Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
násilí za zvláštní druh zločinu. Článek 44 uvádí, že<br />
„každý Iráčan má právo se pohybovat, cestovat a žít<br />
uvnitř i mimo území Iráku“, ale v praxi zákon nepovoluje<br />
ženě mladší 40 let získat cestovní pas bez svolení<br />
poručníka. Dalším příkladem je, že ženy sice mají<br />
právo na rovné mzdy, ale zákon neobsahuje závazná<br />
ustanovení, která by jim zaručovala rovný nárok<br />
na povýšení. Ačkoli tedy ústava de iure poskytuje<br />
záruky proti diskriminaci žen, zákonné, společenské<br />
a kulturní faktory často představují překážky de facto.<br />
Zákonné a legislativní klima v Kurdistánském regionu<br />
se vůči ženám zdá být benevolentnější. Je zde<br />
uplatňován například Zákon o osobním statusu č. 188,<br />
navržený roku 1959, ale na svou dobu považovaný<br />
za pokrokový, a Komise pro záležitosti žen úspěšně<br />
prosadila několik dodatků. Roku 2007 byly uzákoněny<br />
další podmínky pro případy polygamie, byla zakázána<br />
ženská obřízka a pravidla pro rozvod byla pozměněna<br />
tak, že jsou vstřícnější vůči ženám.<br />
Roku 1986 Irák ratifikoval Úmluvu o odstranění<br />
všech forem diskriminace žen (Convention on the<br />
Elimination of All Forms of Discrimination against Women,<br />
CEDAW) s výhradami vůči článkům 2, 9 a 29.<br />
Tyto výhrady prakticky eliminují ustanovení úmluvy<br />
o rovnosti mezi muži a ženami. Od počátku transformace<br />
v roce 2003 se ženské organizace marně<br />
pokoušely o odstranění těchto výhrad. Ústava navíc<br />
neobsahuje žádný článek, který by uznával ratifikaci<br />
mezinárodních konvencí jako závaznou. V každém<br />
případě nový režim odmítl závazky svých předchůdců<br />
vůči mezinárodním úmluvám, zejména CEDAW, na<br />
základě jejich neslučitelnosti s šaríou. 3<br />
Vstup žen do rozhodovacího procesu<br />
V roce 2003 byl zaveden systém kvót pro účast žen na<br />
politickém životě, a i nová ústava obsahuje ustanovení<br />
o pozitivní diskriminaci, neboť v článku 49 stanovuje<br />
kvótu minimálně 25% zastoupení žen v parlamentu.<br />
Volební zákon č. 6 z roku 2005 rovněž určuje, že by se<br />
volební kandidátky měly držet této kvóty. Roku 2005<br />
obsadily ženy 87 z 275 křesel v Národním shromáždění<br />
(31 %). Ve volbách do místních samospráv z uzavřených<br />
kandidátek získaly 28 % křesel. Kromě toho<br />
dodržování systému kvót výrazně zvýšilo počet žen<br />
zvolených do řídících výborů. Od roku 2003 se počet<br />
žen v administrativních pozicích v rámci rozhodovacího<br />
procesu zvýšil z 12,7 % na 22,4 %. Ačkoli v roce<br />
2006 představovaly jen 2 % justice, v exekutivě se jim<br />
dařilo lépe. V roce 2006 byly ve vládě 4 ministryně<br />
a 342 vysoce postavených úřednic, včetně 8 zástupkyň<br />
ministra, 33 poradkyň a vrchních inspektorek, 86<br />
generálních ředitelek a 215 zástupkyň generálního<br />
ředitele. Nicméně stojí za povšimnutí, že překážky,<br />
které ženy musí překonat k dosažení a udržení každé<br />
z těchto pozic, jsou obtížnější a početnější než<br />
u mužů.<br />
Dědictví kulturních omezení<br />
Pro ženy je kulturní dědictví – jež je formulováno spíše<br />
tradicí než vírou – jedním z výchozích bodů pro hledání<br />
pravidel přijatelného chování. Stereotypní obraz žen<br />
přetrval celá staletí, protože stát v průběhu celé své<br />
historie přispíval k jeho upevnění, aby se vyhnul konfliktu<br />
se společností a jejími duchovními a kulturními<br />
vůdci. Tento obraz se vžil natolik, že podle celé řady<br />
studií ani ženy samotné o svém pohlaví nemají o nic<br />
lepší představy než muži.<br />
Smířlivost žen s tímto falešným obrazem dává<br />
státu důvod oddalovat zavedení legislativy, která by<br />
jejich situaci zlepšila. Jejich vyčlenění je společností<br />
ospravedlňováno jako prostředek k zabezpečení<br />
jejich ochrany. Tímto způsobem se z rodiny stává nejodolnější<br />
ostrůvek bigotní neúcty vůči ženám, v níž<br />
je násilí ze strany mužů uznáváno jako disciplinární<br />
či preventivní zákrok. Například zpráva Ministerstva<br />
pro lidská práva v Kurdistánském regionu uvádí, že<br />
v průběhu prvních 8 měsíců roku 2006 bylo 239 žen<br />
donuceno k sebeupálení. Stav v ostatních oblastech<br />
není o mnoho lepší a ve středním a jižním Iráku jsou<br />
vraždy ve jménu cti celkem běžné. Je pravděpodobné,<br />
že údaje o těchto praktikách jsou nižší než skutečný<br />
stav, což je důsledkem nedostatečných monitorovacích<br />
možností ženských organizací i zaujatosti<br />
médií.<br />
Závěry<br />
Zrovnoprávnění žen v Iráku by se mělo stát hlavním<br />
cílem, nikoli jen vedlejším efektem transformace,<br />
neboť ženy by v celkovém ekonomickém, politickém<br />
i sociálním rozvoji země měly zaujmout rovnoprávné<br />
postavení. Důkazy ovšem jasně ukazují, že ženy jsou<br />
neproporčně zasaženy úpadkem moci státu, nejistotou<br />
vycházející z politické nestability, rozpadem<br />
hospodářské aktivity a rozkladem společenských<br />
struktur, což jsou bez výjimky důsledky trvajících<br />
konfliktů. Zvýšené násilí vůči ženám je v současnosti<br />
nejnebezpečnějším projevem transformace<br />
a vyžaduje bezodkladný zásah od všech představitelů<br />
společnosti. Ve snaze najít ochranu se ženy obrací na<br />
svou komunitu, náboženskou frakci nebo kmen, čímž<br />
negují výsledky téměř stoletého úsilí o modernizaci ze<br />
strany samotného státu.<br />
Nedostatek bezpečí utlumil pokrok v rozvoji lidských<br />
zdrojů a poškodil mechanismy určené k jeho<br />
prosazování. Ale stále existuje příležitost pro zlepšení<br />
postavení žen. Specifické odpovědnosti státu obsahují<br />
nutnost:<br />
• Doplnit zákonný rámec (a ústavu) o zákony eliminující<br />
ustanovení, opominutí a rozpory, které<br />
slouží k zachování diskriminace.<br />
• Zajistit svobodu názoru a tím povzbudit veřejnou<br />
debatu a dialog; očividně je nezbytná kampaň na<br />
podporu veřejného povědomí a hluboké změny<br />
v mediálním obrazu žen.<br />
• Vytvořit nové pracovní prostředí, které by<br />
odstranilo současné rozdělní práce, založené<br />
na omezení práce žen na sektory s nízkou produktivitou.<br />
• Konfrontovat kulturu dominance a marginalizace<br />
a nahradit ji kulturou smíru a tolerance; vyhladit<br />
násilí vůči ženám ve všech jeho podobách<br />
a ukončit jeho šíření jako součást zažité kultury.<br />
• Otevřít nové možnosti pomocí reformy úvěrového<br />
systému veřejných bank odstraněním nutnosti<br />
ručit nemovitostí a povzbuzovat bankovní<br />
služby vstřícnější vůči ženám.<br />
• Reformovat vzdělávací systém a jeho osnovy tak,<br />
aby se změnil pohled veřejnosti na násilí vůči<br />
ženám, a vzbudit pocit všeobecné odpovědnosti<br />
za to, aby ustalo.<br />
• Rozšířit přístup k mikro-úvěrům a domácí práci<br />
pro ženy s omezeným vzděláním, ženám z venkovských<br />
populací, starším ženám a vdovám<br />
podporujícím celou rodinu.<br />
Pokud se vláda pevně postaví za kulturu lidských<br />
práv, rovných příležitostí a rovnosti pohlaví, mohla by<br />
nadobro zlikvidovat po staletí udržovanou iráckou<br />
kulturu diskriminace žen. n<br />
3 Stejný odpor panuje vůči Rezoluci rady bezpečnosti OSN číslo<br />
1325 o ženách, míru a bezpečnosti.<br />
<strong>Social</strong> <strong>Watch</strong><br />
53<br />
Irák
Change language