Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
“<br />
V Kolumbii žije asi 84 původních kmenů s 64 rozdílnými jazyky, které obývají oblasti kolem<br />
hranic s Venezuelou, Peru a Brazílií, právě ty, ve kterých se nacházejí nejvzácnější ložiska<br />
přírodních zdrojů. Bojujeme za obranu našeho teritoria a zachování naší kultury. V tomto<br />
boji zemřelo od 70. let minulého století už 1.400 našich vůdců. Mnohé z oblastí obývaných<br />
domorodci jsou v současnosti pod kontrolou armády nebo polovojenských skupin. Vláda<br />
se snaží vysídlit naše komunity, aby mohla s nadnárodními společnostmi jednat o využití<br />
přírodních zdrojů v těchto oblastech, například o těžbě dřeva a ropy. Původní kmeny žijící<br />
na území Kolumbie nesouhlasí s dohodami o volném obchodu, protože takové smlouvy neotvírají<br />
nové trhy, ale jen urychlují vysídlování našich komunit a vliv USA v naší zemi.<br />
”<br />
Jesús Avirama (Regionální rada domorodých obyvatel Cauca, Kolumbie)<br />
Obrázek 1<br />
Roční světové emise oxidu uhličitého ze<br />
spalování fosilních paliv a výroby cementu,<br />
1850-1999, a koncentrace CO2 v atmosféře,<br />
v ppmv, 1850–2000<br />
Zdroj: P. Tans, Laboratoř pro sledování klimatu<br />
a diagnostiku, National Oceanic and Atmospheric<br />
Administration, USA.<br />
lze rozdělit do tří skupin: nadměrní spotřebitelé, kteří<br />
vypouštějí vysokou hladinu emisí; podměrní spotřebitelé,<br />
kteří vypouštějí nízkou hladinu emisí; a udržovatelé,<br />
kteří žijí v mezích udržitelnosti. Toto třídění pak<br />
odpovídá následujícímu rozdělení na (a) průmyslové<br />
země – všechny jsou členy Organizace pro hospodářskou<br />
spolupráci a rozvoj (OECD); (b) nejméně rozvinuté<br />
země, z nichž většina leží v Africe; (c) vyspělé rozvíjející<br />
se země, jako jsou Brazílie, Čína, Indie a některé<br />
další země východní a jihovýchodní Asie.<br />
V každé zemi, ať už bohaté či chudé, však budou<br />
někteří, kteří zcela nezapadají do těchto kategorií:<br />
bohatý Filipínec má například podobný životní<br />
styl – a tedy vypouští i stejnou hodnotu emisí CO2<br />
– jako jeho bohatý americký protějšek. Zhruba 600<br />
milionů Číňanů a Indů, kteří nejsou chudí nebo náleží<br />
ke střední či bohaté třídě, jsou směsicí udržovatelů<br />
a nadměrných spotřebitelů. Vyloučení podměrní<br />
spotřebitelé produkující nejméně emisí skleníkových<br />
plynů, kterých je přes 2 miliardy, trpí nedostatečnou<br />
výživou, vzděláním, jsou bez práce, nejsou slyšet, nemají<br />
přístup ke zdravotní péči, vodě a hygieně a žijí<br />
v potupných podmínkách. Právě ti musí mít přednost<br />
při uplatnění práva na rozvoj a měli by být též hlavními<br />
příjemci transferu zdrojů mezi státy i v jejich rámci.<br />
Dohoda, díky níž se lidstvo vyhne katastrofě, je<br />
spravedlivá a jednoduchá: bohatí lidé žijící v bohatých<br />
i chudých státech musí přinést mnohem větší oběť<br />
tak, aby chudí i my všichni jsme mohli žít udržitelný<br />
život.<br />
Snižování, srdce spravedlnosti<br />
Na stole leží mnoho návrhů, které se týkají principu<br />
“spravedlivého podílu”, například právo na zelený<br />
rozvoj, sdílené, ale rozdílné sbližování, snižování<br />
a sbližování do roku 2050, atd. Všechny se v zásadě<br />
snaží o stabilizaci klimatu.<br />
Země, které vypouštějí vysoké hladiny emisí, se<br />
musí zavázat k drastickému, hlubokému a povinnému<br />
snížení svých emisí skleníkových plynů ve srovnání<br />
s úrovní v roce 1990 a pomoci rozvíjejícím se zemím<br />
prostřednictvím “měkkých” financí a zavedením čisté<br />
technologie. Ať již bude rozhodnuto o jakémkoliv scénáři<br />
pro stabilizaci emisí, snížení, které se od nich vyžaduje,<br />
bude obrovské. Nachází se v rozmezí 25 až 50<br />
procent či více mezi lety 2020 a 2050. Snížení se týká<br />
všech šesti plynů uvedených v Kjótském protokolu:<br />
CO2, metanu (CH4), oxidu dusného (N2O), fluoruhlovodíku<br />
(HFC), perfluorokarbonu (PFC) a fluoridu sírového<br />
(SF6) – které jsou přeloženy do ekvivalentu tun CO2<br />
(CO2teq) v seznamu GHG každé země.<br />
Rozvíjející se země mají právo na rozvoj, toto<br />
právo však nelze chápat jako oprávnění znečišťovat<br />
životní prostředí. Právo na rozvoj podle principu<br />
klimatické spravedlnosti nesouvisí pouze s růstem<br />
ekonomiky. Mnohem významnějším aspektem je<br />
uspokojení základních potřeb, které vede k dosažení<br />
přiměřené úrovně bezpečnosti a blahobytu pro všechny.<br />
Autoři publikace Greenhouse Development Rights<br />
Framework navrhují roční příjem na osobu 9 tisíc USD<br />
jakožto úroveň, k níž by se mohly všechny země přibližovat.<br />
7 To by znamenalo, že rozvíjející se země, které<br />
všechny spadají pod tuto hranici, by měly nárok na<br />
transfery (ODA, technologie, atd.) a povolení zvýšit své<br />
emise, než dosáhnou této úrovně příjmu.<br />
Co je ekvivalentem uhlíkové stopy HDP ve výši<br />
9 tisíc USD na hlavu? Pravděpodobně kolem 9 tun<br />
CO2 na osobu. I kdyby bohaté země přistoupily na<br />
7 Baer, P., Athanasiou, T., Kartha, S. and Kemp-Benedict, E. The<br />
Greenhouse Development Rights Framework: The Right to<br />
Development in a Climate Constrained World. 2. vydání. Berlín:<br />
Nadace Heinricha Bölla, 2008. Dostupné z: .<br />
snížení svého HDP na tuto úroveň a chudým zemím<br />
by se podařilo na ni dosáhnout a my bychom využívali<br />
směsi fosilních paliv a obnovitelné energie, představte<br />
si, kolik energie a oxidu uhličitého by to znamenalo,<br />
zvláště, pokud vezmeme v úvahu výhled růstu světové<br />
populace na 7,6 miliardy v roce 2020 a 9,1 miliardy<br />
v roce 2050.<br />
Ve srovnání s touto hladinou příjmu vypadají<br />
cíle stanovené v rámci Rozvojových cílů tisíciletí<br />
neadekvátně, i kdyby se jich podařilo dosáhnout do<br />
roku 2015 (a to se při současném tempu nestane).<br />
Rozvíjející se země se musí vyhnout cestě neudržitelnosti,<br />
kterou se vydaly země průmyslové. Čím dříve<br />
se přikloní k výrobě a spotřebě čisté energie, tím lépe<br />
pro naši planetu a pro nás všechny. S udržitelným<br />
zemědělstvím a rybolovem, ochranou vodních a lesních<br />
zdrojů, rozvojem obnovitelné energie a snížením<br />
chudoby a nerovnosti mají tyto země šanci adaptovat<br />
se na klimatické změny. Opravdu zelená revoluce jak<br />
v zemědělství, tak rybolovu a zamezení odlesňování<br />
mohou přispět k zachycení oxidu uhličitého a snížení<br />
uhlíkové stopy.<br />
Země zahrnuté v Non-Annex 1 jsou ušetřeny<br />
povinných závazků snižování, mohou však pomoci<br />
například uvalením progresivní uhlíkové daně na své<br />
vlastní bohaté nadměrné spotřebitele a včasným<br />
vykročením na cestu k rozvoji, která je založená na<br />
měkké energii a nízké úrovni emisí. Zachování své<br />
kapacity únosnosti 8 by se mělo stát cílem každé země.<br />
Stabilizace populace na úrovni udržitelnosti by se<br />
měla stát zvláštním zájmem zemí, jako jsou Filipíny,<br />
jejichž počet obyvatel má podle odhadů dosáhnout<br />
v roce 2020 více než 100 milionů a do roku 2050 téměř<br />
150 milionů.<br />
Země, které vypouštějí velké množství emisí,<br />
trvají na tom, že plán na snížení emisí je vytvořen ve<br />
prospěch vyspělejších rozvíjejících se zemí, kde se<br />
hladina emisí zvyšuje velmi rychle. Na 13. Konferenci<br />
smluvních stran na Bali v Indonésii proto navrhly, aby<br />
závazné cíle na snížení emisí platily stejnou měrou<br />
pro země, jako jsou Čína a Indie. To je ožehavá a problematická<br />
otázka, která hodně vypovídá o složitosti<br />
“vyjednávání” spravedlnosti. Je pravda, že emise Číny<br />
rychle stoupají kvůli vysoké úrovni růstu a spoléhání<br />
země na špinavé uhlí. Současná koncentrace oxidu<br />
uhličitého v atmosféře je však důsledkem jeho<br />
souvislého přibývání po mnoho generací a Čína nebo<br />
Indie k tomu přispěly relativně málo (ačkoliv jejich<br />
uhlíková stopa se díky současnému vysokému růstu<br />
prokáže později).<br />
Navíc úroveň emisí vypouštěných Čínou je v přepočtu<br />
na osobu stále mnohem nižší než v USA. Čína<br />
využívá světové zásoby surovin, přijímá však také<br />
hory odpadu, které by si jiné země na vlastním dvorku<br />
odmítly ponechat. Čína recykluje světový odpad, provozuje<br />
udržitelné zemědělství a masivní zalesňování.<br />
V podstatě má Čína pravděpodobně největší kapacitu<br />
únosnosti na celém světě, neboť se stará o každého<br />
šestého člena lidstva na poměrně malém prostoru.<br />
Někdo by se však mohl zeptat, kdo platí za to, že Čína<br />
8 Počet lidí, kteří se mohou v dané lokalitě uživit při<br />
neomezeném využívání přírodních zdrojů, aniž by docházelo<br />
k ničení přírodního, sociálního, kulturního a ekonomického<br />
prostředí pro současné a budoucí generace. Viz .<br />
Tematické články 22<br />
<strong>Social</strong> <strong>Watch</strong>
Change language