Jana Počtová • Jan Merta • Bestiář Isabely Fárové - Sanquis

výročíText František HoudekŽivot z tělacizího člověkaPřed padesáti lety proběhl první přenos orgánumezi nepříbuznými lidmi.V létě 1954 přivezli do nemocnice v Leedsu čtyřiadvacetiletého RichardaHerricka s nevratným selháním ledvin. Vypadal hrozně a značně trpěl:tělo plné tekutin, které ledviny nedokázaly vylučovat, unavený až otupělýz průvodní anémie. Neodváděné zplodiny metabolismu v kůži způsobovalynesnesitelné svědění. Avšak sudičky tohoto zubožence se smrtí na jazykuještě nedaly palec dolů... V té nemocnici totiž sloužil lékař, který předtímpobýval na stáži v Americe. A nemocný byl z jednovaječných dvojčat. Věcise daly do pohybu; těsně před Štědrým dnem dostal Richard v Brighamověnemocnici v Bostonu ledvinu svého bratra Ronalda a uzdravil se. Přežilosm let. Hlavní zásluhu na tom měli chirurg Joseph E. Murray a nefrologJohn P. Merrill (první z obou jmenovaných dostal v roce 1990 Nobelovucenu).Následující desetiletí vstoupilo do dějin transplantační medicíny jako„černé“. Všechny pokusy pokročit v imunitní snášenlivosti za úroveň jednovaječnýchdvojčat troskotaly. Z dvaceti osmi transplantací mezi identickýmidvojčaty přežilo jedenadvacet, ale z devadesáti jedna mezi pokrevními příbuznýmijen pět příjemců vydrželo naživu rok. A ze sto dvaceti lidí, kteřídostali ledvinu od zemřelých, déle než rok přežil jediný.Murray to ve své nobelovské přednášce shrnul takto: „Cíle jsme dosáhlitím, že jsme otázku biologické nesnášenlivosti obešli, nikoli vyřešili.“MezikrokV roce 1958 se do péče bostonského týmu dostali i dva třiadvacetiletíbratři lotyšského původu. Andrew Riteris chtěl věnovat ledvinu nemocnémuJohnovi. Taky dvojčata, ale „pouze“ dvojvaječná, imunologickyna úrovni sourozenců. Neměli by nárok, kdyby do hry nevstoupila náhodaa nenaplnila skutkem rčení „všechno zlé může být k něčemu dobré“.Z dvaceti osmi transplantacímezi identickými dvojčatypřežilo jedenadvacet54