mucos pharma czz historie firmyNakonec to bylo jednodušší, než jsem si představoval. Předložili mi k podpisutzv. závazek o spolupráci a já zase odmítl. Už mě nepřemlouvali a položilipřede mě na stůl tzv. prohlášení o mlčenlivosti. Na to jsem byl připraven, v RádiuSvobodná Evropa tehdy často vysvětlovali, jaká úskalí toto i jiná prohlášení přinášejía že je třeba podrobně číst text a vše, s čím člověk nesouhlasí či nechce dělat,k čemu se nechce zavázat, musí vyškrtat. Četl jsem tedy pozorně a proškrtával.Zredukovaný text jsem pak podepsal. Pánové ze Státní bezpečnosti na mě hledělis nevraživostí. „Jste asi jediný z celé Akademie, kdo se opovážil takhle škrtat,“ řekljeden z estébáků ( www.sanquis.cz/waldovi/archivstb ). A ten druhý mě šel vyprovoditna ulici. „Až vám začnou problémy, nebudu to já, kdo je bude iniciovat,“ řeklmi mezi čtyřma očima. Znělo to skoro jako omluva. A snad i projev respektu.Technika made in JZDProblémy na sebe nedaly dlouho čekat. Od epizody s tajnými policisty jsem sinebyl v Mikrobiologickém ústavu ničím zcela jist, nevěděl jsem, kdo mě tam sleduje,kdo případně znovu udá. Nechtěl jsem riskovat a ohrozit spolupráci s KarlemRansbergerem, a tak jsem přijal nabídku z nově budovaného oddělení Úřaduprezidia ČSAV. Bylo lepší vyklidit pole v Mikrobiologickém ústavu a neriskovatohrožení projektu s Ransbergerovými léky, navíc jsem na prezidiu mohl dalekolépe pomáhat vynálezcům z Akademie, kteří v socialistickém zkorumpovanémsystému příliš často přicházeli o své skvělé nápady a ztráceli právo si je patentovat.Než jsem však mohl začít na čemkoliv pracovat, začala se naplňovat varovná slovatajného policisty.V květnu 1989 mě navštívil jakýsi pracovník Rady obrany ČSAV a nenechalmě na pochybách. „Vyberte si mezi dobrovolným odchodem z Akademie nebovězením. Jiná možnost není. StB má dostatek materiálů,“ řekl a byl značně přesvědčivý.Nezbylo mi než požádat o rozvázání pracovního poměru, čemuž bylopochopitelně ihned vyhověno. Abych nezůstal bez práce, což bylo i na sklonkusocialismu stále trestné, přijal jsem nabídku zaměstnání ve vývojovém, servisním›Listopadovýmudálostemroku 1989 se věnujeSANQUIS 71/ 2009klikněte zdeČlánek o JZDValašsko vyšelv říjnu 1989Člověkbrzobohatýse stal novýmsymbolemzlaFoto: archiv MUCOS Pharma CZ, s r.o.62
Netušili jsme, že to bude našeprvní svobodná cesta za ostnaté drátya obchodním středisku JZD Valašsko. Zní to dost krkolomně, ale krkolomné toaž tolik nebylo: zemědělci na konci 80. let sázeli v Československu čím dál častějii na jiné než zemědělské aktivity, připomeňme například podnikání slušovickéhodružstva. JZD Valašsko se vydalo podobnou cestou, podnikalo v oblasti ekologiea pro své aktivity potřebovalo mít jedno detašované pracoviště v Praze. Když mneoslovili, nabídl jsem jim prostory ve vlastním domku na Zahradním Městě. Vedlymě k tomu zcela osobní důvody, nemusel jsem se se svou druhou ženou Radanou,čekající naše první společné miminko, stěhovat z Prahy. Jak se po převratu nakonecpotvrdilo, byl jsem už skutečně pod ostrým dohledem a moje aktivity bezprostředněohrožovaly celou rodinu. Také nabídka na práci v JZD byla asi dopředuněkým „naplánována“. A když 25. října 1989 vyšel ve Večerní Praze krátký rozhovor( www.sanquis.cz/waldovi/vecernipraha ), ve kterém jsem mimo jiné řekl, že bychstejně jako mnoho dalších Pražanů dal přednost celoročně dobře zásobenýmobchodům s cenově dostupným ovocem a zeleninou před špičkovou technikoumade in JZD, byl jsem na hodinu propuštěn.Na začátku listopadu 1989 jsem tedy byl nezaměstnaný. Snažil jsem si to nepřipouštěta připravoval jsem se svým bratrem první cestu českých klinických lékařů,kteří projevili zájem o systémovou enzymoterapii, do Německa – za Karlem Ransbergerem.Měla se uskutečnit 19. listopadu 1989, jako první se měl za Karlem vypravitMUDr. Martin Bojar, odborník na lymskou boreliózu z Fakultní nemocnicev Motole. Netušili jsme, že to bude naše první „svobodná“ cesta za ostnaté dráty.Dva dny předtím jsme totiž byli očitými svědky běsnění komunistických bezpečnostníchsložek na Národní třídě. Šel jsem na studentskou demonstraci společněse svým bratrem a s kamarádem, neurologem Honzou Hadačem, a když náspolicisté začali bít, marně jsme hledali ústupovou cestu. Nakonec jsme si všimlinějakého muže, který na nás mával z otevřených dveří jednoho domu v Mikulandskéulici. Tam jsme vběhli a u dveří bytu ve druhém patře stála jako „deus exmachina“ televizní hlasatelka Marie Tomsová. Těhotná, v devátém měsíci. Na nicse neptala, vtáhla nás dovnitř. Tam už se tísnily desítky potlučených mladých lidí.Malý byt praskal ve švech. Těžko říct, zda bychom byli za dva dny později schopniodjet za Karlem Ransbergerem, kdyby nám tehdy Majka neotevřela dveře...Stíny z minulostiPsal se rok 1993, v průhonické kanceláři naší firmy MUCOS Pharma CZ jsemřešil dodávky Wobenzymu z berlínské továrny, když zazvonil telefon. „Tady sekretariátministra zdravotnictví Luďka Rubáše, potřebovala bych mluvit s inženýremWaldem, předsedou technické komise Vědecké rady ministra.“ Očekával jsem nějaképroblémy související s grantovou agenturou, ale paní na druhém konci aparátutelefon předala ministrovi: „Pane inženýre, potřeboval bych s vámi naléhavěhovořit,“ ozval se známý hlas. „Můžeme se sejít za hodinu v lodní restauraci podnábřežím naproti ministerstvu? Budu vám vděčný, uděláte-li si na mne čas.“ Tenkrátký telefonický rozhovor mě jakoby vrátil v čase. Ocitl jsem se o čtyři roky zpět,OsobnostMUDr. Karel Nouza,Dr.Sc (*1930)Přední český imunolog senarodil ve Veselí nad Lužnicí.Po absolvování gymnáziav Soběslavi (za války)a v Jindřichově Hradci(maturita 1949) vystudovalLékařskou fakultu KarlovyUniverzity v Praze.Pracoval dva roky na internímoddělení Nemocnice v Písku,řadu let pak v Ústavuhematologie a krevní transfúze,kde provedl jedny z prvníchtransplantací kostní dřeně.V letech 1964–1990působil v ústavech ČSAVa zabýval se hlavně studiemiimunomodulačních látek,antilymfocytárního séraa mechanismů imunologickétolerance. Od roku 1990do 1993 vedl Imunobiologickoulaboratoř v Ústavu pro péčio matku a dítě, kde zavedldo praxe diagnostiku a léčbuimunologicky podmíněnýchneplodností mužů a žena opakovaného potrácení.V roce 1992 začalspolupracovat s ing. JiřímWaldem a studovalimunologické mechanismysystémové enzymoterapie.Při studiích systémové63
Change language