť vtiskli novou podobu tzv. lesních lánových vsí s pravidelně uspořádaným protáhlým řadovým půdorysem a lánovou záhumenicovou plužinou. Tato sídliště pak byla po celý vrcholný středověk známá pod dvěma paralelními jmény: Arnsdorf – Komonín (dnes Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná. Ve druhé polovině 12. století se na Ústecku majetkově prosadila bratrská dvojice Měšek a Hroznata, označující se někdy podle vsi Peruc v Poohří, kterou rovněž drželi. Starší z bratrů, Měšek, získal na Ústecku pás sídlišť vesměs při levém břehu Labe: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky a (Český) Újezd. Protože zřejmě neměl mužské potomky, majetek před smrtí odkázal řádu johanitů, i když ho poté za roční plat užíval dočasně bratr Hroznata, jak dosvědčuje listina knížete Bedřicha z roku 1186. Hroznata se také připojil k darování pro johanity; kníže Bedřich listinou z roku 1188 potvrdil, že johanité obdrželi od Hroznaty na levém břehu Labe Krásné Březno a Neštěmice, na pravobřeží pak Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov a Proboštov. Tyto vsi vytvářely kolonizační újezd, začínající dole u Labe ve Svádově, kde také stál kostel sv. Jakuba, a táhnoucí se až na hřeben Verneřického středohoří za Proboštovem a rance to the settlements, so called forest tract village with a regular longitudinal terraced ground-plan and tracts of peasant´s private land stretching behind the houses. These settlements were known over the whole High Middle Ages under two parallel names: Arnsdorf – Komonín (today´s Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná. In the late 12th century, brothers of Měšek and Hroznata in the Ústí region made right due to their property. Sometimes they called themselves of Peruc according to a village of Peruc in the region around the River Ohře, also held by them. The older brother Měšek gained a strip of settlements in the Ústí region, mostly on the left bank of the River Labe: i.e. Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky and (Czech) Újezd. As he probably had no male descendants, he bequathed his property to the Order of St. John before his death, although his brother Hroznata temporarily used the domain for an annual pay, as documented by the deed of Prince Bedřich from 1186. Hroznata also joined the donation for the Order of St. John. In the deed from 1188, Prince Bedřich confirmed that the Order of St. John was donated by zum 13. Jahrhundert, als auch Gemeinschaften von deutschen Kolonisten hier bereits erschienen, welche vielen Siedlungen die Gestalt der sog. Waldhufendörfer mit einem regelmäßig angeordneten gestreckten Reihengrundriss und einem Hufenflur (eine landschaftlich sichtbare Flurform) einprägten. Diese Siedlungen waren dann während des ganzen Hochmittelalters unter zwei parallelen Namen bekannt: Arnsdorf – Komonín (heute Arnultovice), Spansdorf – Lipová, Leukersdorf – Čermná. In der zweiten Hälfte des 12. Jahrhunderts setzten sich in der Region Ústí nad Labem vermögenderweise die Gebrüder 6 Měšek und Hroznata durch, die manchmal nach dem Dorf Peruc in Poohří (Egertal) bezeichnet werden, welches sie ebenfalls hielten. Der ältere der beiden Brüder, Měšek, erhielt in der Region von Ústí nad Labem eine Anzahl von Siedlungen durchweg am linken Elbufer: Ryjice, Veselí, Povrly, Roztoky und (Český) Újezd. Da er wahrscheinlich keine männlichen Nachfahren hatte, vermachte er das Vermögen vor seinem Tod an den Johanniterorden, auch wenn es nachher sein Bruder Hroznata für ein Jahresgehalt zeitweise nutzte, wie es die Urkunde des Fürsten Bedřichaus aus dem Jahre 1186 belegt. Hroznata kam auch zur Gabe für die Johanniter hinzu; Fürst Bedřich bestätigte durch die Urkunde aus dem Jahre 1188, dass die Johanniter Krásné Březno (Schönfpriesen) und Neštěmice (Nestomitz) am linken Elbufer von Hroznata erhalten hatten, am rechten Ufer dann Svádov, Kojetice, Březí, Horní Zálezly, Pohoří, Tašov und Proboštov. Diese Dörfer bildeten den Kolonisierungsbezirk, welcher unten an der Elbe in Svádov begann, wo auch die Kirche des Hl. Jakub stand, und welcher sich bis an den Kamm des Verneřické středohoří (Wernstädter Mittelgebirge) hinter Proboštov und Tašov zog. 11
Seite 1 und 2: CZ ENG DE Historie a památky měst
Seite 3 und 4: CZ ENG DE ÚVOD ÚSTÍ NAD LABEM A
Seite 5 und 6: CZ ENG DE I) STRUČNÝ PŘEHLED DĚ
Seite 7 und 8: CZ ENG DE Výrazné bylo v Ústí a
Seite 9: CZ ENG DE Karla IV. pečovat o Pře
Seite 13 und 14: CZ ENG DE v Čechách neobvyklé pa
Seite 15 und 16: CZ ENG DE Svrchní část desky je
Seite 17 und 18: CZ ENG DE kostela v Roudníkách zj
Seite 19 und 20: CZ ENG DE pamětní z let 1438-1514
Seite 21 und 22: CZ ENG DE PEČEŤ 1476 Mezi důlež
Seite 23 und 24: CZ ENG DE ÚSTÍ NAD LABEM V RANÉM
Seite 25 und 26: CZ ENG DE Ústí jako byli Hermanno
Seite 27 und 28: CZ ENG DE kancionály pro chrám sv
Seite 29 und 30: CZ ENG DE vem učení Martina Luter
Seite 31 und 32: CZ ENG DE branami města objevilo V
Seite 33 und 34: CZ ENG DE ativa, jejímž cílem je
Seite 35 und 36: CZ ENG DE 19. STOLETÍ - NA PRAHU M
Seite 37 und 38: CZ ENG DE Vzhledem k různým omeze
Seite 39 und 40: CZ ENG DE sellschaft (ATE). Mezi pr
Seite 41 und 42: CZ ENG DE základě návrhu okresn
Seite 43 und 44: CZ ENG DE němečtí nacionalisté
Seite 45 und 46: CZ ENG DE Na podzim 1941 byli její
Seite 47 und 48: CZ ENG DE ho režimu byl i Ústeča
Seite 49 und 50: CZ ENG DE V roce 1998 byl dokončen
Seite 51 und 52: CZ ENG DE sklonku svého života se
Seite 53 und 54: CZ ENG DE ho ústeckého občana; i
Seite 55 und 56: CZ ENG DE FERDINAND MARESCH (1854-1
Seite 57 und 58: CZ ENG DE dentem správní rady. Za
Seite 59 und 60: CZ ENG DE LEOPOLD PÖLZL (1879-1944
Seite 61 und 62:
CZ ENG DE HOURA MIROSLAV (*3. 8. 19
Seite 63 und 64:
CZ ENG DE II) PAMÁTKY MĚSTA ÚST
Seite 65 und 66:
CZ ENG DE KOSTEL APOŠTOLA PAVLA 41
Seite 67 und 68:
CZ ENG DE KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY
Seite 69 und 70:
CZ ENG DE na konci 19. století, kd
Seite 71 und 72:
CZ ENG DE počátku 17. století, p
Seite 73 und 74:
CZ ENG DE 54 Mezi významné památ
Seite 75 und 76:
CZ ENG DE plexní přestavbě půvo
Seite 77 und 78:
CZ ENG DE jsou dodnes plně funkčn
Seite 79 und 80:
CZ ENG DE Voda pro potřebu lázní
Seite 81 und 82:
CZ ENG DE na ovoce. Rekonstrukce vy
Seite 83 und 84:
CZ ENG DE nách muzea přišel v ro
Seite 85 und 86:
CZ ENG DE OBECNÁ A MĚŠŤANSKÁ
Seite 87 und 88:
CZ ENG DE PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA
Seite 89 und 90:
CZ ENG DE PALÁCOVÁ RODINNÁ VILA
Seite 91 und 92:
CZ ENG DE RODINNÁ VILA CARLA HERMA
Seite 93 und 94:
CZ ENG DE STARÁ SPRÁVNÍ BUDOVA R
Seite 95 und 96:
CZ ENG DE Značné stavební úprav
Seite 97 und 98:
CZ ENG DE politik zde žil až do s
Seite 99 und 100:
CZ ENG DE ZÁMECKÝ KOSTEL SV. FLOR
Seite 101 und 102:
CZ ENG DE ZÁMEK TRMICE Nejstarší
Seite 103 und 104:
CZ ENG DE ZOO Základy dnešní zoo
Seite 105 und 106:
CZ ENG DE 38. Shromáždění Němc
Seite 107 und 108:
Ústí nad Labem - HISTORIE A PAMÁ
Alle anzeigen

Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

Erfolgreiche ePaper selbst erstellen

Template löschen?

Als Template speichern?