Jana Počtová • Jan Merta • Bestiář Isabely Fárové - Sanquis

Foto: Günter Bartoš, archiv Jana Počtová, Generace SingelsHloupě jsem se snažila jej vrátitzpátky do společnostijá sama nejsem schopná té svobodydosáhnout. On teď musí vyplňovatspoustu lejster, žádat o rodné listy, přidělenírodného čísla. Člověk, který prorepubliku udělal mnohé, pomáhal disidentům,sháněl peníze pro lidi, kteřítu byli zavření, najednou musí žadonito to, aby se stal občanem své vlasti.Chce to vůbec?To je hlavní téma filmu. Podle měse bojí. Je to opravdu zvláštní a tajemnýčlověk. Má i svůj umělecký projekt.Prohlásil svůj byt za galerii. Studoval jadernoufyziku a vytvořil si teorii sedajícíhoprachu. Ve své podstatě byt zanesltunami věcí. Má tam ostrůvky, kterýchse dvacet let nedotkl, sedá na ně prach,on vše pozoruje a točí. Když k němujdete, otevřete dveře a před vámi jedvoumetrová předsíň zanesená věcmi,lezete tam u stropu.Není ale ve svém světě šťastný?Kdo z nás je šťastný. Jste šťastná?Mám chvilky, kdy štěstí pociťuji. Jsouvzácné, ale jsou.On má asi taky chvilky, kdy je šťastný.Například, když mu z okna dopadápruh světla na jeho výstavku z prachua on vidí nějaké geniální propojení.Pak je šťastný. Chtěla jsem mu pomoctbyt vyklidit. Hloupě jsem se snažila hoznormálnit, zasadit zpátky do společnosti,získat pro něj české občanství.Umanutá holka přijede do Angliezměnit život někomu, komu se stalyvšechny myslitelné i nemyslitelnéhrůzy v životě. Najednou chce jehoproblémy vyřešit. Ten film je hodněambivalentní, najde si své diváky, alei své nepřátele.Proč nepřátele?Někomu se nebude líbit mojesnaha až urputnost mu pomoct.Je už Ivan Hartl občanem?To je tajemství, ale od polovinyfilmu je jasné, jak to dopadne.Kdesi jste zmínila, že chcete točit filmo mateřství. Stále to platí?Mám napsaný námět, ale teďnemám sílu pouštět se do velkéhoprojektu. Mateřství je zajímavé téma.Jedno z těch, které za poslední dobuprošlo velkou proměnou. Chtěla jsemJana Počtová (*1980)Začala studovat na Katedře teoriea dějin dramatických uměníFilozofické fakulty, poté přešla naFAMU na Katedru dokumentárnítvorby. Roku 2004 natočila dokumentEshq, který byl uveden na MMFJihlava. Spolupracovala s Českoutelevizí, například na cyklech Příběhyslavných či Cestománie. Minulý rokbyl s velkým úspěchem uveden do kinfilm o nezadaných lidech GeneraceSingles, nyní dokončuje film Sněhovápole Ivana Hartla. Pro festival Jedensvět připravuje filmy s ekologickoutematikou. Česká televize přijala jejíscénář o Pavlu Kouteckém.rozhovornajít několik prototypů žen s různýmpřístupem k mateřství. I ženy, které dětinechtějí. Dnes už spousta lidí přizná, žechce žít single, ale málokterá žena řekne:Já nechci děti. Je to stále společenskynepřijatelné. Možná proto s tímto filmemotálím, obtížně bych hledala ženy,ochotné mluvit před kamerou.Co vy a mateřství?Je mi skoro třicet dva, takže přemýšlím.Vždycky jsem chtěla velkou rodinu,ale teď zjišťuju, že zatím děti nechci.Strašně mě mate ta zodpovědnost. Nikdyse vám nepodaří vychovat dítě, anižbyste do něj nezaseli nějaké trauma. Jetěžké vychovat dobrého člověka, nechcipřivést na svět dítě, pak se rozvést, najítmu jiného otce. Nechce to nikdo, jávím, ale mě to straší. Mateřství je promě stále fatálním rozhodnutím, i kvůlipráci. Jasně, spousta matek práci zvládá,ale pro mě by to zatím byl konec světa.Jenže pak může být pozdě.To je risk a tak to má být. Teď toříkám hodně frajersky. Určitě by mě tozasáhlo. Nechci si ale pořizovat dětijenom proto, abych předcházela nějakýmbudoucím negativům. Není to férvůči partnerovi, se kterým jste, ani vůčidětem. Váš život je přece stejně cenný.Někdo asi namítne, že to zní sobecky…Možná, ale je to tak. Málokdo tovšak přizná. V jednom rozhovoru jsemřekla, že nechci mít děti. Pak jsem četlareakce čtenářů. Ani jsem je nedočetla.Co lidi pudí všechny soudit a vymezovatse vůči nějakému názoru? Nejenomvůči nezadaným lidem, vůči ženě, kteránechce děti, ale i třeba vůči homosexuálům.V tom podle mě tkví nesvoboda.Lidi nejsou schopní akceptovat jinýpřístup k životu. Vždyť nejde o to, jestlije dobrý, nebo špatný. Prostě je jiný.A tak to má být.29