Jana Počtová • Jan Merta • Bestiář Isabely Fárové - Sanquis

doteky historieIlustrace: Sborník II.světová válka, archiv„Netvrdím,že jsem dědumilovala,ale byl velkýčlověk,“napsalaStalinovavnučka GaljaJakov Džugašvili v uniformě SS,propagační fotografie, kterou Němcichtěli zneužítSyn za generálaNa podzim 1941 převezli Stalinova syna do Berlína, ubytovali ho v luxusnímhotelu Adlon a začali ho přesvědčovat ke spolupráci. Neuspěli – ani maršál HermannGöring, ani nejvyšší vůdce SS Heinrich Himmler, ani hlavní ideolog nacistickéstrany Alfred Rosenberg, který se narodil v Pobaltí a uměl rusky. Nikdou něho neuspěl. Syn byl silnější, než si jeho otec dokázal představit.Předseda švédského Červeného kříže hrabě Bernadotte se dotazoval Rusů,jestli nemá pro osvobození Jakova něco udělat – napsal historik Dmitrij Volkogonovv knize Triumf a tragédie – Politický portrét J. V. Stalina. Když mu to tlumočilministr zahraničních věcí Vjačeslav Molotov, Stalin neodpověděl. Na počátku zimy1943–1944, po vítězství u Stalingradu, řekl Stalin dceři Světlaně: „Němci navrhli, ževymění Jašu za jednoho z těch jejich… Mám s nimi přistoupit na takový handl? Ne– válka je válka!“ Berlín měl zájem na osvobození Friedricha Pauluse. Podle jinéhozdroje to však Stalin odmítl: „Neměníme nadporučíka za polního maršála!“Také synové Nikity Chruščova a Anastáze Mikojana se dostali do německéhozajetí. Mezi Berlínem a Moskvou neexistovala žádná úmluva o výměnách válečnýchzajatců. Kdyby si Stalin takový obchod dovolil, ztratil by tím na prestiži.Sebevražda jako východiskoSovětský vůdce neudělal nic pro svého syna a jeho ženu Julii nechal uvěznitv samovazbě, vnučku Galju umístil do dětského domova pro potomky „zrádcůlidu“. Až na jaře 1943 dcera Světlana otce přesvědčila, aby je propustil. Při odchoduz vězení Julii nikdo nic nevysvětlil, nikdo se jí neomluvil. „Když jsem ji opět viděla,nepoznala jsem ji,“ napsala Galja po mnoha letech. „Bála jsem se k ní přiblížit.Moje matka se s dědou už nikdy nesetkala a nešla mu ani na pohřeb. Nekritizovalaho, nikdy o něm nemluvila a já jsem jejímu mlčení porozuměla. Netvrdím, že jsemdědu milovala, ale myslím, že to byl velký člověk.“Otec Galji, nadporučík Džugašvili prošel několika zajateckými tábory. Nakonecho umístili v koncentračním táboře Sachsenhausen, drželi ho v izolaci, častoo hladu, bili ho, ponižovali. Ale nezlomili. Důstojníci ze západních zemí, kteřídostávali potravinové balíčky od Mezinárodního Červeného kříže, se o ně se svýmruským kolegou dělili, pomáhali mu přežít.Jakov však nepočítal, že se vrátí živ a zdráv domů. Když 14. dubna 1944 odvysílaltáborový rozhlas záznam Stalinova projevu, v němž označil všechny zajatceza zrádce vlasti, nevydržel psychické utrpení a vrhl se k drátěnému plotu. StrážnýSS Harfik Konrad ho zastřelil. Stalinův syn ve skutečnosti spáchal sebevraždu.Američané našli hlášení o této smrti v archivu tábora, když Sachsenhausenna jaře 1945 obsadili. Svědkem Jakovovy sebevraždy byl britský válečný zajatecThomas Cushing. Mrtvoly všech zajatců Němci spalovali, ani u syna jejich velkéhonepřítele neudělali výjimku. Kapitán Robert Blum, syn někdejšího francouzskéhoministerského předsedy, byl v táboře X-C v Lübecku ve stejné cele s Jakovem. „Synsovětského vůdce se choval hrdě a nezávisle. Při příchodu německých dozorců nevstával– za to ho trestali karcerem. Novinové zprávy o mně jsou lež – tvrdil. Bylpřesvědčený, že ve válce Sovětský svaz zvítězí. “Zabavené dokumenty o válečných zajatcích se schraňují v Národním archivuve Washingtonu. List Moscow Times uveřejnil v září 2003 zprávu, že Američanéposlali Galje všechny spisy týkající se osudu jejího otce v německém zajetí.43