Historie a památky města Ústí nad Labem History and monuments of ...

30
CZ ENG DE
počet plastik doplňujících architekturu, pestrost a četnost ornamentů.
Do severozápadních Čech začaly vlivy saské renesance pronikat
od 20. let 16. století a brzy zde začaly dominovat; největším
odbytištěm saského umění v Čechách byla oblast mezi Jáchymovem
a Litoměřicemi. Saskou renesanci reprezentují v severozápadních
Čechách především kostely sv. Jakuba Většího ve
Svádově» a sv. Václava ve Valtířově», ve kterých se dochovaly
unikátní soubory epitafů saské šlechty, vesměs ze 16. století.
Hlavní podíl na rozšíření a zobecnění saské renesance v severozápadních
Čechách měl Lucas Cranach st., jako první z místních
umělců přejal jeho umělecké prvky Mistr litoměřického oltáře.
Společně s šířením luteránského vyznání začala saskou
renesanci přijímat i česká šlechta a měšťanstvo. Od 80. let 16.
století do 20. let 17. století se saská renesance stala dokonce
hlavním uměleckým proudem nejen v Čechách, ale i na Moravě,
kromě jejich jižních oblastí, přičemž stále zůstávala dílem
zahraničních, saských, umělců. K jejímu šíření značně napomohl
i mezinárodně orientovaný dvůr Rudolfa II.
Bitva na Bílé hoře a vydání mandátů proti nekatolíkům silně
zasáhly i Ústí nad Labem. Většina měšťanů přestoupila ke katolictví,
ti však, kteří nechtěli konvertovat, museli opustit Čechy.
Odešli především do nejbližších měst za hranicemi – Königsteinu
či Pirny, kde mohli mít obchodní partnery, příbuzné či přátele.
Mnozí patrně počítali s návratem, k němuž však s ohledem
na vývoj situace dojít nemohlo. K nejvýznamnějším exulantům
z Ústecka patří Georg Ritschel, který na počátku čtyřicátých let
17. století spolupracoval s Janem Ámosem Komenským v
Gdaňsku, poté se usadil v Anglii, kde se stal významným teologem
anglikánské církve.
Bílá hora znamenala definitivní ztrátu politických práv královských
měst a tentokrát byl i do „věrného“ města Ústí nad
Labem dosazen císařský rychtář. Prvním byl nově usazený
Filip Ring (1622-1626), kterého vystřídal příslušník starousedlé
měšťanské rodiny Freudenbergů, Šalamoun Freudenberg.
Jeho kariéra byla klasickým příkladem umění profitovat z
momentální situace, z opuštěných majetků exulantů a posléze i
z války. Katolickým se nestalo jen město Ústí, ale i celé jeho
okolí. Protestantská šlechta odešla a nahradily ji nové rody,
mezi nimiž patřilo důležité místo Thunům a Nosticům. Nemilosrdně
postihla město a okolí i třicetiletá válka.
Samotný průběh války se města zpočátku bezprostředně nedotkl,
až roku 1631 vpadli na Ústecko Sasové. Ti odešli na
začátku června následujícího roku do Pirny a načas je vystřídala
císařská armáda. Po bitvě u Lützenu v listopadu 1632 se za
Church of England.
The Battle of White Mountain resulted in the final loss of political
rights of royal towns. A Vogt was appointed even to the
„loyal“ town of Ústí nad Labem. The first of them was the newly
settled Filip Ring (1622-1626), succeeded by Šalamoun Freudenberg,
a representative of the bourgeois family of Freudenberg,
living here permanently. His career was a classic example
of how one can gain from the current situation, from abandoned
property of exiles and later also the war. Not only did
Ústí become Catholic, but also all its surroundings. Protestant
noblemen fled the country, being replaced by new families,
among whom an important part was played by the Thuns and
Nostizs. The town and its surroundings were unmercifully affected
by the war.
The course of the war did not influence the town directly at
the beginning. It was not until 1631, when the Saxons seized
the Ústí region. They left for Pirna at the beginning of June of
the following year and were succeeded by the imperial army
for some time. After the Battle of Lützen in November 1632,
Wallenstein´s army appeared outside the town walls. His army
stayed permanently as late as 1634, when alarming news of
the Swedes approaching the town started spreading. The bourgeoisie
tried to hide in the surroundings, the imperial Vogt Šalamoun
Freudenberg, the portreeve, and the aldermen fled to
Prague with the town seal. The Swedish and Saxon troops
devastated the town and its surroundings several times. When
the Swedish suffered a crushing defeat at the Battle of Nördlingen
in August 1634, their troops gradually withdrew from
Bohemia. A big part of the Swedish army stayed overnight in
Ústí from 23rd to 24th September, which really exhausted the
town. The Peace of Prague, which ended this phase of the war,
was a deliverance, however, the town with its surroundings was
left in devastation. Between 1635-1638, the town was not
affected by any greater conflict and it had time to recover a little.
However, already in August 1639, the Swedish appeared
again; and they came back again and again, five times in all
until 1648. At the end of the Thirty Years’ War, the town was
completely impoverished. Of the estimated 1900 inhabitants in
1610, the number dropped to approximately 1 250 in 1650. The
war faced the beginnings of stagnation, and an increase in the
population did not occur until the end of the 18th century.
The counter- reformation in the Ústí region was controlled from
the newly established episcopate in Litoměřice. It was also
supported by the Order of St. Dominic. The Dominican monastery
was founded in Ústí nad Labem shortly before the Battle
of White Mountain by primate Schösser. The Jesuits in Boho-
Denkmäler der sachsischen Renaissance in der Umgebung
von Ústí nad Labem
In der Nähe von Ústí nad Labem ließ sich im 16. Jahrhundert
eine Reihe von ritterlichen Familien nieder, die ursprünglich aus
Sachsen kamen. Viele von ihnen neigten zum lutherischen
Glauben hin. Durch ihre Kontakte und Familienbeziehungen
waren diese Geschlechter mit der sächsischen Umgebung verbunden,
was sich auch in den spezifischen Merkmalen der kulturellen
Umgebung zeigte, die sie auf ihren Residenzen schufen.
Die Herren von Salhausen, Bünau, Starschedel, die Kölbel
von Geising, die Mansdorfer oder die Milinaer von Milina ließen
hier bedeutende Denkmäler im Geiste der sog. sächsischen
Renaissance erbauen.
Die Renaissance in Sachsen, genauso wie in anderen Alpengebieten,
war von der Verknüpfung und Vermischung der welschen
Renaissance mit der Tradition der hiesigen Gotik gezeichnet.
Für die sächsische Renaissance war in die Architektur mit
gotischer Disposition eine Morphologie typisch, z.B. diamantene
Bosse, scharf lineare Leisten oder Fronten mit gestreckten
Voluten. Zu charakteristischen Elementen gehörte auch eine
reiche Ornamentierung der architektonischen Teile an den
Fronten und Portalen, eine große Anzahl von Plastiken, welche
die Architektur ergänzten, und die Vielfalt und Häufigkeit der
Ornamente.
Nach Nordwest-Böhmen begannen die Einflüsse der sächsischen
Renaissance seit den 20er Jahren des 16. Jahrhunderts
durchzudringen und bald wurden sie hier auch dominant; zum
größten Absatzgebiet der sächsischen Kunst in Böhmen gehörte
das Gebiet zwischen Jáchymov (Joachimsthal) und Litoměřice
(Leitmeritz). Die sächsische Renaissance wird in Nordwest-
Böhmen vor allem durch die Kirchen des Hl. Jakub Větší in Svádov
(Schwaden)» und des Hl. Václav in Valtířov (Waltirsche)»
repräsentiert, in welchen einzigartige Zusammensetzungen von
Epitaphen der sächsischen Aristokratie erhalten blieben, durchweg
aus dem 16. Jahrhundert. Den größten Anteil an der Verbreitung
und Verallgemeinerung der sächsischen Renaissance in
Nordwest-Böhmen hatte Lucas Cranach sen.; Meister des Leitmeritzer
Altars übernahm als erster von den lokalen Künstlern
seine künstlerischen Elemente. Zusammen mit der Verbreitung
des lutherischen Glaubens begann auch die böhmische Aristokratie
und die Bürgerschaft die sächsische Renaissance zu
übernehmen. Von den 80er Jahren des 16. Jahrhunderts bis zu
den 20er Jahren des 17. Jahrhunderts wurde die sächsische
Renaissance sogar zur wichtigsten Kunstströmung nicht nur in
Böhmen, sondern auch in Mähren, außer den südlichen Gebieten,
wobei sie weiterhin ein Werk von ausländischen, sächsischen
Künstlern blieb. Bei ihrer Verbreitung half erheblich auch