Jsem citlivější na boží architekturu...18
návštěva v ateliéruVokaer se domluvila na výstavě a zastupování. „Vždycky je dobré začít nahoře.“Ještě v Belgii byla sochařka konfrontována s konceptuálním uměním, které tamtehdy podle jejích slov kulminovalo. „V muzeu moderního umění v Gentu třebavystavili hromadu natřeného margarínu. Byla jsem úplně zmatená, co si s tímpočít.“ I když občas udělala nějakou věc, která s konceptem trochu koketovala,například stádo slonů, kterým vymodelovala jen nohy a těla naznačila drátem,ke konceptuálnímu umění se nikdy zcela nepřiklonila. „Připadá mi jako načatá,ale nedokončená věta.“Dobré slovo nemá ani pro současný umělecký provoz, v němž výstavy připravujíkurátoři. „Kurátor je diagnóza, člověk většinou bez talentu, který pomocísnobského intelektualismu propaguje pochybné věci. Nastává úplný zmatekv hodnotách, co je dobré a co nikoliv.“ Má však smysl dál kráčet po vyšlapanýchcestách klasického umění, které už všechno objevilo? Podle <strong>Isabely</strong> Fárové bylosice vrcholu v umělecké technice či formě již dosaženo, lze však posouvat sdělení,obsah, reagovat na obraz doby. „A pokud je obraz doby strašný, může jítumění proti tomu, ukázat něco povznášejícího a krásného...“ Fárovou předevšímirituje civilizační netečnost vůči všemu živému, proto se přírodou ve svétvorbě tolik zabývá.Ilustrace: ©Isabela Fárová, foto: Jindřich PřibíkOsudovka u železné oponyZa minulého režimu byla kolem Slavonic železná opona. Proto to tady vypadalojako v Zóně ve filmu Stalker. „Jezdili jsme kilometry podél plotů z ostnatéhodrátu, každých dvě stě metrů byla budka s ostrahou. Třikrát nás kontrolovali,“vzpomíná sochařka. V nedalekém Klášteře měla rodina Fárovýchchaloupku bez vody a elektřiny, srdeční záležitost. V půlce devadesátých let serozhodli přistěhovat s rodinou z Belgie natrvalo. Po něčem se porozhlíželi, ažpřijeli do Maříže a narazili na úplně rozpadlý, zruinovatělý, zarostlý barák, z něhožrostl kaštan. „Dcery si na něj vylezly, že to bude naše chaloupka, že si násvybrala. Úplná osudovka.“Isabela Fárová se nechtěla vracet do postkomunistického marasmu v Praze. Užnebyla městem jejího mládí, hodně se změnila. Po životě v evropských metropolíchjí připadala poněkud provinční. „Vlastně mi Slavonice nepřijdou o nic méněprovinční než Praha.“ Frankofonní rodina (Isabela měla francouzskou babičku)tak paradoxně žije 300 metrů od státní hranice, která je hranicí mezi českým a německýmjazykem. V éře internetu a satelitních televizí je to však jedno.S Jindřichem Přibíkem se rozhodli, že když už nemohou mít vliv „na všechno“,budou se starat alespoň o své nejbližší okolí v Maříži – zámecký park a alej,biotopy, dokonce koupili malý mokřad, aby zůstal zachován. „Na boží architekturujsem citlivější než na tu lidskou.“ V klidném odloučení „mimo systém“ másochařka čas na podstatné otázky a myšlenky, a samozřejmě i na tvorbu. Protose police v jejím ateliéru stále plní. „Máma mi vždy říkala, jak to můžu vydržet,že mám plný ateliér nádherných věcí a tolik nevystavuji a nejsem slavná... Nikdyvšak nebudu čekat někde v řadě a prosit. A také si myslím, že to jednou přijdea najdu si svoje diváky.“Nebudu čekat v řadě a prositIsabela Fárová (*1961)Studovala na Středníuměleckoprůmyslové škole v Praze,na La Cambre–École nationalesuperieure des arts visuel v Bruselua Academie des beaux–artsv Bruselu.V roce 1995 se stala laureátkoubelgické Prix Louis Schmidtza monumentální sochu.Vystavovala na čtrnáctisamostatných a deseti skupinovýchvýstavách a je zastoupenave sbírkách v západní Evropě, USAa Kanadě.Na protější straně Bartabas (1993),inspirováno koňským mágema světově proslulým zakladatelemjezdeckého divadla v Paříži19
- Page 1 and 2: toto vydání sponzoruje lék woben
- Page 4 and 5: „Snadmě Evropabudemilovat...“4
- Page 6: výstava měsícesvítat, stojí je
- Page 10: španělská 10Moje městoSérie ob
- Page 13 and 14: BestiářIsabelyFárové13
- Page 15 and 16: Text Günter Bartoš / foto Günter
- Page 20 and 21: klub sanquiswww.sanquis.cz/klubKlub
- Page 22 and 23: tanecText Jana Nekolová / foto Mat
- Page 24 and 25: tanecMuži jsou tady pro ženu,pro
- Page 26 and 27: ozhovorText Jana Nekolová / foto G
- Page 28 and 29: Nahoře: Čtyři z šesti hlavních
- Page 30: KOKTEJLDoporučuje redakceGloriana
- Page 33 and 34: poznáníHvězdné Plejády• Styl
- Page 35 and 36: 35Barokní jezuitská kalvárie na
- Page 37 and 38: genius lociBiblickésymboličnose p
- Page 39 and 40: genius lociFoto: Günter Bartošsk
- Page 41 and 42: Text Karel Pacnerdoteky historieNad
- Page 43 and 44: doteky historieIlustrace: Sborník
- Page 45 and 46: „Vypadají nádherně,“ říkaj
- Page 47 and 48: hvězdyKolik v nich svítí hvězd?
- Page 49 and 50: Text Jarmila Jelínková / foto Gü
- Page 51 and 52: Slepá důvěra v moc přírody! A
- Page 53 and 54: Nejsem profesionálně chladný, po
- Page 55 and 56: V jugoslávském jaderném centru t
- Page 57 and 58: Připravuje Eva Bobůrková, Hospod
- Page 59 and 60: však zdálo, že obrodné trio Gor
- Page 61 and 62: Foto: archiv Jiřího WaldaVěra a
- Page 63 and 64: Netušili jsme, že to bude našepr
- Page 65 and 66: Pro zdravý úsmìv našich dìtíD
- Page 67 and 68:
Kolik časuhavířovskémubruselu j
- Page 69 and 70:
architekturaFoto: Günter Bartošn
- Page 71 and 72:
Text a foto Jan PohribnýV ráji mi
- Page 73 and 74:
Nezaměnitelnýpach z rybářskéve
- Page 75 and 76:
cestylokalitách, jako je proslulý
- Page 77 and 78:
uměníVýstava Jana Mertyve Špál
- Page 79 and 80:
Text Jana NekolováfestivalBrnem zn
- Page 81 and 82:
výstavaUMĚNÍMKE SVOBODĚPetr Nik
- Page 83 and 84:
Malířství tu budetak dlouho,doku
- Page 85 and 86:
Antonín DvořákSVATEBNÍ KOŠILEN
- Page 87 and 88:
Text Jan Gregor, RespektBýt hlavou
- Page 89 and 90:
Text Libuše KoubskáKniha Francesk
Change language