Social Watch 2009

Věci změníte, jen když jste slyšet *
Výroční zpráva sítě občanských organizací Social Watch
šla do tisku v září 2009, rok poté, co se vládě USA nepodařilo
zabránit bankrotu společnosti Lehman Brothers. Pád této
globálně působící investiční banky vyznačil vrchol krize, která
začala v epicentru světových financí na Wall Street a brzy poté
se přelila do národních ekonomik po celém světě.
Protože klíčovým slovem roku 2009 je “krize”, zcela
logicky se na ni zaměřila i síť národních poboček Social Watch,
která měla při sestavování jednotlivých národních zpráv
odpovědět na následující otázky: Jaké sociální a ekologické
dopady měla globální hospodářská a finanční krize na vaši
zemi? Jakým způsobem se k nim postavila místní vláda? Jaká
řešení navrhla občanská společnost?
Při monitorování situace ve vlastní zemi identifikovala
každá národní pobočka Social Watch celou řadu oblastí,
v nichž se krize projevila. Jejich zjištění jsou základem této
zprávy a umožňují pohled na problematiku “odspodu”, očima
lidí, kteří žijí mezi běžnými obyvateli a spolupracují s nimi.
Tato zpráva nevznikla na objednávku. Každou její národní
kapitolu zpracovaly organizace a hnutí, které se otázkami
sociálního rozvoje zabývají kontinuálně. Jejich zjištění nemají
nahradit čistý výzkum. Mají spíše upozornit úřady na naléhavé
problémy a pomoci jim nalézt taková řešení, která by přispívala
k genderové rovnosti a snížení chudoby.
Národní pobočky sítě Social Watch, které byly vyzvány ke
zhodnocení důsledků krize ve vlastní zemi, se řídily vlastními
prioritami a samy rovněž rozhodly o definici toho, co současná
krize znamená. K vypracování zprávy samostatně získávaly
finanční prostředky a během shromažďování informací
a jejich ověření si určily způsob konzultací na místní úrovni.
Pokud to považují za nutné, nevyhýbají se ani kritice domácích
úřadů, politických koncepcí, elit nebo systémů vládnutí.
Demokratické procesy totiž posiluje už samotné vyjadřování
kritických názorů. Ale i tehdy, když autoři zpráv poukážou na
možnost (či nutnost) provést změny, nezapomínají upozornit
na mezinárodní překážky, které znemožňují vyřešit problém již
na místní úrovni.
Rozhodování na mezinárodní úrovni je z hlediska
občanských společností i vlád často nedemokratické.
Občanské organizace se nemohou, ani jako pozorovatelé,
účastnit mnoha klíčových fór, která přijímají zásadní
rozhodnutí, a podobně jsou na tom i vlády rozvojových zemí,
především těch nejméně rozvinutých. Dva hlavní pilíře
globálního vládnutí, Světovou banku a Mezinárodní měnový
fond, řídí sedm zemí a Spojené státy americké mají v obou
institucích právo veta (stejně jako je má Evropská unie, pokud
se její členské země dohodnou na společném stanovisku).
Shromáždění čelných představitelů států “G20”, neformální
skupiny 22 ekonomik Severu a Jihu, jež jsou považovány za
“systémově důležité”, je proto vítaným krokem, který přispěje
k poznání nových skutečností ve světové ekonomice. To však
samozřejmě nestačí, a hned ze dvou důvodů: především proto,
že zhruba 170 zemí je opomíjeno, jak tomu bylo na summitech
G20 ve Washingtonu (listopad 2008), Londýně (duben 2009)
a Pittsburghu (září 2009). A za druhé proto, že G20 nemá
žádnou institucionální váhu ani právní status, odpovědnost či
úřad zodpovědný za realizaci rozhodnutí, která se v případě, že
jednání za zavřenými dveřmi nevedou k dosažení shody, řídí
neznámými pravidly.
Přesto je slyšet argument, že právě v omezeném
počtu dospějí lídři G20 během setkání na nejvyšší úrovni
k významným závěrům, zatímco velké setkání vedené
transparentním způsobem skončí pouze zanícenými proslovy
k samotným politikům, nikoliv však zásadní dohodou. Tomu lze
oponovat s poukazem na případ Valného shromáždění OSN,
které na svých setkáních v Doha v prosinci 2008 a v New Yorku
v červnu 2009 dokázalo dospět ke konsenzu G192 (celkový
počet členů OSN), jehož závěry jdou v analýze světové krize
hlouběji než jakýkoli jiný mezinárodně přijatý dokument.
Social Watch byla aktivním účastníkem všech slyšení,
která uspořádal Miguel d’Escoto Brockmann, předseda
63. zasedání Valného shromáždění OSN, a předložila
komisi odborníků vedené ekonomem Josephem Stiglitzem
doporučení pro další úvahy nejvyššího mezinárodního
tělesa o hospodářské a finanční krizi a jejích dopadů. Social
Watch spolu s řadou místních a mezinárodních občanských
organizací zorganizovala v New Yorku akci “Hlasy lidí”, která
spojila místní oběti krize s aktivisty a výzkumníky z celého
světa. Naše síť se také aktivně účastnila kulatých stolů během
červnové konference na vysoké úrovni, a přestože se do
finálního dokumentu dostalo pouze několik našich doporučení,
veřejně jsme pochválili vládní vyjednávače za dosažení shody,
která se předtím zdála nemožná.
Nyní nastal čas k tomu, aby tyto dohody byly uvedeny do
praxe a slova se změnila v činy.
Otázky proč a jak toho dosáhnout se snaží zodpovědět tato
výroční zpráva sítě Social Watch z roku 2009.
Roberto Bissio
Mezinárodní sekretariát sítě Social Watch
* Česká verze Social Watch zprávy 2009 je výběrem ze zprávy mezinárodní.
Social Watch
3