Jana Počtová • Jan Merta • Bestiář Isabely Fárové - Sanquis

Slepá důvěra v moc přírody! A co přirozené ztráty?kvůli rutinnímu zasahování lékařůdo průběhu porodu.Netvrdím, že všichni lékařina všech pracovištích postupují vždysprávně. Na druhou stranu mi alepřipadá nehorázné tvrdit, že všechnykomplikace, které v souvislosti s těhotenstvíma porodem vznikají, jsouv důsledku toho, že lékaři do poroduzasahují. Správný porodník mázasahovat pouze tehdy, má-li proten zásah důvod. Neboť žena, kteránemá žádné komplikace, nejčastějiporodí sama – pouze s asistencí porodníasistentky. Lékař pouze dohlížía u porodu vlastně nemusí ani být.Jistě uznáte, že některé intervence– jako například nástřih, holení čiklystýr – jsou diskutabilní.Jsem přesvědčen, že dnes už sev naprosté většině porodnic ptajížen, jestli chtějí klystýr. Je to ovlivněnoi tradicí. My máme napříkladzkušenost s rodičkami z některýchsousedních států, které si klystýržádají, protože si nepřejí to velmipřirozené, co může při porodunastat. To je otázka pro diskusi.Klystýr je nutný vzácně, proto se takérutinně neprovádí. Nástřih má býtprocedura, která má usnadnit porodv některých situacích, ale rozhodněnení nutný vždycky. A dokoncei když se zdravotník domnívá, že bybyl nástřih vhodný, je zde prostorna diskusi, kdy si žena může říct, žesi raději přeje, aby došlo ke spontánnímunatržení. V podstatě porodníkpřistoupí na jakékoli přání, pokudnení ohroženo zdraví miminka nebomaminky.A když přijde situace, která vyžadujeudělat něco proti vůli rodičky?Proti vůli rodičky bychom nemělidělat nikdy nic. A proto by vždytyto situace měly být prodiskutoványpředem. Ono to pořád vypadá, že jdeo boj mezi porodníky a rodičkami.Přesně tak.Ale tak to není! V 99, 9 procentase dá přece vždy domluvit. Je todiskuse, vstřícný dialog. Stále častějipřicházejí maminky do nemocnices připravenými porodními plány,mají definovanou jasně svou představu,jak by chtěly přivést na svět svédítě... Naprostá většina těch plánůvšak vychází z předpokladu, že budevšechno v pořádku s miminkem. Tímje dán prostor pro to, aby lékař mohlv akutních situacích reagovat, kdyžje to potřebné. Na světě neexistuježena, která by chtěla primárněporodit kleštěmi. Přesto některéporody kleštěmi proběhnout musí,aby nedošlo k poškození miminka.A to není situace, kdy by byl časna desetiminutovou diskusi. Kleštěse používají velmi málo, ale kdyžuž, tak v situacích, když se dítě dusía mohlo by dojít k poškození jehomozku.Odhadnout riziko je asi největší problém.A další argument podporujícínávrh, aby nastávající maminkyběhem těhotenství sledovaly pouzeporodní asistentky. Budou ženulépe znát, dovedou s ní lépe komunikovatpři porodu... Mohly by takélépe rozpoznat možná rizika.Ano, ony mohou lépe poznatrizika – ta, která jsou odhalitelná.Ne ovšem ta, na která nikdo z násnedohlédne! Tato argumentace mipřipomíná naše diskuse se zastánkyněmidomácích porodů, které tvrdí,že maminka sama nejlépe pozná,zda je miminko ohrožené. To jeúplně absurdní argument. Kdyby totak bylo, nikdy by se nemohlo stát,že k nám z domova přijde maminkas mrtvým dítětem v břiše. To seskutečně stává a takovým situacím seobčas nedá zabránit nikde na světě.Ta slepá důvěra v moc přírody! Kdyžse s něčím takovým setkám, říkám, žepřirozené vždy znamená taky přirozenéztráty. Takže pokud společnostpřijme takzvané přirozené ztráty, paks nimi musí počítat i u takto vedenýchporodů. Většinou to naštěstínakonec vše dobře dopadne.Díky porodnicím?Kdybychom zrušili v Českuvšechny porodnice, je pravda, že asi70 procent žen porodí doma zdravédítě, 25 až 30 procent bude mít nějakériziko a 5 až 10 procent nějakoupatologii. Ale ta rizika my nikdyneumíme dopředu zcela označit. Čili– opravdu by nebylo mnoho následkůtakových rizikových porodů, alebylo by jich rozhodně více, než kolikse jich vyskytuje v České republicev současné době. Takže bez pomocinemocnice by umřela nejen některámiminka, ale i některé maminky. Jistésituace ohrožují život obou dvou.V nedávném soudním sporu vyhrálažena, která pro domácí porodpožadovala pomoc zdravotnickéhopersonálu z nemocnice, která stojív blízkosti jejího bydliště. Na dotaz,zda je pro ni porod v domácím prostředískutečně tak důležitý, odvětila:„To riziko mi za to stojí.“Proti tomu není žádný pádnýargument. To je otázka hierarchiehodnot. Jestli je pro někoho porodv domácím prostředí důležitější nežrelativní jistota, že jeho miminkobude zdravé, nic s tím neuděláme.Pak takovou ženu nemáme šanci anipřesvědčit, že to, co nabízíme my, jelepší. A bezpečnější.51